VERONIČČINY PRÁZDNINY U BABIČKY |
Pondělí, 15 březen 2021 | |
![]()
Lidé, kteří ji znali, říkají, že jsem po ní zdědila neotřelou
východoslovanskou krásu a dozajista i její temperament. Jiní tvrdí, že
jsem po otci. To nerada slyším, neboť můj otec byl drobný modrooký
blonďák a nosil plnovous. Sice mám bujný knír, jak už to u brunetek
bývá, ale pevně doufám, že nikdy nebudu mít plnovous.
Babička bydlela se svými nepovedenými syny (mými strýci) v Malých Bílých Karpatech poblíž Javorníků, kde zplodila celkem tři děti (mého otce a strýce) se svým manželem, který ji záhy opustil, aby si o osm set kilometrů dál udělal další tři děti. Tehdy ještě čiperná babička zůstala na všechno sama a svépomocí si postavila dům, aby zajistila svým dětem přístřeší a pohodlí domova. Bylo patrné, že ta nebohá žena nevládla zednickým řemeslem, neboť exteriér i interiér skromného příbytku připomínal dílo z architektonického ateliéru Pata a Mata.
V domě nebyl záchod ani koupelna, dokonce teplá voda byla zbytečným luxusem. Vařilo se na kachlových kamnech v zimě v létě, a v případě potřeby člověk navštívil tzv. suchý záchod, jež se značně vyvýšený nacházel u hlavní cesty, která vedla nahoru k sousedům.
Pouze ve sklepních prostorách byla postavená vana, a pokud si chtěl člověk dopřát teplou koupel, musel ručně zatopit v kotli, který měl obsah asi 60 litrů. To možná vysvětlovalo špatně pochopitelný fakt, proč se obyvatelé domku koupali jen v sobotu a všichni v jedné a té stejné vodě. Ten nejčistší šel vždycky první a ten nejšpinavější naposled. Naštěstí pro mě, byla jsem vždycky první.
Ačkoliv jsem několikrát viděla, jak rozdělat oheň v kotli, tak sama jsem to ještě nikdy nedělala. Nepřišlo mi to nijak složité, takže nebylo divu, že jsem ani na chvilku nezaváhala a vzala jsem svou čistotu do vlastních rukou.
Po vzoru svých strýců jsem zapálila papír a přihodila podpalovač. Oheň v nanosekundě blafnul a vzal s sebou i moji nalakovanou patku. Celá ožehnutá jsem zkoprněle zírala na kotel a moje ofina i s obočím vesele hořely. Jediné, co mě v tu chvíli uklidnilo, bylo to, že zhruba v následujících šesti hodinách si budu moci dopřát tolik odepíranou koupel.
* * * * * *
Nedá mi to - musím napsat, jak moc jsem ráda, že jsem Veroniku poznala, a můžu publikovat její texty. Jsou milé, veselé, opravdu vtipné a dělá mi radost, že jimi mohu dělat radost vám.
d@niela
Komentáře
... : strejda
Jo, rád je čtu a je to i s trochou humoru, také nadsázky, což mám rád. A protože jsem štoura a rád přicházím věcem na kloub, ještě jsi nám, Danielo, neřekla, když už jsi to zmínila, jak a kde jsi se s Veronikou seznámila, není-li to tajdum. To jsem zvědavý chlap, co? Kam se hrabe domovnice...
březen 15, 2021 22:42
... : andrea
jo, souhlasím, Veronika je vtipná a to je pro tyhle časy fakt potřeba.
Rozhodně je fakt, že zvládla neskutečné cestování, alespoň podle toho, co píše. Vy jste se někde potkaly? březen 16, 2021 12:19
|