Nejen čeští spotřebitelé se setkávají s výrobky, které výrobce označí za tradiční, domácí, farmářské či babiččiny. Takový název spotřebiteli evokuje kvalitu a tradici, ve výsledku ovšem vůbec nic neznamená... Začátkem března letošního roku se na složení takových potravin podívala polská obchodní inspekce, výsledky jejích kontrol prokázaly, že „tradiční“ a „babiččiny“ potraviny se od těch bez označení většinou nijak neliší.
Kontroly polské inspekce, o nichž informuje spotřebitelská organizace Pro-Test, se zaměřily hlavně na složení takto označených výrobků. Označení jako „farmářský“, „staropolský“ či „tradiční“ obchodní inspekce pro účely kontrol definovala jako „vyráběné z tradičních surovin“ a ve složení pak hledala například geneticky modifikované suroviny, dochucovadla či konzervanty. Otestováno bylo 966 potravin ze 160 různých obchodů.
Celá třetina z nich, rovných 300 výrobků, však rozhodně tradičním postupům a recepturám neodpovídala. Na polském trhu se našly takové lahůdky jako „domácí podmáslí“ zahuštěné vepřovou želatinou, „domácí uzená kýta“ s obsahem bambusu, sóji a se sbírkou „éček“ či „farmářské sádlo“ se sójovými proteiny, navíc plné konzervantů.
Pro-Test také spotřebitele varovala před výrobky označenými „bez glutamátu“. Takové označení neznamená, že by výrobek neobsahoval žádná dochucovadla. Naopak, výrobky označené jako „bez glutamátu“ většinou bývají plné umělých aromat. Do majonéz bez konzervantů se zase uměle dodávají antioxidanty.
Polské zákony neřeší označení potravin jako domácích, babiččiných či farmářských, definice „tradičních“ je však pevně dána. Za tradiční se v Polsku může označovat pouze potravina, která je připravována podle alespoň třicet let staré receptury a shodným postupem. Za porušení tohoto předpisu udělili polští inspektoři pokuty ve výši několika tisíc zlotých. Většina nekvalitních potravin však nesla označení, které zákonem ani předpisem regulováno nebylo, a tudíž nebylo možné jejich výrobce pokutovat.
Označování potravin je v Česku i ve světě aktuálním tématem, jemuž se spotřebitelské organizace často věnují.
V USA můžeme například zmínit případ řetězce Wegmans, který označoval na prodejně dopékaný chléb jako čerstvý, velmi aktuální je pak téma označování nezdravých potravin jako „pro děti“. Vysloveným falšováním potravin se často zabývá britská spotřebitelská organizace Which?, která upozornila například na aféry náhražek ve fish&chips, kozích sýrech či jehněčím curry.
Preji vsem prijemny den bez ecek a konzervantu...
Každé pravidlo má svou výjimku. Ne všechny rostlinné oleje jsou tělu prospěšné, ovšem nezdravý palmový olej jíme v mnoha potravinách, aniž bychom o tom věděli. A co hůř, přispíváme tím k ničení tropických pralesů. Palmový olej obsahuje spíše nasycené mastné kyseliny, nežli nenasycené, a těch máme ve stravě dostatek. Existuje ovšem ještě vážnější důvod, proč se výrobkům jež palmový olej obsahují vyhnout. Plantážím palmy olejné, z níž se olej získává, padají za oběť poslední tropické pralesy především v Indonésii a postupně i v Africe a Jižní Americe. Při jejím pěstování pak tečou pesticidy proudem, zamořují půdu i vodu. Olej, na kterým vydělávají velké společnosti, je pro místní obyvatele i zvířata zkázkou.
A kdyby jenom ten olej, ve výrobku, který je určen pro děti, je také barvivo, tartrazin (může vyvolat i alergické reakce) a azorubin, které nepříznivě ovlivňují činnost a pozornost.
