Šťastní lidé moc dopředu nepřemýšlí. Místo toho akceptují stav věcí takový, jaký je. Proč taky myslet nad řešením něčeho, co se ani nemusí stát? Tím nechci říct, že plánovat, jak případnou situaci případně řešit, je špatné. Ale rozhodně bychom tím neměli trávit hodně času. Zhodnotit situaci a připravit si následnou strategii. Připravit se, „kdyby něco“.

 Já mu řeknu tohle, on mi třeba řekne tohle, a jak budu reagovat, když on se zmíní o tomhle?  Touto fází prochází většina lidí, problém ovšem nastává, když je najednou nutno zvolenou strategii dodržet.

Většina lidí plánuje a probírá budoucnost do nejmenšího detailu, a tráví nad mnohdy neexistujícím problémem spoustu zbytečného času Stejně tak je důležité se soustředit nejen na to, co by se mohlo stát a nepovést, ale naopak zaměřit se na důvody, proč se to podaří a jak plán vyjde.

Vždyť to znáte - je zbytečné přemýšlet nad porcováním prasete, když jste ho ještě ani nekoupili. A když se zamyslíte nad svými plány a postupy v minulosti, zcela jistě zjistíte, že člověk mění, ale pánbů mění – abych zůstala u těch pořekadel - a že situace, na kterou jste se tak detailně připravovali, třeba vůbec nenastala, či se nakonec vyvinula úplně jinak.

Život je plný překvapení a nikdo nemůže být připraven na všechno. Ale tady je právě to důležité, na co bych chtěla upozornit. Většina lidí se připravuje na nejhorší. Myslete při svých plánech i na to lepší a nejlepší! Představte si a připravte se i na ten dobrý výsledek, zaměřte se na pozitivní stránky toho, co by se mohlo stát.  Co když si založím firmu a ta bude mít takový úspěch, že nebudu zvládat ohromný zájem?

Je pochopitelně důležité vědět, že není možné být vždy na všechno připraven. Ale je nutno věřit, že je možné všechno zvládnout, je důležité si věřit. Je v pořádku se strachovat, ale je důležité mít kuráž. Kuráž do toho jít. Víru v sebe. A akceptovat, že ne všichni budou mít stejný názor a podporu. Akceptovat, že zítřek může přinést neočekávatelné a že není možné si vše dopředu naplánovat.

Jít do něčeho nového je jako vědět, že teď máte skočit do nějaké hluboké jámy a můžete jen doufat, že někde v hloubce přistanete na něčem měkkém. Zvyk je ale zvyk, a když si zvyknete, že ne vždy se můžete na vše připravit, život bude jednodušší.

Jak byste žili, kdybyste znali přesně datum své smrti?

Chtěli byste to opravdu vědět?

A co kdybyste dopředu věděli, že ač se budete snažit tak strašně moc,

váš cíl se vám nikdy nepodaří?

Chtěli byste tohle vědět dopředu?

A jedná se o cíl, nebo o cestu k němu?

Prostě se snažte užít si i proces a přestaňte se tak moc soustředit na výsledek. Výborným příkladem je, když si děti staví ze sněhu igloo. Radostí a zábavou je pro ně samotný proces stavení, a když je igloo hotové, co pak? Úkol je splněn… A ta největší zábava byla právě to jeho plnění. Uznejte - někdy je lepší cesta, než její cíl.

GRETA