To je trápení, když vás pes probudí velmi, velmi brzo, a vynucuje si procházku. (A nevyhovět mu nelze.) Třeba už po šesté ranní… Takoví psí „skřivánci“. Pamatuju se, že jsem s tím svým snad dvakrát vstávala takhle brzy, ale jinak mne většinou nechá spát tak do půl osmé, ven vycházíme na osmou. Venku je nádherně, frišno, vzduch se přímo nadnáší a člověku je hned o něco líp. Ovšem stane se, že je pesan „sůva“, kterého dostat z postele dřív, než by on chtěl, je opravdu fuška.
Mj. stejně je zajímavé, že
málokdy se sejdou dva „stejného vyznání“, tedy buď dvě sůvy, či dva skřivani. Teď
myslím tedy lidi - mám kamaráda skřivánka, s manželkou sůvou, a věřte,
občas to mezi nimi docela jiskří. On večer zapadne nejpozději po zprávách,
kdežto ona, stejně jako já, teprve ožívá …
Takže společných večerů zas tak
moc nemají. Když jsem se ho ptala, jak to, že mu to nevadilo, když spolu teprve
chodili, ale to prý bylo něco jiného, že to vydržel být dlouho vzhůru, protože …
Nojo, no. Jenže – posvícení není každej den, žejo.
Našla jsem na
youtube jeden rozkošný klip – jedná se o páníčka-pekaře, který musí vstávat v pracovní
dny v 3,30 hod., aby byl včas v práci. Jeho pes ovšem s tak časným
vstáváním krutě nesouhlasí, svou rozmrzelost a odpor dává opravdu malebně
najevo… Fakt mi pesana
je líto, pokaždé, když tohle vidím!
A co vy,
jste-li doma každý jiného spacího vyznání,
jak to snášíte?
Nevadilo vám to někdy?
NAPIŠTE!
D@NIELA
