Moje nejlepší kamarádka Kytka miluje věnečky. (Znáte je – ty z odpalovaného těsta a s krémem.) Je schopna sníst deset věnečků během chvilky. Vypadá ovšem úžasně a postavu má jak modelka. Nevím, jak to dělá, protože když jí něco přinesu, vždy všechno zblajzne na počkání.
Myslím ale, že to má co do činění s tím, že nerada vaří a peče a tak vlastně cukrové a kalorické bomby ji obstarávám pouze já. Ale i když se ji poctivě snažím vykrmit, nijak zvlášť dobře se mi to nedaří.
Minulý týden jsem měla s Kytkou naši obvyklou schůzku. Chtěla jsem jí udělat radost a tak jsem zas upekla domácí věnečky. Protože neznám nikoho, kdo by věnečky neměl rád, upekla jsem raději trojnásobnou dávku. Velice prozíravé rozhodnutí... Věnečky,které vizuálně vypadaly nejlíp, jsem naskládala na podnos, opatrně zabalila a vydala se na cestu.
Tak si to tak hezky pomalu rozjíždím, když při vyjetí do silnice mi najednou otevřeným oknem vletí věnečky a přistanou na klíně.
Ano, přátelé, samozřejmě. V rámci nedostatku rukou a přebytku věcí nutných vzít s sebou, jsem věnečky pěkně odložila na střechu auta. Když jsem pak vše naskládala dovnitř, věnečky na střeše zůstaly. A když jsem se s nimi rozjela, tak se krásně proletěly vzduchem.
Vzpomněla jsem si, jak jsem takhle podobně odjela s mobilem na střeše. Ale ten se už nikdy nenašel. Také jsem si vzpomněla, jak si můj táta fotograf jednou vypůjčil neuvěřitelně drahý foťák, se kterým pak fotil reportáž v Jižních Čechách; a přesně takhle si ho před odjezdem odložil na střechu. Uvědomil si, co se stalo, až když doma vykládal auto. Několikahodinová cesta zpět do Jižních Čech se ovšem vyplatila, foťák (naštěstí ve speciální přepravce) ležel v příkopu u silnice…
Co vy, také jste si něco jen tak na chvilku odložili na střechu?
A také jste na to jen tak trochu pozapomněli?
Co to bylo? Jak to celé dopadlo?
VŠETEČNICE
Věnečky vypadají opravdu božsky. Jednou jsem je chtěla upéct, protože je taky moc ráda a nedopadlo to dobře. Vůbec se nenafoukly. A tak jsem další pokusy vzdala.
musela jsem si najít co je to "výměsíčí". Nikdy jsem se s tím nesetkala.
Ale čas od času neodolám, zajdu do naší cukrárny, kde to ještě nezačali šidit a koupím si nefalšovanej větrník.
Mňam.
K tomu odkládání na střechu. Jednou jsem odložila desky s úředními dokumenty - tajnými. Naštěstí mi to došlo hned po rozjezdu, takže v pohodě. Ale studenej pot mě na vteřinu oblil, když jsem si to uvědomila, to jo.
