Čechové povždy bývali národ poživačný, ba obžerný. Marně kněží kázali o střídmosti a felčaři varovali před přejídáním. Z roku 1593 se zachoval „stížný list" o případu rožmberských úředníků z Českého Krumlova, jimž na večeři "osmi krmí bylo málo". Dotyční vyhrožovali kuchaři ztlučením za to, že jim předložil „pouze" toto menu: „Polívka, hovězí maso, kuřata pečená, kaldoun husí, skořený ryby, štičky, kaše a pečitý hovězí."
I před více než půl tisíciletím však naši předkové pociťovali potřebu stolovat hezky a slušně. Květinová aranžmá se tehdy ještě nenosila, ale už z 15. století máme zachovanou veršovanou mravoučnou báseň o slušném chování při jídle - Nos netři, nůž neoblizuj. Čtenář se v ní například dozvídá:
„Na stuol klad' jen taléře čisté,
nože mastného neoblizuj.
Ubrus ovšem máš čistě mieti,
zvlášť nosa jím netřieti.
Suol máš nožcem bráti
a nemáš mnoho plivati."
Už tenkrát byl rozdíl mezi stravováním urozenců a „sprostných" lidí - hlavně ve formě. Šlechtici si nechali pozlacovat pečeně, které zapíjeli perlami rozpuštěnými ve víně. Podobné pečeně si ovšem na prostých stolech a bez zlata dopřávali i bohatší sedláci; ani dobré víno na jejich stole nechybělo. Nebyla výjimka, že se při návštěvách navzájem častovali šesti a více chody (stejně obžerní faráři jim to v kázáních s oblibou vytýkali).
U sedláků však tolik neplatilo, že každý stolovník má mít „nuož, lžíci a suol" a před jídlem si má ruce umýt v měděnici. Jedlo se jednoduše rukama a žádná z tělesných funkcí souvisejících s jídlem nebyla potlačována.
Co ti nechutná, neplivej na stůl - na šlechtických dvorech se naopak jedlo podle hodovních „scénářů": jídla po sobě následovala v promyšleném pořádku, a když skončil jeden chod, zbytky se hned odnášely ke stolu služebníků. Hodovníci bývali vzděláni v umění stolování. Za tím účelem se hojně četly poučné spisky (například ten od Jiřího Strejce, který pod názvem Mravové vyšel v roce 1600 v Praze; čtenáři se v něm mimo jiné dozvěděli, že si mají před jídlem umýt ruce a „spraviti tejnu potřebu, at potom nehýbe tebu").
Další knížky radí třeba:
- „Neplivej na stůl ani pod něj, a když už plivneš, slušně slinu rozmázni."
- „Neštárej se nožem v zubech."
- „Co ti nechutnalo, nevyndávej z úst a neklad' rozžvýkané na stůl."
- „Sůl nabírej na špičku nože, ne rukou."
- „Nesahej do mísy celou hrstí, nýbrž jen třemi prsty."
- „Nebzdi u stolu, neříhej a nesmrkej."
- „Nenatahuj se po konvi vína, počkej, až ti nalijí."
- „Nemluv zblízka na spolustolovníky, když ti páchne z úst."
- „Nevybírej sobě blechy a vši, když se jiní dívají."
- „Nepomlouvej ostatní hodovníky u stolu."
- „Neříkej při kvasu, že jídlo neb pití nebyly hodné."
Moudrost některých dávných rad poněkud vyčpěla - blechy si dnes na hostině už nevybíráme. Ale většina z pouček starých staletí však dodneška platí. Vzpomeňte si na ně, až budete příště na rodinné oslavě či u švédského stolu na dovolené v cizině...
Na Čechy obžerné si zavzpomínal
MICHAL
