Kolik váží? Kolik měří? Co je jednotkou lásky? Tak s tímto, zdánlivě oddechovým a samozřejmě nevyřešeným tématem, při kterém jsme se i dost nasmáli, jsme se jednoho loňského letního pozdního večera rozešli od ohně. Měli jsme návštěvu a místo večerní procházky jsme si zvolili posezení u plápolajících plamenů.
Popíjeli jsme, klábosili snad o všem možném i nemožném, a s klesáním hladiny vína v lahvích a stoupáním promile alkoholu v krvi, nebyla nouze ani o záchvaty smíchu. A přitom to začalo tak nevinně. Vládou, politikou, covidem, prací apod. Když padlo téma láska, všichni tři jsme se shodli na faktu, že láska nemá dosud svoji jednotku. A tím pádem není ani zařazena v mezinárodní metrické soustavě MKSA.
Cožpak to není také veličina? Vždyť se říká, že mezi dvěma lidmi opačného pohlaví to zajiskřilo. No jo, ale jak? Jak hodně? Málo nebo jen trošku? Jakou intenzitou? Přitom víme, že 1 cm jiskry ve vakuu vznikne při napětí 1 kV. Jak to tedy mezi těmi lidmi asi zajiskřilo?
Umí to někdo definovat?
A už jsme u problému, protože nemáme ani jednotku ani definici lásky. Také se občas mluví o chemii, také o vzájemné vůni, o souznění a pod. Ale to jsou spíše jen synonyma. Nemohu si pomoci, ale láska má přece jakousi sílu. Vždyť dokáže i hory přenášet. Takže by mohla být zařazena někde v oblasti síly, také v oblasti magnetismu, protože když se mají dva lidé rádi, vzájemně se přitahují. I když – tady vidím velký problém. Přitahují se jen opačné polarity. Dva severy a dva jihy se vzájemně odpuzují. A to velmi drasticky. Nekompromisně. Na to pozor. Takže tohle také neobstojí.
Já bych tu lásku šoupl přece jen někam mezi sílu. Vždyť nám jde přece o velikost, o sílu lásky ne? A od toho už je jen krůček, najít pro ni jednotku. Něco jako kg, m, sec, V, A, Ohm. kelvin, kandela a pod. Někdy v polovině minulého století jsme se ve škole učili, že etalon metru je uložen kdesi ve vakuu v Louvru. Bla, bla, bla... Učili jsme se definice Ohmu, Voltu, tehdy vteřiny, dnes secundy nebo už opět vteřiny? A dalších fyzikálních veličin; ale pro běžný život je to opravdu k ničemu.
A proto se nechci uchýlit k něčemu podobnému. Musí to být jasné a srozumitelné pro každého smrtelníka. Proč by se tím, k sakru, nemohla rozšířit soustava MKSA i o lásku, když už se to jednou udělalo? Z tříveličinové byla náhle čtyřveličinová a teď by byla pětiveličinová. Žádný problém... Tehdy to bylo sice jen o Ampér, ale udělalo se to. A můžeme vesele měřit.
Já snad nebudu moci usnout, dokud tohle nevyřeším…
A protože víc hlav víc ví,
dávám tento problém k promyšlení širokému plénu kudlančích čtenářů.
Už vím, že sám to určitě nezvládnu. Je to zapeklitý případ.
A neříkejte mi, tu již omšelou frázi „tvoje starosti na moji hlavu“.
Tohle by mohl být časem i světový problém!!!
Nebo se snad někdo někdy nesetkal s otázkou druhého partnera: „A jak hodně mne vlastně miluješ?“ A co na to má ten chudák, zaskočený otázkou, odpovědět, když nezná ani velikost ani jednotku lásky.
V tom případě by se však měly vzít v úvahu i odvozeniny a jejich vzájemné převody. Nepředpokládám však, že by někdo použil pro veličinu lásky předpony nižší než je základní veličina. Jako mili něco, mikro něco, nano něco, piko něco. To by ho ta druhá strana asi nepochválila a kopačky by byly na místě.
Při horoucí lásce, která hory přenáší, by to měly být veličiny maximální. Jako třeba Giga a něco, či Tera a něco... V opačném případě to není láska a nemá smysl si to namlouvat a dělat pak zbytečné a falešné ňu, ňu, ňu. A jsem opět síly. V tom případě by to měl být newton a něco. Ale opět špatně. My přece hledáme jednu jedinou veličinu. Proč bychom ji spojovali s jednotkou síly. To nedává smysl.
To ale není jen tohle. Už na základní škole jsem narazil na velký nedostatek Ústavu jazyka českého. Je to tam samý vědec s ocáskem před jménem i za jménem, ale takové obyčejné české slovo pyj, zapomněli dát mezi vyjmenovaná slova po „P“. Vždyť oni ty děti mystifikují. Oni jim tam záměrně nedají patřičné slovo, ale při diktátu jim to pak spočítají. Co pak má odpovědět zaskočená učitelka zvídavému žákovi, proč to tam není, když je to s tvrdým. Ale na Ruzyni, na tu nezapomenou... No neštve vás také taková nedbalost? Taková neomluvitelná hrubka?
Ale vraťme se k naší lásce. Ono bude stačit, když se před spaním zamyslíte, jak vám na vaši otázku, jak vás má rád, odpověděl váš partner. Třeba se to ujme a bude z toho jednou jednotka lásky.
A jen tak mimochodem. I smrad už má svou jednotku. Je jím jeden OU, ale má jednu vadu. Nedá se měřit. Dá se jen odhadovat pěticí vybraných čenichů. Tam pak záleží jen a jen na shodě a na hlasování.
Ale to se lásky netýká, že? Tím jsem chtěl říci, že každá pitomost už má své pojmenování.
Přeji Vám krásné jaro.
A s láskou.
Strejda
Zmiňovala tím potřebu vyváženosti lásky.
Takže vážit lásku na deka ?
Dětem se to pochopitelně líbilo, rodičům a učitelkám už míň.
Jeho láska se měří podle misky. Je prázdná, tak by mne snad snědl touhou.
Je plná, sežere její obsah a já mu pak mohu být ukradená...
Ale ne, to bych lhala - potom, když si nacpe pandírko, tak mne zavalí všemi svými plyšáky, které mi z lásky věnuje...
