Jak jsem slíbila, tak vám dnes napíšu něco o lidožroutech. Víte, jak se dalo poznat kanibala? Důkazy o konzumaci lidského masa archeologové nacházejí především na kostech obětí kanibalismu. Nejčastěji se hledají stopy po pazourkových nožích, které zůstaly po oddělování masa od kosti. Definitivním důkazem jsou pak rozdrcené kosti, které dokazují, že z nich byl vysátý morek bohatý na bílkoviny.

Severoamerické indiány máme díky mayovkám a filmům z poslední doby zafixované jako mírumilovné lovce bizonů. Ale spousta kmenů se řídila úplně jinými pravidly. V roce 1994 bylo archeology objeveno sídliště kmene Anabazi nedaleko Grand Canyonu.

V něm se našly pozůstatky řady lidských těl profesionálně naporcovaných na kusy a částečně okousaných. Když pak vědci analyzovali koprolit (zkamenělý lidský trus), zjistili, že v něm jsou pozůstatky bílkovin z jediného živočišného druhu – z člověka. Zdá se, že tito domorodci byli specializovanými kanibaly, nejedli nic jiného než lidské maso.

U australských domorodců z oblasti Queenslandu zase bylo zvykem pojídat příslušníky vlastního kmene.

Toto privilegium však bylo umožněné jen těm nejvýše postaveným v kmeni. Tuk takto snědeného nebožtíka se pak rozdělí mezi příbuzné.

Občas se mísí kanibalismus i s dalšími tradicemi. U australských kmenů, které se bojí zlých kouzel, má kanibalismus i obranou funkci proti kletbám.

Aboriginci pojídali dokonce i novorozené děti, jejich maso dostávali jejich starší sourozenci.

Známé je pojídání mrtvých přátel nebo příbuzných jako důkaz úcty. Tato tradice je rozšířená napříč kontinenty. Například u jihoamerických indiánů z kmene Cocomas se z mrtvých příbuzných kromě masa zužitkují i kosti; z těch se mele prášek, z něhož se vyrábí chutné pivo.

Podle indiánů je pro mrtvého mnohem lepší a důstojnější, když skončí v břiše přátel, než kdyby měl shnít v zemi. Existuje celá řada tradičních kanibalských společností. Každá má svoje vlastní pravidla a rituály, ale antropologové je dělí podle několika základních druhů. Základním dělením je, jestli se pojídá příbuzný nebo někdo cizí. V Karibiku bylo lidské maso na jídelníčku běžnou položkou. Jedlo se ve všemožných podobách – syrové, opékané, uzené i nasolené.

Lidské maso pojídala i tak velká civilizace, jakou byli Aztékové. Při jejich obřadech byly popravovány až desetitisíce zajatců; jejich srdce dostali bohové, a o maso se rozdělil celý národ. Úředníci dostali kýty, kněží vnitřnosti a obyčejní lidé si odnesly zbytek. Při slavnostech zase Aztékové pojídali směs jemně nasekaného lidského masa a kukuřičné mouky.

Posledními lidmi, kteří se podle našich znalostí kanibalismu doposud běžně oddávají, jsou příslušníci kmene Korowai na Nové Guineji.  Asi tři tisíce jich žijí v jihovýchodní části ostrova, která v současnosti čelí indonéské okupaci.

Přežívají v hluboké džungli, kde v období dešťů spadne každý měsíc průměrně 800 mm srážek a kde vlhkost vzduchu nikdy neklesá pod 90 %.

Kromě pojídání lidí proslulo zmíněné etnikum i mnoha dalšími zvláštnostmi. Obydlí si například staví vysoko na stromech, jako ochranu před nepřáteli.  Množství vražd je tam extrémní a mírná paranoia představuje základní způsob myšlení, který jim zaručuje přežití.

ANDREA,

zdroj internet