Dneska vám budu vyprávět Pohádku o líný princezně. Líná princezna byla tak líná, že si byla líná i napustit vanu a tak se většinu života sprchovala. No, ale vanu měla krásnou. To jako zas jo. Rohovou. Prostornou a se střešním okýnkem nad ní, takže hvězdy, romantika. Jednou v zimě přišla celá zmrzlá z vyjížďky na koni a tak se rozhodla, že výjimečně nebude líná a napustí si tu vanu…
A že když už, tak už, a nalila si do ní vonné esence, a rozestavěla na její okraj svícínky, a zapálila svíčky, a nalila si suchý Martini …. a hup tam.
No jo. Jenže znáte to.
Půl hodiny čekáte, než se to napustí, u toho něco vypijete a když si tam konečně vlezete... no zkrátka princezna zjistila, že se jí chce čůrat. Nejdřív to vypadalo, že to vydrží, ale komu se chce mačkat čůrání v horký vaně? Aha? Nikomu.
A komu se chce z ní ven a jít na záchod? Nikomu. Nechtělo se ani princezně. Chvilku dumala, co jako s tím. Až jí napadlo... ale... fuj. Zastyděla se. Není ti pět, aby sis čůrala do vany. Tak dumala dál. Koukala kolem sebe, až jí zrak padnul na takový jako větší, no vlastně dost velký obal na svíčku. Nádhernej. Stylovej. Z výletu na Křivoklát.
Jako věděla, že tohle by princezny asi dělat neměly, ale konec konců, princ veškerej žádnej, nikdo nikde.... vzala svícínek a vyčurala se do něj, jako že to po koupeli vyleje.
No jo, jenže. Po koupeli byla tak zrelaxovaná, že usnula jako kolegyně šípková. A nevzpomněla si ani druhý den, a pak si zabalila kufříček a odjela na výlet.
Na týden.
Když se vrátila a otevřela dveře svých komnat, porazil jí děsnej puch. Chodila, čichala. Nic nenašla. Nejhorší to bylo v koupelně a jako kolem vany.
Tak povolala královského opraváře odpadních rour.
Opravář přišel, zavětřil a pravil: Smrdí to jako močůvka. To bude odpad a nasypal do něj takový množství kouzelnýho prášku, že by to zabilo kolonii krys i s Landou, a nechal to působit přes noc. Nic.
Smrad by se byl býval dal krájet.
I povolala opraváře znovu. Tentokrát se šroubovákem a hákama a započalo velké čištění vznešeného odpadu. Vana se rozebrala. Dalo to fušku, našly se tam zajímavý věci, ale smrad se z komnat ne a ne vzdálit.
Princezna byla zoufalá. Smrad mi nedělá dobře na pleť a kromě toho mi začínají slzet oči, pomyslela si smutně, usadila se na okraj vany a začala přemýšlet, na který zámek se přestěhuje. No a pak jí to došlo. Otočila se, uviděla svícínek a..
A kdyby to byla pohádka, pokračovala by asi nějak takhle: Otočila se, uviděla svícínek a hrůzou zkameněla. Dodnes tam pořád sedí na tý vaně, celá kamenná a kolem ní jde provázek a na něm je cedulka s nápisem „Líná princezna“ a nějaký poučení pro děti, který se tam jezděj dívat v rámci školních výletů. :-)))
Jenže je to bohužel pravda. Takže to musela chudák holka zlikvidovat sama. Svícínek byl... no za ten týden se z toho stalo.. muselo se to celý vyhodit.
Druhý den volal opravář, že co ten smrad. Dobrý, řekla princezna, jakoby se nikdy do svícínku nevyčůrala (synonymum k "jako by se nechumelilo"). Spravil jste to. Královsky se mu odměnila, nechala popravit všechny komorný, který by mohly promluvit a slíbila si, že TOHLE nikomu nikdy neřekne.
A pak to napsala na blog. A celý království se smálo, až se za břicha popadalo.
Poučení:
Než vlezete do vany, vždycky se nejdřív vyčůrejte, i když se vám nechce.
Dobrou noc a odpusťe mi, že jsem líná a ještě ke všemu čuně.
Vaše princezna, která už se vůbec nediví,
že žádnej princ nemá zájem o její ruku a smradlavý království.
L. Y. A.
Kdyby to nebyla nadsázka pro pobavení, tak bych řekla, že princezna nebyla pouze líná, ale že měla akutní výpadek v mozkovně, uzel na nose a nevěděla co si počít s prachama.
A pokud je opravdu čuně, tak dnes se v rámci ekologie a tedy šetření vodou,doporučuje konat malou potřebu ve sprše, vyčůrat se do vany, to je jenom další zlepšení.
Jen by mě zajímalo, která je ta správná moč používaná v kosmetice ? Zda získávají cennou ingredienci v Mateřských školkách, nebo ji poskytuje sám pan generální ředitel firmy...
Měla jsem kdysi kolegyni, totálně pošahanou a ta každý den, pokud je našla, ta snědla sedm sedmikrásek. Pak se jí do ruky dostala knížka mága Cingroše a tak se nalejvala vlastní močí. Jiří Cingroš byl dokonce chargé d'affaires v Jemenu. Ne dlouho, způsobil na velvyslanectví pěkný binec a tak byl vyhozen. Kdyby byla bývala ona kolegyně, věděla to, co moje tetka, tak proti angíně by také cucala svěcené kočičky, místo aby je nechala včeličkám.
Jednou jsem nekde cetla radu jak zatocit s anginou, pocurat zinku, prilozit na krk a zabalit. Nemam vyzkouseno, takze nemohu potvrdit, jestli to zabira.
Sisyfos: Léčba močí je metodou naprosto absurdní, protože moč je především roztokem látek odpadových, a někdy i tělu cizích, toxických. Požití moče ve větším množství může pacientův stav spíše jen zhoršit, protože tyto snadno vstřebatelné látky se zažívacím systémem vracejí do krevního oběhu, odkud byly, u těžších stavů a nemocí ledvin jen obtížně, vyloučeny. Nesmyslný je výklad mechanismu účinku moče. Tvrzení o „krystalické vodě“, paměťových stopách nebo o světelném hologramu v moči, o nabíjení těla energií moči, zbavování žaludeční sliznice povlaků osmotickým tlakem apod. svědčí o naprosté absenci odborných znalostí a o inspiraci „urinoterapeutů“ parapsychologií, vyzdobenou vědeckou terminologií.
