Nějak mě v poslední době pobolívají záda ... a tak místo poctivého kreativního psaní sprostě kradu (sama sobě) z dlouholetých našetřených zásob zajímavých textů z internetu. Přečtete si, pobavte se a HLAVNĚ radujte se, že vaše životní situace není stejná, jako té, která následující dopis psala... Vám všem každopádně přeju lepší, zábavnější a méně pracovní nadcházející víkend!
Milá Evičko,
kamarádko moje, chtěla jsi, abych ti popsala svůj běžnej den, tak ti tedy píšu ten dnešní – je to celkem nuda… Můj manžel nastydl a je doma s virózou. Děti jsou zatím v pořádku.Takže - ráno jsem se probudila, rychle se umyla, podojila krávu, dala mléko do chlaďáku, dala králíkům, nasypala slepicím, vyvedla kozy a krávu na pastvu. (Jak víš, odstěhovali jsme se do domku a máme malé hospodářství.)
Potom jsem vzbudila děti, připravila snídani, zkontrolovala dětem věci a odvezla je do školy. Po návratu jsem vyndala sekačku a ještě pokosila trávu na předním trávníku. Pak jsem šla do práce. Ve firmě jsem se pohádala s nadřízeným a jednoho podřízeného téměř vyhodila. No, neměla jsem zrovna den.
Cestou z práce jsem nakoupila v supermarketu. Trochu jsem se zdržela. Neměli totiž pivo, které se u nás doma pije, tak jsem se musela zajet ještě jinam. Taky jsem koupila klobásky na gril... měli totiž ty, co má ten můj strašně rád…
Pak jsem přijela domů, zkontrolovala topení, připravila jídlo – svačinu pro děti i pro drahouška, dojela do školy pro děti, dala jim svačinu, zpracovala daňové přiznání a šla na zahradu. To bys neřekla, jak ten plevel rychle roste… Ještě mi zůstal trochu čas, takže jsem si stihla zajít ke kosmetičce, objednat si nový balzám na ruce a vrátila se domů.
Když v tom mi blesklo hlavou: HRŮZA! Vylítla jsem z postele... Vždyť můj muž, ten chudáček, celej den leží opuštěnej v obýváku, sám u televize, vůbec jsem se mu nevěnovala a ani se s ním dnes nepomilovala!
No, tak vidíš, jak se tu máme. Napiš mi taky,
IVETA
Měla jsem tedy pochopit, že když toto není v silách jedné ženské, musel si na toto pořídit ještě jednu. Já ať v klidu dál pracuji a na to zábavné "zaskočí" druhá.
Mimoň, že? - tak momentálně trpí, neboť sice má milenku a tedy s kým spát i vyrazit mezi lidi, ale vařit, prát, uklízet atd. ona odmítá a tak to zbylo na něho. Jsem zvědavá, jak dlouho ho to bude bavit - já si užívám 400 km od něho klidu a pohody, mám takovou hodně dlouhou dovolenou :-)
Ani péče o domácnost a 2 dospělé děti nevydá na tolik, když má ženská za zadkem partnera (furt otravuje, furt něco chce, furt má hlad.... zkrátka je s ním moc práce!.... ale jinak ano, není tu zase to "souznění duší"
)Za prvé manžel i přes nachlazení mohl zkontrolovat topení, vyměnit žárovku. Za druhé je-li kritická k manželovi, ať je stejně kritická k sobě, k tomu jak ona sama vede děti k povinnostem - děti, jak vyplývá z článku, jsou školou povinné. Nikde nevidím, že by jednoduché úkoly rozdělila Iveta i na ně. Pak se nemůže divit, že je uštvaná.
Někdy opravdu nechápu ty stesky mnoha ženských, jak musí (!) zajišťovat full servis. Ani by mě nehlo.
Přeji pevné nervy všem pracujícícm ženám.
a mezi dominantní dryáčnicí, co naopak nehne prstem, a proto potřebuje submisivního slabocha, páč chlap, co si sám sebe aspoň trochu váží, by s ní vyrazil futra
je několik mezistupňů.
Osobně dávám přednost vyváženému vztahu s do určité míry (!) zachovaným tradičním rozdělením rolí. Chápu, že zrovna ode mně to zní asi divně,proto je tam ten vykřičník. Chci tím říct, že se nebudu rvát o vrtačku, jenom protože gender a chlapovi nebudu nutit mocímermo např. péči o mimino, když sám nechce. Stačí mi vědomí, že v případě nutnosti by to zvládnul, stejně jako já tu vrtačku.
