Chcete se doma cítit vždy uvolněně a spokojeně? Ano, pokusím se o návod. Stačí dodržovat jen jedno velice jednoduché pravidlo: Cokoli máte doma, musíte mít rádi. Je úplně jedno, zda vám byt barevné ladí a zda je celý v jednom specifickém stylu. Důležité je, abyste měli všechno rádi. Jestli se vám líbí zarámovaná fotka vašeho psa, může klidně viset na stěně vedle vzácného obrazu či sušené staré kytky.
Jestli se vám líbí zrovna tento typ židlí, vůbec nebude vadit, že je každá jiná. Není důležité, v jakém stylu a barvě je být poskládán, důležité je, že každý, i ten nejmenší kousek, se vám líbí, vyhovuje a máte ho rádi.
Bohužel, ne vždy jsme panem nad situací a možnostmi, někdy se nám nakumulují věci, a pak nevíme, co s tím. A být se stává přeplněnější a přeplněnější, místa ubývá, deprese a binec roste a nakonec člověk není doma šťastný, a ani neví proč.
O co se hlavně jedná? Co nám může poškodit hlavní pocit spokojenosti?
Ač se to zda zvláštní, naši náladu hodně ovlivní barva. Barva stěn, barva nábytku, ubrusu, záclon… Jestliže například opravdu nesnášíme červenou a v obýváku máme červené - i když velice pohodlné - křeslo, nebude to vždy na 100%. Všechno na vás padá, cítíte se, jako by vás něco dusilo. Může to být nejen tmavou barvou, ale také těžkými závěsy. Lehké vzdušné žaluzie a světle vymalovaný pokoj může udělat pravý zázrak.
Tohle všechno ale nejspíš dávno znáte.
Pravý problém je ale něco jiného…
Všude se povalující papíry
Pošta, noviny, účtenky, seznamy, poznámky, reklamy, výstřižky, články, kupóny, návody, recepty… určitě to znáte. Většina papírů se nám určitě bude hodit, nebo je důležitá, nebo by se (alespoň právě teď) neměla ještě vyhazovat. Co s tím?
Dětské dárečky
Obrázky, kytičky, kamínky, vymodelované věci, keramika, rámečky, dárky vyrobené ve škole, přáníčka, různé doma-ručně-robené věcičky… čím více dětí a čím více let, tím větší sbírka.
Ruční práce
Potřeby na šití, pletení, háčkování, výstřižky, korálky, modurit, výroba svíček, věnců, přáníček… kdokoli rád něco doma sám vyrábí, určitě chápe, co tím myslím. Znáte to - škatule a škatule pomůcek či nástrojů.
Staré sbírky
Jestliže někdo z rodiny něco „sbírá či sbíral“. Roky vytvářená sbírka. To se přeci musí schvovávat… Jestliže ale teď na ni není čas, co s ní? Tolik času a práce investováno do vytvoření sbírky - a co teď s tím?
Levné obyčejné knihy
Ač to může znít strašně - přečtené knihy, které teď už nikdo nečte. Ne vázaná či drahá vydání, ale obyčejný paperback. Obyčejné knížky, které leží už roky a roky ve vaší knihovně.
Upomínkové předměty
Co všechno jsme si přivezli z cest, dovolených, návštěv… Zajímavý hrneček, tričko s legračním nápisem, drbátko, ozdobný talířek, soška, ubrousek, svíčky, dárkové předměty v jakémkoli provedení. Zajímavost tehdy - lapač prachu dnes.
Dárky a dárečky
Obzvlášť jsou-li to dárečky od našich blízkých. Můžou to být nepotřebné věci, ale jsou to přece věci kupované/vyráběné s láskou. Ať už od příbuzných, děti, či kolegů z práce.
Tohle všechno se nám doma kumuluje a kumuluje a vytváří tak skladiště věcí, které nám kdysi radost přinášely, ale teď nám spíš dělají starosti – přímo nerudovské - co s tím vším? Přece to nevyhodíme…
A byt se tak postupně mění z lehkého vzdušného příjemného místa na přeplněnou přecpanou sluj, kde se nedá hnout. Náš domov nám už nepřináší pocit uvolnění a radosti, chuti si tu odpočinout. Necítíme se v něm šťastně a spokojeně. Pomalu na nás všechno padá a dusí… Je velice těžké provést radikální změnu. Je velice těžké probrat, a vybrat, a eliminovat.
Ale někdy je to jediná možnost.
Jak jste na tom vy?
Máte nějaké rady a typy a návody a postupy?
GRETA
Komentáře
Asi nejjednodušší by byl úklid "plamenem" :-) : mamča
Znám to. Postupně, jak se nám odstěhovávali dospělí synkové, každý si sbalil do ruksaku kartáček na zuby, pár kousků oblečení a bot, a vylétl do světa - sokolík smělý. Ostatní předměty denní potřeby ponechal ve svém původním "dětském" pokoji.
Když některý z nich občas přišel na návštěvu do rodičovského hnízda, pokoušela jsem se mu (jim) vnutit jejich věci, aspoň ty "památeční", jako diplomy, medaile, poháry, stovky CD s programy i muzikou a dalších tucet věcí....
Ale synkové mě většinou přesvědčili, že doma se jim to nevejde, nehodí a že nejlíp je těm předmětům u nás doma.
Tak jsem jeden "dětský" pokoj vyhlásila za "třináctou komnatu", nechodím tam, neuklízím a jsou tam soustředěny "poklady", co se nesmí vyhodit, protože jsou památeční.
Při rozměrech našeho bytu tuhle místnost nepostrádám, ale kdybychom se chtěli s manželem stěhovat do menšího, nebo na důchod na venkov, asi bych objednala brigádu všech synků a kontejner před barák.
Když některý z nich občas přišel na návštěvu do rodičovského hnízda, pokoušela jsem se mu (jim) vnutit jejich věci, aspoň ty "památeční", jako diplomy, medaile, poháry, stovky CD s programy i muzikou a dalších tucet věcí....
Ale synkové mě většinou přesvědčili, že doma se jim to nevejde, nehodí a že nejlíp je těm předmětům u nás doma.
Tak jsem jeden "dětský" pokoj vyhlásila za "třináctou komnatu", nechodím tam, neuklízím a jsou tam soustředěny "poklady", co se nesmí vyhodit, protože jsou památeční.
Při rozměrech našeho bytu tuhle místnost nepostrádám, ale kdybychom se chtěli s manželem stěhovat do menšího, nebo na důchod na venkov, asi bych objednala brigádu všech synků a kontejner před barák.
prosinec 01, 2016 08:24
mamčo, : Míša šíša
úklid plamenem je dobrej nápad. Začínám o něm vážně uvažovat.
Máme doma po dětech to samé.
Máme doma po dětech to samé.
prosinec 01, 2016 09:11
já tedy mezi sběratele nepatřím : Nona
a náš malý byt obsahuje jen věci nejpotřebnější. Je to proto, že jsem se za celý svůj dosavadní život již 10x stěhovala. Posledních 11 let bydlím sama se syny, kdy obáváme každý svůj vyčleněný malý prostor, a tak máme opravdu jen věci, které užíváme. Při posledním stěhování pře 3,5 rokem jsem při balení nalezla krabici s autíčky, které si syn pečlivě zabalil z předešlého bytu. Kromě autíček krabice obsahovala netknutou čokoládu Milka. Byla tam uložená 7 let...
prosinec 01, 2016 09:43
Pamatuju na jednu kamarádku, se rozhodla k radikánímu řezu! : *NČ*
Uplně všechny krámy vyházela z almar a přebrala. Na jednu hromadu věci k vyhození, na druhou věci k nevyhození. Začla v sobotu ráno, přebírala celej den a večer měla půl kyblíku věcí k vyhození (převážně vyschlý propisky) a vedle toho ohromnou hromadu k nevyhození, uplně stejně velkou, jak měla ráno po vyházení z almar.
prosinec 01, 2016 09:59
*NČ* : mamča
Tohle se mi stává úplně pravidelně, když se rozhodnu ten nashromážděný binec uklidit, zlikvidovat a začít znovu, v čistém a vystěhovaném pokoji. 
I tapety a nějaký ten Primalex už jsem měla nakoupené.
Ale před nedávnem se mi podařil báječný způsob, jak shodit přebytečná kila :
Ponořila jsem se do svého šatníku, a všechny věci ze kterých jsem vytloustla, jsem odnesla do kontejneru Charity. Některých věcí mi bylo fakt hodně líto, protože byly kdysi buď hodně drahé, nebo se k nim vázala nějaká událost, jako kluků svatby, promoce, apod. Jenže jsem si říkala, že takhle hubená už nikdy nebudu, tak na co mít plnou skříň věcí, co už nikdy nosit nebudu.
No, nikdy bych neměla říkat nikdy.
Po třičtvrtě roce užívání si důchodu na našich latifundiích, se spoustou pohybu (oproti dřepění v kanceláři u PC), se čtyřma kočkama a hejnem slepic, jsem zcela nenápadně shodila 8 kilo, ani jsem si nevšimla kdy.
A teď je mi pochopitelně všechno oblečení volné až padající a tak shledávám "zapomenuté" kousky oblečení a kupuju nové.
I tapety a nějaký ten Primalex už jsem měla nakoupené.
Ale před nedávnem se mi podařil báječný způsob, jak shodit přebytečná kila :
Ponořila jsem se do svého šatníku, a všechny věci ze kterých jsem vytloustla, jsem odnesla do kontejneru Charity. Některých věcí mi bylo fakt hodně líto, protože byly kdysi buď hodně drahé, nebo se k nim vázala nějaká událost, jako kluků svatby, promoce, apod. Jenže jsem si říkala, že takhle hubená už nikdy nebudu, tak na co mít plnou skříň věcí, co už nikdy nosit nebudu.
No, nikdy bych neměla říkat nikdy.
Po třičtvrtě roce užívání si důchodu na našich latifundiích, se spoustou pohybu (oproti dřepění v kanceláři u PC), se čtyřma kočkama a hejnem slepic, jsem zcela nenápadně shodila 8 kilo, ani jsem si nevšimla kdy.
A teď je mi pochopitelně všechno oblečení volné až padající a tak shledávám "zapomenuté" kousky oblečení a kupuju nové.
prosinec 01, 2016 11:33
Já jsem : alka..
občas prováděla letecký den. Když jsem byla sama doma,manžel šel na noční,vyházela jsem všechny pro mě nepotřebné věci do a ke kontejneru. Manžel přišel v sedm ráno z noční,a než jsem vstala já,měl je všechny doma,protože je potřeboval.A když se mi občas povedlo vyhodit něco co jsme 10 roků nepotřebovali,bylo doma děsný pozdvižení,když to po 12 letech bylo potřeba.
prosinec 01, 2016 12:25
NČ, : Míša šíša
tvoje kamarádka je celá já.
prosinec 01, 2016 12:29
No, vlastně úplně ne : Míša šíša
Já ještě z těch vyschnutejch propisek vyndám náplně a propisky znovu schovám s tím, že "někdy" dokoupím náplně nové.
prosinec 01, 2016 12:31
alka.. : mamča
Mám zkušenost, že když něco, co jsme nepotřebovali 20 let vyhodím, tak cca do dvou měsíců bychom to potřebovali.
Jenže my, co jsme vychováni v socialismu, kdy se "všechno mohlo hodit", schováváme i věci, které ve chvíli kdy je potřebujeme, buď nenajdeme, nebo jsme na ně dávno zapomněli.
(Týká se především různých materiálů k domácímu kutění).
Jenže my, co jsme vychováni v socialismu, kdy se "všechno mohlo hodit", schováváme i věci, které ve chvíli kdy je potřebujeme, buď nenajdeme, nebo jsme na ně dávno zapomněli.
(Týká se především různých materiálů k domácímu kutění).
prosinec 01, 2016 12:35
... : doktor
Smůla.mé manželce se nelíbí nic a není s ničím spokojená,proto je stále negativně naladěná a neumím pomoci.Hlavně ode mne žádnou nežádá.Ahoj.Krásné klidné a plné rozjímání adventní dny.
prosinec 01, 2016 13:07
Nerada vyhazuju a většinou i všechno potřebuji :-), : *deeres*
ale na druhou stran,u mám podobné sklony, jako detektiv Monk. Věci musí být horizontálně a vertikálně uspořádány, v uzavřených prostorách a když šáhnu, tak je musím okamžitě najít na svém místě. Problém nastal, když jsem se přestěhovala, věci našly svoje nová místo, naprosto logická, abych je ihned našla. Jenomže už si tak nějak nejsem nyní jistá, kde že to místo je. A některé místo je i mimo můj dosah, kam jsem onu nyní, tolik kýženou věc vyhodila.
Stejný binec, jako na hořejších fotkách doma nemám, ale také to není žádný Feng-šuej. A už vůbec by mne nenadchlo, aby moje jakési čchi bloudilo v bíle vymalovaném bytě,s plovoucí holou podlahou, bílým nábytkem, celých pět kousků na ploše 120m2, proti celé prosklené stěně, s výhledem na protější panelák. Nechápu, kdo v tom může bydlet, aniž by skončil na psychiatrii, ale je to současná vize dnešních bytových architektů.
Stejný binec, jako na hořejších fotkách doma nemám, ale také to není žádný Feng-šuej. A už vůbec by mne nenadchlo, aby moje jakési čchi bloudilo v bíle vymalovaném bytě,s plovoucí holou podlahou, bílým nábytkem, celých pět kousků na ploše 120m2, proti celé prosklené stěně, s výhledem na protější panelák. Nechápu, kdo v tom může bydlet, aniž by skončil na psychiatrii, ale je to současná vize dnešních bytových architektů.
prosinec 01, 2016 14:58
Díky dvěma stěhováním : Ivča
jsem hodně věcí probrala a zjistila jsem, že vystačím i s menším množstvím věcí... Synové jsou naštěstí minimalisté sami od sebe. Na začátku léta jsem se dostala k teorii Marie Kondo, že doma má mít člověk jen to, co mu dělá radost... Vzala jsem to místnost po místnosti a zbavila se spousty té emocionální veteše, jako byly neoblíbené knihy, nevhodné dárky, nepoužívané textilie, staré dopisy od mužských, ktří už z mého života odešli, fotky skupinovek za soumraku z patnácti set metrů, otřískané hrnečky... no a taky spousta těch věcí, co kdyby náhodou... Většinu věcí jsem rozdala potřebnějším. Byt si oddechl a já už nemusím oprašovat milion serepetiček. Nic z těch věcí mi zatím nechybělo.
prosinec 01, 2016 21:03
Chce to jediné : wendy
pořádnou čistku, a tu uděláte jen při stěhování nebo malování.Taky mám byt plný, ale je mi s těma věcičkama tak nějak dobře, nepřekážíme si, oprašuju a meju a ony mě potěší tím, jak pěkně vypadají.
Nedávno, když u nás byla vnučka, rozhlédla se kolem sebe a povídala : "Babičko, ty to tady máš jako v muzeu, vid ?"ˇNo mám, no a co.
doktore, tos myslel vážně co jsi psal ?
Jinak děkuji Gretě za pěkný článeček, žádná politika, žádný rozčilování, ono to je občas potrřeba. I do toho Slavíka jak jsem to prolítla někdo vpašoval Krym...
Nedávno, když u nás byla vnučka, rozhlédla se kolem sebe a povídala : "Babičko, ty to tady máš jako v muzeu, vid ?"ˇNo mám, no a co.
doktore, tos myslel vážně co jsi psal ?
Jinak děkuji Gretě za pěkný článeček, žádná politika, žádný rozčilování, ono to je občas potrřeba. I do toho Slavíka jak jsem to prolítla někdo vpašoval Krym...
prosinec 01, 2016 23:41
Občas se rozhodnu udělat pořádek v počítači, když něco hledám : *NČ*
Konečně popsat a roztřídit fotky a videa do adresářů podle témat a data vzniku, protože v tom jak to mám nahňácaný, to aby se prase vyznalo. Tak třídim, popisuju, konečně bude vše na první zmáčknutí. Jenomže končím přesně v momentu, kdy hledanou fotku najdu "aha, tak tady je ta mrcha, už vim...".
Pak přijdou třeba děti, chci jim fotku ukázat, ale po půlhodině hledání to zase vzdávám s tim, že dopříště ji určitě najdu.
Pak přijdou třeba děti, chci jim fotku ukázat, ale po půlhodině hledání to zase vzdávám s tim, že dopříště ji určitě najdu.
prosinec 02, 2016 05:35
wendy : doktor
Naprosto,naprosto vážně.Nepomahá ani malování ani nový nábytek.Wendy,ale to si nestěžuji,pouze konstatuji.Prostě každý jsme jiný.Osobně jsem se svým životem spokojen,vždyť vždy mohlo být hůř.
prosinec 02, 2016 14:37
Inu tedy, to mohlo, ale to skoro vždycky, mi to připadá jako totální rezignace : wendy
a ona taky asi je, že. A právě proto, že jsme (skoro) každý jiný - no asi to Pánbůh tak zařídil, aby si taková ženy vždycky našla protějšek, který se s tím nějak sníří.
Teď se nebudu trefovat do tebe, napsal jsi to upřímně a asi z toho jsi smutný, ale zrovna nedávno jsme totiž o podobných případech doma diskutovali. Žijí v našem okolí takoví známí, kde je manželka generál, pořád s něčím vy*írá, manžel se smeká a ona s ním nejedná zrovna hezky, právě naopak. Koupí jí auto, vezme na dovolenou, dá udělat bazén, a ona jen poštěkává a mračí se. Vypadá to, že čím hůř žena s mužem zachází, tím líp se má. I když - ačkoliv můj manžel není zdaleka všech ctností futrál, tak s takovou by vyběhl i s futrama.
Už jsme jí s kamarádkama chtěly domluvit, protože nám i jako divákům to je někdy až trapné, ale pak jsme to neudělaly. Když si to manžel nechá líbit, proč ona by měnila normy svého chování ?
Promiň že jsem se tak rozepsala, ale u nás to bylo jak jsem psala, nedávno předmětem diskusí a tak mě tvých pár řádek zaujalo. Nic mi po tom pochopitelně není, nemusel jsi ani odpovídat, ale když už jsi to udělal...tak pevné nervy.
Teď se nebudu trefovat do tebe, napsal jsi to upřímně a asi z toho jsi smutný, ale zrovna nedávno jsme totiž o podobných případech doma diskutovali. Žijí v našem okolí takoví známí, kde je manželka generál, pořád s něčím vy*írá, manžel se smeká a ona s ním nejedná zrovna hezky, právě naopak. Koupí jí auto, vezme na dovolenou, dá udělat bazén, a ona jen poštěkává a mračí se. Vypadá to, že čím hůř žena s mužem zachází, tím líp se má. I když - ačkoliv můj manžel není zdaleka všech ctností futrál, tak s takovou by vyběhl i s futrama.
Už jsme jí s kamarádkama chtěly domluvit, protože nám i jako divákům to je někdy až trapné, ale pak jsme to neudělaly. Když si to manžel nechá líbit, proč ona by měnila normy svého chování ?
Promiň že jsem se tak rozepsala, ale u nás to bylo jak jsem psala, nedávno předmětem diskusí a tak mě tvých pár řádek zaujalo. Nic mi po tom pochopitelně není, nemusel jsi ani odpovídat, ale když už jsi to udělal...tak pevné nervy.
prosinec 02, 2016 20:18
diky mnohemu stehovani, : Anicka 1
a dokonce pozaru, jsem se vyrovnala se ztratou mnoha veci. Presto nektere nevkusne, nebo kycovite darecky od mych blizkych nedokazu vyhodit. Ted mam obrovsky pytel plysacku, ktery se mi nikam nevejdou, ale kazdy mi pripomina nekoho, koho jsem mela velmi rada. Co s nimi, kdyz se mi nikam nevejdou, protoze jsme se prestehovali z velkeho domu do maleho bytu a neni pro ne dost mista? Nedokazu se s nimi rozloucit.
Doktore, aspon ja si vazim tvoji laskavosti, nikoho neposilas do plynu, ani nechces topit zeny s detmi. Asi to byl zamer osudu, jakou jsi potkal zenu. Bez tebe by byla urcite jeste nespokojenejsi. Buh ti zehnej.
Doktore, aspon ja si vazim tvoji laskavosti, nikoho neposilas do plynu, ani nechces topit zeny s detmi. Asi to byl zamer osudu, jakou jsi potkal zenu. Bez tebe by byla urcite jeste nespokojenejsi. Buh ti zehnej.
prosinec 02, 2016 23:28
Doktore, obdivuji velmi tvou statečnost a odolnost, : Eva
že přesto dokážeš úplně každý den vyštrachat radost ze života a nikdy jsi to nezabalil a nestal se sám zahořklým a také nelaskavým!!!
A soucítím s tebou v tom, že ve starším věku, kdy byste spolu mohli vést velmi krásně spokojený život, ti to moc radosti nepřidává.
Je to dočista rozšířený model, znám to i ze svého okolí, i dost důvěrně. Je to takový myšlenkový zlozvyk, pro okolí přesto destruktivní, i když se třeba roky snaží i velmi úspěšně nenechat se otrávit. Někdy si říkám, že těm lidem snad úplně chybí geny na to, aby dokázali být šťastní a z tohoto důvodu na ně koukám s lítostí. Oni jsou doslova otroky svého totálně nespokojeného, negativního myšlení a žádné štěstí ani jim to ani nepřináší. Oni jen vůbec netuší mnohdy, že to mohou změnit. A prohlédnou a i to jen někteří až poté, kdy ten partner z jejich života zmizí. Což bývá pro toho partnera i pro všechny už, bohužel, pozdě, ať už zmizení bylo jakéhokoliv druhu. Zato mívají partneři těchto vys. račů/ček pravidelně úplně nejkrásněji upravené hroby. Jak smutné a zbytečné!!!
A soucítím s tebou v tom, že ve starším věku, kdy byste spolu mohli vést velmi krásně spokojený život, ti to moc radosti nepřidává.
Je to dočista rozšířený model, znám to i ze svého okolí, i dost důvěrně. Je to takový myšlenkový zlozvyk, pro okolí přesto destruktivní, i když se třeba roky snaží i velmi úspěšně nenechat se otrávit. Někdy si říkám, že těm lidem snad úplně chybí geny na to, aby dokázali být šťastní a z tohoto důvodu na ně koukám s lítostí. Oni jsou doslova otroky svého totálně nespokojeného, negativního myšlení a žádné štěstí ani jim to ani nepřináší. Oni jen vůbec netuší mnohdy, že to mohou změnit. A prohlédnou a i to jen někteří až poté, kdy ten partner z jejich života zmizí. Což bývá pro toho partnera i pro všechny už, bohužel, pozdě, ať už zmizení bylo jakéhokoliv druhu. Zato mívají partneři těchto vys. račů/ček pravidelně úplně nejkrásněji upravené hroby. Jak smutné a zbytečné!!!
prosinec 03, 2016 10:19
... : *deeres*
Ono je to často, že se přitahují protějšky. Někdo je pořádkumilovný a někdo je naopak zase bordelář. A když pořádkumilovný jedinec narazí na sběratele, tak je to na mašli, pro oba. Já mám tak trochu autistické sklony a dere mmně, když se nedodržují stereotypy, když věci nejsou v lajnách, hezky na svém místě a a dokáže mne vytočit i taková blbost, že někdo zásadně nechodí včas.
A zrovna já jsem měla někoho takového doma. Postrachem pro mne byly za socíku pravidelně pořádané železné neděle. A když jsem to haraburdí po nějaké době tajně vyhodila, tak vždycky následovala šílená scéna. Jak jen jsem mohla, něco tak úžasného vyhodit? Jednoduše, mohla, válelo se to tam rok a bylo to k ničemu.
Ale nic se nesmí přehánět, před lety jsem měla v práci kolegyni a ta třeba ráno vstala a otřela venkovní parapety u oken a to jsme pracovali od 6.15hod. I v práci, místo aby se věnovala tomu, za co byla placena, raději chodila s prachovkou. A když se jí podařilo doma prodřít hlavici u luxu, tak už to manžel nevydejchal a kvůli luxovacímu teroru se rozvedl a dcera, jen dospěla, se odstěhovala na Slovensko.
A zrovna já jsem měla někoho takového doma. Postrachem pro mne byly za socíku pravidelně pořádané železné neděle. A když jsem to haraburdí po nějaké době tajně vyhodila, tak vždycky následovala šílená scéna. Jak jen jsem mohla, něco tak úžasného vyhodit? Jednoduše, mohla, válelo se to tam rok a bylo to k ničemu.
Ale nic se nesmí přehánět, před lety jsem měla v práci kolegyni a ta třeba ráno vstala a otřela venkovní parapety u oken a to jsme pracovali od 6.15hod. I v práci, místo aby se věnovala tomu, za co byla placena, raději chodila s prachovkou. A když se jí podařilo doma prodřít hlavici u luxu, tak už to manžel nevydejchal a kvůli luxovacímu teroru se rozvedl a dcera, jen dospěla, se odstěhovala na Slovensko.
prosinec 03, 2016 10:41
Ona tedy existují řešení, ale, doktore, : Eva
přijde mi zcela netaktní ti dávat rady, když o ně vůbec nežádáš a jsi spokojen....
prosinec 03, 2016 10:43
Nejhorší na tom je : wendy
jak to podobně píše Eva - dva lidé by spolu mohli v klidu trávit podzim života, kdyby jeden z nich nedělal zbytečné problémy. A to je děsná škoda. A když si ten druhý uvědomí, že s někým jiným by to bylo ono...
prosinec 03, 2016 11:33
Mohu se klidně mýlit, ale připadá mi, Wendy, : Eva
že zrovna doktor vůbec neuvažuje o někom jiném. Určitě ji má přesto rád a určitě má jeho žena i spoustu pozitivních vlastností, jinak by si ji přece ani nikdy nevybral.
Je jen velmi smutné, že zatímco by se nyní, když už zvládli úspěšně spoustu náročných etap lidského života a mohli z toho spolu úplně zaslouženě radovat a dopřát si i relaxaci i další potěšení, na které třeba předtím nebyl čas a co já vím jiného a být vděčný i tomu druhému, že mi s tím životem citelně pomohl, tak pořád je to všechno málo!
A my všichni přitom nevíme doslova dne ani hodiny, kdy to definitivně jistě skončí!
Je jen velmi smutné, že zatímco by se nyní, když už zvládli úspěšně spoustu náročných etap lidského života a mohli z toho spolu úplně zaslouženě radovat a dopřát si i relaxaci i další potěšení, na které třeba předtím nebyl čas a co já vím jiného a být vděčný i tomu druhému, že mi s tím životem citelně pomohl, tak pořád je to všechno málo!
A my všichni přitom nevíme doslova dne ani hodiny, kdy to definitivně jistě skončí!
prosinec 03, 2016 12:11
A život i v mnohem, mnohem mladším věku, : Eva
je tak neuvěřitelně křehký!
A běhat pak 10X týdně na hřbitov a realizovat se v nejnákladnějším a "nejveselejším" hrobě v širém okolí, je už naprosto na ......!
Člověka máme ocenit, dokud žije a nenakapávat mu svévolně jed do společných dnů.
A běhat pak 10X týdně na hřbitov a realizovat se v nejnákladnějším a "nejveselejším" hrobě v širém okolí, je už naprosto na ......!
Člověka máme ocenit, dokud žije a nenakapávat mu svévolně jed do společných dnů.
prosinec 03, 2016 12:34
Deeres, nechodit vcas neni jen takova blbost; : Anicka 1
to me vytaci taky. Ja si myslim, ze to je ukazka disrespektu k druhym. Jakoze muj cas je dulezitejsi nez tvuj, stejne nic poradneho nedelas, tak si pockej.
prosinec 03, 2016 13:59
Nevím : wendy
jestli bych někoho mohla mít ráda už jen kvůli minulým zásluhám...vzpomínce na lásku sladkou nebo jako matku /otce svýh dětí. Fakt nevím.
prosinec 03, 2016 16:57
Má drah,laskavá a palce držící děvčata............ : doktor
.....děkuji moc za slova kterých si vážím.Nejsem zahořklí,docela se umím radovat z prostých věcí všedního dne.Má manželka by byla zlatíčko.....ale......vždy je nějaké ale......její zdravotní stav ji připravil o radost ze života a neumí se vyrovnat,že nemůže vše jak zdravý člověk.Návštěvu psychologa tvrdě odmítá a tak se zmítá v zlobě,závisti a nelásce.Opravdu ji mám rád i když je to těžké a náročné,ale opustit ji by bylo zbabělé,protože když jsem dost byl zdravotně mimo mísu mne neopustila.A i nyní má velmi hezké chvilky,ale nevydrží ji to.Ještě jednou děvčata DÍKY!
prosinec 04, 2016 14:25
doktore, : Míša šíša
máš můj obdiv, jaký k tomu zaujímáš přístup. To se málokdy vidí.
prosinec 05, 2016 08:05
TAk to je uiž trochu jiná píseň... : wendy
v dobrém i ve zlém. Škoda jen že odmítá odbornou péči. Ale má tu tvoji.
prosinec 05, 2016 10:16
... : doktor
Děkuji a když už jsem muž v letech chybí mi takový obyč.vřelý vztah,pohlazení,doteky,přitulení atd.Dost často,až zemitě ,toužím lásce,po posezení nad svíčkou s hudbou či jen tak se sklenkou dobrého vínka.Někdy je moc vyčerpávájící,tak moc děkuji za vaše slova,je to povzbudivé.papapapa
prosinec 06, 2016 13:22
Milý doktore, je mi velmi líto, že to takto teď máš, : Eva
někdy se stane z nejrůznějších důvodů, že partneři postupně o tu vřelost ve vztahu buď dočasně nebo i trvaleji přijdou. Ale někdy to jde i obnovit. Nevím, jaké povahy jsou zdravotní hendikepy tvé paní, ale zrovna mazlení, přitulení atd. snad by neměl být až tak problém? Prosím tě, omlouvám se, že se tak ptám, ale ví o tom, co postrádáš, tvá paní? Nebo, nestálo by za to zkusit s ní o tom ve vhodné chvíli promluvit? Ale nedokáži odhadnout, jak je to pro vás schůdné.
Ono je to téma, ta potřeba vřelého vztahu ve zralejším věku, až doslova tabuizované, mladší nezajímá a vůbec by ani trochu nevěřili, že něco takového ještě potřebujeme. A starší se o tom zpravidla stydí mluvit, nechtějí si ani přiznat často sami a řeší to různě "náhražkově" třeba vnoučaty, psy, kočkami atd. Ale dnes už víme, že je v tomto období ta potřeba intimity srovnatelná jako mají ty nejmenší děti (samozřejmě jiné formy), jen ony jsou tedy tak nějak roztomilejší, než už my Takže mnohdy starší lidé doslova usychají z nedostatku důvěrných kontaktů s druhým člověkem.
To musíš zkusit a posoudit sám, zda je to průchozí doma. Za pokus nic nedáš, mnohdy si myslíme, že ten druhý musí přece vědět, co by nám udělalo pěkně, ale on fakt často neví. Horší je, když vědět třeba odmítá. Když to jinak ale nejde, i terapeuticky se doporučuje i velice, velice diskrétní vztah milenecký a mnohdy to i velmi dobře funguje. Držím ti moc palce!
Ono je to téma, ta potřeba vřelého vztahu ve zralejším věku, až doslova tabuizované, mladší nezajímá a vůbec by ani trochu nevěřili, že něco takového ještě potřebujeme.
A starší se o tom zpravidla stydí mluvit, nechtějí si ani přiznat často sami a řeší to různě "náhražkově" třeba vnoučaty, psy, kočkami atd. Ale dnes už víme, že je v tomto období ta potřeba intimity srovnatelná jako mají ty nejmenší děti (samozřejmě jiné formy), jen ony jsou tedy tak nějak roztomilejší, než už my Takže mnohdy starší lidé doslova usychají z nedostatku důvěrných kontaktů s druhým člověkem. To musíš zkusit a posoudit sám, zda je to průchozí doma. Za pokus nic nedáš, mnohdy si myslíme, že ten druhý musí přece vědět, co by nám udělalo pěkně, ale on fakt často neví. Horší je, když vědět třeba odmítá. Když to jinak ale nejde, i terapeuticky se doporučuje i velice, velice diskrétní vztah milenecký a mnohdy to i velmi dobře funguje. Držím ti moc palce!
prosinec 06, 2016 21:02
Milý doktore, je mi velmi líto, že to takto teď máš, : Eva
někdy se stane z nejrůznějších důvodů, že partneři postupně o tu vřelost ve vztahu buď dočasně nebo i trvaleji přijdou. Ale někdy to jde i obnovit. Nevím, jaké povahy jsou zdravotní hendikepy tvé paní, ale zrovna mazlení, přitulení atd. snad by neměl být až tak problém? Prosím tě, omlouvám se, že se tak ptám, ale ví o tom, co postrádáš, tvá paní? Nebo, nestálo by za to zkusit s ní o tom ve vhodné chvíli promluvit? Ale nedokáži odhadnout, jak je to pro vás schůdné.
Ono je to téma, ta potřeba vřelého vztahu ve zralejším věku, až doslova tabuizované, mladší nezajímá a vůbec by ani trochu nevěřili, že něco takového ještě potřebujeme. A starší se o tom zpravidla stydí mluvit, nechtějí si ani přiznat často sami a řeší to různě "náhražkově" třeba vnoučaty, psy, kočkami atd. Ale dnes už víme, že je v tomto období ta potřeba intimity srovnatelná jako mají ty nejmenší děti (samozřejmě jiné formy), jen ony jsou tedy tak nějak roztomilejší, než už my Takže mnohdy starší lidé doslova usychají z nedostatku důvěrných kontaktů s druhým člověkem.
To musíš zkusit a posoudit sám, zda je to průchozí doma. Za pokus nic nedáš, mnohdy si myslíme, že ten druhý musí přece vědět, co by nám udělalo pěkně, ale on fakt často neví. Horší je, když vědět třeba odmítá. Když to jinak ale nejde, i terapeuticky se doporučuje i velice, velice diskrétní vztah milenecký a mnohdy to i velmi dobře funguje. Držím ti moc palce!
Ono je to téma, ta potřeba vřelého vztahu ve zralejším věku, až doslova tabuizované, mladší nezajímá a vůbec by ani trochu nevěřili, že něco takového ještě potřebujeme.
A starší se o tom zpravidla stydí mluvit, nechtějí si ani přiznat často sami a řeší to různě "náhražkově" třeba vnoučaty, psy, kočkami atd. Ale dnes už víme, že je v tomto období ta potřeba intimity srovnatelná jako mají ty nejmenší děti (samozřejmě jiné formy), jen ony jsou tedy tak nějak roztomilejší, než už my Takže mnohdy starší lidé doslova usychají z nedostatku důvěrných kontaktů s druhým člověkem. To musíš zkusit a posoudit sám, zda je to průchozí doma. Za pokus nic nedáš, mnohdy si myslíme, že ten druhý musí přece vědět, co by nám udělalo pěkně, ale on fakt často neví. Horší je, když vědět třeba odmítá. Když to jinak ale nejde, i terapeuticky se doporučuje i velice, velice diskrétní vztah milenecký a mnohdy to i velmi dobře funguje. Držím ti moc palce!
prosinec 06, 2016 21:02
Máš pravdu Evi : wendy
napsala jsi to moc hezky. Nejhorší je, když to ten odmítavec ví, ale je mu to jedno jak druhý strádá. Nebo tím trestá celý svět za nějakou pseudonespravedlnost ?
Svého času jsem sem dala článek na podobné téma. Bylo to o tom, že jedna naše kamarádka odmítá intimně žít se svým mužem, ač zdráva. Nepomáhá nic, odmítala o tom byť jen mluvit, natož konat nebo jít do poradny. A nastolila jsem otázku, jestli má ten manžel nárok na diskrétní vztah, nebo musí holt žít do konce života v celibátu. Já myslím, že nemusí.
A jak člověk stárne, fakt chybí i to jen přitulení.
Svého času jsem sem dala článek na podobné téma. Bylo to o tom, že jedna naše kamarádka odmítá intimně žít se svým mužem, ač zdráva. Nepomáhá nic, odmítala o tom byť jen mluvit, natož konat nebo jít do poradny. A nastolila jsem otázku, jestli má ten manžel nárok na diskrétní vztah, nebo musí holt žít do konce života v celibátu. Já myslím, že nemusí.
A jak člověk stárne, fakt chybí i to jen přitulení.
prosinec 06, 2016 22:22
Ale : JanaJ.
třeba za to doktorova manželka ani nemůže. Některé nemoci dokážou hodně změnit i psychiku člověka. Třeba špatně léčená štítná žláza dokáže pěkně zatočit s psychikou (vlastní zkušenost). Třeba by bylo dobré probrat to s praktickou lékařkou, jestli není zapotřebí změnit léčbu. A pokud je léčba v pořádku, tak není od věci užívat aspoň slabá antidepresiva, může předepsat i praktická lékařka. Pořád lepší než se trápit.
prosinec 07, 2016 08:37
To je dallší věc : wendy
ona prý i cukrovka zhoršuje psychiku. Je to složité.
prosinec 07, 2016 10:14
Ono to tělo s psychikou je spojeno vždycky, : Eva
a u každé nemoci rovněž. Jistě, že za to žena nemůže, ale rozhodně může za to, že s tím, s tou psychikou, odmítá cokoliv dělat! Ono to dost často bývá potom soužití i pro toho zdravého hooodně náročné až chvílemi skoro úplně nemožné! Zbytečně!
Tam ta stigmatizace psychologie a psychiatrie stále houfně funguje. Nejčastěji říkají pacienti: ještě blázna ke všemu ze mě chcete udělat! A to nikdo nechce. Vůbec si neuvědomují, že pokud se podpoří psychika, jsou to spojené nádoby, dochází často ke zlepšení i původní fyzické nemoci.
Nevím, v jaké zemi doktor žije, u nás slabší léky na úzkosti, případně antidepresiva, předepisuje běžně praktický lékař. Třeba by stálo za to, kdyby s ním o stavech své ženy doktor promluvil. Třeba by to od praktického lékaře vzala jako doporučení žena mnohem vstřícněji, než od manžela. A ulevilo by se všem. A rozhodně to neznamená v žádném případě, že je doktorova žena nějaký blázen!
Jinak Jano, nikdo tu neříkal, že za to žena může, ale průšvih velký je, když odmítá s tím cokoliv dělat. A za to tedy fakt může!
Tam ta stigmatizace psychologie a psychiatrie stále houfně funguje. Nejčastěji říkají pacienti: ještě blázna ke všemu ze mě chcete udělat! A to nikdo nechce. Vůbec si neuvědomují, že pokud se podpoří psychika, jsou to spojené nádoby, dochází často ke zlepšení i původní fyzické nemoci.
Nevím, v jaké zemi doktor žije, u nás slabší léky na úzkosti, případně antidepresiva, předepisuje běžně praktický lékař. Třeba by stálo za to, kdyby s ním o stavech své ženy doktor promluvil. Třeba by to od praktického lékaře vzala jako doporučení žena mnohem vstřícněji, než od manžela. A ulevilo by se všem. A rozhodně to neznamená v žádném případě, že je doktorova žena nějaký blázen!
Jinak Jano, nikdo tu neříkal, že za to žena může, ale průšvih velký je, když odmítá s tím cokoliv dělat. A za to tedy fakt může!
prosinec 07, 2016 11:33
Z té Ameriky bychom si měli vzít příklad : wendy
aspoň ve dvou věcech - každý tam má svého psychoanalytika a zboží dávají v krámě do papírových, nikoliv igelitových pytlíků !
prosinec 07, 2016 11:44
Evo, : JanaJ.
problém je, že si mnozí nemusí uvědomit, že nejsou psychicky v pořádku. Potom je zapotřebí jim pomoci, třeba i trochu proti jejich vůli. Mám známou, která trpí manio-depresivní poruchou, když je v mánii tak je přesvědčená, že je zdravá, nebere léky, je to s ní čím dál tím horší až se musí násilím odvézt do nemocnice. Ale to už jsou extrémy, to se doufám doktorovy ženy netýká.
prosinec 07, 2016 12:05
Wendul, to by bylo hodně přehnané, : Eva
a zcela zbytečné, abychom všichni měli psychoanalytika. Krásné by bylo, kdyby se jich ale lidé nebáli a v případě podezření, že je s nimi něco úplně třeba dočasně psychicky v nepořádku a s ohledem na životní okolnosti i úplně třeba logicky, je vyhledali.
prosinec 07, 2016 12:50
JanoJ, těch, co si to nejsou schopni uvědomit, je naprosté, naprosté minimum. : Eva
Drtivá většina si to jen odmítá vůbec připustit.
A proti jejich vůli to bývá a je to tak dobře, už vůbec neschůdné. Jedině u život nebo druhých život a zdraví akutně ohrožujících stavů. Ona je něco jiného manická ataka u tvé známé a nechuť do života, neláska a závist, nenávist u doktorovy ženy. Si vůbec neumím prakticky představit, jak by to měl nějak konkrétně proti její vůli realizovat???
A proti jejich vůli to bývá a je to tak dobře, už vůbec neschůdné. Jedině u život nebo druhých život a zdraví akutně ohrožujících stavů. Ona je něco jiného manická ataka u tvé známé a nechuť do života, neláska a závist, nenávist u doktorovy ženy. Si vůbec neumím prakticky představit, jak by to měl nějak konkrétně proti její vůli realizovat???
prosinec 07, 2016 12:56
Evi : wendy
to bylo i trochu básnické licence...M-N porucha je mrcha, jedna naše kolwegyni s touto poruchou spáchala sebevraždu. Další byl klient, kterému nepřiznali ID, tak k nám chodil a měl v papírech že může být nebezpečný a máme si na něj dávat pozor - je to bída.
prosinec 07, 2016 13:04
Evo, : JanaJ.
asi jsem se špatně vyjádřila, ne proti jejich vůli ale pomoci jim, aby si uvědomili, že se s tím dá něco dělat, poradit se s lékařkou, ta může léčbu doporučit. Vždyť ten člověk s nechutí do života atd. musí být z toho taky nešťastný a neví jak se z toho dostat nebo si to není schopen uvědomit.
prosinec 07, 2016 13:13
JanoJ a ostatní : doktor
Děkuji,ale opravdu jsem zkoušel vše,ale nejde o problémech ani mluvit.Vidí jen problémy své a ostatní nejsou na pořadu dne.Sobecké z její strany?,těžko říci.Beru věci jak jdou a snažím se mít radost z každého dne kdy je trochu klidněji.Holky díky moc ahoj a jsem rád,že Vás všechny mám.
prosinec 07, 2016 13:17
však my jsme taky rády : wendy
že se tu někdo jako ty mezi námi vyskytuje ! Žejo holky ?
prosinec 07, 2016 13:25
ano, : JanaJ.
jsme taky rády, že existuje takový hodný člověk jako je doktor. 
prosinec 07, 2016 13:42
Taky jsem rád : *NČ*
.
prosinec 08, 2016 18:20
