Já si celkem nasbírat dovedu, ale není všem dnům konec, sezóna ještě neskončila. Mám kamarádku, která se ze všech sil snaží nechat za sebou co nejmenší civilizační stopu. Už dávno s manželem přestali jezdit autem, jako dopravní prostředek používají kolo, vlak, ale hlavně svoje nohy. Cukr a sůl považuje za jed. Její vánoční cukroví neochutnám ani ze zdvořilosti. Nejí maso, pije vodu kohoutkovku a jí většinou jenom to, co si sama vypěstuje, nebo nasbírá v přírodě.

Já si celkem nasbírat dovedu, ale není všem dnům konec, sezóna ještě neskončila. Mám kamarádku, která se ze všech sil snaží nechat za sebou co nejmenší civilizační stopu. Už dávno s manželem přestali jezdit autem, jako dopravní prostředek používají kolo či vlak, ale hlavně svoje nohy. Cukr a sůl považuje za jed. Její vánoční cukroví neochutnám ani ze zdvořilosti. Nejí maso, pije vodu kohoutkovku, a jí většinou jenom to, co si sama vypěstuje, nebo nasbírá v přírodě.

Hnusná bršlice jí chutná upravená jako špenát, stejně tak kopřivy (tak ty já můžu jedině tak ve velikonoční nádivce, nebo na vlasy) a dokonce sní i lebedu, co má hnusnou řepovou chuť. Tu si pěstuje na zahradě stejně, jako šruchu - pro jejich léčivé účinky. Jen tak mezi řečí mi sdělí, že s manželem k obědu měli uvařenou bulvu červené řepy, posypanou semínky černuchy a jak prý si pochutnali.

No, těpic!

Na tu já tedy nemám, na to jsem příliš mlsná. Ale dělám, co můžu.

První na jaře, sotva vysvitne sluníčko, nasbírám a nasuším podběl. Čaj z něj je skvělý proti kašli, ale na chuť je hnusný, ten já nutím ostatním, u mne to je pouze poslední záchrana, když nezabere smrkový sirup. Ten je na řadě hned po podbělu, v době, kdy nové smrkové výhonky mají alespoň pět centimetrů. A pak už jede sezóna: bezinky na limonádu, a pak už rozkvetou šípky. Květy já ochutnávám jenom tak, ale někdo z nich dělá marmeládu, společně s citrusy. Zkusila jsem jednou, ale je to pracný a žádný moc velký kulinářský zážitek to nakonec není.

Objeví se první jarní houby, pak lesní jahůdky, maliny, borůvky, rozkvetou voňavé lípy a mateřídoušky. Dozrají rané třešně, pak chrupky, po nich následují višně, špendlíky, černá jeřabina (áronie), letní jablka a hrušky Jakubky.

Příroda nám od jara až do pozdního podzimu pořád nabízí něco, co se dá slupnout.

Jenom se pro to shýbnout, nebo natáhnout.

Mladým říkám, že umřou hlady,

ale s nádherným mobilem v ruce

Václav Cílek

Stále je ještě čas na jablka a hrušky, natrhat si šípky a nasbírat vlašské ořechy.

O ty je letos bitva, protože špatně odkvetly a většina stromů je bez plodů. Nevíte, kam si pro to dojít a tak jdete raději do obchodu?

Pro ty, co nevědí, je tu stránka na netu, kde najdete mapu volně dostupného ovoce.

https://na-ovoce.cz/web/

Později už stačí jenom počkat na první mrazíky a jsou tu skvělé kdoule, mišpule a sladké moravské jeřabiny. Konec houbové sezóny ohlásí ryzce a václavky. Václavky jsou zasyrova jedovaté, ale kdo by je baštil syrové, když z naložených na sladkokyselo s paprikami a cibulí je skvělý salát?

Tady máte recept:

Z václavek zavařujeme jenom kloboučky,

ty propláchneme,

pokrájíme

a vaříme v osolené vodě cca 5 minut.

Přidáme papriku nakrájenou na proužky,

nakrájenou cibuli.

Promícháme,

dáme do sklenic,

na zavaření použijeme nálev na okurky z Deka,

a sterilujeme cca 30 min. varem.

Pořád je ještě krásně,

máme tu babí léto,

tak alou do přírody!

deeres

... : mamča

Mně už ta příroda občas leze krkem. Začalo to v květnu senem, následovala výroba džemů z jahod, kanadských borůvek a meruněk. Hned poté jsem sklízela česnek a cibuli a nakládala červenou řepu. Mezitím dozrála letní jablka, a pak už rostly houby, tak jsem sušila a nakládala. Pak výroba bezinkového likéru - letos se bezinky hledaly skoro jako houby. A teď už češeme podzimní a některá zimní jablka, takže vyrábím kompoty a strouhám do sklenic a do mrazáku jabka na štrůdly.
Když už to vypadá, že bych si mohla dát oraz, dorazí manžel s košíkama hřibů, které už většinou rozdávám po sousedech. Také nakládám a suším různé bylinky pro našeho kamaráda-bylinkáře, který nám z nich dělá různé lektvary a mazání.
Takže já se těším, až udeří mrazy.

říjen 05, 2020 07:25

... : d@niela

Když byly děti malé, bydlela jsem asi 4 roky v domku v Černošicích. Svůj byteček pražskej jsem pronajala a já zas byla v podnájmu tam. A tam sem si lebila.... Byl to vlastně čerstvě dostavěný domek, uprostřed všeho stavebního marastu. Já tam udělala nádhernou zahradu, skleník, pěstovala všechno možné, chovala králíky, slepice, psy...
Moc na to vzpomínám.

To byla doba, kdy co přede mnou neuteklo, to jsem zavařila

říjen 05, 2020 19:43