„Nejlepší sport, je kafe a dort! „Tak tohle úderné heslo jsem nevymyslela vlastní hlavou, to jsem ukradla Halině Pavlowské a pak jsem se podle něho celou zimu řídila. A proto je teď nejvyšší čas něco s tím udělat. Vánoční kila mám hájená až do konce února a protože je přestupný rok, mám jeden den navíc.
Jak přijde březen a obavy z hezkého počasí, kdy budu muset odložit maskovací bundy a tlusté svetry, tak panděro přestanu vydávat za roztomilé bříško a špeky na zádech za madla lásky a nastoupí k pochoďákům dieta, stejně tak, jako každý jiný rok.
Když mně bylo čtrnáct, tak jsem ze dne na den strašně ztloustla, vlastně ani to nebylo ze dne na den, ale z hodiny na hodinu. Před vstupem na střední školu jsme já i moje budoucí spolužačky absolvovaly lékařskou prohlídku, kde jsme se i vážily. Do té doby mně pořád všichni nadávali, že nechci jíst a najednou se ukázalo, že jsem nejtěžší ze třídy… Sestřička hlásila váhy 48kg, 52kg, tlusťošky měly 58 kg a já? Já jsem měla 63 kilo, největší slonice ze třídy!
Co na tom, že jsem byla minimálně o hlavu větší a vysportovaná z atletického stadionu ČKD Stalingrad v Rýgráku, protože mně to tehdy docela dobře běhalo a hlavně skákalo. Já jsem chtěla být stejná žoužel jako Twiggy, 45 kilo i s postelí, oči jako černě olemované pinpongáče a řasy jak zábradlí od balkonu. Nebo jako Marléne Jobert, na tu jsem navíc nebyla ani dost zrzavá. Alespoň jsem se dle jejich vzoru ostříhala úplně, ale opravdu úplně nakrátko a zahájila dietu - a tak se ze mne stala celoživotní dietářka.
Vždycky začnu tím, že si koupím nějaký zaručeně hubnoucí přípravek, čím dražší, tím lépe. Ne, že by některý opravdu fungoval, ale čím je dražší, tím větší mám vztek, co jsem za blbce, který zbytečně vyhodil nějakou tu tisícovku a to mne nabudí ke skutečné dietě. Počty jsou jednoduché: když za zimu pokaždé nakynu o pouhá dvě kilča, která bych neshodila, tak ve třiceti bych už byla skoro docentka. Tak to teda ne! A kolik bych měla dnes, ve svém skutečném věku, to ani počítat nechci, musela bych si vzít na to kalkulačku.
Abych zhubla, nesmím přesáhnout denní dávku 1.200 kcal. Vytáhnu kalorické tabulky a je to jasný, za celý den mohu sníst jenom 6 rohlíků, nebo necelých 30 deka buráků a vic ani ň. Na jouly denní příjmovou dávku přepočítávat nebudu, to bych ty kalorie musela vynásobit koeficientem 4,2, to je 5.040 joulů a tolik sníst, to už bych byla pořád stejně tlustá a nedalo by se mluvit o redukční dietě. Ale kdybych dokázala běžet rychlostí 31km/hod, spálila bych 10.000 kcal a pak bych těch rohlíků kliďánko mohla zblajznout 60 kousků.
Jenže - tak rychle běhat nedovedu, takže zůstanu u šesti.
Jestli to před tou Twiggy ženy neměly mnohem lehčí… Taková křehulka se vdala v osmnácti, svatební košilku XS a jak postupně přibývala léta, přibývaly i kilogramy, až ze své svatební výbavy vytáhla noční plachtu velikosti XXXL.
Moje hodně kulaťoučká tetička byla z generace, kdy je taková blbost, jako držet hubnoucí dietu, vůbec nenapadla. Tetička si ukrojila pajzák chleba, k tomu nakrájela šrůček slaniny a ještě mne poučila:
„Až přijde bída, hlad a neštovice,
tlustý budou hubený
a hubený, tak ty budou studený!“
DEERES
(kouzelně štíhlá - pozn.red.)
Ta fotka je nádherná!
Nevím, proč zrovna takovéhle typy musí být módními ikonami. Totéž už jmenované Twigy a Jobert, ale třeba i Goldie Hawn,nebo Kristen Bell, všechny s bídou výška metr pade.
Já taky nechápu, proč tyhle typy jsou módní ikony a my pak z nich máme mindrák, když se chceme narvat do šatů velikosti pro dvanáctiletou holčičku.
A teď jdu papat zeleninku, vlastně už ne, už je po 16té hodině.
nedávno u mě byla kamarádka, která má asi 140 cm, boty velikost 35, bylo to jakoby se u nás v šatně převléklo dítě, vedle toho mých 168 a 39 vypadá taky jako mamut, a to jsem v rodině za špunta, dcera má 176, o chlapech nemluvě, od 185 do 196, ale zase to má výhodu, že když chci něco podat shora a jsou doma, nemusím si pro štokrle ;-)
Ale smutný je, že to, co popsala deeres, dělá spousta žen pořád a přijde jim to normální. Buďto žerou a je jim jedno co a kolik, protože "na ně žádná dieta nezabírá" nebo drží nějakou debilní dietu ala sereblita (např. "barevná", tzn. třeba růžový den - může jíst jen potraviny růžové barvy, jako třeba grapefruit a jahodové želé nebo žlutý den - sýry a žloutky z vajec, atd.) a akorát si tím někdy i nenapravitelně zkurví zdraví a během těch hubnoucích období postupně ztratí i zbytky svalové hmoty, kterou měly neb se samozřejmě u toho moc nehýbou.
Je vůbec s podivem, jak ženský - obecně to platí na ně, chlapi ne, ti když už, tak už a makaj jako ďasi - jsou schopný sníst za den dva listy hlávkovýho salátu a nějakou chemickou sračku ala jogurt "lajt" ale zaboha nezvednou zadek.
O tom utrácení peněz za kraviny typu "vezmete si jednu pilulku denně a za týden shodíte 14 kilo bez cvičení a diety" ani nemluvím. Jako sorry, ale u takovejch lidí fakt pochybuju o svéprávnosti.
Zrovna dneska v bazénu - dvě baby tak odhadem kolem 30 let, každá tak stejnou cifru přes váhu a plavaly. No, plavaly, za tu dobu, co jsem já udělala 20 bazénů, ony s bídou 3, většinou žvanily na tý mělký straně a pak jsem je u vchodu slyšela, jak se domlouvají na kafíčku a dortíku v místní cukrárně, že si to za tu dřinu (!) zasloužej.
Jako jejich věc, mně je to jedno, jsou to jejich těla a jejich zdraví, jenom mě fakt neskutečně točí, když se na nás v médiích furt valí, jak ti tlustí si za to nemohou a měli bychom mít pochopení. A že je to vlastně ještě sexy a hrošice s váhou 100 a více kilo je baculka. Doboha, baculka nebo holka krev a mlíko je holka, která těch kilo navíc má tak 5 až 8 a rozložený na správných místech. Ne 20, 30, 50 a víc.
Nejzdravější je jíst kvalitní potraviny - a ne, nejsou drahý - ty standardní komerční sračky, kterýma se většina národa cpe, vyjdou dráž - a pohyb!!!
Ale smutný je, že to, co popsala deeres, dělá spousta žen pořád a přijde jim to normální
Ozdravná kůra po zimě, je nejvhodnější právě v tom březnu, maximálně v dubnu. Tak přirozenou cestou celkem snadno odstraníte nějaké to kilčo, kterým jste se v zimě obohatili. A jediný způsob, jak to udělat spočívá v tom, že ty kila zaříkáváte.
A k tomu zaříkávání přidáte jídelníček, který si kaloricky spočítáte a v mém případě ještě nějaké to proběhnutí po lese. 31km/hod to nebude, ale těch 5-6km za hodinu udělám a když v tom lese vydržím alespoň dvě hodiny a neuštvu sebe a psa k smrti, tak v květnu už mohu do plavek.
A Nono,musím říci,že tvá připomenutí mne dodala radost ze života...Ahoj
V každém případě máš těžký život a nic na práci. Jinak by tě takové myšlenky vůbec nenapadly. A slovo "tolerance" asi vůbec neznáš, co?
