Máme tu vánoční svátky a ty jsou pro mnohé z nás spojeny s vůní čokolády. Té je dnes na trhu nepřeberné množství v různých chutích, i kvalitě. Rovněž jsou i vánoční čokoládové kolekce. Pojďme se však na chvilku vydat zpátky v čase a zaposlouchejme se do jednoho sladkého vzpomínání, do dob, kdy cukrářské řemeslo a výroba čokolády byla oproti té dnešní záležitostí rodinných podniků.
Na konci 19. století žila v Balbínově ulici na Vinohradech jistá paní Albína Maršnerová se svým manželem Františkem. Byli to manželé úžasně podnikaví a lákaly je sladkosti. Rozhodli se proto, kromě jiných činností, vařit i cukrovinky. Jako první pokus vyzkoušeli vaření tureckého medu a různé orientální cukrovinky – sultánský chléb, halvu, rahat, mannu, sučut, šumivé bonbony a nápoje. Takový sučut musela být dobrota, která uspokojila i největší mlsaly, neboť šlo o mandle a ořechy navlečené na niti a obalené rahatovou hmotou. Po cukrovinkách byla poptávka stále větší a tak se manželé roku 1896 pustili do stavby nové továrny na vinohradské Korunní třídě. Zde přibyla výroba pěnových bonbonů a také zpracování čokoládových bobů na čokoládu a čokoládové cukrovinky. Roku 1897 nabídla firma věc naprosto nevídanou – vánoční čokoládové kolekce. Koho by dnes napadlo, že tyto sladké symboly vánoc už tu byly před tolika lety? Firma s názvem První česká akciová společnost továren na orientální cukrovinky a čokoládu na Královských Vinohradech měla v té době 850 zaměstnanců. Roku 1914 začala nabízet velejemné čokolády značky Orion, značka byla zaregistrována. Firmě se podařilo překonat těžké období první světové války i konkurenci kutnohorské Lidky či olomoucké Zory a na konci války pak ztrojnásobila svoji produkci. Bez reklamy se ovšem obejde málokterý výrobek. A tak podnik rozjel reklamní kampaň. Zdeněk Rykr, malíř-samouk, navrhl dodnes známou postavičku mouřenína i hvězdu Orion. Původní mouřenínek byl v detailech odlišný. Hospodářská krize třicátých let sice zasáhla negativně do běhu firmy, ale svou kvalitou, nízkými cenami a pestrostí sortimentu (rumové pralinky, banánky v čokoládě, kočičí jazýčky a td.) firma zdárně přečkala i těžká léta. Osudné se jí stalo až znárodnění, společně s čokoládovnou Rupa se stala součástí společnosti Pražské čokoládovny, založené na jaře 1947. Přestěhovala se do Modřan a r. 1952 byla vinohradská továrna uzavřena. ![](http://blog.aktualne.cz/media/395/20140427-2-GIO-1898-Vinoh-Mar%C5%A1n%C4%9Br%282%29%20copy.jpg)
Čokoládovna RUPA byla založena roku 1914 RUdolfem PAchlem. Nejdříve sídlila také na Vinohradech, později firma přesídlila do Nuslí. Lidé po hubených válečných letech lačnili po sladkostech a žádný div, že firma tehdy zaměstnávala 160 zaměstnanců. Protože poptávka převyšovala nabídku, zakoupil Rudolf Pachl v Modřanech pozemek ke stavbě továrny. Provoz začal začátkem října 1932. Firma měla své pobočky po celé republice. Vedení firmy později převzal syn Jan Pachl. Továrna dodávala desítky druhů čokoládových dezertů, karamely, želé a tabulkovou čokoládu s logem firmy a obrázkem pasoucích se krav. Bohužel válečná léta znamenala přerušení výroby, budovy byly pronajaty firmě Junkers, Flugzeug und Motorwerke. Po válce stihl Rupu stejný osud jako Orionku. Jan Pachl odjel se svojí manželkou Jarmilou Pachlovou-Lhotovou, prvorepublikovou herečkou, po únoru do Kanady a ve sladkém podnikání tam pokračoval dál. Na český trh se vrátili až v devadesátých letech. Čokoládu vyráběla pod značkou Standard i čokoládovna bratří Kroupů na pražském Veleslavíně. Firma, založená r. 1903, zaměstnávala až 350 zaměstnanců; její sortiment čítal až 2500 položek. Známý byl hlavně kakaový prášek v červené plechovce, čokoládové doutníky, bezalkoholové ovocné světlé pivo (tím čokoládovým doutníkem bych nejspíš nepohrdla). Firma měla po Praze své prodejny. I ji neblaze poznamenala hospodářská krize a ve válečných letech též sloužila stejně jako Rupa německým zájmům. Později zmizela z trhu. Novodobá historie čokoládoven už tak sladká a čokoládově lahodná není. Co naplat. Až tedy rozbalíte tu svoji oblíbenou tabulku čokolády či zavěsíte čokoládovou figurku na stromeček, vězte, že tu s námi tyhle oblíbené dobroty jsou už pěknou řádku let. Pokojné vánoce s vůní čokolády přeje MIA Volně zpracováno dle internetu a knihy Co v průvodcích nebývá 2 Komentáře
|