Kudlanka - A ZASE BUDOU ZÁVODY

Když jsem byl malý, fascinovaly mne kolotoče - tedy kolotoče jako instituce, ty stěhovavé, co jezdily od města k městu a od dědiny k dědině. Bydleli jsme tehdy v Mlýnské ulici, Mlýnská se to jmenovalo proto, že na konci byl Roháčkův mlýn, pak mu to znárodnili a dnes prý to znovu vlastní Roháčkův vnuk. A Mlýnská ulice ústila na tržiště. Byl to dobytčí trh, nebylo to dlážděné, to až v pozdějších letech a čas od času se tam dělaly ty dobytčí trhy. Veliká atrakce. Dobytčí trhy.

No, a na tom tržišti se taky čas od času objevily kolotoče. Měl jsem tehdy prázdniny nebo jsem snad ještě vůbec do školy nechodil, já nevím, a byl jsem doma, zmerčil jsem, jak přijíždí karavany a utíkal jsem to očumovat. Taková jedna karavana a správné kolotoče jich měly tak pět nebo šest - byla tažená traktorem škodovkou, co měla na levé straně před tím velkým zadním kolem i náhon na řemenici, takže to byla taková malá lokomobila... a vy zase nevíte, co to byla lokomobila, že?

Lokomobila byl parní motor, něco jako malá lokomotiva, který měl náhon na řemenici, a postavil se před stodolu a pohánělo to mlátičku - v době, kdy ještě nebyly elektromotory. Byl to vynález, protože se mohly u stodol vykopat žentoury... ale vy zase nevíte, co byly žentoury... žentour byl takový kus betonu, na něm transmise a sloup s hřídelí uvnitř, a nahoře další náhon na řemen. A připřáhla se k tomu para koní a chodili dokola (daly se jim klapky na oči) a k náhonu nad jejich hřbety se natáhl ten dlouhý řemen od mlátičky... no jestli jste nikdy nebyli u mlátičky a nepřistavovali pytle, tak to jste neměli žádné mládí.. někdy mi to připomeňte, ať vám povypravím...

Když už potom byli kolotočáci mírně znárodnění, tak už jezdili traktorem Zetor Super 50, zelené barvy, který už měl vzadu mezi zadními koly hydrauliku, takže mohl leccos zvednout a tak. Ta hydraulika chodila nahoru a dolů, a vypadalo to legračně, asi jako když se slepice vlaška vysere, tak tam má pod ocasem taky takovou hydrauliku, ale z peří, a tou vždy párkrát zamává nahoru dolu... a pak ještě otočí hlavou, zda kuřinec byl úspěšně zaznamenán ostatními soudružkami slepicemi.

No tak Zetor Super byl něco podobného, akorát se neotáčel... ale místo toho táhl maringotku, kde byla střelnice, pak maringotku, kde kolotočáci bydleli, a pak 2-3 vozy kde byly naskládány dřevěné labutě na velký kolotoč a houpačky "lodičky" .

A tyhle ty atrakce se vhodně rozmístily po tržišti, střelnice, kde bylo možno si za korunu vystřelit papírovou růži vzduchovkou na broky, ne diabolky, ty stály vždy zády k baráku kamnáře Macíka, uprostřed stál řetízkový kolotoč, z kterého mě bylo vždy blbě, tak jsem na něj skoro nikdy nešel, u školního statku stál kolotoč s labutěmi, vedle něj malá dračí dráha pro malé děcka a u benzinky stály lodičkové houpačky. Cena byla jednotná - všechno za korunu. I benzin byl tehdy za korunu. Za litr. Nafta byla za pakoš, nebo snad ještě mín.

Lodičky houpačky byly ohrazené takovým malým plotkem, za který kolotočák nikoho nepouštěl, aby rozhoupaná lodička nikoho nepraštila. O tomto nebezpečí jsme ostatně taky byli důrazně varováni rodiči: "Znáš Frantu Drbalovýho? Teho s to velikó jizvó na čele? Ja? Tak ten když byl malé, tak stál blízko těch lodiček a jedna z těch lodiček, já to lítalo nahoru dolů, ho praštila přímo do hlavy. A od té doby je blbé!" To fungovalo. Nikdo nechtěl být blbý jako Franta Drbalů. To ne. U lodiček se vždy zachovávala opatrnost.

A dračí dráhu si taky pamatuju. Stál jsem tam s maminkou a potkali jsme tam jejího bratrance Stáňu Bartovýho z Bezměrova u Kroměříže. Stáňa byl taky kulakův syn, jako já. Grunt jim sebrali a Stáňu poslali do dolů do Ostravy a jeho táta z toho všeho umřel. Já jsem v dolech nikdy nebyl. Byl jsem malej. Stáňa si vykládal s mojí maminkou, byl to starý chlap, no on je jen o 10 let starší než já, ale tehdy mi to tak připadalo. A Stáňa mi říká "Rostiku , pojeď se mnó na vélet!" (mluvili jsme hanácky, tak proto), říkám, že ne, že budu radši doma a držel jsem se maminky. Byl jsem blbec. Měl jsem jet.

Teprve až mnohem později mi došlo, že tehdy se Stáňa přijel rozloučit a říct mojí matce, že bude emigrovat. V Bezměrově bydleli 2 baráky od sebe a jejich matky byly sestry, za svobodna měly zajímavé židovské jméno Zóna (je to židovský vulgarismus). Za války se na to nepřišlo, tak to obě přežily. Stáňu jsem potom 25 let neviděl, a potkali jsme se až u něj v Phillipsburgu, New Jersey.

Sedl jsem si u něj ke stolu, a říkám: "Já sem to u těch houpaček měl vzít." - A on věděl, o čem mluvím.

No a dneska ráno vyjedu z nájezdu na I-75, exit 31, nájezdy jsou tady velmi plynulé, tak, aby umožnily se do dálnice zařadit už v rychlosti, kterou ostatní auta na dálnici jedou (to až se ti architekti, co projektují dálnice v Česku naučí - jeje to bude svátek), takže si to tam všinu z toho bočního nájezdu asi tak 130 km/h... a kolem mne projeli kolotočáci!!! A jeden trak, a druhý a třetí a světýlek a malování na bocích! Paráda! A měli tam aspoň 150!!!!

Tak jsem trochu přidal a dohonil je a ono to nebyli kolotočáci ... škoda... byli to závodníci, co jeli na Key West s loděma. V neděli bude závod v Key West, kde sednou na ty třímístné "cigarette-boats" a pojedou velký závod mezi Keys až k Miami, kde to otočí (daleko od pláže, protože na tak veliké lodě potřebují hodně místa) a uhánějí zase zpátky do Key West, kdo bude u toho červeného betonového kyblíku, označující nejjižnější konec Spojených států, prvni..

Ale podobně to bylo... jelo tam v řadě několik traků Kennworth, všechny černě natřené a na tom obrázky polosvlečených ženských, že jsem si napřed myslel, jestli to není nějaká travelling strip-tease show, na trajlerech všechno možné, mezi tím i RV trailer, kde zřejmě na závodech bydlí a úplně vepředu - pak už to bylo úplně jasné - byla loď. Tedy to nebyla loď, to byla L-O-Ď!!! Tak veliká, že seděla na závěsech na speciálním trajleru jen pro nI - kterou táhl další Kenny. Velké zvíře, možná tak 4 metry široké, ale přes 20 metrů dlouhé, spokojeně se tam houpalo a namalovaným úsměvem na přídi se dokonce usmívalo. Zezadu dva obrovské lodní šrouby s nápisem TITANIUM, které byl velké jako větráky pod střechou na zimním stadióně v Přerově.