Jako první velký válečný konflikt v dějinách zasáhla první světová
válka téměř celý svět. Bojovalo se ve třech světadílech, na všech světových
mořích, a konflikt, ve kterém zahynulo téměř deset milionů vojáků a 8,5 milionu
civilistů, postihl 38 států. Válka začala 28. července 1914, trvala čtyři a čtvrt roku a jejím
výsledkem bylo zcela nové rozložení sil v Evropě i ve světě.
První světová válka skončila podpisem příměří v železničním vagónu na francouzské stanici Rethondes, v lese u Compiegne, kde byl podepsán německým státním tajemníkem Matthiasem Erzbergerem a francouzským vrchním velitelem maršálem Ferdinandem Fochem dokument, který stanovil, že od 11:00 hodin 11. listopadu 1918 zavládne na frontách příměří.
Současná fotografická výstava s názvem Válečný rok 1918 před Generálním
štábem v Praze 6 přibližuje dění posledního roku první světové války.
Během války vznikaly Československé legie, jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků proti Rakousku-Uhersku. Členy se stávali dobrovolníci, čeští krajané, kteří se hlásili do carské armády v Rusku a Cizinecké legie ve Francii.
Na východní frontě to byla "Česká družina", ve Francii „rota Nazdar“. Postupně se do legií začleňovali i dezertéři, nebo zajatci, kteří tak porušili přísahu rakousko-uherskému císaři. Koncem války měl legie už 140.000 členů.
Většina mých strýců z obou stran byla ve věku, kdy musela bojovat za
Rakousko.-Uhersko. Ve válce na francouzsko- italské frontě byl i můj děda z
tátovy strany, který se věkem blížil k padesátce, ten byl mobilizován jako
saniťák. Na východní frontě bojoval jen jeden z máminých bratrů a z války se už
nevrátil.
Strejda Tomeš, se do naší rodiny přiženil, vzal si máminu sestru Anežku. Byl jediným legionářem v naší rodině, o kterém vím. Bojoval jako dobrovolník ve Francii a klidně mohl stát s puškou v ruce proti některému svému budoucímu švagrovi, nebo tchánovi.
Strejda Tomeš díky válečným útrapám zemřel mladý, tetě Anežce po něm zůstaly tři děti, legionářský důchod, železničářský byt a nárok na deputátní uhlí.
Na Praze 6 je k vidění ještě jedna výstava, tentokrát na Dejvickém nádraží.
Nádraží v Praze-Dejvicích je pětatřicátou zastávkou legionářského vlaku při jeho letošním putování po okresních a dalších městech České republiky. Široké veřejnosti bude Legiovlak v Praze-Dejvicích přístupný zdarma od neděle 28. 10. až do neděle 18. listopadu.
Legiovlak se skládá ze 13 zrekonstruovaných vagonů, které představují vojenský ešalon. Těmito vlaky se desetitisíce čs. legionářů přepravily v letech 1918–1920 napříč Ruskem po Transsibiřské magistrále a průjezd si často musely vynutit bojem s bolševiky.
Legiovlak se skládá z vozů polní pošty, těplušky, zdravotního, filmového, velitelského, štábního, obrněného, prodejního, krejčovského, kovářského (zrekonstruován na Slovensku), ubytovacího a dvou plošinových vozů.
Ve všech vozech bude na návštěvníky čekat věrná rekonstrukce vybavení, legionáři v dobových stejnokrojích, ale také originální exponáty a několik stovek fotografií na panelech mapujících historii čs. legií. Klikněte si - a prohlížejte: http://legie100.com/legiovlak
deeres
Na str. 2 bych řekla, že se vloudil šotek - z tátovi strany. Já bych řekla, že tam má být z tátovy strany. Nebo se pletu?
Jak kdy, někdy ve čtvrté třídě jsem půlku třídy při diktátu zblbla tvrzením, že vikýř se píše po vé s ypsilonem. Jak jsem k tomu dospěla, to se mně neptej. Tady nešlo o přesvědčení, tady šlo o blbost. Dneska jsem už tak daleko, že když někde čtu články, tak ty chyby ani nevnímám, protože běžně jich tam je, jako máku. A to byly doby, kdy jsem psaní od milenců opravovala červenou tužkou.
Ale nic. Učitel má vždycky pravdu, tedy i tehdy, když je to blbec.
Vlastně bych se, z dnešního pohledu, vůbec neodvážil ani posuzovat, jestli samostatnost a vznik Československa byly ku prospěchu, nebo jestli by bylo lepší zachování monarchie. Ale to jsou ty KDYBY....
