Přečetla jsem si na Kudlance článek „Nezáviděníhodný soused" a chtěla bych na něj zareagovat z pozice člověka, který se setkal s podobným problémem, aniž by se mu podařilo jej zdárně vyřešit. Bydlíme v malém městě (cca 10 tisíc obyvatel), víceméně na jeho konci v „klidné" oblasti.
Za domem máme velkou zahradu s menším rybníkem, před domem téměř nevyužívanou silničku, naproti zahradu souseda bydlícího v domě opodál. Napravo park, asi o dvacet metrů dál stojí dva bytové domy obehnané vzrostlou zelení. Řeklo by se - oáza klidu. Ovšem nebýt toho, že nalevo od našeho domu zřídil majitel ve svém objektu diskotéku. Pro šťouraly podotýkám, že náš dům jsme začali stavět v době, kdy provoz diskotéky neexistoval a bylo zde plánováno zřízení jakési tržnice.
Leč původní plány vzaly za své a najednou se z blízkého domu začínala ozývat dunící hudba a okolí zaplavili její příznivci ve věku, kdy by si snad měli hrát ještě s panenkami a autíčky. Nikdo nás o tomto záměru neinformoval, nebyla totiž ani provedena kolaudace objektu, neboť v dobách dávných tu diskotéka existovala a tudíž prostory byly pro daný účel vyhovující (nebylo nutné je nijak upravovat). Bydlení v této lokalitě je v současné době opravdu „mňamka", kterou si kromě naší rodiny pochopitelně užívají i obyvatelé v bytovkách, stojících v bezprostřední blízkosti tohoto zábavního centra. Jedná se o rodiny s malými dětmi, ve větší míře také důchodce, kteří pokud nemají to štěstí, že trpí stařeckou hluchotou, mají o víkendech vystaráno o bezesnou noc.
Před pár lety jsme řešili hlučnost diskotéky jako takové. Okresní hygienická správa provedla měření hlučnosti, která byla zjištěna jako nadlimitní a provoz diskotéky měl být přerušen až do doby zřízení odhlučňovacích úprav. Následně mělo být provedeno další kontrolní měření. Diskotéka samozřejmě uzavřena nebyla (kdo taky dnes respektuje nařízení státních orgánů, že?). No ale budiž - provozovatelé alespoň projevili jakousi snahu, nějaké pofidérní úpravy provedli a hlučnost hudby byla víceméně snížena, alespoň na únosnou mez.
Kontrolní měření pak bylo prováděno za reprodukce písniček Helenky Vondráčkové, přičemž intenzita jejího projevu není pochopitelně srovnatelná s produkcí, která se odvíjí na diskotéce standardně. Asi všichni víte o existenci zákona, že o měření hluku musí být provozovatel předem informován - tudíž není problém se na tuto záležitost připravit a výsledky takového měření jsou pak zkreslené. Po návratu decibelové intenzity k původnímu stavu jsme opětovně kontaktovali Okresní hygienickou správu, provozovatel dostal pokutu (pokud si dobře vzpomínám, tak to bylo 20.000,- Kč) a vše zůstalo při starém. Znovu jsme oslovili OHS a ti nás se slovy „My už s tím nemůžeme nic dělat" odkázali na Krajskou hygienickou správu. Rozběhla se rozsáhlá korespondence - jak Okresní, tak Krajská hygiena si nás přehazovaly jako horký brambor, a kdyby nás to nepřestalo bavit, píšeme si bez valného výsledku dodnes.
Ovšem to je pouze jedna strana mince....
Tou druhou je fakt, že s hlučností, která není způsobena hudbou, ale kterou produkuje naše zlatá mládež přímo na ulici, tedy mimo objekt diskotéky, se již nezabývá vůbec nikdo. A nejde pochopitelně jenom o hluk, ale i o neuvěřitelný nepořádek, neřku-li bordel, který po víkendových akcích zůstává na ulicích. Pořadatelé diskotéky sice pečlivě uklidí před svým objektem, ale co zůstane o metr a více dál - to je již nezajímá. Proč taky. Manžel se tedy obrátil na městský úřad s požadavkem na vyřešení zoufalé situace v naší ulici.
Kromě výše uvedeného totiž ulicí neustále projíždějí v neuvěřitelných rychlostech auta mladistvých, a to sem-tam a za doprovodu hudební produkce řvoucí ze stažených okýnek, troubení a kvílení brzd. Tento stav lze při klidné mysli vydržet hodinu-dvě, třetí hodinu to již začíná dosti podstatně lézt na nervy a pokud to musíte poslouchat až do čtyř hodin do rána, je snad každému jasné, že při snídani úsměv na tváři nevykouzlíte ani náhodou. Manžel tedy vznesl požadavek na umístění dopravní značky, která by omezovala pohyb dopravních vozidel o víkendech v nočních hodinách (pochopitelně se stanovenou výjimkou pro občany v ulici bydlící).
Faktem je, že pracovník městského úřadu manžela nevyhodil.
Faktem je, že se dokonce jeho stížností zabýval.
Faktem je, že městský úřad je v takovéhle situaci bezmocný.
Sice nechápu proč, protože ulice je majetkem města a to by tedy podle mého selského rozumu mělo na svém pozemku zajistit pořádek. Manžel tedy podal žádost na dopravní inspektorát o umístění dopravní značky „zákaz vjezdu - dopravní obsluze vjezd povolen" do naší ulice, a to z důvodu rušení nočního klidu neustále projíždějícími vozidly. Značka měla mít dodatkovou tabulku s označením nočních hodin o víkendech, vymezujících její platnost.
Na vyjádření jsme čekali zhruba půl roku. Nemyslete, ono to dá práci takovou žádost posoudit.
Vyjádření nesouhlasu cituji:
„Dopravní inspektorát Okresního ředitelství PČR v XXX podle §77 zák.čís.361/2000 Sb. nesouhlasí s umístěním svislého trvalého dopravního značení dle předložené situace, na místní komunikaci XXX v XXX. Uvedená komunikace je veřejnosti přístupná a konání tanečních zábav není důvodem k osazení uvedených dopravních značek."
Bum. A bylo to. Co naplat, také si myslím, že konání tanečních zábav není důvodem k umístění jakékoliv značky. Tady šlo o to, že ulici si zvolilo několik nezodpovědných řidičů jako závodní dráhu a místo k reprodukci šíleně hlasité hudby vycházející z útrob vozů. No ale dobrá, před takovým vyjádřením člověk musí sklonit hlavu. (Asi po čtyřech letech od počátku našeho úsilí se nám podařilo prosadit - po nekonečných vyjednáváních - aby nám před dům byla alespoň umístěna dopravní značka „zákaz stání" a my nemuseli až do ranních hodin poslouchat hudební produkci z vozidel stojících nám přímo pod okny a případně mohli i vyjet svým autem z garáže, aniž by nám v tom bránily další stojící vozy. Někdy je značka respektována, někdy taky ne.)
Samozřejmě jsme také se zástupcem z bytových domů navštívili kancelář městského starosty. Sdělili jsme mu, jaký máme problém, a poukázali i na fakt, že na diskotéce konzumují alkohol nezletilé děti, které pak o to víc vyvádějí v ulicích - vandalismus s tím spojený nebylo třeba ani zmiňovat, o tom měl pan starosta jasnou představu již z dřívějších stížností od jiných občanů. Neopomněli jsme také zdůraznit, že před diskotékou se prodávají drogy ve formě tzv."cédéček". Pan starosta nás ochotně vyslechl, a pak nás obšťastnil větou:
„Když jste začínali stavět ten váš dům,
tak jste přece věděli, kde ho stavíte
a že tam nebude klid."
Pokud pominu tu absurditu, že pan starosta z celého problému udělal pouze naši záležitost, jakoby to snad lidem z bytovek ani nevadilo, musím se pozastavit u toho, že stavba domu byla započata v době, kdy diskotéka provozována nebyla. Ale to nejpodstatnější: pozemek, na kterém se dům nachází, je územním plánem města zařazen do „smíšeného městského území" a do této je sféry zařazeno - bydlení, obslužná zařízení a nevýrobní (tzn. nerušící) podnikání....
Ale abych byla objektivní.
Pan starosta nám řekl, že město se hodlá uvedeným problémem, na který si stěžujeme, zabývat, a to už jen proto (a teď čtěte dobře), že „na jistém serveru vycházejí ode mne jakési články, které poukazují na to, co s tím jako radnice bude dělat".
Pan starosta nám také nastínil postup. V prvé řadě uvedl, že proběhne jednání s majitelem objektu (výsledkem bylo to, že majiteli byl nařízen úklid veřejných prostor i mimo objekt diskotéky, což ovšem dodrženo nebylo). Pan starosta nám dále prozradil, že budou prováděny kontroly v zábavních a restauračních zařízeních, zda není naléván alkohol nezletilým. Musím přiznat, že k této kontrole skutečně došlo a všechen regionální tisk tím dodatečně zahltil své stránky, aby popsal, o jak úspěšnou akci se jednalo. Mělo to pouze jeden černý puntík na kráse - o tomto „zátahu" byl provozovatel diskotéky již týden předem z dobrých zdrojů informován.
Určitě někoho napadne otázka: „A co policie?" No - policie nic. Městská služebna je obsazena třemi policisty, z nichž jeden je „na příjmu" a druzí dva na výjezdu. Na zavolání projedou inkriminovaným místem autem se zavřenými okýnky, případně chvíli stojí na konci ulice. Svoji „záštitu vozu" se vysloveně bojí opustit, čemuž se ani nedivím - když se manžel jednou sám osobně snažil zjednat pořádek, bylo mu vyhrožováno střelnou zbraní, přičemž mladý cowboy neopomněl zdůraznit, že jeho tatík je právník a tudíž on sám je dobře obeznámen o tom, že nemůže být ve svých svobodách projevu nikterak omezován. O zřízení městské policie naše zastupitelstvo neuvažuje z nedostatku finančních prostředků. Tudíž odtud pomoc nekouká...
Možná taky někoho napadne spásonosná myšlenka, že se máme odstěhovat. Ano, mohli bychom prodat dům, do kterého jsme investovali spoustu času, peněz, a který nám svým způsobem přirostl k srdci. Ano, mohli bychom ho prodat někomu, kdo by neměl tušení, co jej zde očekává, a následně by řešil ten samý problém, co my. Ale proč? Proč bychom měli my, co žijeme klidným a spořádaným životem, utíkat? Nakonec by se mohly pro lidi, kteří se chtějí v noci vyspat, zbudovat třeba nějaká zvláštní ghetta. Ovšem mám obavy, že i v těch ghettech by se časem začali rojit ti, kterým dodržování práv a svobod ostatních nic neříká. Tudy cesta asi opravdu nepovede.
Ale kudy tedy vede, když české správní orgány nemají pravomoce, či prostě nejsou schopny stávající situaci vyřešit?
Přináším vám pro představu záznam jednoho pátečního večera. Pokud vás to stále ještě zajímá a budete číst dál, možná se pobavíte, možná se i zasmějete, ale pak si, prosím, uvědomte, že
toto zažíváme víkend co víkend
- každý týden,
každý měsíc,
každý rok...
Pátek
datum není podstatné, s různými obměnami se odvíjí stále to samé.
Řekněme tedy, že se jedná o jednu vlahou letní noc.
20:30
- Z nedalekého parku se line neomylný puch pálené pomočené slámy (rozuměj marihuany), zlatá mládež se pomalu začíná připravovat na noční reje. V boční uličce u bytovek cinkají odhazované láhve. Ovšem ne v kontejneru určeném na sklo, i když tam stojí opodál. Vybízím asi třináctileté hochy, aby lahve sebrali ze země. Někteří mě ignorují, jiní se mi smějí do obličeje. Lahve nesebere nikdo.
21:30
- Sedíme s přáteli venku na zahradě, tlacháme a pozorujeme cvrkot. Překvapuje nás, kolik dětí je už v tuto brzkou dobu totálně opilých. Hloučky mladých se klátí ulicí, řvou, že je to slyšet široko daleko, halasně zpívají anebo na sebe pokřikují vulgární výrazy. Zaslechneme dokonce i hajlování, při kterém mě mrazí v zádech.
22:00
- Začíná RALLYE VYSOČINA. Ulicí v jednom sledu projíždějí auta a motocykly vysokým obsahem kubíků. Je slyšet řev motorů, hudba z reproduktorů, pištění pneumatik, kvílení brzd, do toho bouchání dveří, jak někdo neustále vystupuje nebo nastupuje. Ryk dětí chodících pěšky to doplňuje.
22:20
- Uprostřed silnice sedí na zemi dívka, typuji jí čtrnáct let, a zvrací si přímo do klína. Další trochu odrostlejší chlapec zvrací u protějšího plotu. U našeho plotu stojí dva další kluci a skrz branku nám močí na popelnici. Ohromně se při tom baví.
22:30
- Ulicí projíždí vozidlo policie. Skrumáž děcek na ulici to nijak nevzrušuje. Auto přizastavuje u jednoho korzujícího mládence a následně vyslechneme tento rozhovor, respektive řeč mladíka, odpovědi policisty slyšet není:
„No čau voléé, tahneš šichtu, jó?"
„To je v pr*eli. Vole, já jsem zkalenej jak kráva. Sotva lezu, nehodil bys mě k Fáčku?"
„Oukej vole. Dobrý. Zejtra taky vyděláváš na bídu?"
„Tak se někdy stav, vole, zakalíme."
Vozidlo policie projíždí pozvolna ulicí a mizí do hlubin noci. Bylo to jedinkrát, co jsme měli možnost ho zahlédnout.
22.45
- Parta výrostků, odhadem již zletilých, začíná likvidovat sousedův plot naproti našemu domu. Manžel vyráží zasáhnout, doprovázen svým věrným „služebním" psem. Německý ovčák přeci jen budí dostatečný respekt a kluci se dávají na útěk. Pronásledováni vylezou na střechu garáže, která stojí nedaleko. Manželovi je přes čtyřicet, tudíž nemá nejmenší chuti honit se někde po střechách jak Belmondo ve filmu Strach nad městem. Rýpnu si do něj, že Belmondo to zvládal ještě v sedmdesáti. Jsem odkázána, ať si ty blbce jdu honit sama anebo ať si zavolám Belmonda.
23:00
- Mladí pyromani si rozdělávají na silnici ohýnek. Radost z ohýnku nezná mezí. Zřejmě použili nějakou chemikálii, protože plamen má modrou barvu. Vzápětí k nám přilétá zapálená láhev na zahradu a roztříští se o dlažbu. Děkujeme Bohu, že někdo nedostal lahví po hlavě anebo že se netrefila do auta našich přátel, odstaveného na dvorku. Jakási paní z horního okna bytovky volá, co to tam parchanti vyvádějí, ať to koukají uhasit. Sprškou sprostých nadávek je odkázána do patřičných mezí, a tak zase rezignovaně okno zavírá.
23:30
- Přímo u plotu zastavují dvě vozidla, a abychom si i my něco užili, reprodukují nám z vnitřku hudbu (dá-li se tomu říkat hudba) o intenzitě snad 150 dB. Vzhledem k tomu, že za takové situace je veškerá komunikace nemožná, přátele se loučí a odcházejí, vyslovujíc nám upřímnou soustrast nad tím, v jaké čtvrti to bydlíme. Rovněž my s manželem mizíme v útrobách domu. Hluk tu bohužel není o nic menší než-li venku. Marně se pokoušíme zaslechnout něco z naší televize.
23:50
- Ozývá se hrozná rána a zvuk tříštěného skla. Další prázdná láhev nám zřejmě přistála na zdi domu. Manžel vybíhá ven a rozzuřený na nejvyšší míru častuje ty zmetky nelichotivými přízvisky. Já ho tahám za rukáv zpátky, mám obavy, aby nám někdo z pomstychtivosti nerozflákal okna nebo něco podobného. „Já je snad zabiju, hajzly, mně už je to jedno," odsekne mi manžel. Opět to mezi námi jiskří, říkám mu, že je blázen, on kontruje, že se má z čeho zbláznit. Komedie jen pro nezúčastněné. Jsme totiž uprostřed noci, kdy normální lidé spí.
24:10
- Také já se pomalu připravuji ke spánku a odcházím do ložnice. Manžel si vaří asi už šesté kafe, bláhově si myslí, že ho uklidňuje.
24:45
- Spánek stále nepřichází. Celou ložnicí totiž duní takové vzdálené hluboké DUC-DUC, (kam se hrabe v tehdejší době tolik zatracovaný rockenrol), za chvíli mi to ducá v hlavě a začínám mít pocit, že mi praskne lebka. Když nemůžu spát, zkouším si alespoň číst, ale to také nejde. V hlavě mám stále to DUC-DUC a nemůžu se na nic soustředit. Odcházím ven na zahradu zakouřit si do letní noci. Že by mě to uklidnilo, si iluze nedělám.
01:00
- Slyším jakýsi tlumený křik dívky, a to v mé bezprostřední blízkosti! Nakláním se přes plot a vidím, jak se přímo pode mnou, na zemi mezi odpadky, odehrává soulož jak vyšitá. Chvíli přemýšlím, zda je ze strany dívky dobrovolná, pak usoudím, že ano a jako zahanbený šmírák odcházím zpět do domu. Nu což, proti gustu žádný dišputát.
01:30
- Hluk zvenku neztrácí nijak na intenzitě, ale já, zmožená celotýdenním martýriem v práci, se vracím do postele.
Nevím kdy, ale přeci jen se mi podaří usnout. Můj manžel ale celou noc nespí a hlídá, aby nám někdo nezdemoloval dům. Ráno, když vstávám, on se teprve vydává na kutě.
Polykám prášek proti bolesti hlavy a začínám užívat sobotního dne.
Večer nám to zase začne.....
Míša
Mas pravdu,ikdyby jste chteli barak prodat;-kdo by ho za takovych podminek vzal?Leda silne pod cenu.Takze mne uz napada jen pozvat si tam TV stab.Na cely vikend.
No,koukam.....kam se hrabou arabi
Ten TV stab je dobry napad.
Ale treba taky vzit to do svych rukou a obetovat par noci na pomstu?
Nastavit svoje kamery a pak to nahodit na YOUTUBE.com? A pak fotaky a rozmnozit nejake ilustracni snimky treba na nejake mestske nastence? A pak zase snimky pred a potom.
No a udelat tomu jaksepatri reklamu?
Myslim, ze by to mohlo situaci dost pomoct.
Kdyby mi nekdo kazil spanek a to vic nec casto - neznam ani brachu...Kdyz se rozzlobime budeme zli! :-))
Drzim packy!
A kdyz se tomu starosta bude venovat jenom protoze se to uz zacina rozmazovat i po internetu? Je to smutne - ale lepsi, nez kdyby se tomu nevenovali vubec. A tak diky i za to.
Na nás, když jsme v půl jedenáctí v sobotu hráli zpívali při kytaře, přišli policajti a byli velice striktní - konec zábavy, jinak pokuta a pak předvedení. A to jen proto, že jim pár lidí z paneláku volalo, že je rušíme. Jednou za půl roku zábava! Takže to jde. Kdybychom neposlechli, zabásli by nás snad! A druhý dne jsme byli v novinách pro rušení nočního klidu. Jo, když dva dělají totéž, není to totéž. A jestli mají poliši strach, tak je můžem zrušit.
No teď už tolik nezávidím, a to jsem to jen tak prolítla rychločtením.
Míšo, teď to neber prosím zle - ale tohle ještě jde. Od půl deváté do půl druhé v pátek to ještě jde. Psala jsem tu před časem o navrátilcích ze SRN, co měli prvních 10 let dost peněz na
My tu vedeme jednu petiční akci proti zbourání kusu starého města -a ejhle, funguje to !
Dcera jela včera večer z přednášky po dlouhé době MHD, a zažila kulturně sociální šok
Přistoupily dvě cikánky s dětmi, hádaly se a na celou tramvaj řvaly sprostě jak na lesy. Navíc všichni páchli. Nikdo si netroufl se slůvkem ohradit, aby to neslízl. Kromě toho, že by byl za děsnýho rasistu by taky mohl dostat po papule. my chodíme mezi lid obecný, který neřve sprostě (nebo jen doma
a nepáchne2. Zavolat "pár zfetovanejch negrů z kleštěma a letlampou, aby si hoši trochu zařádili"
Problém je, že bytná celý život spí při otevřeném okně – jinak neusne. Pes hlídá na dvoře. Až se budou trousit baroví štamgasti kolem, pes bude štěkat a i kdyby byl jinak klid, stejně se nedá spát. Argument, že klesne hodnota nemovitosti a tak ji nemohou prodat a jinde zakoupit obdobné bydlení obecní úřad neřeší – nezajímá ho. A Míši příklad ukazuje, že PŘEDEM něčemu špatnému zabránit nelze. Bohužel, ani potom . . .
Když uvážím, že se připravuje nový zákon, že o chodníky před nemovitostí se bude starat obec, tedy majitel chodníků, to aby si „nová bytná“ pořídila víc košťat, protože ty zvratky asi každej den obec uklízet nebude . . .
Navíc soused není jen tak leckdo - je synem místního velkouzenáře a řezníka, před jehož obchodem je už fronta hodinu před otevírací dobou.
Tomu odpovídá i zisk a VLIV ve svém okolí.
Myslím, že nikdo rozumný by mu nestál v cestě . . . Všude má známé . . .
