Tak copak se vám narodilo? Chlapeček nebo holčička? Bohužel, občas se přihodí, že to není tak jednoznačné... Rodiče jsou mnohdy zděšeni tím, „co“ se jim to narodilo za dítě a prosí lékaře o časný zákrok, aby dítě bylo normální. Lékaři se tomu povětšinou nevzpírají. I jejich cílem je dosažení normality jedince. Ovšem co v těchto souvislostech znamená být normální?
Někdy ani nejde o tělesné zdraví, ale o to, aby dítě dostálo sociálním nárokům. Každý musí mít jedno ze dvou povolených pohlaví, stačí se podívat do dokumentů. Ani jazyk nepočítá s třetím rodem – pravidla slušného chování nám zapovídají mluvit o někom ve středním rodě, pokud výslovně nezdůrazníme, že jde o dítě.
V Česku se prakticky nevede diskuse o případech lidí, kteří vybočují z tradičního fyzického vnímání mužů a žen. Řeč je o intersex osobách nebo také intersexuálech, kteří se narodili s obojími pohlavními orgány, mají jiné chromozomy. Nebo fyzicky vypadají na opačné pohlaví, než mají zapsané v občanském průkazu. Ostatně, sami tito se to dozvídají až ve 20 nebo 30 letech, do té doby žijí normální životy; naopak jiné případy se řeší chirurgicky už v dětství, což může dotčeným lidem způsobovat problémy s jejich sexualitou v dospělosti.
Intersexualita zahrnuje také osoby, které byly dříve označovány jako hermafroditi, protože se u nich vyvinuly mužské i ženské pohlavní orgány. Právě z tohoto důvodu se problém řeší už v útlém dětství, a to nejčastěji chirurgickým zákrokem, při kterém jsou jedny orgány odstraněny, nebo pomocí patřičných hormonů. Mezi intersexuální jedince však patří i osoby, jejichž genitálie se jeví jako jednoznačně ženské/mužské, ale ve skutečnosti jsou nositeli genetické informace opačného pohlaví.
Tito lidé narušují tradiční dělení světa na mužský a ženský, protože jednoznačné určení jejich pohlaví může být – přinejmenším zpočátku – velmi problematické. Mají nejednoznačné pohlavní orgány, nebo mají přítomny oboje. Také jde o lidi, u kterých se vyskytuje variabilita v chromozomálním pohlaví vůči biologickému. Taková nejednoznačnost se jim do života promítá několika způsoby. Některé osoby mohou mít kvůli hormonům nestandardní fyzický vývoj – muži mohou vypadat jako ženy, případně naopak. V některých případech mohou mít fyzické znaky obou pohlaví. Často proto tito lidé narážejí na nepochopení většinové populace. Musí pak neustále potvrzovat a dokazovat svou identitu. Problém nastává, pokud mají občanku na nějaké pohlaví a vypadají jako pohlaví opačné.
Část intersex osob dlouho netuší, že se jich tento problém týká. Často se to dozvídají později mezi 20 až 30 lety a do té doby žijí normální život muže nebo ženy. Problém nastává třeba v okamžiku, kdy chtějí založit rodinu. Například XY ženy ve chvíli, kdy nemohou otěhotnět, zajdou na kliniku, kde se to vlastně dozvědí…
Tomuto trendu vyšly vstříc i sociální sítě. V rámci genderové korektnosti už nemusíte na facebooku v USA uvádět, jestli jste muž, nebo žena. Máte na výběr řadu dalších možností. Můžete být například jedinec orientovaný transgenderově (cítíte se být někým jiným, než vám určuje vaše pohlaví), můžete být intersexuál (člověk, jehož vnitřní nebo vnější pohlavní orgány jsou odlišné od těch typicky mužských nebo ženských) stejně jako můžete být třeba osobou, která se označuje: non conforming (lidé, kteří se neztotožňují s kategorií muže ani ženy).
Aby zůstali korektní a nedotkli se opravdu nikoho, změnili například v londýnském metru oslovení „Ladies and Gentlemen“, tedy dámy a pánové, na pozdrav: „Good morning everyone,“ což bychom mohli přeložit jako „Dobré ráno všem“.
P. S. Tato problematika se už mnohokráte přetřásala v situacích, kdy se pochybovalo o ženskosti některých sportovkyň...
zdroj: internet
Aby zůstali korektní a nedotkli se opravdu nikoho, změnili například v londýnském metru oslovení „Ladies and Gentlemen“, tedy dámy a pánové, na pozdrav: „Good morning everyone,“ což bychom mohli přeložit jako „Dobré ráno všem“.
Kolik těch TG´s tam je (většina?), že by jim to mělo vadit? To si vůbec nemyslím, ale jak říkal Švejk - já mám moc rád, když vidím, jak lidi blbnou na kvadrát.
Dneska jsem četla o dětství Ester Ledecké a jejího bratra.
Se svým o dva roky starším bratrem Jonášem navštívili jako malí pedagogickou poradnu, kde dostali od psycholožky za úkol namalovat strom. A protože byli v té době ještě malé děti, tak nechali popustit uzdu své fantazii, což se nejspíše moc nezdálo oné psycholožce. „Paní psycholožka si pak pozvala mámu a řekla jí, že jsme komplikované osoby, že ani jeden z nás nic nedokáže, protože jsme asociálové, navíc se všemi úchylkami, které asociálové můžou mít, jsme nesebevědomí, úzkostní a oba v sobě máme zakořeněné výrazné odchylky od běžné populace. Nedoporučuje prý individuální studium,“ vypráví Ledecká. Když šli do poradny podruhé za půl roku, tak se vykašlali na fantazii a každý z nich namaloval pořádné stromy a rázem dostali povolení studovat doma. „Najednou jsme byli sebevědomí, úspěšní jedinci, pro které je hračka navázat kontakt i s mimozemšťanem,“ zakončila rozhovor Ester,
Jakmile se dneska někdo odlišuje, uchopí se toho profesionálové a udělají z toho problém.
Myslím, že se tím těm "odlišným" jen ubližuje.
Ve světě módy je sice moderní být gay, ale ti skuteční "běžní" homosexuálové většinou o žádné zviditelňování nestojí.
Měli jsme kolegu, o kterém se vědělo, že je homosexuál, žil se stálým partnerem. Byl to moc fajn chlap a skvělý odborník. Nikdy jsme před ním téma homosexuality nepřetřásali. Jako člověk byl moc hodný, a co dělal v soukromí své ložnice, do toho je každému houby.
