Znáte takovej ten pocit, když na ulici někdo zapíská, vy se otočíte a zjistíte, že to nebylo na vás, ale na o 20 let mladší a 20 kilo lehčí děvčátko? Tomu se u nás doma říká blamáž. Ma to výhodu. Většinou si toho nikdo nevšimne a jako blbec se cejtíte jen sama před sebou. Mně se dneska stalo něco podobnýho, ale jak už je mým dobrým zvykem, ráda se cítím jako blbec veřejně a tak vám to budu vyprávět.
Jako obvykle jsem si zabalila kufřík asi tak čtyřikrát težší, než jsem schopná zvednout a asi tak desetkrát těžší, než jsem schopná zvednout opakovaně. Říkala jsem si, však co. Na nádro mě dovezou a pak už všude jezděj schody.
No, nejezděj. Na hlaváku, na nastupiště číslo šest nejezděj schody už tak měsíc.
Jelo mi to z šestky.
Doprdele. Nejsem ten typ ženy, kterému by muži nějak překotně pomáhali se zavazadly. Spíš bych řekla, že v přítomnosti kufru tak nějak zprůhledním, nebo co. Asi kouzelnej kufr. Něco jako Rumburakův plášť.
Schody byly trojitý a kurevsky dlouhý. Tak jsem se zapřela a vychýlena téměr do pravého úhlu, jsem táhla. Když jsem dosáhla první záchytné plošiny, přistoupil ke mně zezadu muž a pravil: Mladá pani, můžu vám s tím pomoct?
Tyvogo. Vidíš? Zřejmně ta krátká sukně, rozpuštěný vlasy a nový tenisky. Vidíš, Evo? I po čtyřicítce je možno dočkat se od muže nezištné pomoci! Až když jsem se otočila, zjistila jsem, že to není muž ale... a teď aby mi nezavřeli blog.
Jak to říct.
Co třeba osmahlý muž? Já tomu někdy řikám cikorka, to by mohl FB vyhodnotit jako druh kávy, takže zůstanem asi u ní. Cikorka se chopila kufru a už ho rvala do druhého tábora. Dojala jsem se podruhé.
Tak je to tedy na světě. Xenofobie je svinstvo. Předsudky jsou smrt. Stydím se za své nečisté myšlenky ohledně diskriminace menšin. Byla jsem mladá a blbá.
Teď se mi zjevil černý anděl, aby mě obrátil na pravou víru.
Nahoře už jsem byla skoro převrácená a přemýšlela jsem, jestli nemám andělovi alespoň potřást rukou nebo pronést něco povznášejího. Nějakou všeobjímající myšlenku, která povýší inkluzi, mulitkulturalismus a lásku k bližnímu na úroveň církve svaté.
Hovno.
Nestačila jsem říct ani prosté děkuji, když anděl vytáhl z kapsy neplatnou jízdenku a oblažil mě historkou o tom, že je z Ústí (fakt origoš), a že si to koupil blbě a že mě v žádným případě nechce využívat, ale esli bysem neměla pajsku.
Tvl.
Takže dva údery jedním rozmachem. Nejen, že teda asi fakt nejsem zezadu hezká, ale ještě jsem se jednou debilní hrou na nezištnou pomoc málem nechala vytáhnout ze svý zapšklý, xenofobní ulity.
A teď si tipněte.
Dala jsem mu, nebo nedala?
A dali byste vy?
Rozuzlení:
Nedala jsem mu nic.
A proč? Protože bytostně nesnáším, když se mě snaží někdo vošulit a vmanipulovat někam, kam vůbec nechci.
A je mi úplně jedno, jakou má barvu.
NEOHROŽENÁ ŽENA
Komentáře
... : NČ
Buď ráda, že ti s tím kufrem nezdrhl.
září 21, 2020 06:57
... : *deeres*
Nikdy se nezmění, je to prostě v nich a nepomůže ani výchova.
Dcera na jaře prodávala byt. Koupila ho velice slušná paní, tak padesátnice, ředitelka mateřské školky, pro svoji adoptivní dceru, s malou tříletou holčičkou. Její dcera se údajně rozváděla s manželem, který jí bil a nutil si brát půjčky a ona se potřebovala odstěhovat, aby o dítě nepřišla.
Adoptivní dcera ani moc jako Romka nevypadala, ale to, co nebylo vidět zvenku, to bylo v jejím chování. Adioptivní matka mimo koupi bytu za ní zaplatila i dluhy.
Její dcera tu v tichosti bydlela necelé čtyři měsíce, pak se tu objevil echt Rom a prý, že jedou na dovolenou a slehla se po nich zem.
Pak to začalo, za byt svojí mámě neplatila nájem, udělala i dluh na službách. Hledali jí tady nějací bouchači kvůli splátkám (asi dlužila i soukromě). Následoval otec dítěte až z Brna, který ale nebyl manžel a on celou tu dobu nevěděl, kde je jeho dcera. Pak jí tu hledala i policie. Neplatila nic SVJ, neplatila leasing za BMW a za necelý půlrok má dluh u několika bankovních ústavů přes půl milionu.
Asi nebude trvat dlouho, bude mít další dítě a přijde si k penězům, které jí nebudou moc sebrat.
Dostane porodné, rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, pomoc v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc). A stát má tak do budoucna vyhlídku, že bude živit dalšího parazita.
Dcera na jaře prodávala byt. Koupila ho velice slušná paní, tak padesátnice, ředitelka mateřské školky, pro svoji adoptivní dceru, s malou tříletou holčičkou. Její dcera se údajně rozváděla s manželem, který jí bil a nutil si brát půjčky a ona se potřebovala odstěhovat, aby o dítě nepřišla.
Adoptivní dcera ani moc jako Romka nevypadala, ale to, co nebylo vidět zvenku, to bylo v jejím chování. Adioptivní matka mimo koupi bytu za ní zaplatila i dluhy.
Její dcera tu v tichosti bydlela necelé čtyři měsíce, pak se tu objevil echt Rom a prý, že jedou na dovolenou a slehla se po nich zem.
Pak to začalo, za byt svojí mámě neplatila nájem, udělala i dluh na službách. Hledali jí tady nějací bouchači kvůli splátkám (asi dlužila i soukromě). Následoval otec dítěte až z Brna, který ale nebyl manžel a on celou tu dobu nevěděl, kde je jeho dcera. Pak jí tu hledala i policie. Neplatila nic SVJ, neplatila leasing za BMW a za necelý půlrok má dluh u několika bankovních ústavů přes půl milionu.
Asi nebude trvat dlouho, bude mít další dítě a přijde si k penězům, které jí nebudou moc sebrat.
Dostane porodné, rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, pomoc v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc). A stát má tak do budoucna vyhlídku, že bude živit dalšího parazita.
září 21, 2020 11:03
... : doktor
Hahahaha,no super povídání.Jsem z Ústí,tak to dokážu ocenit.NČ TO OPĚT PARÁDNĚ REFIL. Ahoj a bezva odpoledne.
září 21, 2020 12:17
... : polárka
dala buch mu dvacku. prece jen mi pomohl v nesnazich.
září 21, 2020 15:29
... : magdalenka
Měl ten kufr odnést zpátky. Možná byste pak dala i stovku.
září 25, 2020 07:27
