Tak zpravidla reagují obyvatelé Hradce Králové na otázku, zda vědí, kdo žije v hájovně na Hradečnici, tedy v těsném sousedství cyklostezky na okraji města. Většina z nich ale s mužem, jenž vypadá jako hajný, přímo vystřižený z pohádky, nikdy nemluvila. Vůbec nic o něm tudíž nevědí a jejich odsouzení je přinejmenším nespravedlivé.
Stěhování do města? Jistá smrt!
Příběh pana Miroslava Vojtěcha zveřejnila na webu Pribehylidi.cz jeho šéfredaktorka Silvie Dymáková, která s ním seznámila diváky mimo jiné i v reportáži na obrazovce České televize. Pan Vojtěch se narodil v roce 1953 v Hradci Králové a mnoho let pracoval v lese, většinou při těžbě dřeva. A les se stal jeho světem. Utekl do něj před nehostinnou civilizací, která mu nic neříkala. Před davy a vymoženostmi moderního světa se raději uchýlil do samoty uprostřed přírody.
Vlastníma rukama si upravil na hájenku, v níž po celou dobu žije. Jenže nyní ho chtějí vystěhovat do paneláku.
Starobylá budova, v níž bydlí, totiž městu patří, a tak kdosi dostal nápad, že by ji mohli zbourat a na jejím místě postavit supermoderní envirocentrum. Co by to ale pro hradeckého lesního muže znamenalo? „To je vlastně jistá smrt. Já se tuhle stěhoval po deseti letech a bylo to obrovsky těžký. A teď si vemte, co musí prožívat on, když ho po čtyřiceti letech na samotě v lese chtějí šoupnout do města. To ho můžou bez nadsázky zabít. Když vezmete člověku vodu, umře. Když vezmete Mírovi les, umře zrovna tak. To se prostě nedá ustát…“ vysvětlil reportérce Silvii Dymákové jeho kamarád.
Historická hájovna U dvou šraňků
Na nákupy jezdil na koni
Jeho tatínek byl myslivec, a tak ho k hájence vodíval už jako kluka. „Pamatuju za mý dětský éry, že tady bydlel Hrubec, pak nějakej Kozlovskej. Ten měl tři kluky a všichni tři chodili na Novej Hradec do školy. A ti kluci měli bryčku a k tomu poníka. Vždycky ráno ho zapřáhli a jeli do školy. Tam mu uvázali pytlík vovsa na hubu, poník vydržel pod oknama stát a žvejkal si ten voves. Po škole kluci naskákali na bryčku a jeli sem,“ vyprávěl.
Sám se do hájovny nastěhoval v roce 1976 jako do služebního bytu. Zavedli mu elektřinu, všechno ostatní si udělal sám. „Chodil jsem do těžby. Takže jsem den dřel v lese na těžbě a po práci jsem šel na druhou šichtu sem na hájovnu,“ zavzpomínal. „Přesně na Štědrej den roku 1976 jsem se sem stěhoval. Dřel jsem na tom těmahle rukama od jara skoro rok. A až když jsem se sem nastěhoval, tak až po čtyřech letech jsem na to dostal smlouvu.“
Auto tenkrát neměl, a tak hodil na záda ruksak a na nákupy jezdil na koni. Říkal mu chlupatej benzín. Choval prasata a drůbež, udil maso a dělal klobásy… Pak začal s koněm pracovat i v lese. „Vždycky přišel polesnej, dal mi další, že by potřeboval, abych s nima tahal. Abych je to naučil. Když už byli vycvičený na těžbu, tak je dal polesnej zase jinam, a já jsem dostal nový. Ty jsem zase vycvičil a tak to šlo dokola.“
Jeden z nich by určitě umřel
Stěhoval se s manželkou a synem. Jeho žena souhlasila, měla pracovat v lese, přesto nakonec vydržela na lesní samotě pouze tři měsíce. „Zažila jste někdy pocit, že celým tělem cejtíte, že někam patříte? Že jste někde doma? Jako byste byla každým kouskem svýho těla srostlá s tím místem? Tak to mám tady já. A to je, jak když máte kořen. Tak silnej kořen, kterej se nedá vyrvat. Když vyrvete kořen, tak tím způsobíte smrt. A kdyby tu zůstala ona, tak bych způsobil zase smrt já jí. Jeden nebo druhej bysme vlastně zemřeli. Utrápili se. Tak jsem ji pustil,“ povzdychl si a dodal: „Hrozně to bolelo, ale nešlo to jinak. Ještě jsem jí otevřel bránu. Já jsem ani na minutu nepřemejšlel, že bych odsud šel pryč.“
Tenkrát mu bylo pouhých třiadvacet, a pak už se nikdy neoženil. Měl ještě jednu družku, která pracovala v lese. Přesto ze samoty také odešla. Vydržela až ta další. Žijí spolu již sedmadvacet let a v hájence vyrostla i její dcera. Nyní je pan Vojtěch již půldruhého roku v důchodu. Jednou za týden vyjíždí s partnerkou do Nového Hradce pro poštu a na nákup, do centra ale nejezdí vůbec. „Jsem hrozně společenskej člověk. Miluju návštěvy, mám rád lidi, ale nemám rád město. Pro mě je to blázinec,“ říká. „Vždyť oni tu přírodu ani neznaj… ta příroda nám utíká pod rukama! A když to půjde tímhle tempem dál a když bude ubývat les, tak bude ubývat kyslík. Lidi budou nemocný. To si nikdo neuvědomuje.“
Co bude s jeho daňky?
Hromadnou dopravou jel před čtyřiceti lety, v kině byl prý naposledy jako kluk, právě když běžel Vinnetou. K lékaři chodí jednou za pět let, když potřebuje prodloužit zbrojní průkaz. Počítač sice doma má, prý ho ale nebaví, a v televizi sleduje zprávy. „Nemám žádný jiný zájmy, jen zvířata a les,“ říká. „Tady kolem projde při procházkách dost lidí a já jsem ukecanej. Rád si popovídám.“
Jak vlastně tráví dny? Obejde si daňky a nakrmí je, zkontroluje plot, občas zajede k rybářům pro oves a ječmen… Neutrácí v hospodě, nepije, cigarety si balí sám. A jen díky tomu si prý může dopřát ty daňky. „Na podzim prodám tři kusy daňčího do obory a za to si koupím uhlí. A když mi sem někdo přinese zraněný zvíře, tak se postarám i o něj. Lidi sem hodně nosili třeba zraněný srnky. Tak jsem je léčil.“
Co s daňky bude? S tím si pan Vojtěch vůbec neví rady.
Jenže z pozemku, na němž daňky chová, už dostal výpověď. „Musím ho uvolnit do konce ledna, ale ty daněly jsou březí, tak si vůbec nedovedu představit, jak se to bude řešit. Protože transport je nemožnej, uspání je nemožný, to už by se nemusely probudit. A výpověď z baráku už mi přišla taky…“
Říká se o něm, že je starý bručoun, protože napomíná děti, které se neumějí v přírodě chovat. „Na všem se musí pracovat. I na dětech. Mám hrozně rád děti. Přijde mi jich na dvůr dvacet, budou se ptát, budu jim odpovídat. V životě bych je nevyhnal, ale musej mít z rodiny základy slušnýho vychování, což se bohužel dneska nějak vytrácí a rodiče těm dětem dovolej všechno. Hrozně mě baví děti učit, co je smrk, borovice, jíva…“
O účelnosti moderního výukového centra ale pochybuje. „To je tady jako posaděj do židlí a pustí jim zvířata na videu? Není lepší ty děti vzít do obory, ať to vidí na vlastní oči?“
Ať mě radši zastřelej!
Základem života pana Vojtěcha je zkrátka příroda. Prostě nepotřebuje televizi, autobusy, vydlážděné chodníky, supermarket na rohu ani ústřední topení. I když ho všichni považují za samotáře, ve svém lese není nikdy sám. ‘Přesazení‘ takového člověka do civilizace, jakým bydlení na sídliště pro něj bezesporu je, může znamenat vážný šok, který by mohl skončit i tragicky.
„Ať mě radši zastřelej! A hotovo. Budou mít pokoj a bude to. Já nikam nepůjdu,“ říká. „Absolutně si neumím představit, že bych šel jinam. Je přece naprosto zbytečný zbořit funkční barák. Ta hájenka tady stojí sto padesát let, a místo toho, abychom si vážili toho, že je to krásná symbiotická součást lesa, tak ji budeme bourat? Přece nejde jen o nás, ale i o další generace. My jim všechno starý a původní zbouráme a nic nezbude. Je mi z toho smutno,“ říká.
Vizualizace objektu, který má historickou hájenku nahradit
Argumentace pohodlím sice může působit zpočátku lákavě, nakonec ale právě to pohodlí, na které je většina ostatních tak zvyklá, by pana Vojtěcha připravilo o vše, pro co doposud žil. Nemusím chodit daleko. Právě tyto argumenty zlákaly v našem sousedství před pár lety starou paní, která prožila celý život v romantické roubence na stráni. Místo před televizí sedávala na zápraží z pískovcových kvádrů a sledovala dění na okraji lesa na protější stráni.
A že tam je opravdu na co koukat. Skotačení zajíců, lesní zvěř na pastvě, ptáci, pečující o mladé… Její chalupa ale padla do oka lidem z města, kteří jí za ni nabídli právě to pohodlí v bytě na sídlišti. Uvěřila jim. Jenže mezi čtyřmi stěnami, s výhledem na sousední betonový blok, si teprve uvědomila, že vlastně o všechno přišla. Ztratila chuť žít, chřadla a za necelý půlrok zemřela. Prostě neměla proč žít...
Chtějí snad hradečtí úředníci kvůli modernímu centru, které by mělo přiblížit přírodu městským lidem, připravit takový osud i panu Vojtěchovi?
Hradečáci proto vypsali PETICI za záchranu hájenky "U DVOU ŠRAŇKŮ" v Hradci Králové
K záchraně hájenky můžete přispět i vy podepsáním petice, která s výstavbou nového centra na jejím místě nesouhlasí. Kromě důvodů procesních, ochrany přírody, lesa, vod a ohrožených druhů či důvodů historických autoři petice uvádějí:
Nad rámec těchto důvodů je tu stávající nájemce, pan Vojtěch, a žije v lese čtyřicet let. Za tu dobu zachránil život mnoha živočichům a svojí prací se významně podílel na zachování genomu, zvláště chráněných a ohrožených druhů. Kromě soustavného uklízení odpadků po neukázněných návštěvnících lesa také pracuje jako dobrovolný zdravotník, který kromě odřených kolen a zlomenin bruslařů a cyklistů zachránil také dva lidské životy.
Petiční výbor považuje nabídku náhradního bydlení v některém z městských bytů za neadekvátní, protože je to z minimálně z psychologického a zdravotního hlediska nepřijatelné!
zdroj: Krajské listy, Hradec Králové
A někde jsem četla, že hájenka stále ještě není prázdná, má v ní žít Vojtěchova družka s dcerou. Jejich situaci jim nezávidím, protože ty, na rozdíl od pana Vojtěcha nejsou oprávněnými nájemnicemi. Tak snad neskončí někde pod mostem.
Těm úředníkům, co tohle dělají, bych přála jen to nejhorší! To je samej úplatek!!!
Autoři petice teď pomáhají partnerce zesnulého paní Květě s organizací pohřbu a dalšími záležitostmi. V pátek našli nového majitele pro daňky, které Miroslav Vojtěch u hájovny choval. Měli by se přesunout na soukromou farmu.
„Zájemce se na ně přijede podívat o víkendu, před převozem je uspí a pak budou měsíc v karanténě,“ řekla Lucie Porter z petičního výboru.
Výpověď nájmu je do konce dubna
Úmrtí nájemníka by na celou kauzu ohledně bourání hájovny nemělo mít vliv. Otazník však visí nad budoucností jeho partnerky, podle města byla totiž nájemní smlouva jen na Miroslava Vojtěcha. Radnice přesto nepočítá s tím, že by chtěla vystěhování urychlit.
„Výpověď nájmu je do konce dubna. Nevidím důvod, proč termín zkracovat. Náhradní byt, který jsme nabízeli panu Vojtěchovi, by mohla dostat jeho partnerka, ale zatím jsme o tom nejednali, je to nová situace,“ řekla náměstkyně hradeckého primátora Romana Lišková (HDK).
Podle právníků je pozice paní Květy složitá. Není jisté, zda má na převod nájemní smlouvy a případně i na náhradní byt nárok. Musela by prokázat, že byla vůči zesnulému osobou blízkou.
„Ovšem z časového pohledu je to komplikované, protože výpověď přišla ještě za života. Teoreticky by mohla město žalovat, že na ni nájem přešel, ale není jisté, zda by se poté domohla zrušení výpovědi, protože důvody jsou celkem jasné,“ popsal hradecký advokát Josef Matyáš.
http://hradec.idnes.cz/zemrel-najemce-hajovny-u-dvou-sranku-v-hradci-kralove-pdk-/hradec-zpravy.aspx?c=A160205_102909_hradec-zpravy_pos
Cílem je, aby město přehodnotilo svůj plán s výstavbou lesního výukového centra v této lokalitě a přesunulo své plány na lokalitu jinou, kde by byla i lepší dopravní obslužnost, tak, aby hájovna zůstala zachována a nezvýšila se zátěž této nádherné části lesa.
Navíc vyvstávají např. tyto otázky:
1) Proč je v projektu i soukromý byt 3 kk se soukromou zahradou?
2) Jak se budou žáci do centra dopravovat? Pokud turistickým vláčkem, který je otevřený, bude tedy provoz jen pár měsíců z roku a po zbytek bude centrum sloužit komu a čemu?
3) Pokud se budou dopravovat autobusy či auty, znamená to, že se bude rozšiřovat stávající příjezdová cesta a kácet kvůli tomu 2km dlouhý pás lesa po obou stranách?
4) Jak jsou vyřešeny přípojky?
atd., atd.....
- celá stavba za 20 mega neprošla vůbec zastupitelstvem, ale potajmu si ji prosadila rada města
- nájemce měl smlouvu na dobu neurčitou a nebylo by snadné ho jem tak dostat pryč
- ten objekt je v lese, kam se nedá normálně jinak než pěšky nebo na kole, takže pro malé děti jde o celodenní akci
- objekt, umístěný uprostřed lesa, má sloužit k výuce o lese...
- TO HLAVNÍ: součásní nové obludy bude velký byt pro lesního pedagoga s verandou a dvougaráží! město ještě nemá nic v ruce, ale již deklaruje, že objekt převede na Městské Lesy a pozor - Městské lesy již část přislíbily pronajmout obskurní organizaci, kterou vede (cituji jeho vizutku): Jan FRANTIŠEK VOTAVA z Horní Krupé, Velmist Řádu Svatého Huberta
Ještě jeden příklad: zajeďte si na Sázavu a projděte se po ní po proudu. Jak se budete přibližovat k Praze, uvidíte jak přibývají betonové a jinak honosné stavby, aby mohli lidé jezdit "do přírody".
No je to něco jako vzít si do sprchy pláštěnku. Obklopit se v přírodě betonem. Stavět lesní výukové centrum bagrem, je něco podobného. Možná to máme v sobě ještě načuchlé dob budovatelského komunizmu.
Tak milí úředníci, zabili jste člověka, jenom abyste mohli narvat nesmyslnou dotaci do nesmyslného projektu - děcka budou sedět v baráku uprostřed lesa, kde se jim na projektoru bude ukazovat, jak vypadá les.
Když jsem v reportáži ČT viděla vyjádření paní náměstkyně, tak jsem myslela, že po té televizi něco mrsknu. Ona to přece vyřešila, nabídla pánovi garsonku na kraji lesa.
Jako sorry, paní náměstkyně, ale to je to samé, jako dát hladovému obrázek jídla a divit se, že z toho nemá radost. Doufám, že se Vám bude dobře spát!
Je mi z toho fakt smutno. Kolik takových jako je tahle lhostejná slepice asi na našich úřadech sedí
Tiskovou zprávu magistrátu HK musel psát idiot, jestli myslel vážně, že „. . . vznikne . . . vzdělávací zázemí, po němž volají nejen děti, ale například i zdravotně postižení . . .“ – neumím si představit DĚTI, které by volaly po vzdělávacím zázemí :-). Další skvost je tvrzení, že „rekonstrukce (hájenky) by byla finančně srovnatelná jako stavba nového . . . objektu“ – rekonstrukci normálního baráku za 19 milionů si nějak nedokážu představit. Takže pravdu odhalila až věta náměstkyně primátora „město má právo se rozhodnout, zda opravit celý objekt za městské peníze . . . nebo využít dotačních titulů, vybudovat nový nízkoenergetický objekt pro veřejné účely . . .“
Čili, DOTACE jsou to, proč se budují věci, které společnost nepotřebuje. Potřebují je firmy, které tyhle stavby projektují, staví a zařizují povolení na úřadech a v EU a úředníci, kteří mají náplň práce, aby brali slušnej plat. Ale nechápu, PROČ by taková Belgie ze svýho příspěvku do EU, zadlužená až po uši, měla dotovat hradeckému magistrátu takové nepotřebné věci. Krakonoš tu kdysi hájil dotace z EU, že většinou jdou na prospěšný věci, nejen cyklostezky a rozhledny. Tak tohle je jedna z těch prospěšných věcí, kterých je všude plno, aby se vyčerpaly dotace, když už na ně máme nárok. K tomu je ovšem třeba připočíst další miliardy, který si kvůli vyčerpání těchto dotací musíme PŮJČIT NAVÍC k tomu deficitu státního rozpočtu, kterej máme i bez financování těchto kravin, protože se na financování musíme spolupodílet min. 15%, ale taky třeba 50ti %.
Vystrida se tam par skolnich vyprav a zajezdu a pak tam bude mrtvo. Jen nekde v rohu bude znudene sedet nejaky zamestnanec.
Ja uz takovejch zrudnosti po svete videl......
Ten objekt ma vlastnika a ten pan tim vlastnikem v zadnem pripade nebyl.
Nejspis je to pozustatek dob minulych, ale nekteri lidi si to jeste neuvedomuji.
Jenomže! Jestli denně kouká na TV Události, tak už si ale dávno mohl uvědomit, že není rok 1976 a že žije v tržním kapitalistickém hospodářství. Že bydlí v cizím stavení na cizím pozemku. Jestli platí nájemné, o tom v článku nic není, stejně, jako jsem si nevšiml, zda existuje nějaká smlouva o nájmu s majitelem. Pokud bude vystěhován, může mi ho být líto, ale aspoň to bude v souladu s právem!
Co by měly říkat třeba stovky sprostě okradených, každý okradený nejméně o 1 mil., v H systému a dalších a dalších..., kde i právo přestalo záhadně existovat.
A smluvní vztahy se povětšinou nějakým soucitem nezabývají.
Tohle je průser i stovek pražských zahrádkářů, kteří si na najmutých pozemcích vystavěli chatky, mnohdy i bytelné chaty, v nichž hodlali trávit téměř celoročně léta důchodu (třeba zrovna Třešňovka na Jarově). Pak přišel "developer" a šmitec! Vše, co je jen najmuto, je nejisté! Jít do toho a hlavně - vrážet do toho vlastní prachy a práci ku zvelebení, to je vždycky risk.
Též jsem o něčem podobném chvíli uvažoval. Ne, že bych se vyžíval v hrabání v zemi a pěstování brambor, jen bych bral letní období, strávené nedaleko od Žižkova, a přitom v kousku přírody s celodenním sluncem. Teď to řeším pobytem na koupalištích... Vlastně, když se to propočítá, tak mi ta stovka denně za vstup vyjde laciněji, než nějaká ta chatka mezi zahrádkáři. Ale kdybych už se rozhodl do něčeho takového jít, tak URČITĚ s odkoupením pozemku do vlastnictví! Anebo tedy aspoň trochu solidní nájemní smlouvou, ale v tom případě bych do nějakého zvelebování, event. stavby přístřešku, vrazil jen ty skutečně nejnutnější náklady (a ty bych si důkladně spočítal ještě předem, před uzavřením smlouvy, jestli se to může vyplatit).
---------------------------------------------
Zcela jiná věc je to vybudování obludného areálu za pomoci Evropských dotací. Co se týče evr. dotací, to je svinstvo od začátku. Ale to s příběhem tohohle poustevníka zase až tak nesouvisí. Jestli tam majitel postaví paneláky nebo hotely nebo zoologickou zahradu, je čistě jeho věc.
Cit. Velikána: "Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat…"
Projekt mi přijde nesmyslný jak svým určením, tak architektonicky. Stát podobná budovat v širším centru města u velkého parku, to by bylo něco jiného, ale uprostřed lesů, daleko od lidí, to je nesmysl. Je to zase jen dojírna peněz, na které kdosi vydělá a potom tam bude mít někdo pěkný pelíšek za slušný peníz s hezounkým laciňoučkým služebním bytečkem..
Hájenku by měli rekonstruovat, zachovat a dát jí život vhodnou náplní. Klidně by mohla sloužit tak, jak doposud, třeba s nějakým rozšířením. Jenže na tom by nevydělalo XX firem XX melounů a nezbylo by na drobné do několika kapes. Někomu se zjevně hodí objekt i pozemek k jiným, výnosnějším účelům.
Jiná věc je to, co se děje, dělo s nájemcem. Jak psal NČ, pán měl bohužel nájemní smlouvu...že k místu přirostl není divu, ale kolik lidí mělo citovou vazbu k bytu, kde prožili desítky let, vychovali v něm děti, a pak přišel nový majitel domu a oni se museli stěhovat.
Pán bohužel doplatil na svou povahu. Vždyť nebyl tak starý, 62 let, když se změnily poměry v 89., bylo mu 37, měl se začít starat dřív, nechal to být a teď mu bylo ouvej a jeho rodině ještě bude, bohužel, tak to je. Když do objektu vložil tolik práce, čekala bych, že ho bude chtít získat do vlastnictví, právě proto, aby tam mohl žít i potom, co mu skončí pracovní poměr a tím zanikne nárok na služební bydlení. Mohl zavčasu, už před 10-15 lety, jednat s městem o odkupu hájenky, museli by mu to prodat za odhadní cenu, nebo s přihlédnutím k okolnostem i za nižší, mohl dojednat splátky, nebo si vzít hypotéku jako spousta jiných lidí. Ručit objektem a splácet vlastní, místo nájmu. Žili tam tři dospělí lidi, zvládli by to jako jiní.
A mohl dál chovat daňky a vyprávět dětem o lese...Je to škoda a je mi ho líto, ale nemohli všichni tři čekat, že se někdo o ně postará hezky, tak, aby se jim to líbilo a nic moc je to nestálo.
To, že se staral o zvířata, bylo pěkné, úctyhodné, ale takových lidí je spousta a nikdo jim nic zadarmo nedá.
Dnes už by se asi taky našli lidi, které by napadlo "výhodnější" využití.
Co mně v kauze také hodně vadí, je to, co udělali, nebo udělají s daňky.
Z pozemku, na němž daňky chová, už dostal výpověď. „Musím ho uvolnit do konce ledna, ale ty daněly jsou březí, tak si vůbec nedovedu představit, jak se to bude řešit. Protože transport je nemožnej, uspání je nemožný, to už by se nemusely probudit.“Prý si je vzal soukromý majitel, tak aby opravdu neskončili na talíři. To v tom lese není mísoa pro oboru? Nechápu!
Starostlivých občanů, které velice zajímá to, aby si druzí nepolepšili více než oni, je moc. Kupodivu jsou to většinou ti, které nezajímá, že z hájenky bude monstrum. Hlavně, že ten pán už tam nebude za nízké nájemné, když oni si platí drahý panelák.
ale to je můj osobní, soukromý názor, zákony hovoří jasně a ty říkají, že ani já ani ty si nemůžeme jen tak někde udělat oboru pro zvířátka, starat se o ně, kurýrovat, a očekávat, že ten pozemek, co nám nepatří, nebude navěky jeho majitel chtít používat..
Na druhou stranu, na radnici jistě o daňcích věděli, měli tedy výpověď z pozemku dát tak tři roky zpátky, aby pán měl čas daňky zaopatřit, dochovat, vyléčit, a hlavně další nepřibírat. Tolik ohledů mít měli, to beru jako morální pochybení.
ale komu dnes záleží na morálce a ryby smrdí od hlavy
U nás v obci se to dělá jinak, z toho jsem vycházela, ale může to být jak píšeš. U nás se dojde, na základě podnětů od občanů nebo na základě všímavosti zastupitelů :-), k tomu, že je něco potřeba,například nové sociální zařízení a topení ve škole. Například. V průběhu několika zasedání se záměr prodiskutuje, zasedání jsou veřejná, program se vyvěšuje a vyhlašuje předem, je i na webu obce, může kdokoli přijít a vyjádřit se. Důkladně se to samozřejmě probírá s ředitelem školy. Promyslí se finance. To znamená nejdřív udělat hrubý odborný odhad, aby bylo od čeho se odrazit při jednáních s lidmi, na obci. Předtím už musí být hrubý plán, jak se to zaplatí - většinou dvě varianty. Když to hoří, tak se to pokryje z rezervy obce, naše obec hospodaří vždycky s přebytkem a má naspořeno na havárie. Když to nehoří, naplánuje se, kolik by se dalo z obce a kolik by se půjčilo - pokud nebude k mání dotace tak velká, aby pokryla celý rozdíl mezi náklady a částkou od obce. K úvěru se sáhlo zatím jen výjimečně, když šlo o tak velou akci, že naspořit na ni by trvalo třeba deset let a mezitím by se stávající stav stal neúnosný.
Starosta to probere na kraji. Místostarosta zjišťuje situaci s dotacemi, on tedy má stálý přehled, protože je to jeho parketa, takže většinou ve chvíli, kdy se začne něco plánovat, už ví, který program bude otevřený napřesrok a bude se moct využít, apod.
Pak se zpracuje projekt, to obnáší předtím výběrové řízení na zpracovatele projektu. Vyřídí se stavební povolení. A s hotovým projektem a stavebním povolením se čeká na dotační řízení, pokud se ví, že bude a že je reálná šance něco získat.
Kdybychom to dělali tak, jak píšeš (a vím, že někde to tak chodí), tak bychom se zbytečně připravili o dost peněz z dotací a museli víc platit z obce a úvěrem. Protože zpracovat projekt a stavební povolení a všechno s tím související zabere hodně času a mezitím by dotace mohly utéct.
Ale jo, mohlo to tak proběhnout, jak píšeš, jiná obec, jiný mrav..
