Tak jsem si z Kudlanky nadlouho někam odskočila, vlastně ani nevím proč, méně času, pohody, hromada práce, spousta zvratů v mém soukromém i pracovním životě (jak jinak! to bych ani nebyla já)… až mi tuhle zavolala Daniela a zase mě vrátila zpět. Zpět do časů, kdy jsem ráno dorazila brzo do práce, dala si kávičku a otevřela Kudlu … A tak jsem ji dnes po dlouhé době opět otevřela… a uviděla - nemohu říci známé tváře, neboť vás vlastně osobně neznám - spíš známé firmy, jako NČ, Mamča, Míša šíša, Mia… dokonce se mi podařilo bez většího úskalí se zaregistrovat a přečetla si titulek na Kudle „Kde se v září nejlépe seznámit“.
A už si říkám, že bych sem asi měla napsat, jak se můj život posunul mílovými kroky (kdo by to byl řekl)…ale - začnu po pořádku: manžel cizinec někam zmizel do ciziny s tím, že se už k sobě nevrátíme, maminka zemřela chvíli před tím, nevěděla jsem s kterým smutkem se potýkat dřív…a z toho mě dostal jeden přítel, vlastně to byl před tím dlouholetý kamarád. To, že jsme se znali dlouho, mi dodalo odvahu se svěřit, ulevit si, nechat se vzít do náruče a pobulit si (óóóóó, jak jsem to potřebovala a taky pohladit).
Můj život dostal spád, přišla do něj opět láska a pak už jen zasílání erotických virů po e-mailu, zastavoval se, udělal mi dovolenou, kterou jsme trávili válením se na retro koupališti ve Mšenu, však už jsme také retro, tak svý k svému …a byly z toho krásné 4 roky.
Ještě odběhnu k tomu, jaké mám kolem sebe báječné přátelé, kteří tak asi nějak zavnímali (protože já bych to nikdy nepřipustila), že jsem to léto na pokraji svých sil a úplně nezávazně na sobě mi zorganizovali dovolenou.
Šéfová Jarmila mi nařídila, že potřebuje odvézt do
Chorvatska, a za odměnu tam s ní zůstanu týden. Já se z toho kroutila
jako had, až jsem se vykroutila, s důvodem, že má dcera svatbu. Leč nebylo
mi to nic platné, protože ona vymyslela, že když jí tam neodvezu, tak ji za dva
měsíce ale přivezu (a dceru mám jen jednu, a furt se nevdává). Já už
neprotestovala a nechala to plynout, že to třeba nějak nedopadne a zapomněla
jsem, některé věci prostě musíte vypustit, jinak se zblázníte.
Až jeden den ráno mi zavolala, zda už mám ten lístek na autobus, že večer odjíždím z Roztyl, trochu mě to zaskočilo, leč lístek z e-mailu jsem si rychle stáhla, vytiskla a jukla se, kdy odjíždím a odkud. Za pátečního pracovního pochodu, řízení dělníků, odstraňování reklamací a mezi jednáním s nepřevzetím domu majitelkou potížačkou, jsem zlehka řešila svůj odjezd za dvě hodiny neznámo kam.
Volám jí a říkám, jak tam je a co si vlastně mám vzít sebou, noťas že už mám zabalený.
A ona na to, nic si neber a přijeď, jak jsi, tady nic nebudeš potřebovat. Jedeš do mezinárodního nuda-kempu. Hrklo ve mně jako ve starých pendlovkách. No, nějak jsem v rychlosti vůbec nepobírala, jak jsem se do téhle situace vlastně dostala, představila jsem si, jak tam budu mezinárodně natřepávat své bílé špeky a bylo mi vážně šoufl.
Leč už nebylo úniku, a tak jsem si se slovy „děj se vůle boží“ přiložila k noťasu ještě dva takové ty příjemné šátky na plavky, s myšlenkou, že to nějak zachráněj, a vyrazila na Roztyly. Tam fronta jako blbec. V autobusu jsem si začala prohlížet takový lehký plánek šéfové, co mi načrtla na papír a naskenovala - s tím, že budu cestou dlouho a dlouho spát, někde k ránu uvidím půlceduli Kanegra a pak vystoupím, a že mě bude čekat před hotelem.
Pravda byla, že jsem dlouho spala, ale půlceduli jsem nikde neviděla, a tak jsem se šla raději zeptat řidičů, kde mi končí lístek, ať jsou tak laskaví a vyhodí z autobusu. A i na to došlo…
Takže vystoupím, nikde nikdo, ani hotely - a tak poslední záchrana mobil… Bylo pět ráno! Naštěstí to vzala s tím Jééé, ty už tam jsi, tak já jedu a kde vlastně jsi? No, nevěděla jsem, jen jsem popisovala, co vidím.
Za chvíli přijela a odvezla mě do nuda.kempu. Bylo 5.30 ráno a já byla šťastná, že naháči ještě spí.
Ona se obratem svlékla donaha. Svou šéfovou člověk vidí vždy oblečenou a upravenou a tohle bylo opravdu jinak … no, a tím začala celá má nejveselejší dovolená, co jsem kdy zažila.
Udělala čaj a houkla na mně: „Svlíknout, tady je zákaz oblečení!“
Hrdinně jsem vyskočila ze šatů a zavázala šátek až pod bradu a blahořečila mu, že je tak příjemnej a velkej.
Čaj mě trochu uvolnil a příjemné vycházející sluníčko nad mořem udělalo milou atmosféru, že jsem neodolala a šla si zaplavat až k plovákům, kde jsem se usadila holým zadkem na jednu bublinu z celého řetězu, kejvala nohama ve vodě a koukala na pláž, jak se po ránu trousí naháči a přemítala, jak se s tím porovnám. Lehla jsem si na pláž a zavřela oči, abych se nestyděla, obracela jsem se kolem dokola a svlažovala to příjemným plaváním v moři.
Jsem blonďatý cikán a přerod ze zimy do léta u mě vznikne tím, že sundám kozačky a natáhnu žabky, zesvětlají mě děsně vlasy a zhnědne pleť, mám to tak od jaktěživa, už jsem si na sebe zvykla.
Nakonec jsem zjistila, že mají všichni špeky, jen všude hnědé, tak jsem to během dvou dní dohonila.
Jo, v kempu vznikaly nejrůznější situace, na které asi byli všichni zvyklí, jen já ne a já se furt jen smála, až mi tekly slzy. Vařilo se venku před karavanem, a když ti něco upadlo a ty ses pro to ohnula, tak jsi julču vystrkovala do světa a nikomu to nepřišlo vůbec divný. Nebo se tam ráno jdeš sprchovat do takových venkovních sprch směrem do kempu, holíš si tam julču, a naháči chodí kolem, a pohoda, džez.
Bylo to fakt zajímavý a nikdo nikoho nezkoumal, nepoměřoval špeky.
Byl tam jeden starý manželský pár opálený do čokoládova, vodili se za ruce, byli celí nazí jen paní měla zářivě růžové kroksy a pán kanárkové žluté, bylo to veselé. Nebo třeba když se ochladilo, tak si všichni chlapi vzali triko, aby nenachladli a to nejdůležitější jim furt čouhalo a vesele klinkalo. Také se tam, lidé vzájemně navštěvovali, pochlastávali, bavili se v mnoha řečech a jediná jistota byla, že budou nazí!
JO, drahouškové, další zítra!
INKA
Tak vítej z5, ztracená a znovu nalezená dcero !!!
Jednou větou si postěžuje, že právě nic nedělá, a současně řekne, že jen - tohle, a tohle, a tohle, a ještě půjde tamhle, dělat tohle, a musí tohle, a ....
fakt - Inka je prostě super a bezva
))))
, moc Vás všechny zdravím, připadám si jako na návštěvě na kafíčku u letitých známých, kdy si jen dopovídáte ten kus života co jsme se neviděli. NČ to nepůjde, mé krásné špeky nemohu větrat veřejně . No Daní, co naplat stárnu a už toho nestihnu tolik a tak rychle, také vnímám, že potřebuju zvolnit, jen jak to udělat, z rozjetýho vlaku se blbě skáče zvlašť když nejsi ještě ve stanici...ale blížím se 