Cíleně opisoval záznamy ze složek uložených a evidovaných pouze pro potřeby sovětské zpravodajské služby. Zpočátku se snažil informace zapamatovat a zaznamenával je až doma, ale po čase zjistil, že to není nutné a materiály opisoval přímo na papír v zaměstnání, odkud je vynášel například v botách... a poctivě po dvanáct let zakopával pod podlahu svoji dači konve od mléka, a že jich bylo!, do nichž ukládal přepsané zprávy.
Byly to dokumenty o praktikách KGB v západních zemích i ve státech bývalého komunistického bloku, včetně tehdejšího Československa. Mitrochin tímto způsobem tajně shromáždil neuvěřitelných 25 tisíc stran dokumentů. Po odchodu do důchodu zkatalogizoval velkou část tohoto materiálu geograficky a sepsal deset svazků systematických studií operací KGB v různých částech světa.
V roce 1992 za dramatických okolností s nimi přeběhl do Velké Británie. V Londýně pak pokračoval v práci a sestavil dalších 26 napsaných svazků. Tam se staly základem pro knihu o sedmi stech stránkách, kterou sepsal s britským historikem Christopherem Andrewem. Z těchto materiálů vznikly i další knihy, například "Mitrochinův archiv II: KGB a svět".
Ale protože každý chce nějakou tu pikantnost a ne jen suchá data
či skoro telegrafické zprávy, zde je pro vás pár zajímavějších:
Jak si někteří pamatují, v roce 1978 hostilo Československo světový šampionát v ledním hokeji. Vstupenky byly rozdány jen těm nejvíce prověřeným kádrům, Státní bezpečnost byla přítomna denně, a v plné síle. Přesto si KGB stěžovala v tisku na protiruské fandění, preferování Kanady a Spojených států; bylo to dokonce i v Rudém právu.
Divácký pískot vůči ruskému týmu - Sborné - Sovětům neunikl, byl promptně nahlášen. Sověti byli velmi nespokojeni s chováním Čechů…
Až konečně: ve své skupině narazil tým Sovětů na západní Němce. Sborná sice přemohla „fašistické hnízdo“ na góly, ale pomohla si dopingem svého hráče, který byl následně testující kontrolou odhalen. Hodnocení práce agentů STB, vynaložené na potlačení nálezu, bylo v moskevské centrále veskrze oslavné. Byl-li motivačním faktorem pro konečný negativní vzorek zájezd do Soči či „nevyhazov z práce“, uložené zprávy už neříkají.
Pokud by nebyl v roce 1989 archiv skartovaný, jistě by podobný detail vydal.
K dobrému zakončení příběhu by bylo dobré, kdyby Sborná v případě prokázaného dopingu nepostoupila dále ze skupiny, a nemohla tudíž šampionát vyhrát. Naneštěstí i případná kontumační prohra by nic nezměnila. Po vítězství nad Československem – 6 : 1 - mohlo pár prověřených oficírů z Milovic vyřvávat oblíbené "šajbu, šajbu!!!". Rusy oblíbený a podporovaný krejčík Bil'ak (na rozdil od Husáka, udávaného Dubčekem) podpořil fanoušky vítězného týmu přímo na velvyslanectví.
Český kulturní náměstek tehdy ostentativně zanechal kolekci darů od svých sovětských protějšků bez povšimnutí - a hned byl udán centrále v Moskvě. I s výčtem darů, které si s sebou nevzal. Skvosty děl Lenina a Stalina musely tak ještě chvíli počkat na dalšího šťastného obdarovaného.
V Mitrochinových zprávách se dočtete rovněž o tom, že KGB chtěla unést prof. Černého a spisovatele Procházku (to je ten, co psal pro Novotného a měl dceru Lenku, která začátkem 80. let psala celkem svěží undergroundové povídky do samizdatu, a teď ji občas zahlídnu na netu, snad Lidovky a snad i někde jinde.
No nic, k věci.
Na oba, Procházku a Černeho nasadila KGB dva agenty, předstírající, že jsou západní Němci. Měli je přemluvit k odjezdu do SNR, s odůvodněním jeiich ohrožení v Čechách, ale cílem samozřejmě bylo východní Německo.
Parta, co je měla v autě odvézt, byla složena z pořádnejch hajzlů, takže si dovedeme představit, jak by s nimi zacházeli… Průser ovšem nastal, když se zjistilo, že Procházka neumí německy, a mluvit rusky, tam, kde by to šlo - zase agent nemohl. No, ministr Pavel stejně měl nasazenou ochranu pro Procházku (ona ta STB prošla ohromnýma čistkama po 68.) Takže je “neunesli”… Tenkrát těch agentů-provokatérů bylo asi 12.
Další z jeho zpráv například potvrzovala ruské skladiště zbraní v CSSR, v 68, považované za US arsenál, a zas, v těchto zprávách je o tom důkaz.
Nebo je tam doklad o akci s krycím názvem Progres, kterou tehdejší šéf KGB, Jurij Andropov, mířil proti hnutí směřujícímu k demokracii v Československu na jaře 1968. Podle listu The Guardian hovoří archiv o 15 „zkušených agentech rozvědky“, kteří měli za úkol zaměřit se na řadu lidí v Praze, zejména na redaktory médií a studentské vůdce, s cílem potlačit protisovětské hnutí.
Dá se říci, že všemu se uvěřilo.
Kupodivu informace o vydání této knihy proběhly českým tiskem bez valného zájmu veřejnosti.
Blbost a strach špionů i kontrolních organizací jsou přitom zaznamenány na každé stránce.
Soupis tisíců falešných dopisů, posílaných státníkům a organizacím svobodného světa, těžko totiž potěší čtenáře Sputniku; může jim připadat i dlouhý a nudný.
SLÁVEK KASPERLE
(autor článku v té době upřednostňoval
před mistrovstvím světa (i blížící se maturitou na gymnáziu),
tehdejší více než teplé jaro…)
Cibulka je cvok, ale jeho seznam je zajímavý.
Jinak by mne docela zajímalo, proč to vlastně dělal. Určitě to nebylo čistě jen proto, že "Rusové jsou zlí a tohle se nedělá" :-)
Koupil jsem si, díky za upozornění, Slávku
Je mi ale jasný, že i podle nabádání českých politiků a novinářů dělám jen dobře, když denně před spaním pečlivě zkontroluju skříně a prostor pod postelí, jestli se tam neukrejvá ruskej špión, popř. třeba i pod peřinou rovnou Jelizavěta.
O tom, že k PC používám modem Huawei, se radši vůbec nikde nezmiňuju, v obavě, abych nebyl za to popotahovanej.
Jan Procházka byl jeden z nejvýznamnějších českých filmových scenáristů, spisovatel a politický publicista. V roce 1970 byla proti němu rozpoutána štvavá kampaň (televizní pořad SVĚDECTVÍ OD SEINY), která měla vliv na jeho předčasném úmrtí. Zemřel na rakovinu v roce 1971, v pouhých dvaačtyřiceti letech. Jeho pohřeb, původně zakázaný, proběhl za dozoru Státní bezpečnosti.
Jeho dcera Lenka Procházkovám patří k těm slušným bývalým chartistům. V Reflexu se Jiří.X.Doležal mohl pohvězdičkovat, když byla Procházková Zemanem navržena do ÚSTRu.
Její nejnovější příspěvek můžete najít na fuj, fuj webu Nová republika. Přečtěte si a zamyslete se nad tím, co píše.
[url= http://www.novarepublika.cz/2018/12/byt-ci-nebyt-vlastenci.html] [url]http://www.novarepublika.cz/2018/12/byt-ci-nebyt-vlastenci.html
