Nabulion Buonaparte, pojmenovaný tak svou matkou, nebyl
ani pofrancouzštěním svého jména na Napoleon jménem zrovna nadšen.
Podepisoval se jen Bonaparte a málokdy přidal před podpis „N“ či „Np“. A že
těch podpisů bylo… Návrhy ústav pro dobytá území, rozkazy armádě a příkazy a
zákony všeho druhu, a pro všechny. To vše z titulu Císaře stojícího na vrcholu pyramidy totalitního státu, kterému
neomezeně vládl skoro dvacet let. Sám byl neznaboh, lidstvem pohrdal.
Neutuchajici nadšení a pečlivost Francouzů z něj, za skoro dvě stě let po jeho smrti, vytvořily průkopníka v boji za lepší budoucnost všech a excelentniho vojevůdce. A jako vždy, opatrně vystavená legenda se skutečnosti pramálo podobá. Francouzská posmrtná propagace Napoleona byla již novými generacemi akceptována a v příštích stoletích se – dost možná - dočká rehabilitace i Hitler, Stalin a předseda Mao.
Vše mohlo být i jinak, kdyby kdysi Janov pod cenou neprodal Sardinii Francii, a nebo kdyby se Bonaparte rozhoupal ke vstupu do Britského námořnictva, ke svému dětskému snu. Místo toho mu jeho matka, skrze nejen společenský styk s guvernérem ostrova, zařídila stipendium pro chudé šlechtice na francouzské Armádní škole.
Graduoval asi čtyřicátý ze sedmdesáti a byl poté vybrán k dělostřelcům.
Jeho talentem od mládí ale byla matematika a čtení map; měl fantastickou představivost vidět mapy trojrozměrně, rozpoznat údolí a hory a cesty skrze ně.
Všech těchto svých darů využil úspěšně při vojenských operacích, které vždy vyhrávají ti připravenější, s více materiálem a s lepší výzbrojí.
Napoleon zmodernizoval a zrychlil přesuny svých armád a jejich podpory.
Z čistě vojenského hlediska přidal přímý a rychlý útok do týla nepřítele, motivoval své vojáky k rabování a plenění bez omezení, neboť Napoleon sám nepřispíval na financování svých armád v cizích zemí. Museli si nakrást - a to se jim dařilo.
I přes nemalé osobní zisky putovaly do Francie povozy plné uměleckých děl a cenných předmětů z vypleněných klášterů a zámků, v jejichž množství zcela zahanbil našeho „bratra Žižku“.
K moci se Napoleon dostal potlačením jednoho z mnohých povstání pařížského davu v porevolučních letech.
Na rozdíl od královského vojska v době předrevoluční, Napoleon nařídil použít v mušketách svých vojáků broky a těmi rozehnal nepříčetnou rebelii.
Masakr, kterého se dříve král neodvážil a skončil tak pod gilotinou, byl prvním krokem k ukončení Revoluce, která, jako všechny pozdější, přinesla jen chudobu a utrpení obyvatelstva.
Vojenské úspěchy v Itálii a Egyptě (tam to byla spíše jen ta kořist), zvýšily Napoleonovi jeho popularitu v zemi, čehož využil, a svrhl revoluční Council.
Council, poslední to revoluční relikvie, se stejně posledních pět let jen zabýval vymýšlením způsobu voleb, které by poslancům zaručily jejich stávající místa, a gilotinováním náhodně vybraných členů. Bonaparte se stal Prvním konsulem, později císařem a diktátorem.
Vše potvrdila Ústava, kterou sám přepsal.
Byl především vojevůdcem; v bitvách pod ním zahynulo devatenáct koní a mnoho dalších uštval k smrti.
Kopím probodnuté stehno bylo jedno z jeho těžších zranění, malé šrámy vůbec nepočítal, a sám prohlásil, že: "Nejvíce ho poranil psík Josefíny při svatební noci". Milenec to prý byl rychlý a sobecký.
Dobytá území rozdával generálům, rodině a přátelům, dbal i na svou pokladnu. Sepisoval ústavy a právní rady, většina z nich byla srdečně ignorována i ve Francii. Lidem přinesl jen strasti a bídu. Nenávist k němu nakonec dovedla německy mluvící země ke spojenectví proti němu, a tím i následnému vzniku Německa. Francouzský nacionalismus, který všude rozšiřoval, zakořenil v cizině a pomohl ho nakonec porazit. Později se německý nacionalismus vydal svojí cestou, a jako ten francouzský, vyprodukoval svého diktátora.
Napoleon byl poražen v Bitvě u Lipska a donucen k abdikaci. V té době byl, až na své vojáky, nenáviděn všemi, od Angličanů až po Rusy. Továrny a porcelánky, masově vyrábějící jeho portréty na talířích a jiném nádobí, se začaly poohlížet po jiných motivech, z nichž romantismus se ukázal jako nesmírně výnosný. Maminka Napoleona komentovala jeho kariéru nejprve slovy: "Jen aby to vydrželo", a při pozdější návštěvě Elby ho počastovala poznámkou: "Já ti to říkala…".
Napoleonovo Waterloo nebylo zdaleka rozhodnuto bitvou; namísto útoků by defenzivní kampaň přinesla Napoleonovi Francii zpátky. Ale Bonaparte zaútočil a Wellington ho odrazil, tak jako ostatně odrazil Francouze vždy předtím. Francouzská jízda, dříve schopná bitvy rozhodnout, byla nyní oslabena - od dob ruského tažení díky nadměrné konzumaci svých čtyřnohých členů – a nedokázala Wellingtonův obranný blok prorazit. Po jízdě se obrátila i Císařská garda a s ní i Napoleon.
Monarchové Evropy, rozlícení zbytečnou smrtí dalších sto tisíc vojáků u Waterloo, se konečně rozhodli zamezit dalším „dobrodružstvím“ Bonapartovou internaci na Svaté Heleně.
Napoleon zde strávil zbytek svého života, naplněný neustálým stěžováním si, osočováním a obviňováním všech.
Pitva jeho značně obtloustlého těla pak označila rakovinu žaludku za příčinu jeho smrti, aniž by lékaři věděli, že na stejnou diagnózu zemřel i jeho otec. Do jaké míry přispělo k úmrtí i množství močových kamenů a s nimi spojené potíže, dokumentované už od ruského tažení, se již neprokáže.
Napoleon po sobě zanechal povědomí metrického systému a trosky prvního totalitního státu.
Myšlenka nacionalismu změnila mapu Evropy během následujících sta let; lid se počal dožadovat příslušenství k efemérní myšlence "národa", o níž dříve nevěděl, že vůbec existuje.
Dnes je lidu vysvětlováno, že nacionalismus je špatný… Volební právo bylo časem uchváceno davem, ve kterém většinu vždy tvoří manipulovatelní blbci. (Připadá vám snad, že základní a pomocná škola byla plná osvícenců a myslitelů?)
Dva milióny mrtvých z napoleonských válek byly překonány pozdějšími socialistickými a komustickými totalitami několikanásobně.
Hitlerův nacismus zanechal dvacet milionů mrtvých,
komunismus jen v Evropě a poloasijském Rusku nejméně milionů čtyřicet.
Předseda Mao trumfoval více než šedesáti miliony.
Rozkrádání cizího majetku bylo blízké všem následujícím diktaturám, které si svobodně zvolil všechen pracující lid.
Poděkujme Nabulionovi, že nás do tohoto nového moderního světa uvedl.
SLÁVEK KASPERLE
Ano, teprve po delší době vylezou na světlo "tajnosti", pravdy, skutečná fakta, jaký ten který známý člověk opravdu byl. A čím na vyšším postu, tím déle to trvá.
Pamatuju, jak jsem se až na vejšce od jednoho báječného profesora dozvěděla plno "tajemstvích" o spisovatelích. Že to vlastně byli taky úplně obyčejní lidé se všemi různými vadami charakteru, trápeními...
A vlastně tím víc mi od té doby jsou i bližší.
http://tn.nova.cz/clanek/magazin/historie/lide/video-napoleonuv-penis-ma-4-5-centimetru-je-v-usa.html
Ve skutečnosti prý ale Napoleon měřil 168 cm, na Francouze průměr.
Ale já ty smetáky nikdy neměl rád.
