Mám synka. Je mu devatenáct let. Od jeho narození byl velice převelice sportovně aktivní: fotbal, basket, tenis, triatlony, plavání, wrestling atd. Tenis mu zůstal. Posledních deset let synek trávil na kurtech přibližně 4 - 6 hodin denně. K tomu posilovna, extra kardio, běhání. Jeho den se prakticky skládal z tenisu, školy, tenisu, domácích úkolů, spát. A samozřejmě hysterických záchvatů před vikendovými turnaji, a pár minut bezmezného štěstí v neděli po vítězství. A v pondělí vše nanovo. Posledních deset let.

Ale díky tomuto příšernému režimu se vypracoval v tenisu a dostal se na fantastickou soukromou univerzitu, kde má i stipendium; a jak sám tvrdí, absolutně úžasné profesory.

Jeho denní režim je relativně jednotvárný. Vstává denně ve 4:30, aby odjel včas do školy na ranní běh s týmem – ten je od 6. Pak do odpoledne škola, odpolední tenis od 2 do 5, posilovna od 5 do 6, domů se dostane nejdříve po 7. Sprcha, večeře, učení a úkoly, mimořádně trochu tv a spát.

JENŽE: Od narození byl vždy velice převelice laxni k jakémukoli organizování své skříně, oblečení, koupelny, ručníků, úklidu. Po jednom týdnu jeho normálního života jeho pokoj vypadá tak, že na zemi je jedna velká hromada oblečení, kde se mísí čisté prádlo se špinavým. Po pokoji jsou laškovně poházené ponožky (nemám sílu zjišťovat, zda čisté či špinavé), a nejspíš všechny naše ručníky zmuchlané na posteli, křesle, a nejvíc po zemi

Zkoušela jsem všechno. Ničeho se v jeho pokoji nedotýkat (ručníky pak nebyly dostupné žádnému členu naší domácnosti), oblečení, válející se volně po pokoji a na dně skříně, bylo používáno, případně nutné věci (čisté) mizely ze skříní manžela, mojí, někdy i dcery (té bral převážně ponožky). Vyhrožování, zakazování, smlouvání, uplácení, přemlouvání, donucování - nepomohlo nic.

Funguje jediná věc, a ta funguje báječně. Samouklízecí pokoj.

Pravděpodobně mě většina z vás (nejspíš všichni) totálně odsoudí. Jenže já současně vidím, jak příšerný denní režim synek má. Taky vidím, jak mu tenis jde, jak má ve škole samé jedničky - a rozhodně se jako jiní mladí nespouští s alkoholem, či jiným podpůrným opojením. A tak, když synek ráno odchází, já přicházím.

Posbírám ručníky, srovnám prádlo, uklidím zpátky čisté, odnesu špinavé. Když takhle navštívím jeho pokoj a skříň každý den, nezabere mi to víc jak pět minut času. Jsem ráda, že je doma, jsem ráda, že je takový, jaký je, a že jeho nejhorší vlastnost jsou jen ty poházené ručníky a prádlo.

Jen se trochu bojím, abych se postupem času nevypracovala --- co se rozmezí péče týče do kvality dle Kathy Bates z filmu Lemra líná, která se tak báječně a obětavě starala o synka Matthewa McConaughey.

Vřele doporučuju shlédnout aspoň úvodní začátek, nejen že je tato komedie opravdu dobrá, ale můj postoj, řešení a volba samouklízecího pokoje byla filmem naprosto potvrzena a validována.

Takže mě prosím nekamenujte, není to nejlepší řešení, ale nám to takto vyhovuje.

Spíš mi dejte vědět, zda se vám líbil film...

či zda máte nějaké podobné zkušenosti?

Vaše VŠETEČNICE