Syndrom ADHD (porucha pozornosti a hyperaktivita) není jen záležitostí dětského věku. Trpí jím i celá řada dospělých, jen o tom ve většině případů nemají ani ponětí. Dost často se stává, že si tuto diagnózu uvědomí až v okamžiku, kdy se stanou rodiči a syndrom ADHD je diagnostikován jejich potomkům.

Oni sami i jejich okolí často pokládá jejich nepozornost a roztržitost za projevy lenosti nebo zlý úmysl. A jejich hyperaktivitu a impulzivitu za projevy jejich nezralé osobnosti. A ani neví, že by mohli vyhledat odbornou pomoc.

Mezi základní příznaky patří:

• problémy s udržením pozornosti (nedokáže přečíst knihu, skáče z jednoho na druhé, nevnímá, když na něho někdo mluví, zapomíná a ztrácí věci),
• vnitřní neklid,
• impulzivní chování (činí ukvapená rozhodnutí, která mohou mít negativní dopad – např. podá unáhleně výpověď, urazí svého šéfa, koupí věci, které nepotřebuje, zbytečně se zadluží),
• výkyvy nálad, výbuchy vzteku, popudlivost,
• denní snění (nevnímá, když na něho mluví),
• neefektivní organizování času (zapomíná na schůzky, vždy přichází pozdě),
• potíže dokončovat práci, prokrastinace (splnění úkolu až na tu nejposlednější chvíli),
• selhávání v práci a v sociální oblasti,
• problémy s plánováním budoucnosti.

Co nemocné trápí:

• vnitřní neklid, zrychlené neuspořádané myšlenky,
• snížené sebevědomí pro opakované neúspěchy (i když se snaží, tak to dopadne špatně, protože na něco zapomene anebo udělá ukvapené špatné rozhodnutí),
• frustrace,
• bezmoc,
• úzkost a deprese,
• zbytečné konflikty,
• chaotický a neuspokojivý osobní život,
• sklon ke zneužívání návykových látek (jako sebeléčba příznaků anebo jako nezdrženlivé impulzivní chování).

Právě tak zvaná porucha fungování může působit větší obtíže než „jen“ samotné příznaky nepozornosti a hyperaktivity/impulzivity. Daný člověk totiž kvůli komplexu svých potíží (nepozornost a hyperaktivita/impulzivita) selhává (anebo nefunguje tak dobře, jak by mohl) ve škole, v zaměstnání a ve svých sociálních vztazích. Projeví se to např. zbytečně horšími známkami, nedokončením školy, horším zaměstnáním, častými změnami zaměstnání, střídáním partnerů a/nebo rozpadem partnerských vztahů.

Odhaduje se, že v dospělé populaci (v různých zemích) má ADHD 1,0–8 % lidí (podle WHO je činí průměrný výskyt 3,4 % – údaj již z roku 2007).

Z epidemiologických studií vyplývá, že pacienti s ADHD jsou také častěji účastníky dopravních nehod, mají více úrazů, častější nezaměstnanost, nižší dosažené vzdělání, vyšší rozvodovost a taktéž se u nich často (až v 75 % případů) vyskytují další psychiatrické problémy (deprese, úzkosti, návykové poruchy, asociální chování, poruchy osobnosti apod.).

Lidé trpící nepozorností selhávají zejména v monotónních činnostech náročných na přesnost a systematičnost.

Mohou ale naopak excelovat v kreativních a nesystematických činnostech, často v počítačových oborech, v akčních zaměstnáních, v umění anebo ve sportu.

Lidé trpící ADHD jsou zatím jen málokdy rozpoznáni. Oni sami i jejich okolí často pokládá jejich nepozornost a roztržitost za projevy lenosti nebo zlý úmysl. A jejich hyperaktivitu a impulzivitu za projevy jejich nezralé osobnosti.

A ani neví, že může jít o konkrétní poruchu, pro kterou by mohli vyhledat odbornou pomoc.

V některých případech se jim sice pomoci dostane, ale spíše kvůli jejich dalším potížím (deprese, úzkost, zneužívání návykových látek), zatímco samotné ADHD bývá často nerozpoznáno.

d@niela