Zatímco islám vede džihád trvale a urputně, vlastně se nikdy nevzdá, dokud nezvítězí, křesťané neměli jinou možnost, než vyřídit záležitost jednou pro vždy - naprostým oddělením. K jiným se tak nechovali, židé byli omezeně povolováni a obavy z jejich šíření se nekonaly.
Ale byly a jsou i země, kde místní muslimové nedodržují korán a chovají se tolerantně (Indonésie). Mír tedy může nastat jen tenkrát, když se korán nebude zcela dodržovat, tedy když se dejme tomu ujme nějaká mírnější verze islámu, tak jako byla dříve v mnoha zemích na východě. Ale taková verze nemá oporu v žádném kodexu. Zatímco u jiných náboženství byla možnost výkladu fundamentálních dokumentů různá a vznikaly různé konfese stejného náboženství, u islámu to v základních věcech není možné – korán mluví jasnou řečí.
Další možností je samozřejmě sekularizace. Ta už velmi postoupila zvláště ve městech vyspělejších zemí, náboženství bylo v mnoha zemích považováno za ustupující element a jeho pravidla se nemusela dodržovat. Modlitby se nekonaly, ženy chodily s odhalenou hlavou, svolávání muezína k modlitbám bylo považováno za jakýsi místní folklór, asi jako v křesťanských městech zvony. Nejvíce pokročila v Turecku.
Nebudu zde zkoumat příčiny, proč sekularizace zanikla a většinou se vrátily muslimské zvyky. Nemalou měrou k tomu přispěly peníze ropných šejků použité na obnovu religiozity.
Multikulturalismus západních států
Rozprostřený multikulturalismus, tedy život mnoha kultur pohromadě, je problematický a v podstatě možný jen s kulturami naprosto tolerantními. Těmi jsou samozřejmě jen některé. Vidíme v multikulturní Indii pohromadě všechny hinduistické kulty a do toho buddhismus a křesťanství.
Ale pro islám platí to, co jsem uvedl shora, musí to být verze odloučená od koránu. Proto také jsou stále problémy především s muslimy (samozřejmě jsou z tohoto pravidla výjimky). Multikulturní Amerika nemá problém s žádným náboženstvím, vyjma muslimů. Zde platí v minulém díle uvedené tři body narušování soužití.
Multikulturalismus v rozprostřené formě bez oddělení kultur je omyl. Je to něco řečeného jako fantastická teze, bez konkrétní představy fungování. Základní otázkou je, kdo bude tím nezávislým arbitrem, který bude kultury rozsuzovat, kdo stanoví zákony pro všechny?
Jeden zákon může vyhovovat většině, ale vždy se najde kultura, které vyhovovat nebude. Jaké budou multikulturní zákony? Vždy se bude muset na právo nahlížet očima jedné z kultur. Zcela nezávislá pravidla neexistují.
Proč se o multikulturalismu vážně mluví, když je to nesmysl!?
Domnívá se snad někdo, že může takto vzniknout kultura nová, smíšená? Ten, kdo povede ono směřování k nové kultuře, musí mít nějakou ideu, která nutně bude omezovat některé kulturní prvky kultur tak, aby nastala shoda. A opět to bude idea jedné z kultur.
Nebo snad současní převažující individualisté a relativisté ztrácí už pojem o světě? Domnívají se, že zanikne stát a vznikne nějaká všesvětová společnost? Taková společnost nemůže existovat. Zanikne sounáležitost s takovou společností, nikdo se pro ni nebude obětovat, nikdo nebude s ní cítit identitu.
Každý bude hájit jen svoje zájmy, případně zájmy své kultury, bez ohledu na druhé. Bez nadřízených státních orgánů jedné z kultur vznikne chaos a války. Je vidět, jak dobře pochopili kdysi tvůrci islámu tuto záležitost, že vytvořili právní systém tak, aby dominovala jedna kultura (islámská), ale zároveň mohly existovat kultury jiné, byť podřízené a ustupující. Proč nelze něco podobného vytvořit v západní společnosti?
Multikulturalismus může být pouze ve formě oddělených komunit. Prostě rovnost kultur může být pouze přes hranice. Mohu uznávat druhou kulturu jako rovnoprávnou pouze v jiném státě nebo pokud má svoji obec a sama se živí. Mimo tuto obec nemá právo na prosazování čehokoliv ze své kultury, protože by omezovala práva kultury jiné. Mimo muslimskou obec (městskou čtvrt) by musely mít ženy odhalený obličej a nesměly by se stavět mešity nebo alespoň minarety a svolávání k modlitbě by se nemohlo konat na veřejnosti.
Základní zákonodárství by ovšem muselo platit pro všechny a ve všech komunitách. Násilí by se nesmělo vykonávat, i hrozba násilím by byla trestná. Zde by nekompromisně platily zákony západních demokratických států na základě historického práva kontinuity tohoto území.
Islámský fundamentalismus
Svět, ve kterém žijeme, je založen na velkých penězích, a daleko více než jindy. To nejen v běžném životě občana, ale stále více v mezinárodním měřítku. Původní liberální stát byl založen na demokratickém rozhodování občanů. Rozhodovala převážně střední třída, jejíž příslušníci se dohodli na pravidlech života tak, aby nebyl někdo poškozován na úkor jiného.
Demokracie byla takovým pravidlem. Dohromady potom občany spojovala nějaká státní idea, kterou bylo možno realizovat bez cizího vměšování, protože převažovalo vnitrostátní hospodářství, dovozy nebyly tak veliké, aby jejich přerušení znamenalo výrazné narušení hospodářského života.
Indoktrinovat nějakou zemi bylo možné jen válkou. Velké peníze měly sice svoje místo, ale jejich vliv nebyl zcela dominantní, protože stát a jeho zákony nedovolovaly, aby svoboda jednoho občana omezovala svobodu druhého, byť chudšího. To se do velmi značné míry dodržovalo, netvrdím, že zcela vždy.
Toto paradigma doznívá s tím, jak se otevírají hranice, jak se státy stávají stále více závislé na dovozu, jak vzájemný obchod je svazuje a omezuje jejich suverenitu.
Velké peníze nemají vlast.
Mohou být umístěny v některém daňovém ráji, ale to není podmínkou, mohou být kdekoliv a jsou zcela svobodné. Zasahovat dovnitř kteréhokoliv státu není problém. Nejsou to ovšem jen peníze nějakých soukromých firem, které chtějí pouze vydělávat, ale soukromé i státní peníze nátlakových skupin a ideologických organizací. Ty mohou mít velmi sofistikovanou humanitní tvář, aby se dostaly dovnitř státu a tam potom působily jakkoliv.
Opírají se o místní lidi, obvykle místní příznivce, nebo komunity přistěhovalců nebo náboženských a národnostních menšin. Zde je možno dělat cokoliv proti zájmům státu a občanů. Menšiny, prý utlačované, zneužívat v zájmu jakékoliv ideologie, zasáhnout ve prospěch někoho stojícího v pozadí a odpočívajícího na jachtě na Bahamských ostrovech. Tato idea může být velmi přitažlivá, třeba i ekologická, ale zneužita v zabránění pro stát důležité potřebné stavby nebo nějaké stavby vadící konkurenci.
Náboženské skupiny samozřejmě mají toto poslání také. Velké peníze ovšem působí přímo v politice. Nehledě k tomu, že státní idea se obvykle v evropských zemích už přežila, nikdo ji nehájí a občanská sounáležitost nemá možnost se sjednotit okolo univerzálního občanského ideálu, a angažovat se pro něj už nikdo nechce. Tento morální úpadek je nebezpečný zejména v době, kdy by mohl být jediným prvkem stojícím v cestě velkým penězům a jejich zájmům. Pokud by to bylo důležité, je potom v takové zemi potřebné vyvolat chaos, aby mohl být uplatněn plán B. Ten byl realizován ve všech těch revolucích arabského jara a na Ukrajině (tou se zde dnes zabývat nebudu).
Vznikne obvykle oprávněná občanská nespokojenost, která může být jen popostrčena sdělovacími prostředky nebo působením aktivistů k nějakému veřejnému vystoupení. Pak se náhle objeví vůdci davu, velice schopní a kompetentní. Potom se objeví zbraně a nějací ozbrojenci vítáni davem, který potřebuje přece „bojovat“ proti zlé vládě. Tito lidé mohou být placeni odkudkoliv a sloužit komukoliv z bohatých. Mohou zavést revoluci kamkoliv.
Peníze šejků investované do Al Kajdy se konečně zhodnotí nejen k ovládnutí zdrojů takové země, ale pro založení islámské vlády. Tento pokus byl v Egyptě, kde téměř zvítězil. Jinak se to stalo v Sýrii, odkud se ozbrojenci přelili do Iráku. Zde, v naprosté absenci legitimní vlády a jejích institucí, alespoň nějak založených na vůli lidu, se může dít cokoliv. Lépe řečeno se děje to, co sponzoři těchto ozbrojenců chtějí. Pokud vládu nikdo nepodporuje (jedině v Sýrii se stalo, že Rusko vládu podporuje), obvykle se zhroutí a potom jde jen o to, která skupina vzbouřenců je silnější. Obvykle ta, která má více peněz...
Takto ovládnou svět ti, kteří na to mají.
Na začátku stojí vždy rozklad občanské společnosti na základě ztráty státního a národního ideálu dříve sjednocujícího občany, nezájem o osud státu, roztříštěnost do různých ideologických vizí. Velké peníze vznikají mimo jiné neplacením daní v zemích, kde vznikají, protože mají sídlo v jiné zemi, kterou si zvolí jako základnu. Hlavně však prodejem plynu, nafty a drog nebo podnikáním v zemích, kde je velmi laciná pracovní síla.
VLASTIMIL PODRACKÝ
Multikulti společnost byla např. i předválečná ČSR. Po průseru s Adolfem se levice rozhodla (zjednodušeně), že řešením problémů státu je "monokulti" a stát byl etnicky vyčištěn. Že to ničemu nepomohlo a že to neznamenalo vymizení jedinýho problému, ukazuje následujících 70 let dějin našeho státu.
Ty zadrhele nastanou, kdyz se to zacne s toleranci prehanet. Napriklad pred lety si si jakysi Sikh, clen Kanadske jizdni policie vydupal pravo nosit ve sluzbe turban a plnovous. Coz by nebylo tak strasny (i kdyz ten pan vypada jako maskara), kdyby ten Sikh policistou uz nebyl.
To znamena, kdyby uz neprosel (hladce oholen a v policejni cepici nebo tradicnim Stetsonu) vycvikem. Jenze on tim vycvikem prosel a teprve az ziskal dobre placeny job tak zacal delat kraval. Myslim, ze v tom pripade udelala slavna R.C.M.P. chybu…..
Mene usmevny je pripad muslimskeho tatinka, ktery v Ontariu s pomoci synku uskrtil dceru za to, ze se malovala a behala za klukama. Ale ten pan i synove byli pokud vim odsouzeni za vrazdu, takze alespon z pravniho hlediska je to v poradku.
Problem podle me muze nastat, kdyz se z nejake etnicke skupiny pristehuje do zeme najednou prilis moc lidi. Protoze ti si pak vytvori svuj vlastni svet, neprizpusobi se a nakonec z toho nejsou stastni ani oni.
