Za jednoho z nejlepších konstruktérů na světě je považován Michal Kalašnikov z bývalého Sovětského svazu. Věnoval se především konstrukcím vojenských samopalů. První model samopalu zkonstruoval tajně v železničních dílnách v roce 1942.

Narodil se 10. listopadu 1919 ve vesnici Kurja v Altajské oblasti. Byl sedmnáctým dítětem Timofěje Alexandroviče Kalašnikova a Alexandry Frolovny Kalašnikovové. Po ukončení základní školy se vyučil zámečníkem u Sibiřsko-turkestánské dráhy ve stanici Mataj. Po vyučení zde nastoupil jako mechanik. Na podzim roku 1938 nastoupil základní vojenskou službu. Už tam se projevil jeho technický talent, když vyrobil počitadlo výstřelů k tankovému kanónu a přizpůsobil pistoli Tokarev TT 30/33 ke střelbě zevnitř tanku.

Jelikož však začala druhá světová válka, neměl už šanci zavést tyto novinky do praxe. Jako tankista bojoval v 1. tankové armádě maršála Katukova, v říjnu 1941 se zúčastnil bitvy o Brjansk, kde utrpěl vážné zranění ramene po zásahu jeho tanku BT-7. Byl převezen do nemocnice ve městě Jelec, kde z nemocniční knihovny získal první poznatky o konstrukci zbraní. Po propuštění z nemocnice dostal šestiměsíční dovolenou, kterou využil ke konstrukci svého prvního samopalu. Během zkoušek se zjistilo, že samopal funguje bez problému a tak dostal šanci provést vylepšení zbraně v Moskevském leteckém institutu. Po přezkoumání vylepšeného modelu A. A. Blagonravem, byl na jeho doporučení Kalašnikov převelen do GAU (Glavnovo artilerijskovo upravlenija) – Hlavní dělostřelecký úřad.

Ke konci Velké vlastenecké války, v roce 1944 začal konstruovat automatickou pušku pro nový náboj 7,62x39 mm vzor 43. Po splnění všech podmínek byla zbraň v roce 1949 zavedena do výzbroje jako AK-47 - Автомат Калашникова образца 1947 года. Na vývoji pušky se pod Kalašnikovovým vedením podílel i Hugo Schmeisser, německý konstruktér útočné pušky StG 44^, jenž pracoval ve stejném závodě. Výroba probíhala v Iževské zbrojovce „Motozavod“. Od té doby zkonstruoval několik desítek modelů a jejich modifikací.

Kupodivu, slavný konstruktér neměl žádné technické vzdělání. Přesto jsou jeho samopaly obdivovány i konkurencí, zejména pro jednoduchost obsluhy a spolehlivost za všech bojových a klimatických podmínek. Drží si spolehlivost za náročných podmínek, má nízké výrobní náklady, je dostupná prakticky v každé geografické oblasti a její obsluha je snadná. Zaznívají názory, že jen "nezatíženému" duchu se mohlo povést vyvinout zbraň, která funguje i ve věčném sibiřském ledu.

Kalašnikov se v prosinci 1994 setkal ve zbrojním středisku v Iževsku na Urale s ředitelem společnosti Inter Arms Inc. S. Cummigsem. Firma, kterou Cummigs zastupoval, vyrábí zbraně pro americkou armádu. Ředitel Cummings připustil, že "kalashnikov" je lepší, než zbraně, kterými je vyzbrojována americká armáda - puškou M 16. Rozdíl je i v ceně. Kalašnikov stojí jen 130 dolarů, zatímco puška M-16 téměř 600 dolarů. Oficiální reklamní slogan Iževské zbrojovky zněl "Naše zbraně - vaše vítězství"...

Není bez zajímavosti, že samopaly, pocházející z dílny věhlasného konstruktéra, nejsou patentovány, nedisponují ochrannými známkami ani průmyslovými vzory. Mohou být tedy vyráběny kdekoliv ve světě, v jakémkoliv množství a k jakémukoliv účelu. Mnoho asijských a jihoamerických zemí tak tedy činí. Vyrobeno bylo už přibližně sto miliónů kusů AK-47, z čehož přibližně polovina  v Rusku. Sovětský svaz dovolil spojencům vyrábět tuto zbraň a jeho varianta se dodnes používá v 50 zemích světa. Kvůli utajení jej Rusko nikdy nenechalo patentovat.

Kalašnikovy se však nevyrábějí jen v továrnách, ale také v improvizovaných dílnách v Afghánistánu, Palestině, Pákistánu, Albánii a Kosovu i v Íránu. Vyráběla je také Libye, Jugoslávie, Egypt a Severní Korea.

Vynálezce nejlepší automatické zbraně na světě Michail Kalašnikov žil v posledních letech údajně ve velmi stísněných poměrech. Vždy byl skromný, nikdy nežil nad poměry a také nebyl nijak oslavován. Po odchodu do důchodu dokonce ve své vlasti upadl v zapomnění. Jeho jméno však obchodně využili v zahraničí. Vodka značky Kalashnikov s certifikátem, na kterém je jeho podpis, se stala vyhledávanou sběratelskou kuriozitou. Teprve v dubnu 1994 - u příležitosti jeho 75letých narozenin - přiletěl prezident Jelcin do Iževska na Urale, kde Kalašnikov strávil podstatnou část svého osobního a pracovního života a osobně mu předal nejvyšší státní vyznamenání "Za zásluhy o vlast". Kromě toho mu udělil osobní důchod ve výši 80 dolarů měsíčně a povýšil ho do hodnosti generálmajora.

Dne 17. listopadu 2013 byl hospitalizován na jednotce intenzivní péče v Iževsku, kde o měsíc později zemřel.