Já, skalní fanoušek školního a závodního stravování, všech restaurací, barů, jídelen, vývařoven a dalších zařízení, kde vám předhodí na talíř cokoliv, co se dá sníst, jsem na stará kolena začala pravidelně vařit. Moje kuchyň a trouba se diví. Vzhledem k tomu, že mám ráda výzvy, pustila jsem se do takové laskominy jako je Mousaka.

Hned zkraje jsem pochopila, proč takové jídlo musí připravovat jen bezstarostná a veselá řecká povaha. Je to pekelná „drbačka“.

Na druhou stranu, kdy jindy člověk dostane příležitost si zavařit hned na čtyřech plotýnkách najednou. Všechno se to zvlášť ukuchtí, opeče, osmaží a pak naplácá do jednoho pekáče.

Strávíte u toho mládí.

Jako bonus jsem se dozvěděla pár zajímavostí, například, že bešamel opravdu není odrůda francouzského bílého vína.

Snědli jsme to. Je to kokino.

Dobrá zpráva je, že se to snad ani nedá zkazit.

Blbé je, že po jedné porci přiberete půl kila.

Neva.

Večer nasadím roušku, rukavice brýle a vyběhnu okolo Dřevnice.

Zítra budou rybí prsty.

PAULA