WILLIE NELSON je malý drobný, osmaosmdesátiletý pán, stále čiperný a akční. A člověk s neskutečným životem. Co on všechno stihnul… Bohém, co se vždy plavil proti proudu, vždy revoltující proti všemu, milovník tvrdého alkoholu a marihuany, zpěvák, textař, herec, veliký filantrop, vlastenec, který svým osobitým stylem rodnou zemi nezapře. Texasan.Po Johnnym Cashovi, který zemřel 12. září 2003, se tato poslední živoucí legenda country (možná s Krisem Kristoffersonem) 29. dubna aktivně dožívá osmaosmdesáti let…
Každá Nelsonova píseň znárodněla a každá se stala hymnou pro americké
patrioty. Nejen proto si tento zpěvák se zvučným hlasem v roce 1993
vysloužil čestné místo v síni slávy country music (Country Music Hall of
Fame), kam jej neuvedl nikdo jiný než jeho celoživotní kamarád a kolega
Johnny Cash (pro svou podporu zemědělců a domácího zemědělství však
patří Willie i do Národní zemědělské síně slávy). Právě s Johnnym Cashem, Krisem Kristoffersonem a Waylonem Jenningsnem
byli v roce 1980 součástí supergroup.
Ovšem jeho život z daleka není jen otevřenou proklamací boje za biopaliva (má vlastní bionaftu značky „Willie Nelson Bionafta“, která je palivem z rostlinného oleje, kterým „dopuje“ svůj domov - autobus), ale i za legalizaci marihuany (btw za držení marihuany si ve svém bouřlivém mládí nejednou poseděl)…
Na hudebních kanálech tak v současné době můžete vidět videoklip tohoto aktivního country dědečka ve vlastní rakvi…„Hrobníku, když kopeš můj hrob, můžeš jej udělat mělký, tak, abych mohl cítit déšť.“ No, nic proti gustu…
Možná morbidní refrén ze singlu „Gravedigger“, tak „volně navazuje“ na jeho již léty dávno znárodněnou píseň „Crazy“ aneb „Jsem blázen, zbláznil jsem se z lásky“, kterou si střihl s Dianou Krall a Elvisem Costellem. Ale stejně nejznámější podání téhle písně je z úst PATSY CLINE, jejíž verze byla druhým nejslavnějším světovým country hitem roku 1962. Od té doby píseň nazpívaly desítky umělců v mnoha žánrech; nicméně, tahle slavná píseň už navždy zůstane nerozlučně spjata s Patsy Cline.
Ale Patsy si slávu moc dlouho neužila - už ani ne rok poté, v březnu 1963, zahynula při leteckém neštěstí - vracela se společně s dalšími zpěváky a muzikanty své kapely z Kansas
City, kde vystupovala v benefičním koncertu pro vojáky a námořníky v
Memoriall Hall March. Stala se pak in memoriam
první ženou, která byla zvolena do countryové dvorany slávy (1973). Mj. bylo jí pouhých třicet let ...
Narodila se jako Virginia Paterson Hensley, a už jako mrňavá holčička předvedla, že má velké hudební a pohybové vlohy.Už jako čtyřletá excelovala v
místní amatérské stepařské soutěži. V osmi letech docela obstojně
ovládala hru na klavír a od svých deseti let začala zpívat po místních
klubech i v okolí Winchesteru. Když v roce 1948 vyhrála místní soutěž a
současně i konkurz pro cestu do Nashvillu, mohli se s jejím hlasem,
který se vyznačoval dokonalou intonací, i návštěvníci nashvillských
klubů.
Svým
projevem částečně předznamenala budoucí sblížení country s rockem.
Hezké povelikonoční dny
d@niela
Komentáře
... : Zvětralej Kozel
Jasan, že mám rád country. Americkou!!!! Kdysi tady taky bylo skvělý Country radio, jelo to tam celý dny a samej skvost. Teď to tam stojí uplně zaprt. Country prakticky vymizela, samej zoufalej českej folk a čundr, což se kloudně nedá poslouchat. A sem tam, spíš náhodou, jedna americká country, nestačíš se ani zaposlouchat a už zase jede nějakej trapnej Červánek a podobní zoufalci, v nejlepším případě Bobek. Hrůza! Škoda.
duben 08, 2021 06:45
... : *deeres*
Americká country je klasika a zeovna Krise Kristoffersona jsem vždycky žrala, protože nejenom zpěvák, ale i charismatický filmový herec.
Country rádio, jsem v práci měla zapnuté celý den, dneska nejde na rádiu ani vyladit. Českou country bych ale zase tolik nezatracovala.
To podle tebe trapné duo Červánek, interpretuje staré trampské písně z 30. let. Jsou to romantické dojáky, z desky se to poslouchat nedá, ale v trampských osadách pořád zní u táboráků písně jako: "Ještě spí chata na skále nad řekou", " Až ztichnou bílé skály", "Děvče z Montany (Pampelišky)" ," Táboráku plápolej", "Co nevidět se sejdem", "Řeka hučí" ....... Určitě všichni znáte.
Pepa Kníže a Jirka Veřtat spolu začali hrát a zpívat už v 40.letech až do konce 20.století a ty jejich hlasy dohromady zněly skvěle.
Country rádio, jsem v práci měla zapnuté celý den, dneska nejde na rádiu ani vyladit. Českou country bych ale zase tolik nezatracovala.
To podle tebe trapné duo Červánek, interpretuje staré trampské písně z 30. let. Jsou to romantické dojáky, z desky se to poslouchat nedá, ale v trampských osadách pořád zní u táboráků písně jako: "Ještě spí chata na skále nad řekou", " Až ztichnou bílé skály", "Děvče z Montany (Pampelišky)" ," Táboráku plápolej", "Co nevidět se sejdem", "Řeka hučí" ....... Určitě všichni znáte.
Pepa Kníže a Jirka Veřtat spolu začali hrát a zpívat už v 40.letech až do konce 20.století a ty jejich hlasy dohromady zněly skvěle.
duben 08, 2021 11:12
... : mamča
Willie Nelson mě zaujal svým hlasem už někdy pradávno. To jsme teprve pokoutně sháněli desky s americkou country. Tahle je moje oblíbená : https://www.youtube.com/watch?v=R7f189Z0v0Y#utm_content=organic&utm_term=youtube willie nelson&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz&title=Willie Nelson - Always On My Mind - YouTube
Ale nezatracovala bych ani domácí "kotlíkáře", sama jsem k nim patřila. Moje krevní skupina byli bratři Ryvolové. Hráli cosi na pomezí trampské písně, folku, ale s nádechem swingu. Písně Hoboes jsou už dneska klasika, co nechybí u žádného táboráku.
Ale nezatracovala bych ani domácí "kotlíkáře", sama jsem k nim patřila. Moje krevní skupina byli bratři Ryvolové. Hráli cosi na pomezí trampské písně, folku, ale s nádechem swingu. Písně Hoboes jsou už dneska klasika, co nechybí u žádného táboráku.
duben 08, 2021 12:42
... : mila1
Já teda country nemusím. Snesu ji jen u táboráku. Dokud jsem žila s exmanželem, probíhaly u nás bitky o tom, co se bude poslouchat, on věčně naladěné Country rádio, já radio Beat. V poslední době neposlouchám moc už ani ten Beat, protože hrají pořád to samé dokola.. takže spíš Rockzone a radio Beat jen o víkendu, kdy mají lepší výběr písniček.
Když se vrátím ke country, tak přes mou neoblibu si vážím Kristoffersona a Johnyho Cashe a z našich Michala Tučného a třeba i toho Bobka, pokud se dá považovat za country, ale tam si nejsem moc jistá, co za žánr vlastně zpíval. Stejně tak jako třeba u Springsteena - něco u něj zní jako country, ale je to rockově laděné.. A to se mi líbí.
Když se vrátím ke country, tak přes mou neoblibu si vážím Kristoffersona a Johnyho Cashe a z našich Michala Tučného a třeba i toho Bobka, pokud se dá považovat za country, ale tam si nejsem moc jistá, co za žánr vlastně zpíval. Stejně tak jako třeba u Springsteena - něco u něj zní jako country, ale je to rockově laděné.. A to se mi líbí.
duben 09, 2021 10:11
