Pěkný dnešní den vám všem přeji! Dneska vám dám vědět něco o švýcarských tradicích a o přístupu Švýcarů k oslavám. Přidávám fotky (stáhnuté z internetu), ať si to můžete alespoň představit. A pokud byste něco z toho chtěli vidět „v pohybu“, klikněte si na tento odkaz:   Mj. některé z popisovaných zajímavostí jsou známé, některé možná méně. Doufám, že se mi podaří alespoň některé z vás pobavit…

1.  Gastro svět

Švýcarům není vlastní jít po práci na "jedno." (rozuměj 10). Většina podniků zavírá už ve 22:00 hod, což sice podporuje pracovní morálku, ale alkoholismu to pochopitelně nijak nezabraňuje. I ve Švýcarsku je vysoké procento alkoholiků, ale ti popíjejí doma v soukromí.

Ve větších městech najdete podniky, které jsou otevřené až do půlnoci, což je často maximální povolená hodina pro restaurační zařízení. Kluby, bary, či diskotéky, které chtějí mít otevřeno déle, potřebují zvláštní povolení. Podmínky jsou samozřejmě odlišné podle kantonu.

2.  Oslavy 1. srpna

Jestliže jsou Vánoce pro Švýcary vyloženě rodinným svátkem, ani se Silvestrem to nijak nepřehánějí.

Opravdové oslavy nastávají 1. srpna, kdy se slaví vznik Švýcarska a to je velký a významný svátek pro každého vlastníka červeného pasu.

Oslavy jsou velkolepé, ale přesto decentní a noblesní. Během této slávy nebývá v aleji nablito, v příkopech se neválí indisponovaní jedinci, a ani nekončí hromadným ublížením na zdraví. Švýcaři se umí i opít decentně.

Zajímavostí je, že vznik Švýcarska není historicky přesně určen. Některé historické anály mluví o 13.8., některé o 14.8., ale přesné datum nikdo neví. Proto je vznik symbolicky připisován 1.8., aby svátek nabyl jednotnosti.

   3. Alpfahrt und Alpabfahrt (Alpský výstup a alpský sestup)

K jedné z nejrozšířenějších tradic patří hnaní krav na alpské pastviny na začátku léta a pak sestup na konci léta, kdy krávy přezimují ve stáji. Během těchto oslav jsou krávy nazdobené a slavnostně se vyprovázejí na pastviny, stejně, jako na konci letní sezóny.  K těmto oslavám nezřídka patří i soutěže o nejkrásnější krávu.

Musím vám říct, že ty soutěže musí být nějak zmanipulované.

Několikrát jsem se zúčastnila, ale ani jednou jsem nevyhrála.

4.  Räbeliechtli (Lampičky z brukve)

Toto je tradice oblíbená zejména u dětí. V listopadu se pořádají setkání, kdy se uspořádá průvod s lampičkami vydlabanými z brukve. Jeden z největších průvodů ve Švýcarsku se pořádá ve městě Richterswil (kanton Zürich), kde se tato tradice dochovala od poloviny 19. století.

Tato tradice už dávno ztratila původní význam.

Počátek má před několika staletími, kdy mniši přecházející Alpy si svítili na cestu provizorními lampami vydlabanými právě z brukve, z dýně, nebo z brambor. V dnešní době, kdy máme elektrizované cesty i do maštale je to pouze pěknou připomínkou na "staré časy."

5.  Fastnacht (Masopust)

Myslím, že o Fastnacht nemusím zdlouhavě psát. Tuto švýcarskou tradici zná snad každý a slaví se po celém Švýcarsku. Je to v podstatě masopust, který je zakončen oficiálními průvody s alegorickými vozy a přípravy trvají celý rok. Zatímco v Česku je masopust aktuální už jen na vesnicích, ve Švýcarsku je to přesně naopak. Největší průvody se pořádají ve velkých městech.

Nejznámější je pak Basel, kde je patrný vliv ze tří států (Německo, Francie a Švýcarsko), což se odráží jak na kostýmech a tématech, ale i na hudbě.

Dalším vyhlášený průvod je ve městě Luzern, a ani kanton St. Gallen není zanedbatelný.

Významným prvkem Fastnacht je tzv. Guggenmusik, což je dechový orchestr, který MUSÍ hrát falešně. Je to jakási známka rozvernosti a veselí. A věřte mi, hrát falešně je mnohem těžší, než hrát nefalešně.

 6.  Sechseläuten (Zvonění o šesté)

Je významná tradice v Zürich. Každý rok třetí pondělí v dubnu prochází městem průvod v historických kostýmech. Po skončení průvodu se spálí obrovský umělý sněhulák z látky, dřevěné vlny a petard - Böögg. Čím rychleji Böögg exploduje, tím je léto delší a teplejší. Této akce se účastní mnoho tisíc diváků.

Je to v podstatě obdoba naší Moreny.

7.  Klausjagen

To je moc krásná tradice. Je to takové švýcarské slavení námi známého Mikuláše, ovšem opět jinak.

Klausjagen je tradice typická pro Küssnacht am Rigi (kanton Schwyz) a na tento průvod se sjíždí až půl milionu diváků.

Průvod se skládá ze sedláků, kteří bičem odhánějí zlé duchy. Nesmí chybět čarodějnice, které hodným dětem dávají jablíčka, či ořechy.

Po tom, co je vzduch "čistý," přijde ta opravdová podívaná.

Až na 1.500 účastníků procházejí ulicemi s "Iffelen" na hlavách.

Iffelen jsou "čepice" z kartonu a hedvábného barevného papíru. Vypadají, jako kostelní okýnko a uprostřed je žárovka, která celou tu parádu osvětluje.

Dědí se z generace na generaci a nejstarší dochovaná "Iffele" je z 15. století.

Po této světélkující show vchází do průvodu "Samichlaus" za doprovodu oslíků a "Schmutzli." (Obdoba čerta).

Zajímavostí je, že švýcarský Mikuláš nechodí s andělem!

Tento průvod pak zakončují stovky sedláků s obrovskými zvony (Trychler), které také mají odhánět zlé duchy.

Několikrát jsem se této podívané zúčastnila (bydlím hned vedle ve vesnici) a je to zážitek na celý život.

8.  Talerschwingen

Jodlování, tolik typické pro Švýcarsko, má také několik podob.

Kupříkladu v kantonu Appenzell patří k jodlování tzv. Talerschwingen.

Talerschwingen nebo Talerrollen je hra, která má své místo ve švýcarské lidové hudbě. V Talerschwingenu se do hliněné kónické misky na mléko hází pětifrank (Fünfliber), přičemž Fünfliber musí být vyražen před rokem 1968 (nebo v roce 1969) (stříbrná mince), aby dosáhl požadovaného zvuku. Hráč se snaží, aby pětikoruna lehkými otáčivými pohyby levé ruky projela po okraji misky, ale aby mince nespadla na dno misky. Zvuk vydávaný miskou a rotující mincí odpovídá třecímu diofonu.

Zajímavostí je, že kroje z Appenzell jsou podobné maďarským krojům a v lidové hudbě si našel místo i cimbál. Údajně pozůstatek od kočovných maďarských cigánů, ale tuto informaci jsem nijak neověřovala.

 9.  Schwingen

Nejznámější švýcarská tradice ever!

Řadí se mezi švýcarské zápasnické sporty, kdy dva chlápci v košili s Protěží a ve srandovních kalhotách mlátí s sebou o zem.

Kdy tato tradice přesně vznikla, není známo, ale počátek se datuje už od 13. století.

Údajně se při četných alpských a hospodských slavnostech sedláci, mlékaři a pastevci tahali o kus kalhotového sukna, ovci nebo jiné naturálie, přičemž sláva vítězství měla mnohem větší váhu než hmotná hodnota ceny.

Od 19. století je to oficiální zápasnický sport.

10.           Fahnenschwingen (házení vlajkou)

Vypadá to strašně jednoduše, ale jestli to neumíte, tak to ani nezkoušejte. Já jsem si přivodila lehký otřes mozku.

Mávání vlajkami, obvykle doprovázené zvukem tradičního alfonu, patří ke zvykům lidových slavností. Je to však také jeden z nejstarších národních sportů ve Švýcarsku. Na festivalech jódlování nebo zápasu proti sobě kandidáti soutěží v tříminutových "bojových cvičeních".

Tato tradice a sport je typická pro centrální Švýcarsko.

Tak, a to je pro dnešek všechno.

Těšte se brzy na další příběh!

Dobrodružka * Veronika