DAVID GOGGINS, (narozen *1975), je bývalý Navy SEAL* (*Název SEALs symbolizuje oblast nasazení: Sea (moře), Air (vzduch) and Land (země)), bývalý voják USAF Tactical Air Control, který bojoval v Iráku a Afghánistánu, ale hlavně je jedním z nejlepších dvaceti ultramaratonců na světě, ultradistance-cyklistou a iron-manským triatlonistou; je v současnosti držitelem světového rekordu v počtu přítahů během 24 hodin (4.025).

Téměř každé ráno vstává ve tři a jde si zaběhat 15 mil (24 km), aby následně dojel na kole 25 mil (40km) do práce, na základnu Nával Amphibious Base Coronado v Kalifornii. Co je však neuvěřitelné - David má astma, a trpí vrozenou srdeční vadou, vyznačující se otvorem v chlopni, což ani operace nemůže opravit. Přesto David trénuje podle pravidla 40 %, pravidla, které se stalo součástí konceptu Navy SEALs pro zvýšení mentální odolnosti: Když vám mozek říká, že už dál prostě nemůžete, že jste totálně na dně všech svých sil, tak ve skutečné jste na dně pouze ze 40 %.

Je takovýto koncept vůbec možný?

Ano - všechno je ve vaší hlavě. Studie z roku 2008 ukázala, že testované osoby, kterým bylo řečeno, že dostávají podpůrný kofein a bylo jim místo něj podáno jen placebo, uzvedly při tréninku podstatně vyšší hmotnost než ti, kterým byl doopravdy podán kofein (aniž by se jim to řeklo). A David netrénuje na 40%, ale opravdu na maximum. Tvrdí že: „Člověk se buď zlepšuje, nebo zhoršuje. Nikdy nezůstává stále stejný.“ Davidovy názory a postoje se dají použít téměř na všechny důležité životní situace: “Někdy prostě narazíte na zeď, a tam, na místě, se musíte rozhodnout. Můžete jít vpravo, nebo vlevo, můžete otevřít dveře. Každá zeď má nějaké dveře. Je jen na vás, zda se vzdáte, nebo zda budete tak dlouho hledat, až konečně nějaké ty dveře najdete, otevřete je a budete pokračovat dal.”

Když se David hlásil k Navy, tak se mu vysmáli. Při náboru mu přímo řekli: “Vážíš 130 kg, umíš vůbec plavat?” Jenže David zhubnul během 59 dní 45 kg. A už se mu nesmál nikdo. Tak tak ovšem udělal náborové testy, ale k tréninku na SEAL se dostal. Během výcviku si vytrénoval dvakrát zápal plic a kýlu, což ho donutilo výcvik přerušit. Musel začít znovu. A pak zase znovu…Ale nevzdal se. Celkem tedy třikrát musel přežít závěrečný “Týden v pekle”, aby jako člen Class 235 graduoval v roce 2001 jako právoplatný Navy SEAL. Díky tréninku nabral David svaly a v roce 2005 vážil opět téměř 120 kg. (Mj. můžete se podívat na minimální požadavky k přijetí do BUD/S - Basic Underwater Demolition/SEAL - Šestiměsíční přijímací řízení do Navy SEAL programu: Navy SEAL Generál Requirements. (je to ale anglicky).

Při jeho nasazení v Afganistánu zemřela při útoku Tálibánu téměř celá jeho jednotka, záchranný vrtulník byl se všemi na palubě sestřelen a přežil jen jediný voják, velice těžce zraněný, který se musel téměř 5km plazit k záchraně. David byl absolutně zdrcen, téměř všechny znal, sloužil s nimi nebo prošel s nimi tréninkem. Znal jejich rodiny, jejich děti. A rozhodl se, že právě těmto dětem musí nějak pomoci.

Rozhodl se, že začne běhat závody na podporu dětí padlých vojáků. A aby přilákal co nejvíc finančních dárců, tak že to musí být něco drastického. “Lidé reagují na bolest. Když půjdu a budu prostě umývat auta, tak těžko vydělám tolik, jako když se dav bude dívat, jak brečím, zvracím, a trpím.” A David už takhle vydělal víc než 2 miliony dolarů. Založil nadaci Na pomoc dětem padlých vojáků na jejich univerzitní vzdělání. “Abych byl upřímný, nenávidím běhání. Nenávidím plavání a jízdu na kole. Ale rád sháním peníze pro dobré účely. A v běhání jsem dobrý. A když už to dělám, dělám to pořádně. Jsem zvědavý, co všechno ještě zvladnu.”

A tak začal.

Zprvu se David chtěl přihlásit rovnou na Badwater 135 Ultramarathon (135 mílový), tj. 217 kilometrový závod Údolím smrti. Jenže pořadatelé mu oznámili, že se nemůže jen tak přihlásit na nejtěžší ultramaraton, že musí mít napřed nějaké zkušenosti z předešlých závodů. Proto se David přihlásil na 24 hodinový ultramaraton v Hospitality Point, v Kalifornii - San Diego. Nikdy předtím žádný ultramaraton, ani maraton neběžel. I když si ze závodu odnesl zlomeniny na nártech obou chodidel a selhání ledvin, 100 mil (160,9 km) zaběhl pod 19 hodin.

Po desetidenní přestávce si zaběhl Maraton v Las Vegas - s časem 3:08, poté závodil v jednom z nejtěžších ultramaratonů na světě - H.U.R.T., také na 100 mil, kde skončil devátý.

Následně byl přijat na Badwater 135, kde skončil ze všech účastníků na 5. místě!

Během dalších dvou let, závodil David ve 14 ultra-vytrvalostních závodech, kde v devíti z nich skončil mezi prvními pěti. Zlomil světový rekord v počtu mil za 48 hodin, když překročil původní rekord o 20 mil, s celkovým výsledkem 203.5 mil (327,5km).

Jeho manželka Aleeza říká: “Kromě toho, že je blázen, je David prostě jen hrozně moc motivovaný. Jsem si jista, že za poslední tři roky neměl jediný den, kdy by netrénoval.”

David nejenže pomáhá dětem vojáků s finančními nároky na školu, ale pomáhá i válečným veteránům a invalidům (například non-profit organizaci, která staví bezbariérové domy pro válečné invalidy). “Pořád vidím, že je toho tolik, co ještě můžu udělat, že tolik lidí potřebuje pomoci.”

Má úžasnou disciplínu a samozřejmě fyzické předpoklady k tak ohromné vytrvalostní zátěži. Jenže - na rozdíl od jiných lidí - David využívá své schopnosti pro všeobecně prospěšnou činnost. Určitě má dobrý pocit z vítězství, ale ještě lepší pocit má z toho, že může pomáhat dalším lidem. A to ho žene dál a dál. Je to jeho životní závod bez cílové pásky.

David Goggins říká:

•    V životě každého z nás se objeví bod, kdy chceme všechno vzdát. A právě to, jaké rozhodnutí v tu chvíli uděláme, je ten pravý okamžik, který určuje, kdo a jací jsme.

•    Bolí to, ale to je vše, co se děje. Nejtěžší část tréninku je vytrénovat si mozek. Na nohou se vám udělají puchýře, na rukou mozoly. Důležité ale je vytvořit si mozoly v hlavě, vytrénovat svou mysl, jak snášet bolest. A existuje jen jeden způsob, jak to zvládnout. Běžte ven, a začněte.

•    Selhání je jen volba. To, jak se zachováte, když už to dál prostě nejde, to je to, co vás formuje. Naši osobnost formuje náš postoj k selhání. Já sám jsem selhal v mnoha věcech. Ale to, co některé z nás odlišuje, je, jak se k tomu pak postavíme. Když se mi něco nepodaří, nemůžu spát, straší mě to, dokud nezačnu znova a znova, a nezvládnu to.

•    Nepřestávejte, když jste unaveni. Přestaňte, až když jste hotovi.

KRYŠTOF