Nalíčená jako indián na válečné stezce, a nožky vězely v botkách s neskutečně vysokými podpatky. "Ty máš ale ránu!", neodolal jsem a řekl polohlasně česky, když mne míjela. "Ahoj". Odpověděla na můj nejapný kompliment a já si v ten okamžik přál, abych se na místě vypařil.
Od té doby si dávám pozor a zaslechnu-li češtinu, vždy slušně pozdravím - "Dobrý den", a hlavně včas, abych nebyl nucen vyslechnout něco, co mým uším definitivně nepatří. Jenomže náhoda je někdy blbec, s tím nic neuděláte.
Žijeme v Kanadě a manželka plánovala navštívit rodinu v Čechách a informovala mne, že s digitálním promítačem fotografií, který vloni jako dárek přivezla, není maminka spokojená, že chce fotky, které si může zastrčit za kredenc, a že tu malou placatou televizi nebude s sebou tahat po návštěvách.
"Takže prosím tě, vytiskni asi dvacet fotek. Jaké, to nechám na tobě, ale hlavně dávej pozor, ať na nich vypadám slušně!" a hluboce vzdychla, zmožena přípravami na cestu.
"Tak to já si netroufám," bránil jsem se, neboť po třicetiletém manželství o tom vím své.
"Stáhnu fotky z počítače na memory stick, zajedeme do fotoshopu, a ty si vybereš."
Tak se i stalo. Ve fotoshopu si manželka vybrala fotografie, na kterých si byla jista, že jí to docela sluší a odešla s poznámkou -"Jdu se kouknout po nějakých botkách, nemohu přeci jet do Čech naboso." Mně se na pár vteřin vybavila police plná bot, kterými by snad obula všechny ženské v Číně.
Ale zaplašil jsem chmurné myšlenky a pustil se do práce. Stačil jsem ještě zaznamenat, že k vedlejšímu počítači přišel starší pár. Muž i žena byli elegantně oblečeni a jemná vůně parfému lechtala mé chřípí. Všiml jsem si, že se žena k muži něžně tulí a dokonce, že jej lehounce poplácala po zadku. Vzdal jsem se ze slušnosti dalšího pozorování a rozhodl se věnovat práci na fotografiích.
I kdybych se ale snažil sebevíc, nebylo mi přáno - uslyšel jsem krásnou ryzí češtinu s lehkým vzrušením v hlase: "Vašíčku, že sis včera vzal ten modrý prášek, co ti na večírku dal Tonda? Řádil jsi jako za mlada. Já si nemohu dneska ani sednout, už jsem tomu odvykla". A opět partnera lehounce popleskala po zadku. Čeština mne nepřekvapila, ale co jsem vyslechl, mi vzalo dech.
Bylo pozdě se představit a popřát hezký den. Rozhovor, k mému zděšení, zacházel stále hlouběji do intimností minulé vášnivé noci, já se nervozitou počal potit a v duchu jsem jim nadával, že my s manželkou bychom se o takových intimnostech nebavili na veřejnosti ani v Tanzánii.
Snažil jsem se neslyšet, ale protože život je složitý a utrpení na světě není ještě málo, rozletěly se dveře do fotoshopu a má žena, nic netušící, jadrnou češtinou spustí: „Pepo, už budeš hotov? Já musím ještě do jiného krámku, tady nemají žádné pořádné boty...“
Pepa Kouba
- taky se vám
něco podobného stalo?
Pepikovu metodu slusneho pozdravu pouzivam take. Uplatnil jsem ji treba na Borneu, ve meste Kota Kinabalu, kde se v restauraci zacal hned u vedlejsiho stolu hadat mlady cesky par. Nakonec to diky ceskemu pozdravu skoncilo prijemnym vecerem pro vsechny...
Lhal bych ale, kdybych tvrdil, ze jsem potrefenym nebyl nikdy ja...
Nakupoval jsem coby mlady, drsny zalesak se svym kamaradem ve Winnipegu zasoby na zimu v divocine severni Manitoby. No a coby drsni muzi jsme na sebe pres regal, ktery nas od sebe v supermarketu rozdeloval, cesky hulakali. Pouzivajice vyrazy, za ktere by se na verejnosti nestydeli snad jen ostravsti hornici a ing. Miloš Zeman.
A v te chvili kolem me v tom poloprazdnem obchodu prosla neuveritelne krasna divka. Andel. Andel mych snu.
Usmala se na me a pravila "Čeština, líbezná čeština".
A me poklesla dolni celist.
A přesto se v Kanadě, v jedné prodejně likérů stalo toto: Já a kamarád M. jsme nakoupili týdenní zásobu alkoholu. U pokladny, o tři desetiletí mladší Maruška, nás zdraví v rodném jazyce a my sypeme komplimenty, že se až pýří. Za mnou se ozval smích a asi třicetiletý mládenec potvrdil jazykem českým, že plně souhlasí s tím co říkáme. A čo ja a moja kamoška, kompliment ňebuďe? ozvaly se dvě dívenky jež asi patřili k mládenci.
Takže s nás u pokladny v malém městečku sešlo 6.
Ony se pak začaly různě fotit, jakože u palem s mořem v pozadí atd. A pak začaly česky litovat, že na žádný fotce nejsou spolu. A jedna říká: Hele, zkusíme támhle toho dědka, stejně ***no dělá, jen čumí, snad pochopí, co chceme a zmáčknout to snad ještě dokáže".
Tak jsem se zvedl, řekl jim, aby se nějak narafičily, že zmáčknout to snad ještě dokážu. A dokázal jsem.
…………………………………………
Kamarád hajný P. byl s partou na rybách ve Finsku. Již po pár dnech zaznamenali, že děvčata vzhledem a figurou nic moc. Asi po týdnu při návštěvě malinkého města jeden člen výpravy vykřikl hodně nahlas česky, kluci, konečně pěkná finská kočka, děvče se usmálo a řeklo česky, díky chlapy.
Češky patří k nejkrásnějším ženám na světě. Je to na základě seriózního průzkumu.
Danielu jsem taky potkala v Boise, ale to bylo rizeno osudem a jsem tomu moc rada.
