Kudlanka - OBCHOD S LIDSKOU HLOUPOSTÍ

Občas se divím, jak můžou stále ještě ti nejrůznější "šmejdi" tak úspěšně oblbovat lidi. Dobře, říkám si, některé z obětí jsou už delší dobu v důchodu, tzn. starší lidé, kteří snad mají nárok na to, aby měli před "novou technikou" úctu a bázeň, ale vždyť většina z těch napálených nežije v informačním vákuu, mají kolem sebe plno dalších lidí, a o praktikách a schopnostech šmejdů se neustále píše, každou chvíli je o nich pořad v některé z televizí.

Je to stejné, stále stejné. Podle přísloví "jakoby hrách na stěnu házel" - říkejte jim to, zdůvodňujte jim to, ale halda lidí se neustále dává ochotně ukecat. Takže šmejdi stále jedou na plné koule.

I na Kudlance se už několikrát psalo o těch nejrůznějších přístrojích, které z kapky krve určí totálně všechno, následně všechno z vás odstraní (hlavně však peníze).

Přesto obchodníci s lidskou hloupostí neustále těžce vydělávají. Jen se podívejte např. na ty nejrůznější slevové servery - tam, kde nabízejí nejrůznější "odborníci" své služby - jaká kvanta lidí jim na to dobrovolně skáčou! (Je tam vidět, kolik lidí si to zakoupilo atd.) Ostatně, to, jak jejich obchod kvete, je vidět mj. i na vybavenosti jejich pracoven - kam se na ně hrabou leckteří skuteční lékaři...

Zařízení je schopno automaticky, bez lidské intervence naladit frekvenci řídících impulsů, samostatně nacházet a korigovat vady a patologie orgánů a tělních buněk. Diagnostika úspěšně a včasně odhalí začínající stadia nejen u onkologického onemocnění, ale také u kardiovaskulárního, trávicího, dýchacího, nervového, pohybového systému a jiných zdravotních potíží. Vyšetření také odpoví na otázku, zda člověku hrozí například infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, astma, poruchy činnosti žláz s vnitřní sekrecí nebo mnohé další z široké škály onemocnění.

Stav orgánu vyhodnocuje tím, že rezonančně zesiluje vyzařovaný signál vyšetřovaného orgánu. Každý orgán a každá buňka má své charakteristické oscilace, které jsou uloženy v programu paměti počítače a mohou být zobrazeny jako formou grafu. Každý patologický proces má svůj charakteristický graf. Na rozdíl od jiných metod technické diagnostiky dokáže METATRON odhalit i skrytá stadia onemocnění, která ultrazvuk, počítačová tomografie ani magnetická rezonance nemusí rozpoznat.

Je vhodný ke kontrole účinků jakékoliv léčby, jakýchkoliv léčiv, vitamínů, potravinových doplňků, bylin, prakticky všech druhů terapií jaké existují.Vyhodnocování stavu lidského organismu je prováděno porovnáním dat diagramu (grafu) s etalony (vzorky) uložené v databázi softwaru. Takto je možno zachytit stavy a změny vlnových charakteristik různých tělních tkání, jednotlivých buněk, chromozomů a dokonce separátních enzymů a hormonů. Systém sám postavený na spektrální analýze určitých magnetických polí mozků je světově pokrokovou informační technologií, která na začátku tohoto století patří k nejvýkonnější metodě moderní přírodní vědy.

Tzv. metaterapie v těle obrací patologické signály na fyziologické, čímž dochází k harmonizaci elektromagnetického vlnění v těle a k aktivování sebeuzdravovacích procesů. Protože technologie pracuje pouze s vlastními signály klienta, je bezbolestná a neškodná. Jinak řečeno je odhalena disharmonie na základě její vyzařovací frekvence, metaterapie onu frekvenci otočí v protifázi a vyšle ji zpět do těla, čímž dochází k její likvidaci a k nastolení harmonie.

Víra v šarlatánství a moderní příklon k alternativním medicínám se rozšiřuje jako mor. Klasická medicína se pro běžného člověka svou složitostí posunula z oblasti "známe" a "rozumíme" do oblasti "věříme", že "ti učení tomu rozumí". Tak se pro běžného občana změnila exaktní věda na víru. A postavila se tím do soutěže s ostatními "vírami", které ovšem mají lepší PR, protože je trendy být bio a chemikálie v pilulkách jsou fuj.

Ti podvedení nemusí být jen lidé, co chtějí slyšet, jak jsou nemocní, většinou jsou to lidé, kteří nemocní jsou, zoufalí, hledající pomoc, uzdravení, které se jim od ,,klasické" medicíny nedostává, to je pak průšvih, když se těžce nemocný dostane do rukou takovýchto lidí a ,,léčí" se jen u nich, sype všechny své prachy a v některých případech to i zaplatí životem.

A tak jednoho dne nebude už nikdo, kdo by "věřil" na klasickou medicínu, ta bude zapomenuta, a naše civilizace se zhroutí a bude pohlcena těmi "barbarskými", či chcete-li "alternativními". Tak jako se stalo v historii již několikrát.

K těm "léčitelům" a šarlatánům dohání kidi zoufalství. : mamča

Když člověku odhalí např. zhoubný nádor, čeká na další vyšetření kterým je podmíněna léčba, třeba dva až tři měsíce. Dokážete si představit tu beznaděj, v jaké se ten člověk po celou tu dobu nachází ? Ví, že je vážně nemocen, přímo si představuje, jak ten nádor mezitím bují a sžírá mu vnitřnosti, a vyšetření a léčba v nedohlednu. Mezitím normálně chodí do práce (někdy je to lepší, aby na tu nemoc pořád jen nemyslel) a musí se chovat normálně, jako by se s ním a v něm nic nedělo.
Pak chápu, že se takový člověk v mezidobí uchyluje k různým "přírodním léčbám", které nabízejí zlepšení zdravotního stavu. Ti různí "léčitelé" se navíc k platícímu zákazníkovi chovají mile a vstřícně, což už samo o sobě člověku pomáhá aspoň psychicky. Konečně může s někým o své nemoci a svých pocitech mluvit.
Mojí sestře objevili nádor na slinivce při operaci žlučníku. Půl roku jí nikdo neposlal na žádné další vyšetření (v operační zprávě navrhováno CT).
Když se po půl roce zcela náhodně kvůli jinému problému dostala do nemocnice na kompletní vyšetření, onkolog jí řekl doslova : "Máte neoperovatelný nádor na slinivce, dejte si do pořádku svoje věci".
Tomu říkám citlivý psychologický přístup.
Kdybych v té době znala nějakého léčitele, tak bych zaplatila všechno na světě, jen aby jí to umírání ulehčil.

listopad 10, 2016 09:34

Mamčo, : *deeres*

ne vždy je to takhle. Jsou lidé, kteří si myslí, že když si zaplatí léčitele, tak dostanou něco lepšího a kvalitnějšího, než u normálního lékaře.
Měla jsem v práci kolegyni,svobodnou, bezdětnou a zároveň milující tetu. Jediný potomek v celé široké rodině byl syn sestry. Chytrý, nadaný kluk a hodně rozmazlovaný. Krátce po dostudování vysoké školy začal mít problémy se žlučníkem. Jeho matka a teta lékařům nevěřili, protože přeci klukovi nevezmou žlučník a tak se obrátily na léčitele.
Bohužel narazily na nějakého Písaříka, který nejspíš v léčitelském transu nad ním skandoval "Noli tangere circulos meos". Tomu klukovi nebylo ještě ani třicet a zemřel na prasklý žlučník.

listopad 10, 2016 09:56

Souhlasil bych tentokrat s Deeres : Mikin1

Nekteri lide skoci na lep kdekomu.
A nejen kdyz se jedna o jejich zdravi, ale treba i v politice nebo nakupu kuchynskeho nadobi.
Na skolach by se melo vyucovat kriticke mysleni jako hlavni predmet.

listopad 10, 2016 11:01

d@niela : doktor

Danielko,je mi 73,za pár bude 74,ale nepovažuji se za seniora a starce,který sedne na lep různým darebákům.Ono není důležité kolik ti je,ale být stále člověkem a ne ovečko.Jinak když člověk se řídí selským rozumem není co řešit.Hezký den!Jinak máš pravdu, někdy člověk se nepřestává divit důvěřivosti lidí i mladších.

listopad 10, 2016 14:04

*NČ* : mamča

Díky za pochopení. Pokud se člověk nesetká u svých nejbližších se smrtelnou chorobou a nesdílí s nimi jejich pocity, těžko dokáže pochopit, proč se takový leckdy vzdělaný člověk svěří léčitelům, někdy bohužel i šarlatánům.
Protože někteří lékaři jsou už tím umíráním svých pacientů tak otupělí, že nevidí člověka s jeho zoufalstvím, ale jen další číslo ve vykazování pojišťovně. O citlivém přístupu k umírajícímu člověku ani nemluvě.
Na jednu stranu chápu, že jsou lékaři zavaleni administrativou a na pacienta mají omezený čas. Na druhou stranu, ten člověk k nim přichází s důvěrou, a oni se k němu leckdy chovají jako bílý bůh k hromádce říčního bahna.
A pak vám vyprávějí pohádky o tom, jak smrtelné diagnózy sděluje pacientům psycholog...
V některých případech pomoci nedokážou (viz moje sestra). Ale když vědí, že takovému pacientovi zbývá cca rok života od chvíle, kdy se onemocnění zjistí, tak jí svou nevšímavostí připravili o polovinu toho času. Pro obvodní lékařku bylo CT zbytečné a drahé vyšetření. A možná tu operační zprávu ani nečetla.

listopad 10, 2016 14:44

Na všechno titulek nesedí. : *NČ*

Spíš bych použil: OBCHOD SE ZOUFALSTVÍM

listopad 10, 2016 15:15

Metatron : Lenka1

bylo jméno "Scribe of God" - písaře Božího v 8. sérii mýho oblíbenýho seriálu Supernatural. Děsně nesympatická, zákeřná, poťouchlá a intrikánská postava.

Když Dean Winchester poprvé slyšel to jméno, tak říká:"Metatron? Písař Boží byl Transformer?"

A (chytřejší) brácha Sam mu odpoví: "Nééé, to byl Megatron. Zase si to pleteš."

Fakt je oba žeru. Tenhle seriál se poved.

listopad 10, 2016 17:15

A jinak : Lenka1

k tomu, o čem jste se bavili.

Když loni 30. dubna mojí mámě diagnostikovali metastázy na plicích - 4,5 roku po "úspěšném" vyléčení prý nezhoubného nádoru konečníku, tak jsem doktorům věřila.

Chovali se suverénně, furt mojí mámu uklidňovali, že jako v poho, že je to dobrý.

No a já byla v klidu taky. Jen jsem mámě koupila medicinální houby - lesklokorku lesklou, známější pod názvem reishi.

Máma necelýho půl roku dostávala Xelodu 500, celejch půl roku stejnej lék, stejný dávkování, kontroly. A pořád se ti č..áci na mámu usmívali a uklidňovali jí.

Tak jsem si říkala, že asi dobrý.

No a 17.října, třetí den po umístění v hospicu, což nám jako rodině bylo doporučeno, že prý v nemocnici, kam šla "jen na pár dní na vyšetření s oteklejma nohama", se už pro ni nedá nic udělat máma umřela. Dozvěděli jsme se s tátou, že z původní jedný metastázy se jich během toho necelýho půl roku vyklubalo osm (!). Ale podle doktorů prý všechno dobrý.

Takže za mě - doktorům nevěřím ani pozdrav.

listopad 10, 2016 17:31

To co tu píšete, ty případy zhoubných nádorů - napadlo vás třeba taky, že už těm nemocným dnešní medicína nemohla pomoct? : Myška

Rakovina slinivky je zatím pořád nevyléčitelná. Před měsícem na ni zemřel můj kamarád. Ještě neměl padesát.
Metastázy na plicích jsou častým následkem rakoviny tlustého střeva a konečníku - na tuto diagnózu zemřel můj tchán, a taky to vypadalo cca 2 roky že je vyléčen, pak se objevily metastázy na plicích, následovala chemoterapie, pak metastázy na žebrech a smrt v padesátisedmi letech... Tchyně tehdy uvěřila jakési šarlatánce, která prý posílala léčivé reiky. No samozřejmě to nepomohlo.

listopad 10, 2016 20:22

Myško : Lenka1

tomu rozumím. Chápu, že někdy se nedá dělat nic.

Mně jde o to, že oni to prostě ani nezkusili. Lhali mámě do očí, lhali nám. Nechali jí pořád stejnou léčbu, i když museli z kontrol vidět, že to nezabírá. Mohli bojovat, ale nebojovali.

O to větší šok to pak pro nás byl. Kdybych věděla, že máma umírá, hodně věcí by bývalo bylo jinak....

listopad 10, 2016 20:46

Oprava : Pepa

Mě se někam přilepilo pro "tebe" chlape...

listopad 11, 2016 03:34

A to jsou furt ptákoviny a kdo jim to baští atd. : Eva

jistě, že mnohdy objektivně jsou!
Ale jsem byla za svůj život hodně blízko přítomna, ač jsem o to ani málo neusilovala, několika udravením, ačkoliv to lékařská věda dávno zabalila, že to už dávno za ptákoviny nejsem schopná považovat. Ale nikomu z vás to neberu.
Zajímavé ovšem je, a mám s tím bezprostřední osobní zkušenost, že ty vyslovené špičky v medicíně to za ptákoviny zhusta tedy vůbec nepovažují.

listopad 11, 2016 11:30

Myško, ono asi jak komu a kdy a jak to sdělit. : Eva

Mám, bohužel, ani ne 2 roky starou zkušenost s mým 2. mužem. Náhle přestal vidět na 1 oko, špatně mluvil, bolela ho ukrutně hlava, špatně chápal sdělované atd., v nemocnici mu udělali CT a druhý den dopoledne mu v tomto jeho žalostném stavu na vizitě lakonicky sdělili výsledky: máte lymfom a do 3 měsíců zemřete!
To je tedy od té primářky neurologie na přes "ústa"! Nepřeji nikomu vidět, v jakém stavu jsem jej odpoledne našla! Totální krt..ni!!! Nakonec to trvalo 9 měsíců, byl v nemocnici vždy jen na nezbytně nutnou dobu a nikomu tu kvalitu lékařské péče, která tady byla, opravdu nepřeji. Nedalo se nic dělat, on už tu postupnou totální fyzickou a mentální nemohoucnost nechtěl déle snášet a musela jsem to respektovat.

listopad 11, 2016 11:40

Evo, pravda se dá sdělit i citlivě. : Myška

To, co zažil tvůj muž, byla neprofesionalita lékaře. Sdělovat diagnózu na vizitě je velmi silná káva.
Takže abychom si rozuměli - sdělit pravdu ano, a sdělit ji citlivě.

listopad 11, 2016 13:37

příliš : Iris

citlivé sdělování pravdy ovšek často vede k tomu, že nemocný a jeho blízcí slyší něco jiného, než se jím říká a vyberou si z informací jen to, co chtějí aby slyšeli, jen to příznivé. Protože pokud lékař tedy není takové čuně, jaké popisuje Eva v souvislosti s manželem, snaží se nemocnému sice říct, že je hodně nemocný a jeho prognoza je nejistá, ale říká to opatrně, ne natvrdo a jaksi postupně, ne kách. Kdyby byl "čuně", řekne - je to v háji, zařiďte si co nejrychleji svoje věci, je to za pár - a mluvil by pravdu.

Následně zjistíš, že po půhodinové promluvě třeba k dceři umírajícího pacienta přijde doplňující otázka : "jo, takže je ještě naděje, že jo, pane doktore" ?
Mám s tím osobní zkušenost - jako zdravotník i jako příbuzná takto umírajících - když jsem zcela přesně chápala, jak na to jsou napřed tchyně, potom tchán, byla jsem rodinou považována za škarohlída. Přece ho operovali, tak je to pryč, ne? To bude přece dobré, ne? Ten vývod mu přece pomůže, ne?

Osobně bych k dobře navrženému a dobře vysvětlenému lékařskému postupu klidně dovolila přidávat třeba Lenčiny houby nebo konopí. Bez výsměchu a jen jako podpůrnou metodu.

listopad 12, 2016 14:12

oprava - tím : Iris

Lenčiny houby myslím reishi, ale i hlívu, housenici, houževnatec, tedy šitake (čteno). Dokonce bych je i nechala žvýkat Jidášovo ucho nebo pít odvary z hub. Cokoliv pomocného pomáhá.

To konopí ale Lence nepřisuzuji smilies/wink.gif

listopad 12, 2016 14:18

Lidi jsou různí, různí jsou doktoři, různá jejich schopnost empatie a citlivost a chuť se citlivě projevit. : Myška

Extrémy jsou vždycky špatné, přílišná citlivost, jakou popisuje Iris, i v podstatě vůbec žádná citlivost při sdělování diagnózy při vizitě (!), kterou popsala Eva.
Naděje, je prý vždycky. Já nevím, jsem spíše skeptik.

listopad 12, 2016 23:51

Myško, jasně, dříve se to sdělovalo maximálně příbuzným, nikoliv pacientům, : Eva

dnes se razí, že pacientům vždy ano (no, ale jak vidno ze zkušenosti Lenky, tak ne vždy). Ale ta velké onkologická třeba centra mívají své psychology, kteří toto provádí. Ale ani ten doporučený postup, aspoň, co je mi známo, není nikterak striktně jednotný. Existují lidé, kteří to vědět chtějí (ale nekoresponduje to často s tím, co si myslí, když jsou plně zdrávi), a pak jsou i lidé, kteří si to vědět nepřejí (a zase to není shodné s tím, co si přáli, když byli plně zdraví)....ale vždy může se zvolit lepší načasování, způsob i podpory, viz třeba Iris.
Zrovna já nejsem nějaký primární kritik zdravotníků, naopak, dost často jsem pravý opak, protože chápu, že to je složité. Ovšem tady teda totálně selhali.

listopad 13, 2016 11:06

Iris, to naprosto chápu, co píšeš. : Eva

Jenomže tady toho chlapa normálně snad naprogramovali. On byl mentálně ve stavu, jakoby čerstvě po mozkové mrtvici, byl z toho vyděšený, zrakově, sluchově, myšlenkově, motoricky značně momentálně indisponován, ale to lakonické sdělení kupodivu pochopil zcela jasně. Ke všemu měl velmi nepříznivou rodinnou anamnézu, kdy mu v úplně stejném věku zemřel otec na mozkový nádor...a to jsem věděla i já, že ho to do jisté míry "straší". Já opravdu nevidím žádný důvod, proč tak hrozně spěchali, aby mu to sdělili?? Dokonce dříve, než mně. A on, ač byl náramně statečný člověk, se naprosto psychicky složil- což není vůbec divu. A oni to vesele ignorovali, že nejí, nespí, úplně to vzdal....prosila jsem je, aby k němu poslali psychiatra- kdepak. Nerada na to vzpomínám, nedělá mi to dodnes dobře. Jen abych to zkrátila: sehnala jsem jinou nemocnici, po vyšetření naprosto tu původní diagnózu nepotvrdili!!!Spíše se přikláněli k neuroborelióze, nestandardnímu průběhu mozkového infarktu,atd. Jenže, to už bylo pro mého muže pozdě, ten se držel toho původního a už prakticky moc nikomu nevěřil. Je to s tím mozkem doslova peklo!

listopad 13, 2016 11:21

Evo, : Iris

že necitlivě vypuštěným slovem můžeme člověka naprogramovat už naprosto přesně víme, jen na ta slova ještě neumíme dávat pozor. V případě Tvého muže to bylo jasné pochybení. Já bych se složila hned na místě. Ale negativně programovat se dá i zdánlivě neškodnými slovy, však to také znáš. Takové to: - to víte paní, máte už na to věk...to už lepší nebude apod.....co byste chtěl v šedesáti, to je normální.... Nebo ve škole, že jo: tohle ani nezkoušej, na to nikdy mít nebudeš...apod.
Nedělá Ti dobře vyvolávat vzpomínky, respektuji to a jen Ti vzdávám hold, žes všechno ustála. Ale stejně by mne zajímalo, jestli tedy ještě nějak u muže zjistili, oč opravdu šlo. Ale nemusíš odpovídat a už vůbec ne tady.
Mimochodem....ta borelioza dovede z lidí udělat trosky.Fyzicky i psychicky. Pitomé klíště a člověka odrovná. Hlavně tedy, pokud se na to nemyslí a nemoc pokročí.

listopad 13, 2016 14:22

ještě k tomu : Iris

sdělování informací, ono je to velice přísně ošetřeno všelijakými podpisy, komu a co lze a nelze sdělovat. Takže třeba máme napsáno v papírech, že pacientka si nepřeje, aby se její diagnoza sdělila manželovi. Někdy zase děti nechtějí aby se mamince řeklo úplně vše, tedy například že má i metastázy. Takže pacientka je informována částečně. Protože nejsem na oddělení, tak nevím přesně, jak se to zjišťuje a praktikuje. Ale mnohdy při vypisování zpráv narazím na podobné zápisy v dekursech. Např.: o stavu pacientky informován syn (je uveden jako příbuzný, který to smí a má vědět...), ten si nepřeje, aby matka byla informována v celém rozsahu. Varianty jsou různé.

listopad 13, 2016 16:33

Svéprávný člověk si může rozhodnout, co o něm mohou vědět jeho blízcí. I když je to leckdy podivné, jako v případě, : Myška

že se nemá zdravotní stav pacientky dozvědět její manžel.
Ale co nechápu, jak můžou zdravotníci akceptovat, že o tom, co se dozví pacient od lékaře o svém zdravotním stavu, rozhodnou děti pacienta. I když je pacient svéprávný. To je přece nejen proti zdravému rozumu a právu pacienta, ale i proti etice.

listopad 14, 2016 08:29

Iris, ano, tak to je, : Eva

on každý při nástupu do nemocnice ihned vyplňuje zcela přesně, včetně telefonů, kdo smí být informován. To bylo rovněž náročné, protože jediným člověkem jsem byla já, dokonce nesměli být informovány děti )nespolečné, ani matka (86 let, pochopitelné). Pro mne to bylo náročné, vzhledem k nastíněné prognóze, ale musela jsem respektovat, ale byla bych ráda se s nimi, aspoň s dětmi, poradila o dalším postupu např. Navíc se střídala období, kdy mne u sebe chtěl a kdy to naprosto odmítal- tomu by přesně rozuměla Lenka1, jak byl takový bojovník a alfa samec, tak rozhodně nechtěl, abych ho viděla v tak zuboženém stavu, nedej bože mu třeba ve finále měnila plenky atd. To byly hovory, že mi k ničemu už není, co z něho mám, že si zaplatí hospic a úplně soukromě tam dožije...a teď chceš respektovat jeho rozhodnutí, na které má svaté právo, ale zase si nedovedeš představit, že ten krátký čas, co zbývá, u něj nebudeš....

listopad 14, 2016 08:59

Myško, tak třeba má manžel tak křehké zdraví, : Eva

že ho nechtějí nějak kách rozrušovat, třeba ho opatrně na to připravuje rodina.....ale zase se nemusí stihnout ani rozloučit, je to fakt těžké.

No a teď si myslím, že bych se rovněž chtěla sama dozvědět svůj zdravotní stav, nikoliv, aby o tom rozhodly mé děti. Ale jak to bude jednou, to netuším.

listopad 14, 2016 09:02

reaguji na Myšku : *mira1*

Nevím, kolik zkušeností s nemocí, navíc tak závažnou jako je rakovina máš... Mám za sebou nemoc a přežila jsem asi jen díky tomu, že jsem v nejhorším období nevěděla.. Dnes už chápu, že někdy je třeba i nevědět. Není vždy v zájmu pacienta jen zdravý rozum a právo a nevím co ještě. A navíc možná děti znají svého rodiče.

listopad 14, 2016 09:11

Miro1, vidím to podobně, : Eva

a v případu mého muže mu tedy sdělená "pravda" vůbec nepomohla, naopak. Možná by stejně zemřel, ale nemuselo to být určitě tak rychle a nemuseli mu rozhodně nakapat jed do všech zbývajících dnů, co tu byl. Obzvláště, když se při pitvě žádný mozkový nádor ani náhodou nenašel.

listopad 14, 2016 10:17

Evi : *mira1*

někdy se mi zdá, že přeháníme hru na jen tu pravou pravdu, chce mnoho věcí odstup a nadhled.. Do své nemoci jsem taky nevěděla. Bohužel vím, že zkušenosti jen málo lidí dokáže převzít, některé jsou nepřenosné.

listopad 14, 2016 10:26

Miro1, mám v tomto směru zkušenost. : Myška

Chápu, že jsou lidi, kteří by plnou pravdu naráz neunesli. To by ale měl poznat jejich ošetřující lékař a on by je měl na pravdu citlivě připravit. A ne, aby o tom, co se pacient může dozvědět, rozhodovaly jeho děti či partner, pokud je pacient svéprávný.
Já bych pravdu o svém zdravotním stavu chtěla znát, abych se podle toho mohla zařídit a rozhodnout se, jak ten čas, co mi zbývá, prožiju. Jestli např. budu podstupovat chemo, při kterém mi bude pořád zle, ale která mi už nepomůže, leda konec trochu oddálí, nebo budu brát jenom léky proti bolesti s vědomím že konec bude dřív, ale kvalita života bude daleko lepší.

listopad 14, 2016 12:16

Myško, : Iris

máš pravdu, každý jsme jiný a naše okolí to za ideálních okolností rozpozná a respektuje. Souhlasím, že ošetřující lékař by měl citlivě...no jen vsuvku - např. když teď máme místo 8 lékařů na chirurgii 5 a z nich ještě dva odcházejí v prosinci, je těžké praktikovat velkou psychologii. Nicméně - většinou se strefí a v součinnosti s rodinou nakonec vždycky najdou ten nejlepší způsob, jak o stavu informovat jak pacientka, tak jeho rodinu. Kupodivu. Ono také v malé nemocnici je možné si všechny pacienty zapamatovat a přistupovat k nim individuálně. Ale ve velkých nemocnicích si to nedovedu představit. Ale zase tam mají třeba psychology nebo faráře, o tom si můžeme nechat jen zdát. U nás není psychiatr ani pro pacienty. Resp. jediný psychiatr široko daleko je tak zahlcený pacienty, že se z toho zaručeně zanedlouho dočista zblázní. smilies/wink.gif

A přemýšlím nad Lenkou - třeba její maminka nechtěla, aby ona znala pravý stav věcí - někdy chtějí rodiče umožnit dětem odmaturovat nebo v klidu vystudovat, a tak je záměrně neznepokojují apod.

listopad 14, 2016 13:27

... : bb2

Taky mě dost zarazilo, že ještě dnes existuje možnost, že pacient není informován a o tom, co bude vědět a co ne, rozhodují jeho děti. Ale nakonec se to dá pochopit, pokud ošetřující lékař poznal, že by plná pravda byla pro Miru1 zničující, a pokud byl v dokumentaci uvedený syn s tím, že má nějaká plná práva k informacím (nevím, jak to chodí, naštěstí jsem nic takového zatím nemusela řešit, ani kvůli rodičům, ani kvůli sobě), tak takhle si to už představit umím.
Musí to opravdu poznat lékař, že jde právě o takový typ pacienta, kterému by pravda ublížila. Teď si myslím, že se dobře znám a vím, že bych chtěla vědět všechno. Ale kdo ví jako by to nakonec bylo.

listopad 21, 2016 15:18

Evo, : bb2

to je smutný, co se stalo s tvým manželem. Špatně jsem to pochopila, nebo blbě četla, měla jsem za to, že mluvíš o prvním manželovi, který také zemřel na nějakou závažnou nemoc.
Takže to prožíváš podruhé v životě, to ti tedy osud naložil..

listopad 21, 2016 15:21

bb2, díky ti. : Eva

Tak snad prý od osudu obdržíme to, na co stačíme a snad i máme pro něco prožít, snad nás každá taková zkušenost i někam posune....., ale v této chvíli bych si přála být významně slabá a klidně i bezmezně omezená, jen kdyby tu mohl ještě zůstat. Byl to skvělý chlap.

listopad 22, 2016 22:15

bb2, díky ti. : Eva

listopad 22, 2016 22:15

bb2, díky ti. : Eva

listopad 22, 2016 22:15

Evo, : Iris

psala jsem to asi pod jiným článkem, také mne to šokovalo a také je mi to zvláště u Tebe moc líto. Fakt jsem si myslela, že ses odmlčela pod "tíhou" babičkovských radostí....jak píšeš - něco máme prožít a někam se posunout, ale tahle slova se dobře píší, dobře teoreticky chápou ale mnohem hůř v reálu prožívají.
Nedokážu udělat nic, než soucítit a utrousit nějakou přímluvu tam, kde se přímluvy pronášejí.

listopad 23, 2016 10:16