Jela jsem onehdy něco vyřídit. Metrem a pak ještě autobusem. Sedím si pohodlně a koukám z okna na dlouho nevídané ulice, když do uličky vstoupili dva mladí v uniformě. Jak jsem později zjistila, byla to uniforma revizorská. Tiše si prohlíželi legitky tam sedících, takže já zašmátrala také v kapse, abych omluvila svou bezjízdenkovost nějakou legitkou, na které je mé dávné datum narození.
Jenže - co se nestalo: oba se na mne jen pousmáli a šli dál. Tak jsem vytáhla alespoň legitku od zdravotní pojišťovny a chtěla jim ji vnutit, ale oni ji odmítli! To už jsem se zmohla na otázku, jestli vypadám tak příšerně, že po mně nic nechtějí? Vždyť jsem měla na hlavě čepici narvanou až k očím, pod ní brýle, které byly nasazeny na velikém respirátoru.
To mám tak krhavé oči, to vypadám fakt tak ježibabě? Ale ne, prý když viděli, že hledám „nějakou“ legitimaci, tak jim došlo, že …
Nojo, no. Už to nijak neokecám. Smůla. Ani si nemůžu říkat „vetchá stařenka“, protože do vetchosti mám dál než z Nuslí na Měsíc.
Ano, byla jsem v Nuslích. Čert mi je byl dlužen. Když jsem šla zpátky, cesta vedla kolem několika přebáječně vonících řezníků.
Utratila jsem tam celé dvě stovky! Ne, není mi tak líto těch peněz, jako mého zklamaného předsevzetí zhubnout. Domů jsem metelila jak s vrtulí, a pak už jsem se jen dělila s mých chlupatým kámošem o řeznické lahůdky.
Odpoledne jsem se dala zas do
zavařování. Já vím, že je to v tuto dobu poněkud nezvyklé, ale dostala
jsem od jedné bezva kamarádky tašku jablek. A tak mne napadlo… Ano, zkusím
vyrobit něco echt ňam, něco neběžného. Alespoň tedy u mne ve sklepě neběžného.
Vymyslela jsem tedy obměnu nejspíš běžného receptu: jablečný džem se zázvorem. Nesmírně jednoduché a rychlé, budete-li někdo mít zájem, předám, napíšu. Podotýkám, že z těch známých receptur jsou v něm zachovány jen ony dvě ingredience, jinak jsem postup hodně!!! pozměnila.
Kámoška ochutnala, líbilo se jí to, a já asi zkusím něco dalšího. Mj. nedávno jsem zavařovala pomeranče – tedy vařila jsem anglický pomerančový džem. Já ho prostě zbožňuju! Nehledě na to, že tu zrovna prodávali levně pomeranče. 12,- Kč kilo. No, nekupte to!
Mj. prý už vystrkuje jazýčky medvědí česnek. Jak ho rozeznám od trávy?
Máte nějaký stoprocentní návod?
d@niela, prokrastinátor
Pamatuju si, že kamarádky maminka zavařovala pravé Ostravské klobásy, po nějaké době se z nich stala dokonalá mňamka.
Řeknu vám, že mi to vyrazilo doslova dech. Nesedl jsem si, poděkoval jsem jí za místo, ale pro jistotu jsem se zeptal, jestli opravdu vypadám tak blbě? Řekl jsem jí, že se stále cítím jako mladý kluk. Oba jsme se tomu zasmáli, ale naskytla se tím příležitost k povídání si. Tak to mne tenkrát poprvé rozhodilo...
K tomu medvědímu česneku:
Danielo, listy česneku vypadají jako konvalinka, ale není to konvalinka. Tyto listy rostou samostatně ze země. Ne na stonce spolu s dalšími listy, jako konvalinka. A když si ten list rozmělníš v ruce a čichneš k tomu, musíš cítit vůni česneku.
Josef Kouba:
Pepo, s důvěrou k této vládě jsi mne podcenil. Podle mne je to nejhorší vláda, kterou jsme tu kdy měli. Předešlé vlády přece jen věděli CO a JAK... Ale tito amatéři, kteří se do toho vrhli jen s vidinou dobře placených funkcí, ti nevědí ani co, ani jak. A nedávám jim moc času. To, co teď předvádějí, to už by stačilo. Jo a Válek už má i přezdívku Cvach, víš to?
https://fresh.iprima.cz/jak-na-to/prineste-si-z-prochazky-divoky-snytlik-0
Taky vám android podstrkuje hověziny do komentářů, nebo je to jenom specialita mého chytrolína.
Už ale asi ty dva roky nechtěj a já bych se přitom moc rád prokázal. Blbej pocit.
