Už čtvrtý týden jsem doma, kdy pravidelně kontroluji zásoby v ledničce. Pro jistotu v hodinových intervalech, aby se nezkazily. Při náhodném pohledu do imitace mého barokního zrcadla, se mi zatajil dech.
Musela jsem nelibě zkonstatovat, že nápadně připomínám Titanic v dobách své největší slávy.
Spousta kytu a vstup do podpalubí je z bezpečnostních důvodů zakázán...Spousta renomovaných fitness časopisů doporučuje běhání, jako nejvhodnější sport.
Člověk spálí spoustu kalorii, posílí si pohybový aparát a vyloučí nějaké ty endorfiny.
Vzhledem k mým zažívacím obtížím, je příjemné občas vyloučit i něco jiného.
Ve všech sportovních časopisech také kladou velký důraz na strečink. Ten je mimořádně důležitý, aby se svaly zahřály a člověk tak nepřišel k úrazu.
Ony stejné odborné časopisy také rády zmiňují, že nejvhodnější cvičení jsou ta, která dělají i kočky.
Já kočku mám, takže jsem přímo u zdroje.
Můj Miky se zrovna probral z dvacetihodinového spánku, tak jsem ho jednoduše napodobila.
Miky udělal kočičí hřbet, já taky.
Miky prohnul záda, já taky.
Miky natáhl tlapky dopředu, zadek vystrčil do vzduchu a já taky.
Pak Miky zvedl zadní nohu a olízal si ocas a kulky. To jsem neudělala. Jistě tušíte proč. Ano, správně.
Nejsem až tak ohebná, jak jsem si myslela.
Natáhla jsem své clima cool tepláky z letní kolekce 2017 a vyběhla jsem do terénu.
Po 500 m to ještě šlo. Kameny mi uhýbaly z cesty, jen mě trošku znepokojovalo, že pampelišky podél polní trasy se vcucly zpátky do hlíny.
Po 1 km mi při nádechu lezly oči z důlků a při výdechu jsem pěstí zatlačovala plíce zpátky do krku.
Po 1.2 km jsem míjela ohradu s Bio alpskými krávami, které mi nadšeně bučely na pozdrav.
Ani jsem netušila, že se tak dobře známe.
Po 1.5 km jsem zjistila, že moje tepláky nejsou moc clima a už vůbec ne cool.
Při 1.6 km se mi dělaly před očima mžitky a doufala jsem, že to, co ze mně leje, jsou ty slíbené endorfiny.
Čekala jsem, kdy mě zaplaví pocit té slíbené blaženosti a uvolnění.
Jediné, co se dostavilo, byl pocit plného močového měchýře, který mě donutil ke sprintu zpátky domů.
Po 1.2 km jsem míjela ohradu s Bio alpskými krávami, které mi nadšeně bučely na pozdrav.
Ani jsem netušila, že se tak dobře známe.
Po 1.5 km jsem zjistila, že moje tepláky nejsou moc clima a už vůbec ne cool.
Při 1.6 km se mi dělaly před očima mžitky a doufala jsem, že to, co ze mně leje, jsou ty slíbené endorfiny.
Čekala jsem, kdy mě zaplaví pocit té slíbené blaženosti a uvolnění.
Jediné, co se dostavilo, byl pocit plného močového měchýře, který mě donutil ke sprintu zpátky domů.
Po několika hodinách jsem se v internetových novinách dočetla, že v naší oblasti došlo k lavinám a sesuvům půdy.
Přísahám, že jsem v tom úplně nevinně!
sportovkyně VERONIKA
Komentáře
... : *deeres*
Chce to vydržať! 
Já na to měla metodu, když jsem bydlela až pod střechou. Veškeré konzumovatelné předměty jsem zamkla do špajzu a klíč jsem hodila v suterénu do své poštovní schránky.Většinou jsem si pak rozmyslela, jestli kvůli skývě chleba, mám vyběhnout šest podlaží.
Já na to měla metodu, když jsem bydlela až pod střechou. Veškeré konzumovatelné předměty jsem zamkla do špajzu a klíč jsem hodila v suterénu do své poštovní schránky.Většinou jsem si pak rozmyslela, jestli kvůli skývě chleba, mám vyběhnout šest podlaží.
prosinec 03, 2020 21:21
... : Inka
jo jo znám. Také asi nejsem sportovec od přírody, jenže nějaký pohyb je třeba. Naštěstí mám za zády les a tak do něj chodím denně ráno se svými psy. Rasťa je starý pán jako já stará holka, oba jsme blonďáci (béžový labrador křížený s rotwailerem) a jak říká přítel, blonďáci jsou u nás při těle a měli by dostávat poloviční porce. Pak máme ještě Cassinku (černý labrador křížený s vlčákem), tu máme nově od letošního února, je to pejsek synovce. Cass je čenovláska, má 5 let a ty prožila v panelákovém bytě. Cass je tělěm i duší atletka. Když jí k nám přivezli byla obtloustlá, ale kila ztratila velmi rychle během měsíce a byla strašně hubená. Najednou má pro sebe zahrádku 2tis m2 a hojně jí využívá, je hyperaktivní, stále lítá kolem. A jak probíhají naše procházky lesem, kdy já jsem se rozhodla provozovat indiánský běh, který spočívá v tom, že chvíli jdeš a chvíli běžíš? Tak blonďáci běží, dupou, hekají, funí...a v lehkých kruzích je rychlým tempem obkružuje černovláska atletka, která není ani slyšet a občas v té rychlosti ani vidět. Nikdy jsem nezažila slibovaný adrenalin, nikdy mě to nechytlo tak, aby mě to už nikdy nepustilo. Leč jediné co vnímám pozitivně je, že si sebe představuju jako trubku, která když běžím si vymění vzduch a když se opět dovalím domů, tak má fakt čerstvý vítr a vzduch v době a tím i novou energii. prosinec 04, 2020 06:06
... : Iris
Inko, mluvíš mi z duše, jsem ráda, že odpor k pohybu není jen mojí výsadou, na rozdíl od Tebe stále ještě nemám psa na procházky, které se nepromíjejí 
Ale tu vizualizaci používám také a musím se smát, že to máš také tak. Tedy ty trubky, co potřebují profouknout. Když se vydám na tu každodenní vynucenou procházku a funím jako sentinel už jen když zdolávám nakloněnou rovinu (o kopcích a schodech ani nemluvím), říkám si vždycky, že zřejmě pročišťuji i ten nejposlednější a nejmenší plicní sklípek, ke kterému ještě nějaká trubička vede a že je to moc dobře. Abych nepůsobila dojmem až strašidelně vetché osoby, po každé procházce se cítím velmi dobře, a líce mám růžové, jo, to jo...Ale dokopat se...Zdravím všechny blond i černé členy Tvojí smečky 
Ale tu vizualizaci používám také a musím se smát, že to máš také tak. Tedy ty trubky, co potřebují profouknout. Když se vydám na tu každodenní vynucenou procházku a funím jako sentinel už jen když zdolávám nakloněnou rovinu (o kopcích a schodech ani nemluvím), říkám si vždycky, že zřejmě pročišťuji i ten nejposlednější a nejmenší plicní sklípek, ke kterému ještě nějaká trubička vede a že je to moc dobře. Abych nepůsobila dojmem až strašidelně vetché osoby, po každé procházce se cítím velmi dobře, a líce mám růžové, jo, to jo...Ale dokopat se...Zdravím všechny blond i černé členy Tvojí smečky prosinec 04, 2020 09:20
... : radunnna
Veroniko, tak jsem si přečetla všechny tvoje články, vlastně jsem si s tebou včera večer dala kafe. Jsi báječná, kde bereš ten úžasný nadhled a humor?
My máme psa, moje máma kocoura. Někdy si myslím, že to je pes v kočičím těle, máma s ním chodí každý večer na procházky a on ji opravdu poslouchá. Jsou to prostě dvojka!
My máme psa, moje máma kocoura. Někdy si myslím, že to je pes v kočičím těle, máma s ním chodí každý večer na procházky a on ji opravdu poslouchá. Jsou to prostě dvojka!
prosinec 07, 2020 11:22
... : Veronika V.
Milá Raduno, děkuji ti za ta vlídná slova.
Můj osobní názor je, že lidé se dělí do dvou hlavních skupin. Jedna skupina jsou ti nešťastní, kterým osud/život naložil a oni kolem sebe šíří negaci, zlo, zášť a hledají neustále problém tam, kde není. Druhá skupina jsou ti, kterým osud/život taky pořádně naložil, ale berou to tak, jak to je, a aby se z toho nezbláznili, tak to berou s nadhledem a vtipem.
I když.. mně se podařilo ze všeho i zbláznit, o to víc vtipu a nadhledu si snažím zachovat.
Můj osobní názor je, že lidé se dělí do dvou hlavních skupin. Jedna skupina jsou ti nešťastní, kterým osud/život naložil a oni kolem sebe šíří negaci, zlo, zášť a hledají neustále problém tam, kde není. Druhá skupina jsou ti, kterým osud/život taky pořádně naložil, ale berou to tak, jak to je, a aby se z toho nezbláznili, tak to berou s nadhledem a vtipem.
I když.. mně se podařilo ze všeho i zbláznit, o to víc vtipu a nadhledu si snažím zachovat.
prosinec 07, 2020 14:19
