Respektive pro všechny, kteří se narodili před rokem 1988. Většina studentů, kteří letos nastupují na vysokou a jsou tedy víceméně dospělí, se narodila nejpozději v roce 1988, tedy v době, kdy ty jsi už dávno uměl násobit a dělit, někteří z nás dokonce už řešili i rovnice... Oni už nepamatují komunismus... Během Války v zálivu byli ještě malí špunti...
Sametová revoluce je pro ně asi tak stejně vzdálená jako Únor 48. Nikdy pro ně neexistoval jiný papež než Jan Pavel II. Když Garcia-Marquez dostal Nobelovku za literaturu, ještě ani neuměli číst.Byly jim tři roky, když se rozpadl Sovětský svaz. Nepamatují studenou válku, znají jenom jedno Německo, i když ve škole jim tvrdí, že byly dvě. Fronta na banány je pro ně sci-fi, zato AIDS pro ně existuje odjakživa. Nikdy nesbírali céčka (a ani nevědí, co to je), nikdy nehráli hry na Atari nebo na ZX Spectrum.
Cédéčka se začala prodávat, když ještě nebyli na světě. Nikdy si nepouštěli pravé desky a nehráli pacmana. Staré Hvězdné války jim přijdou OUT a speciální efekty v nich jsou fakt dost trapný. Někteří dokonce nikdy neviděli černobílou telku. Nedokážou pochopit, jak někdo mohl žít bez dálkového ovládání. Dva roky před jejich narozením vstoupil walkman na trh a kolečkové brusle podle nich vždycky měly kolečka srovnané do jedné lajny uprostřed.
To už ani nemluvím o tom, že mobil nebo PC-čko jsou pro ně samozřejmostí. Nikdy nekoukali na Studio Kamarád a nečetli Ohníček. Neznají detektiva Štiku! Michael Jackson byl podle nich vždycky bílej. Myslí si, že Charlieho andílci a Mission Impossible jsou nové filmy. A teď si představ, že tito lidé teď nastupují na univerzity, oni jsou teď mladí...
Pokud mi pořád ještě nevěříš, že jsi starý,
uvádím několik příznaků stárnutí:
-
rozumíš předcházejícímu textu a usmíváš se;
jsi muž, který je schopen bez výčitek říct ženě NE;
jsi žena, která je KONEČNĚ schopna říct muži ANO a bez výčitek;
když sportuješ, každému o tom vyprávíš a jsi na sebe strašně hrdý;
na nočním stolku máš léky;
panictví už přestalo být aktuálním konverzačním tématem;
děti, s nimiž jsi až donedávna měl „takový ten pocit spiklenectví" tě oslovují PANE a ještě ke všemu ti vykají;
potřebuješ víc než celé dopoledne na to, aby ses dal do pořádku po
propařené noci;
dokáže tě naštvat, když někdo nechá otevřenou zubní pastu;
kámoši se ti začínají ženit, aniž by přímo museli;
desetileté děti z příbuzenstva ti říkají o cigára;
- synovci se v informatice vyznají líp než ty;
- můžeš klidně strávit celý den na pláži, aniž by ses šel vykoupat;
- na koncerty se díváš v televizi, místo abys na ně zašel osobně;
- na oslavu narozenin vždycky přineseš oslavenci dárek;
- na sport si kupuješ oblečení, které leccos skryje, místo aby odhalovalo;
- s kamarádem se raději sejdeš, než abys s ním trávil hodiny na telefonu;
- dobře víš, co chceš;
- po přečtení tohoto textu se rozhodneš ho poslat dál kamarádům, protože víš, že se jim to taky určitě bude líbit ...
Zdroj: internetová poezie
Komentáře
... : Bara
Jo jo, ja tomu rikam - zlate stare casy......
září 09, 2007 21:05
pche, já ještě pamatuju tu první televizi, : kiwi
tedy, neměli jsme ji mezi prvními, až pozdějc, ale vzpomínám, jak to asi vypadalo.
září 09, 2007 21:25
ježiši céčka!!! : AlenaT
to bylo mládí mejch dětí. a když jsme si koupili barevnou ruskou televizi, tak jsme si přišli úžasně bohatý. V krámě nám půjčili rudl a my ji s dětma vyvlekli do třetího patra a v noci jsme se na ni chodili koukat - jestli se nám to nezdálo. Tuhle jsme se bavily s kamarádkama, co jsme vlastně vařily, když maso nebylo, zelenina nebyla, ovoce nebylo.....a za chvíli nám kapaly sliny- buřtguláš, chlupatý knedlíky se zelím a škvarečkama, bramboráky, lívance, palačinky, sekanou svíčkovou, špagetovou pizzu, kuře na tisíce způsobů, nastavovanou kaši s cibulkou, francouzský brambory, šunkofleky, báječnou rajskou z hovězího srdce, švestkové knedlíky (švestkový kompot stál tři koruny), topinky s česnekem, bramborové nočky se špenátem, škvarkový placky,krupikaši... - no nebyl to žádný ráj na zemi, všecko se muselo shánět, nechodilo se na nákup - nýbrž na lov, co jste ulovili, to jste uvařili. Tady vítězil duch nad hmotou, neb fantazie pracovala a lidi vytvářeli z ničeho neskonalé lahůdky...které dnešní děti už neznají. Hlavně jsme byli mladý, nic nás nebolelo, naše děti byly malé a stačilo jim málo, aby byla šťastné....aby nedošlo k omylu, to není óda na komunisty, ty jsem proklínala denně - je to chvála českých žen a matek, které za jakýchkoli okolností, dokázaly udržet rodinu na živu a dát svým dětem pocit domova a štěstí.
září 09, 2007 21:26
to Kiwi : AlenaT
a medvídek Emánek měl čtyři nožičky - mně to nechce nikdo věřit 
září 09, 2007 21:35
... : Bara
Ja se nemohu upamatovat - cemu se rikalo cecka?
září 09, 2007 22:03
jo Aleno : Jasmina
To je pravda. Pamatuju pani co pletla teple fusekle,svetry,i trika,vse se vyplatilo,dneska je moznost koupit pekny svetrik za babku,kdezto vlna je drazsi,kdyz se pripocte prace...tak to uz delaji opravdu jenom nadsenkyne.
Ale ja osobne bych se casem zpatky vratit nechtela
Ale ja osobne bych se casem zpatky vratit nechtela
září 09, 2007 22:14
oprava,-v case : Jasmina
.
září 09, 2007 22:15
Báro, : Ája
Céčka? No přece takový ty umělohmotný barevný písmenka (vel. tak cca 1 cm, možná vo fous víc) Původně byly asi určený na takový ty závěsy - daly se spojovat do sebe. No ale my děti to sbíraly ostošest, byla to úzkoprofilovka, vzácný byly průsvitný, nejvzácnější pak fosforový, ve škole jsme o to na spojnici PVC hráli čáru, no prostě to byl vpravdě fenomén! :-))) Pak existovaly i jiný písmenka, vím, že jsem měla i eska, asi dvě áčka... Mám to doma ještě někde u našich schovaný, teď si s tím občas hraje dcéra, ale tu sbírací horečku - tu už nezná. Zrovna tak jako třeba obaly od žvejkaček, co jsme si vyměňovali - zdaleka nejvíc super byly ty s Donaldem.... A hele? To jako FAKT, že už jsem stará....? 
:-))))
:-))))září 09, 2007 22:21
Ajo, : Bara
tak tohle mi uniklo. Vubec nic mi to nerika. Ja jsem taky stara, no jak se to vezme. Kdyz ja jsem byla mlada, tim myslim hodne mlada a nekomu bylo padesat, tak to byl pro me starej paprda. Ted jsem ja prekrocila padesatku a pripadam si mlada......ale cecka? Ne, black out!
září 09, 2007 22:57
Nojo Báro, to je jasný, když je ti 50. : NČ
Céčka ti utekly, protože ty sama už jsi byla moc stará, a tvý děti zase ještě moc malý. Já jsem céčka s mou dcerou zažil naplno. Vono to zase až tak dlouhý trvání nemělo.
Jinak, podle těch průpovídek, jsem starej/mladej, tak zase ta trapná nejistota!
Dál bych to ale nerozesílal. A taky jsem už před časem zjistil, že mladší koťě sotva uchvátim a vzrušim poutavym vyprávěnim, že pamatuju, kdy po Praze místo dnešních tramvají jezdila koňka.
Jinak, podle těch průpovídek, jsem starej/mladej, tak zase ta trapná nejistota!
Dál bych to ale nerozesílal. A taky jsem už před časem zjistil, že mladší koťě sotva uchvátim a vzrušim poutavym vyprávěnim, že pamatuju, kdy po Praze místo dnešních tramvají jezdila koňka.
září 10, 2007 06:43
NC : Jasmina
Tak starej nejsi,nekecej))))))
září 10, 2007 09:23
Starej na céčka nebo na koňku? : NČ
.
září 10, 2007 09:28
Céčka : *Vodoměrka
byly hitem pro generaci dnešních pětatřicátníků - bože, kolik jsem jich tenkrát měla. Když bylo po jejich největší slávě, tak jsme z nich dělaly s holkama brože pro maminky a babičky - v kovové formičce na tlapky se céčka rozpustily na sporáku, do tekuté hmoty se strčil zavírací špendlík a po vychladnutí se vše krásně vylouplo... jejda, kde ty roky jsou.... :-)
září 10, 2007 09:52
nechci být za vykopáfku, : d@niela
ale mám ten pocit, že jedno měla ta doba dobré: nebylo tolik hraček (speciálně těch bezduchých, kterých jsou teď narvané obchody), takže si děti hodně věcí tvořily samy. Na céčkovou éru velice vzpomínám, vím, co byly dětičky za nějaký to mizerný céčko schopné 
. Taky se sbíraly známky - takové ty pytlíček za bůra, ale nádherné, přepestrobarevné...
Nebo: prodával se diaprojektor a svitky barevných film-pohádek. Večer se pouštěly pěkně jeden po druhém obrázek na stěnu, nejprve jsem povídala já, později už dětičky (a já jen poslouchala a v duchu se nesmírně bavila jejich fantazií). Ještě později si děti obrázky samy malovaly a pohádky přimejšlely...
Teď máme dvd, jen se zmačkne čudlík a všechno se dělá samo. Připadá mi to nyní všechno takové trpné, jak se ošklivě říká: konzumní.
Zajímalo by mě: ještě si kluci hrají s mašinkou na klíček?
Ještě si holčičky hrají s panenkami? Šijou si na ně? Sejdou se před domem jako "malé maminky" s kufříčkem propriet?
Nemluvě o takových prehistorických hrách jako je Na bolavé koleno, Přiletěl strejček z Ameriky, Pan čáp ztratil čepičku...
atd. atd. - znáte je ještě vůbec?
Připomínám, že mluvím o dětství generace nynějších třicátníků - ne našich prababiček :-).
. Taky se sbíraly známky - takové ty pytlíček za bůra, ale nádherné, přepestrobarevné... Nebo: prodával se diaprojektor a svitky barevných film-pohádek. Večer se pouštěly pěkně jeden po druhém obrázek na stěnu, nejprve jsem povídala já, později už dětičky (a já jen poslouchala a v duchu se nesmírně bavila jejich fantazií). Ještě později si děti obrázky samy malovaly a pohádky přimejšlely...
Teď máme dvd, jen se zmačkne čudlík a všechno se dělá samo. Připadá mi to nyní všechno takové trpné, jak se ošklivě říká: konzumní.
Zajímalo by mě: ještě si kluci hrají s mašinkou na klíček?
Ještě si holčičky hrají s panenkami? Šijou si na ně? Sejdou se před domem jako "malé maminky" s kufříčkem propriet?
Nemluvě o takových prehistorických hrách jako je Na bolavé koleno, Přiletěl strejček z Ameriky, Pan čáp ztratil čepičku...
atd. atd. - znáte je ještě vůbec?
Připomínám, že mluvím o dětství generace nynějších třicátníků - ne našich prababiček :-).
září 10, 2007 10:12
Malá pamětnická voprava!!! : NČ
to koleno snad bylo i bolavý, to nevim. Ale KAŽDOPÁDNĚ bylo KRVAVÝ !!!
září 10, 2007 10:17
:-))))) : NČ
Na krvavý koleno:
Hráči se chytí za ruce a chodí stále do kolečka. Přitom odříkávají následující text:
“Jedna hodina odbila,
lampa ještě svítila.
Druhá hodina odbila,
lampa ještě svítila….“
Tak se postupuje až do hodiny dvanácté a místo závěrečného „lampa ještě svítila“ hráči vykřiknou „lampa zhasla“.
V tom okamžiku vyskočí ze skrýše hráč, hrající krvavé koleno, a začne ostatní honit. Honí je tak dlouho, dokud někoho nechytí. Ten se pak stává krvavým kolenem a odchází se někam schovat. Ostatní hráči netuší kam, o to je pak „překvapení“ při odbití dvanácté hodiny větší.
Zdroj:
Miloš Zapletal, Hry ve městě a na vsi
Hráči se chytí za ruce a chodí stále do kolečka. Přitom odříkávají následující text:
“Jedna hodina odbila,
lampa ještě svítila.
Druhá hodina odbila,
lampa ještě svítila….“
Tak se postupuje až do hodiny dvanácté a místo závěrečného „lampa ještě svítila“ hráči vykřiknou „lampa zhasla“.
V tom okamžiku vyskočí ze skrýše hráč, hrající krvavé koleno, a začne ostatní honit. Honí je tak dlouho, dokud někoho nechytí. Ten se pak stává krvavým kolenem a odchází se někam schovat. Ostatní hráči netuší kam, o to je pak „překvapení“ při odbití dvanácté hodiny větší.
Zdroj:
Miloš Zapletal, Hry ve městě a na vsi
září 10, 2007 10:32
Jé, tak tomu jsme říkali : *Vodoměrka
na krvavýho dědka... nekecám...
září 10, 2007 10:50
A ještě k tomu krvavci... : *Vodoměrka
nebylo to jen u dvanácté hodiny, v kole chodila matka s dětma a matka se s krvavým dědkem domluvila, kdy on vyrazí chytit další oběť... joj, to byla hra... a na policajty a na zloděje jsme hráli... ale tam žádná krev netekla...
září 10, 2007 10:59
Jo, tak to taky bylo - hodina byla podle domluvy. : NČ
Ale u nás v Práglu to bylo jedině KRVAVÝ KOLENO!
září 10, 2007 11:02
Pamatuju - : Zdena
když se naši sešli večer v kuchyni (míněno rodiče a prarodiče) a dohadovali se nebo vyprávěli- jak kdy - jaké to bylo za jejich mladých let, co bylo a jaké to bylo a že to bylo lepší než to co je teď. Co kdo z nich dělal, co sis koupil za korunu a co dnes. Nešlo mi to na rozum. A teď jsem to já, kdo takhle porovnává a vnučka nechce věřit, že si nevymejšlím.
září 10, 2007 11:07
za to koleno se omlouvám :-))) : d@niela
Pochopitelně, že bylo krvavý...
jéje... takovej úplně první kontakt s horrorem
a pak se hrálo ještě na sochy, vzpomínáte?
No, nechci říkat, že to je "za našich mladých let" - krucipísek, vždyť jak říkám, hráli si to dnešní třicátníci!!
jen by mne zajímalo, jestli si to hrajou děti i dnes???
Víte někdo?
jéje... takovej úplně první kontakt s horrorem
a pak se hrálo ještě na sochy, vzpomínáte?
No, nechci říkat, že to je "za našich mladých let" - krucipísek, vždyť jak říkám, hráli si to dnešní třicátníci!!
jen by mne zajímalo, jestli si to hrajou děti i dnes???
Víte někdo?
září 10, 2007 11:22
taky jsme hráli na pikolu, : Inka
skovku, skákali jsme gumu a panáka, kluci měli z gumiček míček a hráli fotbal, chodili jsme do třešňovky krást třešně. Zpívali jsme na společných víletech autobusem se školou jak o život Generál Laudon, Když jsem já sloužil to první léto..., hráli jsme na papíře lodě, piškvorky, křížky a kolečka, k svačinám jsme měli čtvrtlitrové sáčky s mlíkem celá třída, jedli jsme za 0,20 haléřů Lipa a lízali barevný Vitacit. Chodili jsme do Jiskřiček, Pionýra a ke Svazákům. Pracovali jsme na vesnických akcích Z, stavěli jsme co bylo pořeba (koupliště....). Chodili jsme slavit MDŽ, Dožínky, Dořepnou, 1. Máj do průvodu a pak do hospody a na buřta, tancovat na Pouť, Posvícení, Karneval, Masopust, Máje, Velkonoční, Vánoční.....
září 10, 2007 11:33
Dani, : Jitka
já si spíš myslím, že ty hry, který jsi vypsala, jsme opravdu hráli i my, dříve narození, ne až naše děti. A to jsem byla ještě docela malá a děsnej strašpytel, protože stačilo, aby na mě kluci zavolali "krvavý koleno" a už jsem prchala. A úplně nejvíc mě bavila školka s míčem o zeď a skákání panáka. Taky jsme jakýmsi záhadným způsobem křížily nitě natažený na prstech a vzájemně si je přebíraly. Píšu s tvrdým y, protože to kluci určitě nedělali. A s tím zpěvem na autobusových zájezdech, to má Inka pravdu, a nejen se školou. Vzpomínám i na zájezdy s našima z práce a to se zpívalo vždycky. Člověk by skoro na některý věci zapomněl, díky za připomenutí!!
září 10, 2007 12:07
A co cukrkávalimonádačajrumbum? :-))) : Ája
nevim, jestli se hraje krvavý koleno, se přeptám dcéry, až půjdeme domů :-) Ale gumu moc neskáčou, pokud vim... My jsme taky hodně skákali takovou číslenou mřížku - na principu panáka - křídou na zemi se to malovalo... Taky jsme my holky hrály školku s míčem, myslim že i přes švihadlo se skákala školka... dobrý to bylo :-) Ale zas abychom je nostalgicky nevzdychali - dnešní konzum je hnusnej, to souhlasim, ale už tehdy - kdo neměl džíny, byl nemožnej, kdo neměl digitálky, byl nemožnej, kdo neměl tohle a támhleto z "tůzu", byl nemožnej... nebo minimálně ztrácel kredit.. Ale je fakt, že ty dnešní děti si ničeho nevážej, páč jsou zvyklý, že se všechno dá snadno obnovit, koupit nový atd...
září 10, 2007 12:07
... : Aglája
Nejlepší byla stejně roztahovačka, při které se házelo otevřenou "rybičkou". Ale na táborech jsme museli tajně...prý to bylo nebezpečné 
)
)září 10, 2007 12:35
no jo škola s míčem : Inka
a taky přes švihadlo, jo loni jsme si koupila švihadlo, už se mu kroutí špagátek v rukojetích, to jsem panečku zírala. Taky jsme hodně hráli míčové hry, na třetího, na jelena, vybíjenou, přehazovanou. V létě když bylo hezky, tak jsme se všechny děti scházeli u nás na silnici a hráli jsme až do noci nž padla tma. Ale moje děti to hráli také, naučila jsme je to. Také když jsem chodila s dětma na logopedii, tak mi říkali, ať se naučí skákat panáka, školku na gumu, švihadlo, s míčem, že zrovna právě tím, se u nich rozvíjejí takové ty motorické funkce, že počítáš, tleskáš, skáčeš a musíš si pamatovat jak po sobě a jak rychle, bylo to moc dobrý.
září 10, 2007 12:58
jo roztahovačka .... Hmmmmmmm, dost dobrý ! : NČ
.
září 10, 2007 13:11
jo : alena tečkovaná
a zapomněli jste hru na sochy, země město, školku s balonem, mlsná kozeo pojď nanzelí - máme dobrý, kyselý a last but not least Honzo vstávej, kolik je hodin.
září 10, 2007 13:23
jo a taky : alena tečkovaná
meleme meleme kávu - jedno zrnko pryč....
září 10, 2007 13:36
tohle všechno jsem si taky hrála, : ivanka
hrála si to moje máma i babička -
docela je možný, že je to ještě starší.
Ale nechápu, proč už to není?
že by to byla vina počítačů?
to snad ne.
docela je možný, že je to ještě starší.
Ale nechápu, proč už to není?
že by to byla vina počítačů?
to snad ne.
září 10, 2007 13:41
to s těma nitěma se : alena tečkovaná
jmenovalo kolíbka. A taky se hrály vrhcáby s kamenama - ty mi nikdy nešly - měla jsem volšový ruce
září 10, 2007 13:45
jojo : elena
to je marny, dneska mi jen kluci pod okny hrajou fotbal, ale na skakani gumy, vybiku, na tretiho, nebo treba klepacovou, kdy jeden chodil kolem klepadla na koberce poslepu a chmatal na ostatni co lezli jak opice po klandru:-)jeste jsme hrali zemekouli, kazdy dostal vysec kruhu a nejakym zpusobem pak ukrajoval jeden druhemu, bohuzel uz si nepamatuju jak, nebo neco jako sibenice, sedelo se v rade a jeden predrikaval na co to slovo zacina na co konci a hazel mic tomu kdo byl na rade....jo to byly casy, po skole ven a do tmy o nas rodice nevedeli, pak se vecer zaclo ozyvat piskani volani a nastal cas vecere:-)
září 10, 2007 14:21
No, jasně, Alenko, : Jitka
jmenovalo se to kolíbka! Panáka s vnoučaty už neskáču, ale onehdy jsem s nimi prvně v životě jezdila na zábradlí, taky jsme na jaře cvrnkali kuličky a dost často hrajeme země město a člověče nezlob se. Je pravda, že když jsem byla v tom věku, co jsou teď ony, ještě jsme neměli ani televizi, o dalších vymoženostech nemluvě a něčím se děti vždycky musejí zabavit.
září 10, 2007 14:40
Podle článku to pro mne vypadá nelichotivě. S tím věkem... : strejda
V článku vůbec nejsou uvedeny věci, které já pamatuji. Ne, Ohníček jsem si nekupoval. Tehdy však vycházelo mnohem zajímavější Téčko.
Ano, jsem muž, který je schopen říci bez výčitek ženě NE! Ale třeba takoví kámoši se mi nezačínají ženit, nýbrž umírat. Nedávno jsem si vzal horské kolo a sjel jsem kus hor i s částí Německa. To pak byla žízeň... Tím jsem se Vám pochlubil o svém sportování. To musí vědět úplně všichni. Ale zaplať Satan, že na nočním stolku nemám žádné léky. A tak bych mohl pokračovat.
Já jsem mj i pamětníkem. Tehdy jsem "vítal" i spojenecká vojska, v 68roce. A byl jsem dokonce i uvolněn z práce. Držel jsem služby u vysílačky, protože jiná spojení nefugovala, navazoval jsem kontakty s kým bylo třeba a posílal QTCs. To jsme si tehdy zaválčili... A všichni za Dubčeka!
Ležím-li několik dní nečinně na pláži, mám výčitky svědomí, co jsem za tu dobu nečinnosti mohl udělat. Viz loňská dovolená.
Když byla v módě céčka, už jsem byl dávno dospělý. Ne, neposlal jsem to nikomu, protože těch spamů je až tak dost.
Tak to je můj věk. Teď vidím, že jsem z Vás úúúúúúúúúúplně nejstarší a že si zasluhuji alespoň úctu ke stáří. MÍŠO! To platí zvláště pro Tebe.
Ano, jsem muž, který je schopen říci bez výčitek ženě NE! Ale třeba takoví kámoši se mi nezačínají ženit, nýbrž umírat. Nedávno jsem si vzal horské kolo a sjel jsem kus hor i s částí Německa. To pak byla žízeň... Tím jsem se Vám pochlubil o svém sportování. To musí vědět úplně všichni. Ale zaplať Satan, že na nočním stolku nemám žádné léky. A tak bych mohl pokračovat.
Já jsem mj i pamětníkem. Tehdy jsem "vítal" i spojenecká vojska, v 68roce. A byl jsem dokonce i uvolněn z práce. Držel jsem služby u vysílačky, protože jiná spojení nefugovala, navazoval jsem kontakty s kým bylo třeba a posílal QTCs. To jsme si tehdy zaválčili... A všichni za Dubčeka!
Ležím-li několik dní nečinně na pláži, mám výčitky svědomí, co jsem za tu dobu nečinnosti mohl udělat. Viz loňská dovolená.
Když byla v módě céčka, už jsem byl dávno dospělý. Ne, neposlal jsem to nikomu, protože těch spamů je až tak dost.
Tak to je můj věk. Teď vidím, že jsem z Vás úúúúúúúúúúplně nejstarší a že si zasluhuji alespoň úctu ke stáří. MÍŠO! To platí zvláště pro Tebe.
září 10, 2007 14:41
já měla všechny čtyřlístky : Inka
od prvního vydání, taky Rychlý šípy, jó časáky s bublinama.
září 10, 2007 15:00
téčko nepamatuju : alena tečkovaná
ale ycházela věda a technika mládeži a tam byly fakt dobrý věci.(a to jsem nebyla ani vědec ani technik) A pamatujete hry v rádiu v sobotu - "na rakvi dvanáct popíjí chlapů johoho ať teče rum! ve jménu ďábla sklenky se chápu - johoho ať teče rum!" tuhle dávali ostrov pokladů znovu, ale nebylo to ono. A tu písničku tam nezpívali - asi aby nám nestresovali děti, nebo co.
září 10, 2007 15:24
céčka : Kamila
pamatuju, skoro žádný jsem neměla a šíleně jsem tím trpěla. Ještě jsme taky skákaly gumu. Panáka jsem se synem skákala, meleme kávu měl rád ve školce. Čtyřlístků mám doma vázanou celou polici, syn je podědil po tatínkovi a sbírku zdatně rozšiřuje. Kolíbku malej taky hraje, celkem mu to jde a v družině s tím byl poměrně populární. Jo, Honzo vstávej jsem syna taky naučila, krvavý koleno neznám (název jo, pravidla ne).
Závěr: děti to HRAJOU, když je to někdo NAUČÍ
Závěr: děti to HRAJOU, když je to někdo NAUČÍ
září 10, 2007 15:59
čtyřlístky sbíraly moje děti : AlenaT
díky komiksům se můj mladší syn - takto dislektik - naučil číst.Taky odebírali (moji synové) ábíčka a kupovala jsem jim Pify. To za nás nebylo. Naši odebírali Květy...tak jsem četla ty Květy. Ve škole jsme mívali k dispozici VTM a byly tam fantastický věci - třeba to jak budou vypadat lidi za tisíc let ---úplně jako UFO - který tenkrát neexistovali. Velká hlava, malinký nožičky a ručičky, žádný vlasy a malý pusinky a místo zubů zrohovatělý dásně. Přesně jako Ufouni dneska. Nebo tam byly popsaný principy na jakejch bude vysílat (až někdy bude) barevná televize - my měli doma takovou, jakou má Hanzlík v "úsměvech". Nebo tam byly docela vědecká pojednání o záhadách, duchách a hologramech - který ještě neexistovaly a nejmenovaly se tak - ale byl tam podrobně popsán jejich princip a funkce. Jo, tam byly věci!!!!
září 10, 2007 20:56
Jo, mý vnoučky vždycky naprosto fascinuje povídání vo Tuzexu : NČ
.
září 11, 2007 05:59
taky jsem si vzpomněla, : Inka
když jsem chodila na střední jak jsem si po ránu chodila kupovat do trafiky Mladý svět, bez toho to nebylo to správné ráno a ten pak po stránkách, které nebyly sešité putoval celou třídou a četli jsme pod lavicí.
září 11, 2007 08:51
Článek a reakce na něj ve mě nevyvolávají pocit že jsem stará : Zdenka
( stará nejsem, jen si hodně pamatuju ) ale pocit jak bohaté jsme měli dětství. Nemyslím tím materiálně. Dnešní děti si už nedokáží hrát jako my a ani je to nebaví. Mám dvanáctiletou dceru, když byla malinká hrávali jsme hodně hry: Honzo vstávej, cukr káva limonáda, na schovku...a jiné. Bohužel většina jejích vrstevnic tyto hry vůbec nezná.
) ale pocit jak bohaté jsme měli dětství. Nemyslím tím materiálně. Dnešní děti si už nedokáží hrát jako my a ani je to nebaví. Mám dvanáctiletou dceru, když byla malinká hrávali jsme hodně hry: Honzo vstávej, cukr káva limonáda, na schovku...a jiné. Bohužel většina jejích vrstevnic tyto hry vůbec nezná.září 11, 2007 11:03
to nééé : Kamila
hele můj syn není žádný zlatíčko, jo. Ale! Nejoblíbenější hračku má! A v létě na chalupě se zavře do stodoly a u ponku tvoří. Sice se pak musíš zeptat co to je, protože to není ničemu podobný, ale ta radost! Stojím si za tím, že se děti ovlivnit dají. Ale je to těžká dřina, omezuju počítač, jsem kvůli tomu samo šíleně zlá matka.... no a tak
září 11, 2007 11:39
přesně Kami jak to říkáš, : Inka
naučit je hrát naše hry, nenechat se ovlivnit reklamama na hračky, když koupit hračky tak tvořivé a nechat je hrát si se svou fantzií, to se ovlivnit dá a moc. Mám malé synovečky, nemají moc hraček, ale ani to není nutné, mají různé nářadíčko, auta a bagry na písku, karty, kreslení, pastelky, modelínu, vodovky, řežou a ťukají, stačí koupit jen další hřebíčky......a jak si panečku dovedou pěkně hrát.
září 11, 2007 13:57
Teď jsem si vzpomněla : Ariana
ještě na jednu úžasnou kreativní stavebnici Merkur, kterou měl můj o 7 let mladší brácha. Až jsem mu záviděla, co všechno z ní dokázal sestavit.
Taky jsme si o prázdninách hráli na indiány, tehdy se tu poprvé promítal Vinnetou a všichni jím chtěli být. Máma nám udělala čelenky z pravých husích brk. Jó, to byly doby.
Taky jsme si o prázdninách hráli na indiány, tehdy se tu poprvé promítal Vinnetou a všichni jím chtěli být. Máma nám udělala čelenky z pravých husích brk. Jó, to byly doby.
září 11, 2007 14:50
Trochu optimistickej příspěvek : Krakonoš
My žijeme v takovým městečku, no spíš vesnici neboli řiti , a děcka moje i všech sousedů tyhle hry normálně hrajou. I když mají doma PC. Jsou zavalený hračkama, hlavně od babiček, který si tím kompenzujou svoje "chudý" dětství, přesto mají ty svoje nejmilejší. Není tak zle, jak by se mohlo zdát.
, a děcka moje i všech sousedů tyhle hry normálně hrajou. I když mají doma PC. Jsou zavalený hračkama, hlavně od babiček, který si tím kompenzujou svoje "chudý" dětství, přesto mají ty svoje nejmilejší. Není tak zle, jak by se mohlo zdát. září 11, 2007 21:53
... : Hani
Já si myslím, že záleží hlavně na nás, co jsme je naučili, co oni naučili jejich děti a i jak si s jejich dětmi my jako prarodiče hrajeme. Naš rodina je odjakživa hravá. Co já se s vnoučaty nablbnu-od karet přes hry na slova(dcerka musela nedávno klukům předvádět pískomila, no byla psina) i to země město, na pitomce,karty, ale i fotbálek, volejbal...
S vnuky jsme dělali "pohyblivé obrázky", tzn. něco si nakreslili, třeba domek s rybníkem, na pásky čtvrtky se nakreslily ryby, nebo ovoce, mraky, oči..a pak se proříznul obrázek a pásky zasunuly..a najednou ryby plavaly, ovoce padalo, mraky pluly..záleželo na fantazii. Kluci si umí uplést krásné velikonoční metličky, točené, s rukojetí jak od meče..
Jednou jsem zase dělala hlídací babku, kluci divoký..a tak je bylo nutno nějak zaměstnat: každý den byl jiný. No a jak tak stojím u plotny na sobě šaty s třepením, dlouhou paruku, na zádech luk a šípy, válečné barvy..kluci stavěli týpí a najednou-návštěva! No dodneska mi to připomínají..musela jsem s těma válečnýma barvama vypadat..
Kluci už jsou velký-16 a 12, ale blbneme pořád. A když se sejde celá rodina, moje sestry mají taky hravé děti, všechny už po 30, ale psina s nimi je..
Je to prostě jen v nás..
S vnuky jsme dělali "pohyblivé obrázky", tzn. něco si nakreslili, třeba domek s rybníkem, na pásky čtvrtky se nakreslily ryby, nebo ovoce, mraky, oči..a pak se proříznul obrázek a pásky zasunuly..a najednou ryby plavaly, ovoce padalo, mraky pluly..záleželo na fantazii. Kluci si umí uplést krásné velikonoční metličky, točené, s rukojetí jak od meče..
Jednou jsem zase dělala hlídací babku, kluci divoký..a tak je bylo nutno nějak zaměstnat: každý den byl jiný. No a jak tak stojím u plotny na sobě šaty s třepením, dlouhou paruku, na zádech luk a šípy, válečné barvy..kluci stavěli týpí a najednou-návštěva! No dodneska mi to připomínají..musela jsem s těma válečnýma barvama vypadat..
Kluci už jsou velký-16 a 12, ale blbneme pořád. A když se sejde celá rodina, moje sestry mají taky hravé děti, všechny už po 30, ale psina s nimi je..
Je to prostě jen v nás..
září 12, 2007 10:27
... : Hani
Po příchodu domů letěla taška do kouta a my letěli ven..večer se ozývalo-hooolky, domů!...Přesto jsme ve škole prospívaly..v pohodě. Myslím že tím, jak jsme rozvíjeli fantazii se nám i líp učilo, vždyť my si dokonce hráli na školu, dávali si diktáty..no dejte diktát kámošovi dneska...tssss
A když jsem si vás tady četla-jak se mi to dětství a mládí vrátilo..krvavý koleno, pivo víno, limonáda, paňák, sochy, Honzo vstávej..i to šití a pletení na panenky, hliněné panenky s dudlíkem, pak už naše dcerky sbíraly céčka, můj otec jezdil po Evropě a tak jich měly dostatek a vyměňovaly fest. Vnuci pak sbírali kartičky hokejistů, jezdila jsem s nimi na výměnné akce.
Je mi 54 a klidně si jdu s nimi zabruslit...a nejsem žádné trdlo. Před týdnem jsem chytala v bráně při rodinném fotbalovém mači na chatě.
Ale klidně si s nimi zahraju i na play station.
Prostě-na světě jsem ráda a doufám že tím nakazím i ty vnoučata a pravnoučata...
A když jsem si vás tady četla-jak se mi to dětství a mládí vrátilo..krvavý koleno, pivo víno, limonáda, paňák, sochy, Honzo vstávej..i to šití a pletení na panenky, hliněné panenky s dudlíkem, pak už naše dcerky sbíraly céčka, můj otec jezdil po Evropě a tak jich měly dostatek a vyměňovaly fest. Vnuci pak sbírali kartičky hokejistů, jezdila jsem s nimi na výměnné akce.
Je mi 54 a klidně si jdu s nimi zabruslit...a nejsem žádné trdlo. Před týdnem jsem chytala v bráně při rodinném fotbalovém mači na chatě.
Ale klidně si s nimi zahraju i na play station.
Prostě-na světě jsem ráda a doufám že tím nakazím i ty vnoučata a pravnoučata...
září 12, 2007 10:47
no přesně : alena tečkovaná
díky hře "země , město- atd! jsem slušně orientována v zeměpise a když na to přijde řeč, tak před dnešní mládeží těžce machruju. Co se týče geografických a historických znalostí, zdá se mi, že naše mládež velmi dohání mládež spojených států. Jinak přesně - přišli jsme domů, práskli taškou do večera nás nikdo neviděl.Přesto jsme stihli jak úkoly tak učení a byli jsme v pohodě. Měli jsme spousty kamarádů a šikana téměř neexistovala. A taky jsme vařily panenkám kašičky z nastrouhaných cihel a pískovce. Akaždá holčička měla kufříček, kde byly panenčí oblečky a materiál na další. A ta co měla mňoukací, nebo nedejbože chodicí mrkačku, byla za hvězdu. Já měla mňoukací a jmenovala se Jarmilka - kampak se asi poděla......
září 12, 2007 14:04
AlenaT : Hani
Máš pravdu, naši potomci budou za chvíli pitomci...
Proč se všude uznávaný školní systém přeorává podle západu. Proč naši studenti, např. na Sorboně neměli problémy, maximálně tak s řečí, to ano, to tady byla pomalu doba kamenná, tedy spíš sovětská. Všeobecný přehled už dětičky mít nebudou, snad až na sex, toho najdou na internetu až až. Taky jak nejlíp zavraždit svou babičku, jak si píchnout "koks", perfektní způsoby mučení-ponejvíc dětí a žen,to se jim už předkládá od ranních hodin a na všech programech. Ale nebudu až tak pesimistická, pár klaďasů a hravých dětí se snad vždycky urodí...
Proč se všude uznávaný školní systém přeorává podle západu. Proč naši studenti, např. na Sorboně neměli problémy, maximálně tak s řečí, to ano, to tady byla pomalu doba kamenná, tedy spíš sovětská. Všeobecný přehled už dětičky mít nebudou, snad až na sex, toho najdou na internetu až až. Taky jak nejlíp zavraždit svou babičku, jak si píchnout "koks", perfektní způsoby mučení-ponejvíc dětí a žen,to se jim už předkládá od ranních hodin a na všech programech. Ale nebudu až tak pesimistická, pár klaďasů a hravých dětí se snad vždycky urodí...
září 12, 2007 14:48
Ariano : bb
S Merkurem si hrál ještě můj syn, kterému je 16, koupili jsme mu to jednou pod stromeček. A s CHEVOU si hrály obě děti, měly postupně 1-3, vyřádily se u toho, ani nepotřebovaly Lego. Malovaly, četly, modelovaly. Díky tomu přežily zimu, než mohly zase vyrazit ven
září 12, 2007 15:18
jak furt říkají, že se děti mají naučit diskutovat : AlenaT
to by mě tedy zajímalo o čem vlastně, když budou kulový znát....
září 12, 2007 21:29
jo, a pamatujete se : AlenaT
někdy koncem sedmdesátejch let se hrály všude tzv. čínský žolíky, nebo se to jmenovalo autobus.Byla to nekonečná hra..strašně jsme u toho užili. Hráli jsme člověče nezlob se a hrál s námi i kocour, v životě jsem takovou legraci nezažila. A taky jsme hrávali pexeso - a pamatujete se na kvarteta? To už snad ani neexistuje - nebo hra zvaná Blechy....
září 12, 2007 21:35
Aleno T, budeš se divit, ale stačí zajít do hračkárny : *Vodoměrka
a zjistíš, že existují i kvarteta, blechy, pexesa a vůbec všechny ty hry, co se prodávaly v sedmdesátých letech a kromě toho ještě spousta jiných, o kterých se nám ani nesnilo.
září 13, 2007 07:53
Merkur : Kamila
dostal můj syn pod stromeček od tatínka loni! Některý věci se neměněj
září 13, 2007 09:18
Třicátnice... : Lenka*
Ahojky, třicátník ze mě bude příští rok Tak nevím jaký jsem pamětník, a co z toho vlastně znají ...sátníci.
Céčka mám doma ještě dva řetězy, dokonce jeden paragraf. Černý Petr, kvarteta apod. pořád existují, dokonce i s Mickey Mousem Takové ty obrázkové dřevěné kostky, co pasují k sobě a z každé strany dají jiný obrázek taky ještě existují. Merkura jsem kupovala mýmu mazlíkovi loni k vánocům. Taky jsme hrávali s kanastou Na zloděje a Zelenou louku.
Kromě výýýše vyjmenovaných her jsme hráli Na šlapanou (jak já měla podupaný nohy
), Rybičky,rybičky,rybáři jedou. Kreslili jsme barevnými křídami na chodníky, četla jsem Barbánka, Ábíčko a Mateřídoušku,kde na zadní straně vycházel na pokračování Čuník,Centík,Kvído a Hubert, v telce jsem sledovala Kabaret, Jojo s Molavcovou, Hupa a Hopa, Uzlíka a Mazlíka, a Míšu Kuličku, frčelo Pedro a Pompela, a na Commodoru 64 si hraju do dneška. Taky jsme si s maminkou na štítky kreslily přehýbaného panáčka na pokračování... Každý nakreslil hlavičku a štítek přehnul obrázkem dolů a vyměnil...dokreslil ručičky, atd... Pak z toho byli super ufouni A ještě něco podobného, jen psané. Psalo se postupně: Jaký,kdo,co dělal,kde,proč. A pak se to přečetlo celé najednou. To byla švanda na dlouhé zimní večery Taky jsem sbírala vystřihovací panenky, ke kterým bylo i vystřihovací oblečení a přehýbalo se na ně... i kabelky, botky a čepičky... Taky mi maminka na papír namalovala holčičku, její oblečení vysříhla, a pod obrázek se pak přikládaly vybarvené pestrobarevné papírky a holčička tak měla pokaždé jiné šatičky. Jo a ještě jsem si z krupicové kaše vystřihávala miminka s lahvičkou v zavinovačce.
Jenom nějak nevím, co byla hra Na pitomce (viz Hani), a Přiletěl strejček z Ameriky (viz Danielka). Ale jestli mohu poprosit, moc ráda bych se je naučila, případně rozvzpomenula... Děkuji, hezký den všem,
Lenka*
Tak nevím jaký jsem pamětník, a co z toho vlastně znají ...sátníci. Céčka mám doma ještě dva řetězy, dokonce jeden paragraf. Černý Petr, kvarteta apod. pořád existují, dokonce i s Mickey Mousem
Takové ty obrázkové dřevěné kostky, co pasují k sobě a z každé strany dají jiný obrázek taky ještě existují. Merkura jsem kupovala mýmu mazlíkovi loni k vánocům. Taky jsme hrávali s kanastou Na zloděje a Zelenou louku. Kromě výýýše vyjmenovaných her jsme hráli Na šlapanou (jak já měla podupaný nohy
), Rybičky,rybičky,rybáři jedou. Kreslili jsme barevnými křídami na chodníky, četla jsem Barbánka, Ábíčko a Mateřídoušku,kde na zadní straně vycházel na pokračování Čuník,Centík,Kvído a Hubert, v telce jsem sledovala Kabaret, Jojo s Molavcovou, Hupa a Hopa, Uzlíka a Mazlíka, a Míšu Kuličku, frčelo Pedro a Pompela, a na Commodoru 64 si hraju do dneška. Taky jsme si s maminkou na štítky kreslily přehýbaného panáčka na pokračování... Každý nakreslil hlavičku a štítek přehnul obrázkem dolů a vyměnil...dokreslil ručičky, atd... Pak z toho byli super ufouni A ještě něco podobného, jen psané. Psalo se postupně: Jaký,kdo,co dělal,kde,proč. A pak se to přečetlo celé najednou. To byla švanda na dlouhé zimní večery Taky jsem sbírala vystřihovací panenky, ke kterým bylo i vystřihovací oblečení a přehýbalo se na ně... i kabelky, botky a čepičky... Taky mi maminka na papír namalovala holčičku, její oblečení vysříhla, a pod obrázek se pak přikládaly vybarvené pestrobarevné papírky a holčička tak měla pokaždé jiné šatičky. Jo a ještě jsem si z krupicové kaše vystřihávala miminka s lahvičkou v zavinovačce. Jenom nějak nevím, co byla hra Na pitomce (viz Hani), a Přiletěl strejček z Ameriky (viz Danielka). Ale jestli mohu poprosit, moc ráda bych se je naučila, případně rozvzpomenula... Děkuji, hezký den všem,
Lenka*
září 15, 2007 19:16
