Každý den jezdím na kole po cestě, která je lemována maličkou loukou, oddělující čtyřproudovou silnici od obytné čtvrti. Jelikož ráno ještě napůl za řídítky spím, moc si vzdálenějšího okolí nevšímám. Stejně tak odpoledne, to už zase přemýšlím nad tím, co musím udělat do té doby, než půjdu spát; navíc na mě pokřikuje mé dítě uložené ve vozíku za kolem a dožaduje se rychlejší jízdy... prostě moc času na obdivování krajiny kolem mne není...

Jsem v podstatě ráda, že stíhám sledovat provoz. V posledních dnech mi ale začalo na té loučce připadat něco divného. Skoro každý den bylo hůř a hůř vidět na silnici a bylo tam víc stínu. Pak mi to docvaklo – na louce se začaly objevovat vzrostlé stromy - v průměru přibyl tak jeden denně. Hlavou se mi chvilku honily obavy o mé duševní zdraví, ale halucinace to opravdu nebyly...

Stromy jsou skutečné, do jednoho jsem si nevěřícně dloubla. Pak jsem uvažovala nad nějakou super rychlou odrůdou smrků, která vyroste do výšky deseti metrů během jedné noci, ale natolik ještě věda nepokročila... i když špatné by to nebylo.

Odpověď na mé otázky jsem dostala za pár dní po mém „objevu“.

Na loučku totiž přijelo velké auto a na něm byl naložený strom.

Ten vložili do vykopané díry a bylo.

Stromy se takhle převáží z míst, kde se něco staví a místo, aby je pokáceli, je prostě přesadí na jiné vhodné místo.

Možná je to tady běžný postup, nevím, já jsem ale na ten cestující strom koukala s otevřenou pusou jak malá holka a sentimentálně jsem mu v duchu popřála nerušený a dlouhý život v jeho novém bydlišti.

Alenka z “říše divů“,

Edmonton