JAK JE DŮLEŽITÝ MÍT ŘEZNÍKA |
Neděle, 11 říjen 2020 | |
Tak teď nevím, co je mi trapnější. Jestli si kupovat stahovací kalhotky, nebo maso. Řeznictví je pro mě neprobádaná oblast. Odliším tak maximálně vepřový od hovězího, když je k tomu cedulka. Ale termín kližka nebo karabáček... to už jde mimo mě. Kdyby mi řekli, že je to z buvola, tak jim to uvěřím.
Nebo co se k čemu používá! Levá, pravá, přední, zadní, bok nebo dokonce oháňka! Tý už se fakt bojím, že ji budu muset třeba škubat nebo tak něco. Nějak mi uvízlo v hlavě, že řízek by měl bejt spíš z vepřovýho než hovězího, ale to je tak všechno.
Dneska jsem přišla ke "svému" řezníkovi a povídám: Potřebuju nějaký maso, který dám do trouby a ono se samo upeče. Asi pro 4 lidi. A může bejt tučný. My máme tučný rádi. A neumím vařit, dodám pro pořádek.
Řezník už mě zná a ví, že doplňující otázky jsou úplně zbytečný. Takže řekne - dám vám tučnější tohle a libovější tohle. A odejde. Pak mi to nabalí, já zaplatím a vyřízeno.
Doma to dám do trouby, posypu kmínem a valim to na 200, dokud z toho nepřestane cákat krev.
Když jsou správný lidi na správnejch místech, život je vlastně snadnej. NEOHROŽENÁ ŽENA
Komentáře
... : doktor
Hahaha,jsem rád,že jsem starej a starý životní školy.Toto je příklad,který dokazuje,že se do dnešní free doby nehodím. Super přiznání,co na srdci ,to na jazyku. Hezké odpoledne.
říjen 12, 2020 12:22
... : *deeres*
Já jsem s masem jednou také narazila a udělala jsem ze sebe totálního blbce. Maso jsem nakupovala cestou z práce domů, pod závorami v Libni. Dneska by to bylo pod metrem Palmovka.
Měla jsem obrovskýho masožravýho kocoura a tomu jsem tam kupovala hovězí slezinu a protože tehdy nebyly žádné kočičí konzervy, nebo granule, tak jsem mu z toho pekla kočičí sušenky, aby měl co žrát, když jsem odjela nq víkend. Hovězí slezina, je takový krvavý plát mezi dvěma blánama. Jednou tam tak v té Masně stojím ve frontě a jedna paní přede mnou se ptá, co jim to tam visí na háku. Já, paní chytrá, jsem hned věděla a náležitě a hlasitě paní poučila, že je to přeci jasný, jsou to jazyky. A ono to i tak vypadalo. Ale nebyly to jazyky, jak mně s přezíravým úsměvem poučila řeznice, byly to vepřové slezinky. Nějaký čas jsem pak nakupovala jinde. říjen 12, 2020 20:16
|