Úspěšně jsme se dostali na konec roku 2017, zbývá z něj už jen pár posledních hodin … Je neuvěřitelné, jak ten čas letí, musím se přiznat, že já ještě nejsem vůbec připravena na rok 2008, natož na 2018, o celou dekádu později... :-)))
Nevím jak vy, ale s každým koncem roku mi na mysl přichází takové to celoroční bilancování. Jaký to vlastně byl rok, byli jsme šťastní, zdraví, naučili jsme se něco, zkusili jsme něco nového, poznali nové známé? Byl tento rok spíš dobrý, či špatný? A co ty roky předešlé, ve srovnání s tímto?
Pravidelně o vánočních prázdninách vytáhneme všechna alba, a společně listujeme a vzpomínáme. S přibývajícím věkem dětí už to není 100 fotek na dítě a měsíc, ale máme aspoň něco. Hodně lidí už fotí jen telefonem a fotky skladuje jen v electronické formě. Myslím, že to není dobrý vývoj, ale každému vyhovuje něco jiného, že?
Další naše vánoční tradice jsou puzzle. Většinou přes rok není čas ani trpělivost, a tak když jsme všichni pěkně v teple o svátcích doma, poctivě skládáme. Moje nejoblíbenější jsou ty do kruhu. Zkusili jsme i 3D puzzle, ale nijak zvlášť nás nenadchly. Nejoblíbenější jsou s 500 – 750 ks, nebo jednorázové rychlovky, co mají jen 100 ks. Pokoušeli jsme však párkrát i 1000, ale pokaždé neúspěšně; ani v tolika lidech to nejsme schopni zvládnout. A nikde ani nejsou nějaké ty super-rychlo-návody či triky, tak tedy všechno hezky pěkně poctivě jako u menších puzzlů…. takže tato kapitola je pro nás zcela uzavřena. Znám ovšem pár profesionálů, kteří jsou opravdovými mistry; kamarádka mé dcery složila puzzle v počtu 25 tisíc kusů. Naprosto neuvěřitelné.
Čerstvě složeno – a povedlo se!!!
Pravidelně nepravidelně také hrajeme stolní hry – různé karetní hry, Backgammon, nebo i jednoduché „Kdo jsem“ čili Hedbanz. Vzhledem k tomu, že ty kvalitní hry jsou celkem drahé, tak občasná nová hra je i jako rodinný dárek. Zcela nejoblíbenější je Ticket to ride, za ní následuje Carcassone. Nikdy jsem ovšem nepochopila motto pro Monopoly: prý hodiny a hodiny zábavy pro celou rodinu. A na obrázku spokojená, smějící se familie. U nás se ještě nikdy nestalo, abychom monopoly nezakončili tak, že někdo brečí, rozčiluje se, urazí se, nařkne jiného z protežování, řádění, spiknutí se či podvádění, že někdo přestane mluvit, či prostě odejde pryč. Včetně mě.
Monopoly prostě u nás způsobují nedobré konce…
Malý dodatek na konec. Existuje hodně jednoduchých her, třeba karetní hra válka, pak vyšší/nižší bere, a pod., které s námi velice rád hraje I Pan Pes. Překvapující ovšem je, že velice často i vyhrává…
Jak jste na tom vy?
Jak trávíte svátky u vás doma?
Máte také nějaké speciální, rodinné tradice?
VŠETEČNICE
My to máme podobně, jako u doktorů. Procházky přírodou i Prahou, návštěvy betlémů v kostelech i nějaké to vánoční zpívání.
A večer si v nazdobených domovech vyprávíme rodinné příběhy. Asi tak, jako byla hra na tichou poštu. Rok od roku jsou ty příběhy víc vyšperkovaný a vypečenější. A když se naskytne chudák nový posluchač, tak se předháníme v tom, kdo do příběhu vymyslí další blbost.
Příští rok se vyznačuje pro náš národ kritickou osmičkou, tak ať ta změna je jenom pozitivní.
Užívám si adventní čas i vánoční svátky až do Silvestra. Bujarého Silvestra ale nemiluji a nemiluji ani bolehlav na Nový rok.
Vždycky v tyto dny se snažím vyhnout všeobecnému veselí a už vůbec nesnáším rachejtle a jejich hlučný doprovod. Při nedobrovolném zhlédnutí ohňostrojů na noční obloze, si vždycky vzpomenu na Wyndhamův Den Trifidů. Je mně i líto chlupatců, kteří si naše radovánky neužívají, ba přímo naopak.
V minulém týdnu jsem se mihla v Praze, šla jsem přes Letenskou pláň a tam už přípravy na ohňostroj byly v plné parádě. Z Letenské pláně je krásný výhled na Prahu. Tam, kde kdysi ve výšce 240 m n m. na město shlížel žulovým okem Stalin, dnes stojí Metronom, který již odtikává poslední hodiny roku 2017.
Metronom je opatřen čékáďáckým elektromotorem a ten potřebuje elektřinu. Proto je od elektrického osvětlení parku veden kabel k Metronomu asi ve výšce šesti metrů. Někdejší sousoší mělo železobetonový základ, vlastní „Fronta na maso“ byla žulová. Takovou váhu postavenou na věčné časy, muselo něco unést a tak planina byla podbetonovaná a navrch jí kryly mramorové desky. Soousoší zmizelo, mramor zůstal a stal se rájem skejtařů. A ti založili tradici věšení staré obuvi na elektrický kabel.
Když jsem procházela kolem, zrovna probíhal úklid a dva zaměstnanci Sadů a parků hl.m.Prahy se snažili sundat všechny páry bot z kabelu.
Moc mne pobavili. K tomu účelu měli cca 2,5m vysoký žebřík a třímetrovou tyč na konci s hákem.
Nejdříve nahoru vylezl Pat a Mat ho dole jistil. Podal mu nahoru tyč a Pat se snažil strefit do prvního páru bot. Nejdříve mu z tyče spadl hák, pak tyč, následně sklouzl Pat. Tak se vystřídali, ale ani Matovi se nedařilo. Pozorovali jsem je dobrých deset minut a za tu dobu se jim nepodařilo sundat jediný pár bot. A tak byste je tam možná mohli vidět ještě na Silvestra. Pokud ne, podívejte se na ně v galerii na Rajčeti.
http://deeres.rajce.idnes.cz/Letna/#IMG_20171114_090829.jpg
Do roku 2018 vám všem na Kudle přeji, aby vám práce šla od ruky mnohem lépe, než těm dvěma matlalům a ať vás potkávají jenom samé příjemné události a pokud se vyskytne nějaká ta nepříjemná přeháňka, ať pak na ní můžete už jenom vzpomínat s humorem.
