Záplava květů ve skleníku určitě je, protože přímo tam je pěstují pro hradní potřebu, a květiny a bývají vždy doplněny předměty z umělecké sbírky Pražského hradu. Jenomže už rok nás do skleníku nepustí.
Pak bych se určitě tradičně rozjela vlakem do Ústí nad Labem a v nedalekém Zubrnickém skanzenu se podívala, jak se slaví svátky jara tam.
Proběhla bych se okolní přírodou, kde v té době bývá záplava bledulí a dalších jarních nedočkavců, devětsilů. A po Zubrnici by určitě následoval výlet na Medník, jarní přírodou podle Sázavy, za růžovým kandíkem a podléškami.
Ani přes léto jsem nikam moc paty nevytáhla.
V Berouně se nekonal každoroční keramický trh, tak jsem alespoň vylezla do kopce, podívat se na večerníčkovské medvědy, Kubu a Matěje, a pak ještě o kousek výš, na nejstarší a nejsrandovnější rozhlednu s názvem Děd.
Cihlová rozhledna byla postavena v roce 1893 jako první rozhledna Klubu českých turistů.
Má výšku pouhých 11 metrů a dlouhá léta z ní nebylo nic a nikam vidět. Nakonec někoho napadlo směrem na Křivoklátsko vykácet pár stromů a tak Děd se může pyšnit tím, že se z něho zase dá rozhlížet do kraje.
Pak už následovaly jenom šedivé dny, jeden jako druhý a já ztratila z přehledu, jestli je středa, nebo neděle. A do toho abych se bála pustit rádio, TV, či internet, protože tam všude nás denně masírují covidem. Z obavy ze ztráty života jsme nakonec na normální život rezignovali a pouze přežíváme. Uplynulo léto a pořád zahadrovaní jsme vstoupili do podzimu. Podobně jako oslava jara, dopadly Dožínky i Vinobraní, na Dušičky se lidé se báli jít i na hřbitov zapálit svíčku.
Před vánočními svátky nebylo žádné čertovské rojení, ani počítání Mikulášů, z Vánočních trhů zůstala pouhá torza. Ani Bonsai klub nemohl mít svoji každoroční instalaci betlémů ve sklepení Betlémské kaple. Obvykle se začátkem ledna konají po Česku tříkrálové průvody, letos nic. Peněžní sbírky se přesunuly do on-line prostoru. Matějská pouť, Masopust a vloni Čarodějnice, takové oslavy jako by snad ani nikdy neexistovaly.
Ještě štěstí, že ta příroda na naše lidská omezení zvysoka kašle a šlape si podle svého. Kousek radosti nám přece jenom přinesla pěkná sněhová nadílka, a i my v nížinách jsme mohli vytáhnout běžky.
Uplynul rok, máme tu další Velikonoce a pořád se
prakticky nikam nesmí a místo roušek už nosíme respirátory. A já jsem diky
lockdownu uvízla ve Šmoulově a dceru jsem neviděla od Vánoc.
První jarní den nestál za nic. I když pozdě, nakonec jsme se dočkali. Pomalu se nám z Austrálie vrací ještě poněkud zubaté sluníčko. A já tu očima vytahuji ze země kdejakou kytičku. Úplně první byly sedmikrásky, talovíny, pak hned sněženky, nahokvětý jasmín, chlupatý český křivatec, vonná kalina a dneska jsem už viděla kvést modré ladoňky.
Květná neděle je posledním dnem půstu, to si máme natrhat kočičky a obléci nové šaty, Po neděli následuje Modré pondělí a Šedivé úterý, čas úklidu. Další je Škaredá středa, kdy se nemáme škaredit, a na Zelený čtvrtek se má jíst všechno, co je zelené. Také se nemá nic půjčovat a s nikým se nemáme hádat.
Šup na kopřivy a upéct hlavičku. Nemoci, hádky se nám tak vyhnou a peníze se budou jenom hrnout.
Následně odletí zvony do Říma, a abychom byli zdrávi, jsou na řadě jidáše, pěkně pomazané medem. Velký pátek je podle pověr spojen s kouzly. To se otvírají poklady ve skalách a voda v horských pramenech se mění na víno. Následuje Bílá sobota, čas pro pletení pomlázky, barvení vajíček, pečení beránka a mazanců.
V neděli pak Boží hod.
Celá domácnost už má být čistá jako klícka, všechno upečené, nazdobené a přichystané na Velikonoční pondělí.
Velikonoce skončí starým, snad ještě
pohanským zvykem, pomlázkou. Ta musí být spletena z mladých vrbových proutků,
jedině taková pomlázka svým dotykem na ženském či dívčím pozadí zajistí, aby
byla do příštího jara svěží a zdravá.
Odpoledne to pak dámy mohou pánům oplatit, protože i oni potřebují být při síle.
S návratem sluníčka se vrací i optimizmus, že bude líp.
Hezkou oslavu jara,
procházky po probouzející se přírodě
pro zachování fyzického a hlavně duševního zdraví,
vám všem přeje
Deeres
Děkuju moc Stáně - Deeres, za to překrásný velikonoční psaní. Vím, jak těžce nese, že se nemůže pomazlit se všemi milovanými kytičkami, nazdobit si svoje "RAJČE" novými fotkami...
Určitě bude líp, snad už budou lidi rozumnější, a zvládneme se naočkovat...
(Alespoň my vetché stařenky
)
Popsalas dny tzv. svatého týdne tak, jak jsou známy z lidového prostředí. Jsou tam trochu nepřesnosti, tedy jen pokud jde velikonoční zvyky liturgické, hlavně na Květnou neděli, zvanou pašijovou, zdaleka nekončí půst. Na Velký pátek je půst nejpřísnější z celého roku, nic do huby... Půst dokonce trvá ještě i v sobotu, myslím Bílou sobotu, do noci vzkříšení. Teprve druhý den ráno, v neděli na Boží hod velikonoční se nosí do kostela jídlo k požehnání - přehlídka mazanců, beránků a někdy i nabarvených vajec - a je po šestitýdenním odříkání..
Ano, ty zvony vyprovodím z kostela zítra, na Zelený čtvrtek, to musím zpočátku hrát naplno, jako o život, strašný rachot, rámus přes celé náměstí, no a pak to najednou vypnu a mám chvíli volno, varhany také nesmí hrát až do sobotní noci. Místo zvonů se řehtá, místo varhan falešně zpívá, to se ale teď také nesmí, tak jsem moc zvědavá, jak to bude..
Jinak Velikonoce nedělí teprve začínají a trvají sedm týdnů, tedy sedm velikonočních nedělí až do neděle Svatodušní, to tady vždycky bývá spousta Němců, kteří mají v ten den velký svátek. Takže už kolují vtipy o rozvolnění vládních nařízení po Velikonocích v tom smyslu, jestli vláda ví, že "po Velikonocích" znamená správně 23.5.
Samozřejmě píšu o Velikonocích z hlediska křesťanského svátku číslo jedna, lidové zvyky jsou kouzelné a krásné - i s tím bolavým pozadím.
Tak přeji také hezké jarní dny a nerušený pobyt v přírodě všem ve zdraví, příští jaro už bude tutově naprosto v pohodě
