Jo, tak zase jsem o rok starší... fujtajbl... A nebo nádhera, ještě mne neodstřelili? Případně: vyšlo mi to, vychází mi to, a všechno je vlastně super. Představte si, že se přikláním k té třetí možnosti :-))). Ano, vzhledem k mému celoživotnímu heslu, opsanému od dívenky Pollyany (už několikrát jsem tu o ní psala), že všechno zlé, se nakonec ukáže k něčemu dobré. Teď jsem například ráda - a to že moooc, že jsem si před lety vymyslela Kudlanku. A získala vás.
Asi byste řekli, že co je na kudle zlého? No - co já se s těmi články natrápila... Nejsem ajťák a nikdy jsem pro to buňky neměla, takže to bylo občas opravdu "krvavé". Taky přiznávám, že poslední cca rok jsem se asi zas až tak moc nesnažila, nějak nebyly síly. Ale už je to zase fajn, fakt...
Jo, a pak někdy i ty rozhádané komentáře... Kdy se docela fajn lidi vzájemně servou - jen kvůli tomu, že zrovna včera měli mizernej den, nic moc jim nevyšlo a tak to teda dají sežrat někomu na netu... Dyk je nikdo nezná... Jenže - jak asi všichni jste si dávno všimli, mnozí z vás se už znají jak manželé po pětadvaceti letech :-)))
Docela mne ztráta některých mrzela, ale je to i tím, že člověk a jeho názory se občas velice mění, mnohdy to zaviní nemoci jeho nebo jeho bližních. A kdo pak má potom mít náladu na recept na super čočkovou polévku nebo na nějaké opačné politické názory?
Chápu to - a moc dobře, ale stejně tak si říkám - proč by mojí tč. hnusnou náladou měli trpět jiní? Některým lidem bohužel tohle "vlastní zrcadlo" chybí.
Sama si podobnými náladami občas procházím, kdy si říkám, že dost už toho bylo, vykašlu se na to, nestojí mi to za ty hodiny a hodiny, co se snažím a nakonec pod tím nikdo nic nenapíše... Blbost, žejo? Uvědomuju si totiž, že i kdybych Kudlanku psala jen "do šuplíku", je to užasná možnost stárnout bez stárnutí - no, bez stárnutí a odcházení mozkových buněk.
Zrovna jsem si udělala test na demenci, a naštěstí jsem prošla. Jenže - už jsem zas naštvaná - z deseti otázek jsem dvě zmršila... Bohužel, není tam uvedeno, které. Asi si ho budu muset udělat znovu... A je to zas jen ta má nafrněnost: jsou na to tři minuty a já to zvládla za jednu... Blbka... nemyslela jsem... :-)))
A tak jsem si tam početla a docela se pobavila - koukněte:
Poruchy paměti - hlavní příznaky:
- snížená schopnost učit se nové věci - (ano, už sto let se bezúspěšně učím anglicky)
- ztráta orientace, postupem času i ve známém prostředí - (od dětství jsem schopná zabloudit snad i na WC)
- poruchy plánování - (já a plánování? Naplánuju cokoliv! Ale holt nejsou lidi...)
- bezúčelné pohyby a úkony - (tak tuhle poruchu asi moc nemám, protože i psa drbu účelně - aby neotravoval...)
- emoční labilita - pocity úzkosti, podezřívavosti (pche, to, že mě nikdo nemá opravdu rád, že jsem tu chudinka opuštěná, to je přeci fakt, ne? :-)))
- ztráta životní jistoty - (tohle jsem naštěstí nikdy neměla, neb jsem tvor nevěřící, a jediné, co vím, že jistý si člověk může být jen tím, co už bylo)
Poruchy koncentrace - hlavní příznaky:
- neschopnost zkoncentrovat pozornost na daný problém
- roztržitost
- nachytáme se, že myslíme na něco jiného
- nestíháme, řešíme následné problémy způsobené roztržitostí
- ztráty věcí
- nesplnění úkolů a termínů, z toho plynou duševní rozlady, úzkost a stres
tak tohle už komentovat nemůžu, neboť to je přímo můj popis. Má celoživotní charakteristika... Co s tím nadělám. Nic. Jen si můžu říkat, že buď jsem dement od narození, a nebo jednoduše jsou lidi, co i s tímhle vydrží celý život.
O prokrastinaci jsem toho přečetla fůru - jo, na to jsem líná zas moc nebyla, stejně jako na vymýšlení všemožných výmluv. No na to jsem byla vždy jednička. Dokonce jsem výmluvy vymýšlela za děti, za své blbé děti, kdy např. Lenka ve druhé třídě se jednou vymluvila, že nemohla udělat úkol, protože nám "uletěla střecha". V paneláku...
A taky jsem si včera koupila super knížku: LENOSTI, BUĎ POZDRAVENA! neboli "Malý manifest s fenomenálním úspěchem, který svou autorku málem stál místo. Neboli o umění a nutnosti dělat toho v práci co nejméně. Autorka Corine Maierová je super baba, super chytrá, takže její bestseller obletěl celý svět, a byl přeložen do pětadvaceti jazyků. Fakt, vřele doporučuju všem pracujícím... No, a teď, místo toho, abych šla spravovat rozdrbané kalhoty svého syna, do čehož se mi už týden vřele nechce, si uvařím kafe a kouknu na nějakou tu svou milovanou nahranou švédskou či jinou severskou detektývku. Protože jsem se přeci tak unavila...
Hele, a na tohle bych zapomněla:
gratuluju všem, co se taky přirodili/y šestadvacátého října.
Je to stejně bezva den pro narozeniny, jako každej jinej.
A jestli se vám nepovede to zrovna v pátek oslavit, tak to jde kdykoliv jindy... jak se to prostě bude hodit, ne?
Mj. těch knížek jsem si koupila víc,
v extra článku napíšu, pochlubím se a doporučím!!!
d@niela,
vaše kamarádka
Nojo, jak řek jednou Horníček: "Až se jednou ráno probudim a nebude mě nic bolet, budu vědět, že jsem mrtvej".
Tak teda přeju vše nejlepší k těm ...sátejm nějakejm....
