Ano, byla to láska!! Od té doby, co jsem poznala Sergia, trávili jsme spolu veškerý volný čas. Ukázal mi nejtajnější zákoutí toho milionového města a tak jsem se dostala i na místa, kam se běžný turista nedostane. Krom Garibaldi, kde se setkávají „mariachis“ ze všech koutů Mexika, mě obeznámil i s bohatou kulturou Mexičanů. Navštívila jsem vesničku Lidice, kterou tak pojmenovali na počest vypálení Lidic, navštívila jsem českou kolonii, kde žila řada významných lidí, kteří do Mexika emigrovali za druhé světové války. Nostalgicky jsem si vychutnávala atmosféru míst, kde se dříve procházela Frida, okusila jsem Tacos od nejlepších pouličních prodejců, i když jsem po nich dostala otravu jídlem.
Trávili jsme hodiny a hodiny v muzeu, kde můžete, zhlédnout kupříkladu zachovalé kosti neandrtálce z Dolních Věstonic nebo jsem se poklonila u pomníku Tomáše Garriguea Masaryka. Ačkoliv nejdelší ulici v Mexiko City, která měří téměř čtyřicet kilometrů zdobí jeho několikametrová socha, místní nemají tušení, kdo to byl. Když se zeptáte kolemjdoucího, zda ví, po kom je pojmenována tato ulice, dozvíte se, že to byl francouzský revolucionář, nebo prezident z Chile.
Také jsem se dozvěděla, že bezmála 20% populace jsou analfabeti a diplom s titulem si může zakoupit téměř každý, kdo na to má. Myslete tedy na to, že když v Mexiku navštívíte lékaře, neznamená to nutně, že to opravdu studoval.
Když jsme se jednou procházeli ruku v ruce po bezpečné čtvrti Polanco, stali jsme se svědky natáčení přestřelky drogových gangů. Z uctivé vzdálenosti jsem sledovala důmyslnost a nápaditost režiséra, protože ta přestřelka vypadala neuvěřitelně reálně. Že to reálné je, jsem si uvědomila až tehdy, kdy se zastřelené postavy dějství neodebraly za maskérem a začaly přijíždět skutečné sanitky a skuteční policisté. Tehdy jsem si připustila možnost, že mám možná nějakého strážného anděla, který mě ušetřil zbloudilé kulky.
I přes ten otřesný zážitek mi v přítomnosti Sergia tančili v břiše motýli, a když jsem se smála, vylétávali ze mě, jako růžové bubliny. Nebo mi to alespoň tak připadalo.
Když jsme chtěli naplnit naši lásku se vším všudy, scházeli jsme se v rozlehlém domě jeho rodičů, který opečovávalo početné služebnictvo. Ano, čtete dobře. Početné služebnictvo.
Jak už to v telenovelách bývá, měli kuchařku, služku, zahradníka, řidiče a tak dále. Pro někoho z dělnické rodiny to bylo něco nepředstavitelného, a tak jsem se na pár chvilek v týdnu stávala princeznou, která byla často počastována nevraživými pohledy personálu. Ale já byla zamilovaná a bylo mi to jedno.
Přišlo mi divné, že mě Sergio vodil domů jen tehdy, když rodiče nebyli doma, ale můj mozek zaplavila intoxikace fenylatelaminu a tehdy člověk přestává uvažovat racionálně.
Až jednou..
Jednou se Sergiovi rodiče nečekaně vrátili dříve z víkendového pobytu v Acapulcu, kde měli víkendové sídlo a překvapili nás v milostném objetí.
Následovala trapná a hlučná scéna, přesně, jako z telenovely. Rodiče křičeli, vztekali se, rozčilovali a zahrnovali mě i Sergia vodopádem slov, které snad ani nemůžu publikovat. Naštěstí pro mě jsem nevládla mexickou španělštinou natolik, abych mohla všemu porozumět, a tak jsem byla některých urážek ušetřena.
Když se všichni uklidnili a opadly první šokové emoce, zasedli jsme všichni do salonu v hale domu, abychom si střízlivě promluvili.
Připadala jsem si, jako na hanbě, ale to horší mělo teprve nastat.
Byla jsem rodiči podrobena nepříjemnému křížovému výslechu a v tu chvíli jsem si připadala provinile, jako ten nejhorší zločinec.
Chtěli vědět, odkud jsem, kolik mi je, co jsem zač, co hledám u nich v domě, jaké plány mám s jejich synem, jak jsem se dostala do Mexika, co tam dělám a co dělají mí rodiče.
Když jsem jim s roztřeseným hlasem sdělila, že můj tatínek je horník na čelbě v uhelném dole a maminka průvodčí ve státních službách, z jejich výrazů mi nemohlo uniknout, že si pomysleli něco o bílé spodině.
Proto maminka, která byla evidentně temperamentnější z obou rodičů, mi velmi nadřazeným hlasem sdělila, že to je všechno moc pěkné, ale jejich syn už je zasnoubený s jinou ženou z dobré rodiny a je to dlouho domluvený sňatek.
Také mě dost rázně vyzvala, abych okamžitě opustila jejich dům.
Vyděšeně jsem se na Sergia podívala a on mi sklopeným zrakem dal najevo, že je to pravda...
Komentáře
... : mamča
No jo, Sergio si užil, načerpal cenné zkušenosti, a předem dohodnutá nevěsta nepřišla zkrátka.
leden 22, 2021 01:36
... : Veronika V.
Rychle soudy bez znalosti situace nebo souvislosti jsou nejlepsi :-)
leden 22, 2021 14:53
... : *deeres*
Ačkoliv nejdelší ulici v Mexiko City, která měří téměř čtyřicet kilometrů zdobí jeho několikametrová socha, místní nemají tušení, kdo to byl. Když se zeptáte kolemjdoucího, zda ví, po kom je pojmenována tato ulice, dozvíte se, že to byl francouzský revolucionář, nebo prezident z Chile.
Připadá mně to sprostý, že o nás Mexičané nemají ani ponětí. Socha T.G.Masaryka, není jediná česká stopa. Kdysi jsem o tom tady napsala článek, o českém zahradníkovi, králi orchidejí, který dostal pomník omylem. Ten zahradník se jmenoval Benedikt Roezl.
Hlavní město Mexika se jmenuje Mexico City – nebo španělsky Ciudad de Mexico. Neoficiálně se ale mu říká „Město v eukalyptech.“ Není tam snad jediná ulice, ve které by eukalypty neboli blahovičníky nerostly. Celé Mexico City vypadá jako jedna obrovská zahrada, protože eukalypty kvetou skoro bez přestání. A co to má společného s Roezlem? Po třiadvaceti letech toulek Amerikou se Benedikt vracel domů. Mexická republika mu ústy svého prezidenta Sebastiana Lerda de Tejady navrhla krásné rozloučení: aby během jednoho roku zde založil veřejné sady, stromořadí v ulicích s nějakým hodně kvetoucím druhem stromů... široké, zelené plochy, vodotrysky, umělá jezírka...Roezl to stihl za osm měsíců. Když odjížděl z Mexika, bylo po něm pojmenováno nejkrásnější nábřeží Callé de don Benito - Benediktova třída.
Připadá mně to sprostý, že o nás Mexičané nemají ani ponětí. Socha T.G.Masaryka, není jediná česká stopa. Kdysi jsem o tom tady napsala článek, o českém zahradníkovi, králi orchidejí, který dostal pomník omylem. Ten zahradník se jmenoval Benedikt Roezl.
Hlavní město Mexika se jmenuje Mexico City – nebo španělsky Ciudad de Mexico. Neoficiálně se ale mu říká „Město v eukalyptech.“ Není tam snad jediná ulice, ve které by eukalypty neboli blahovičníky nerostly. Celé Mexico City vypadá jako jedna obrovská zahrada, protože eukalypty kvetou skoro bez přestání. A co to má společného s Roezlem? Po třiadvaceti letech toulek Amerikou se Benedikt vracel domů. Mexická republika mu ústy svého prezidenta Sebastiana Lerda de Tejady navrhla krásné rozloučení: aby během jednoho roku zde založil veřejné sady, stromořadí v ulicích s nějakým hodně kvetoucím druhem stromů... široké, zelené plochy, vodotrysky, umělá jezírka...Roezl to stihl za osm měsíců. Když odjížděl z Mexika, bylo po něm pojmenováno nejkrásnější nábřeží Callé de don Benito - Benediktova třída.
leden 22, 2021 18:04
... : Veronika V.
Kdyz se podivas dal do historie, mame s Mexikem spolecneho vic. Ale to nevi ani vetsina Cechu, i presto, ze navstevovali skolu a ucili se dejepis. V Mexiku neni povinna skolni dochazka, takze nemuzes jim to mit za zle, zvlast, kdyz je tam 20% analfabetu.
leden 23, 2021 04:21
... : *deeres*
Ani jim to vlastně ani moc za zlé mít nemohu. My sice většinou nejsme negramotní, ale kdo z nás ví, koho představují sochy proti Bubenečskému hřbitovu v Praze Dejvicích v Parku generála Lázaro Cárdenasa (Mexiko). Obnovu parku včetně soch sponzorovalo několik jihoamerických velvyslanectví. Pomník Bernarda O´Higginse (Chile), pomník Benita Juáreze (indiánský prezident Mexika), pomník Simóna Bolívara (Venezuela). Původně zde měla být celá galerie významných osobností Jížní Ameriky. Od dob, kdy Praze 6 vládne starosta Kolář, tak se zde sochy neinstalují, ale odstraňují.
Já na Bubenečském hřbitově mám pohřbenou babču, mámu a několik jejich sourozenců a tak tudy často chodím a ten park, tak to je psí ráj. Přesto o přilehlé ulici Antonína Čermáka jsem se dlouho domnívala, že je pojmenována po českém romantickém malíři Čermákovi a vůbec mně nevadilo, že byl Jaroslav. Teprve, když někoho napadlo u tabulek s názvem ulic uvést další údaje, tak jsem si pžečetla, že se jednalo o starostu Chicaga české národnosti, který při atentátu na nově zvoleného prezidenta Roosvelta byl těžce zraněn a zemřel.
Nadarmo se neříká "všechna sláva polní tráva".
Já na Bubenečském hřbitově mám pohřbenou babču, mámu a několik jejich sourozenců a tak tudy často chodím a ten park, tak to je psí ráj. Přesto o přilehlé ulici Antonína Čermáka jsem se dlouho domnívala, že je pojmenována po českém romantickém malíři Čermákovi a vůbec mně nevadilo, že byl Jaroslav. Teprve, když někoho napadlo u tabulek s názvem ulic uvést další údaje, tak jsem si pžečetla, že se jednalo o starostu Chicaga české národnosti, který při atentátu na nově zvoleného prezidenta Roosvelta byl těžce zraněn a zemřel.
Nadarmo se neříká "všechna sláva polní tráva".
leden 23, 2021 09:56
