ZVONEK ZAZVONIL TŘIKRÁT |
Středa, 22 červenec 2020 | |
Noc. Asi se mi něco zdálo. Jenže hlasité zvonění do mého snu nějak nezapadalo. Otravný zvonek mne tedy probudil, vyzváněl na celé kolo. Hodím na sebe košili a kalhoty, vklouznu do pantoflí a špehýrkou zírám za dveře. Dvě uniformy se chystaly zase dopřát zvonku další „eldorádo“.
Raději otvírám dveře.
Dle toho, jak se kluci v uniformě lekli, otevřel jsem nečekaně razantně.
Honem nevěděli co dál, tak salutují. Představují se, ukazují placky a žádají mne, abych na sebe něco hodil a doprovodil je na služebnu. Na mé „Proč?“ odpovídají, že mne očekávají pánové z kriminálky. Víc nevědí.
Nečekaná návštěva vyburcovala z postele i manželku. Zírá na mne, jak se oblékám, a s otázkou v očích sleduje policajty na prahu bytu. Pokrčím rameny a procedím mezi zuby: „Neboj, hned příjdu!“ Autem je to mžik a s otázkou na rtech vcházím do služebny.
Představili se jako nadporučík Vítek a kapitán Zíbal z kriminálky. Zadržuji zívání, vyslechnu si důvod, proč jsem zde: „Máme podezření, že vaše chalupa byla terčem návštěvy vykradačů působících v Ústí a kolem. Místní kolegové zadrželi podezřelé (ano, jsou prý z Ústí). Šetření pokračuje, víc nevíme. Místní zavolají podrobnosti, a protože je zde možnost, že jsou členy námi sledované bandy vykrádačů, jedeme tam a vy, prosím, pojedete s náma, mrknete, zda se něco neztratilo.“
Brknu manželce: „Ahoj, nevím, kdy se vrátím, jedeme na chalupu. Ozvu se.“
Dovolili mi dát si cígo, zapálili si též. Dokuřujeme a vyrážíme směr hory; ve mně je malá dušička. Očekávám, co se z toho vyklube. Cestou kriminalisté dostávají od místních zprávu, že dotyční opravdu jsou z Ústí, mají klíče a prý se nevloupali, chtěli prý zůstat jen na víkend… Co to znamená? To se nám všem honí hlavama.
V chalupě nic na první pohled nechybí. Zámek u chalupy není poškozen, ale alarm se spustil. Pachatel neznal kód. Můj doprovod dostal informaci, abychom sešli do dolní restaurace. Kde jinde než u „Kulaté báby“by mohli někoho vyslechnout.
Seběhneme dolů, otevřeme dveře a - krve by se ve mně nedořezal.
Zírám a nevěřím vlastním očím. Údajní lapkové jsou sousedi naší dcery. Potvrzuji jejich totožnost a s napětím poslouchám jejich vysvětlování: „Víš, s tvojí holkou jsme se domluvili, že vy ani oni, ani její bráška na chalupu nepojedete a tak nám na víkend půjčila klíč. Nojo, jenže nám neřekla kód a malér byl na světě.“
Výpověď potvrzuji, vše souhlasí. A půjčení klíče od chalupy bez našeho vědomí? Jo, ale to si už vyřidím s dcerou osobně.
Případ se uzavřel jejich omluvou a mastnou pokutou od místních příslušníků. Dohráno bude až v
Ústí. Budou muset uhradit zbytečný výjezd ústeckých Sherlocků.
-doktor-
Komentáře |