Začalo to úplně nevinně. Kluk měl mít narozeniny a já se rozhodla mu k nim věnovat něco na čtení. I jsem kníííhy řádně a včas objednala, dostala od knihkupectví potvrzení, že to odešlou, současně jsem dostala od naší drahé a milované České pošty  první potvrzení, že zásilka bude doručená do mých tlapek 11. 1. mezi osmou ranní a druhou odpolední. Pak jsem to dostala ještě esemeskou a druhým emajlem. 

     Jedenáctýho jsem od rána nevytáhla paty, s čoklem jsem výjimečně byla venku ještě dřív, a pak už jsem jen vartovala spolu s Kayou u okna, aby mi poštovní panáček neproklouzl. Průběžně jsem kontrolovala: zvonek u dveří - jestli zvoní a zda dost silně, zvonění u mobilu, abych ho nedejbože neměla vypnutý, sledovala jsem poštu on-line - to jsem se ještě zapomněla zmínit, že jsem předtím dostala upozornění na web, kde mohu pohyb zásilky sledovat téměř minutu po minutě.

       Nedělo se ale nikde nic. Když bylo půl čtvrté, našla jsem si na webu České Pošty jejich call centrum a poptávala se. Vše jsem vylíčila, bylo mi řečeno, že "ano, zásilku má doručovatel." Podařilo se mi z nich pak i vyrazit jeho mobilové čislo. Kolem půl páté jsem se dovolala. Chudák doručovatel. Má jich být asi šest a jezdí jen dva. Že by Česká pošta krachovala? Když jsem mu nadiktovala číslo zásilky, potvrdil mi, že ji v autě má, ale současně i to, že absolutně nehrozí, že bych ten den ještě knihy obdržela. Že balíčky, které nerozveze, zase vyloží na původní poště, pak se rozvezou na pošty podle bydliště zákazníků a ti si je tam pak budou moci v dalších dnech vyzvednout.

      Takže narozeniny proběhly, sice bez dárků, ale i tak spokojeně. Robert má nesmírně rád rajskou, tak jí takový menší hektolitřík dostal a snědl, masíčko i knedle prý se mi taky povedly, a já doufala, že to snad dopadne dobře. S těmi knihami. Jo, to jsem vám ještě nenapsala, že jsem pak večer, když Bob odešel, napsala drahé poště liebersbrief, aby mi laskavě vysvětlili, proč atd.

      Co mne však rozpálilo doběla, bylo, když mi druhý den e-mail od pošty oznamoval, že protože jsem nebyla zastižena, budu si moci zásilku vyzvednout tedy v následující dny osobně... A následující den mi to přišlo ještě emajlem repete, respektive sdělení, že už tam jsou.

      Slušně jsem jim odepsala, že vzhledem k tomu, že "veškeré telefony se u nich nahrávají", tak mají důkaz, že a) já doma stále byla, zato doručovatel tu vůbec nebyl, b) na call centru mi to nejen potvrdili, ale i sdělili, že s tím nikdo nic neudělá - atd. atd. Pak už jsem to vzdala. Jsem sice docela obstojný kverulant, ale knížky to byly super, tudíž jsem se rozhodla si pro ně tedy dojít osobně. Uběhl další den a konečně mi zase večer přišlo papírové oznámení, že teď už pro ně můžu, a to opravdově.

      Ráno jsem oblíkla psa,  dooblíkla sebe, bafla pytlíky se smetím, vodítko, klíče, brejle, papír s oznámením, taštičku s peněženkou a vyšla ven. Čubák občůrával patník, já šla vyhodit smetí, připla čubáka na vodítko a šli jsme všemi šesti na poštu. Před poštou jsem však strnula.... 

      Fakt mám asi srdce zcela OK, protože žádnej infarkt se nekonal, zato já se otočila a po dlouhých letech se rozběhla zpět k domovu. Opravdu, já běžela... (Asi to bude tím, že už dva roky pravidelně chodím a tedy jsem se přeci jen dost rozhejbala.) Na rohu jsem viděla odjíždějící popeláře... Ano, moji drazí, určitě jste to uhodli, já dement vhodila taštičku (takovou krásnou, novou, černou, s mnoha přihrádkami - a vevnitř s občankou, debetní kartou a kartou pojištění a peněženkou s cca 1500,- ká čé), spolu s těmi odpadky do kontejneru.

      Když jsem to pak uřvaně a zoufale telefonovala synovi, snažil se mne uklidnit, že se rozhodně nemusím o taštičku, respektive o ty doklady, bát, neb je to stopro dokonale rozšrotované a za chvíli to vyletí jako dým do vzduchu. Že horší by bylo, kdyby to někdo ukradl.... Doma jsem hned zavolala do banky, kartu zablokovala a dnes všechno v bance vyřídila. OK, cca do týdne budu mít novou.

     Jenže - jsem objednána k mnoha doktorům a karta OZP už taky není, stejně jako občanka. Ale OZP jsem si nově nahrála do mobilu, zítra půjdu ke kadeřnici, aby mne mohli ve výdejně občanek vyfotit. Protože pokud bych tam šla dnes, konkurovala bych v kráse novofoundlanďákovi. 

      A, aby to mělo nějaké legračnější pokračování, tak i přesto, že opravdu chodím jak tuleň, povedlo se mi s sebou kousek před domem - jen pár metrů, a už bych byla doma - řádně řachnout. Pravé zápěstí  a levý bok. Tím jsem vzala o obrubník... Auuuu A teď sotva bolestí lezuuuuu

     Tohle všechno by se nestalo, kdyby ta naše slavná zatracená Česká pošta fungovala tak, jak má.

Ve schránce emajlové mne teď čekala další zpráva:

„Vaše e-mailové podání bylo postoupeno k  vyřízení.

Výsledek obdržíte v nejkratším možném termínu, nejpozději však do 30 dnů.“

 zuřící a skučící

d@niela

Krakonoši, : Michal

to by bylo tak krásné, že je uskutečnění nepravděpodobné. To by totiž někdo musel začít přemýšlet přímo hlavou a to, jak víme všichni, je velice bolestivý proces.
Dík za zaslat.cz, už je v záložkách.

leden 17, 2017 10:18