Nejprve vysvětlení "cizího slova" snochačestvo = pochází z ruského jazyka a je odvozeno od slova snocha - snacha, nevěsta, synova žena. A nyní, co sám termín znamená: navzdory atraktivnějším a zajímavým vlastnostem některých slovanských zvyků by mnozí (či mnohé?) s institucí známou jako snochačestvo, dnes již nesouhlasili. Ta totiž v dávné minulosti starých Slovanů a Germánů znamenala právo tchána na pohlavní a i jiný plnohodnotný manželský život s ženou svého syna.
Původně byl tento pro nás zvláštní zvyk chápán především jako projev matriarchátu, a tedy práva ženy na sex a plodnost. Později se zejména u východních Slovanů už bral jako projev nadřazenosti muže. A dítě, které se narodilo snaše s tchánem, bylo automaticky bráno jako synovo vlastní. Vzniklo to v podstatě jako náhrada za nepřítomnost syna, neboť mladí mužové tehdy museli jako nevolníci odcházet na sezónní práce "na panské".
V tehdejší kultuře, která vyznávala zcela jiné hodnoty, byla nutnost tchána postarat se v každém směru o manželku svého syna a samozřejmě šlo io součást běžného života. Kupodivu se tento výraz a důvod soužítí nevěsty s tchánem vyskytuje v každé slovanské zemi. Známe ho převážně z historických záznamů, protože zmínky o něm se nám dochovaly většinou z pobouřených hlášení a historických zápisů jiných národů. V staroslovanské společnosti však toto právo fungovalo bez problémů, a zcela vymizelo až díky křesťanskému vlivu, který to označoval za nepřípustné a incestní chování.
Každá kultura je jiná a tak jako by pro tu naši současnou nejspíš nenašli pochopení oni, pro tento krok nenajdeme pochopení my dnes. Ale zase si říkám, že je docela možné, že žena si vybírala svého muže i s ohledem na jeho otce...
JIRKA
Už jsem se lekla, že si sháníš náhradu...
Jinak třeba ve středověku se vdávaly a ženili třeba v 15ti letech, takže "tchánovi" mohlo být klidně 31 let, což je v dnešní době kluk na ženění.
A pro mladou paní, co měla muže někde na práci "na panském" a domů se vracel večer orvaný jak borůvka, to byla možná jediná šance na potomstvo. Pokud ovšem tchán taky nemakal na panském nebo oba někde neválčili.
Tehdy se lidé nedožívali takového věku jako dnes, zřídka se dožívali padesátky, spíš jen čtyřicítky. Takže ve třiceti nebyli na vrcholu sil jako dnes, ale už dost za zenitem.
Jinak žena, dívka, si nemohla sama vybírat manžela. vybírali jí ho rodiče, tedy otec, matka měla malé nebo žádné slovo. Pokud otec nežil, pak bratr, či strýc, nebo poručník. Platilo, že pokud manžel zemřel, oženil se s vdovou jiný příáslušník rodiny či rodu. Tak se např. Kateřina Aragonská, nejprve manželka prince Artura Tudora, stala po jeho brzké smrti první manželkou jeho mladšího bratra Jindřicha VIII. Tudora. A to byl začátek šestnáctého století.
