NÁDHERNÝ OKAMŽIK ŠTĚSTÍ - 3. |
Středa, 15 červenec 2020 | |
![]()
Vyjeli jsme v noci z Prahy a přes Drážďany a Berlín jsme mířili na sever, na trajekt do Švédska. Cestou jsme na dálnici v Německu píchli. Byla tma, začalo pršet, kolem jezdily hrozně rychle náklaďáky a naše autíčko se nárazy větru celé otřásalo.
Myslela jsem, že se budeme muset vrátit domů. Můj táta ale zachoval klid a pneumatiku vyměnil. Nakonec jsme se šťastně dostali do správného přístavu a čekali na nalodění. Do té doby jsem tak velkou loď nikdy neviděla; auta jezdila do různých pater po speciálních lávkách.
Vylezla jsem z auta, že si to vyfotím, a jak jsem tam stála a fotila onu krásnou loď, která na nás čekala, tak jsem najednou přímo fyzicky cítila, že jsem svobodná! Že teď můžu jet kam chci a kdy chci, že mě čeká krásný život a že mám před sebou otevřenou cestu. Že už mi žádní komunisti nemůžou nedat devizový příslib.
Ten pocit svobody byl prostě nádherný…
Ležela jsem v posteli a manžel vedle mě pochrupoval. Měla jsem v té chvíli skutečně pocit ohromného štěstí, že tam je, a že je jaký je. Že jsme se potkali a jsme spolu. Ahoj vám všem
EVA Komentáře
... : andrea
tak ten druhý pocit štěstí - jo, to je nádhera, to uvědomění si, jakou mám kliku, že jsme se dali zrovna my dva dohromady...
že patříme k sobě. to jsem si taky už párkrát řekla... červenec 16, 2020 08:39
|