Moderní doba nám přináší spolu se zdokonalováním technologií mnoho dobrého. Občas se ale najdou i krapítek negativní dopady toho, s jak chytrými ( a rychlými) technologiemi můžeme žít a pracovat... Nevím, jestli jste si toho všimli i vy, nebo jestli je to čistě můj názor. Mám totiž poslední dobou pocit, že moderní doba se svými počítači, chytrými telefony a všemi těmi „founy“, vzala nám lidem trpělivost s druhými.
Dnes a denně se dostávám jak v práci, tak i v civilu do situací, kdy se mně potvrzuje, že si lidé v mém okolí pletou reálný život s virtuální realitou, podtrženou vysokorychlostním internetem. Ve virtuální realitě, a jen tam, je totiž běžné a možné, že díky vysokorychlostnímu internetu získáte odpověď na svou otázku během zlomku vteřiny; ve skutečném životě je to ale přeci trochu jiné…
Často se mi stává, že třeba volá nadřízený s nějakým dotazem na to či ono, a projevuje velikou netrpělivost, že odpověď na jeho otázku ze sebe nevysypu rychlostí blesku. Ale nejedou v tom jen nadřízení. Nemyslím, že bych nějak výrazně zpomalil své duševní pochody, přesto vidím všude okolo netrpělivé lidi, co chtějí, abych udělal to nebo ono, abych odpověděl na dotaz stran toho, nebo tamhle toho - rychlostí kliknutí na počítačovou myš.
Vidím to i ve směru k jiným lidem; třeba v supermarketu dnes ráno, kde nějaká vedoucí úseku, či co to bylo, přišla k pokladní a položila jí dotaz stran nějakého kódu určitého zboží. Pokladní, protože jako většina lidí fakt v hlavě nemá čtyřjádrový procesor, musela chvíli lovit v paměti a vzít si dokonce na pomoc nějaké listy papíru, a po celou tu (zdůrazňuji ne delší, než pár desítek vteřin) dobu její nadřízená netrpělivě podusávala nohou, a korunu tomu nasadila ve chvíli, když netrpělivě pronesla směrem k pokladní – „... no táák, tak víš to, nebo nevíš?!“
Měl jsem co dělat, abych mlčel a nepletl se do věci, která se mě netýkala, a abych nezařval nahlas větu, kterou mám poslední dobou sto chutí zařvat na spoustu lidí ve svém okolí...
„Trhni si nohou, nikdo tady není počítačová myš!!!“
