V pátek začíná první významná přímá volba v české historii. Přeji šťastnou ruku všem, ať už budete volit kohokoliv - i když výběr mezi dvěma kandidáty není svobodná volba. Je to volba pro pokročilé. Takže vítejme ve svobodné Evropě, kde národ své vůdce volí a nenechá si jen diktovat od patologických jedinců posedlých mocí a známostmi.
Jsme malá země a význam našich voleb, politiků i agitací tomu odpovídá. Teď mluvím o Hitlerovi, který dal tomu největšímu a možná nejvzdělanějšímu národu Evropy skutečně nezapomenutelnou lekci. Byl to směšný, hysterický řvoun, který sice volby vyhrál, ale vypadalo to, že by mohl být taky jen jedním z řady, kteří takzvaně vyhráli volby. V demokracii nikdo nikdy volby úplně nevyhraje, protože to má nanejvýš do voleb příštích. Hitler ve svém prvním povolebním projevu slíbil, že už nikdy volby nebudou. I dnes to zní jako docela dobrej vtip. Akorát, že on to se svou tvrdou menšinou proti jemné většině vybojoval.
Určil pravidla, zesměšnil soudce a prvními obyvateli koncentračních táborů byli Němci. Teprve pak přišli ti ostatní.
V Česku jsme ještě neměli čas si žádnou historii vytvořit, tak pokukujeme po okolí. Ani jsme se ještě pořádně neshodli od kdy vlastně existujeme. Od Přemyslovců, kteří se Přemyslovcema nenazývali? Od svatého Václava, o kterém Záviš Kalandra, popravený s Miladou Horákovou, tvrdil, že nikdy neexistoval? Od roku 1918, ve kterém vůbec nebylo jisté na jihu ani na severu, západě a východě, kde bude ležet československá hranice? Od roku 1945? Od roku 1993?
A přímá lidová volba politika, který má pro stát nějaký větší význam? Tak to je fakt poprvé. A jak jsem řekl na začátku, druhé kolo, volba mezi dvěma kandidáty, není svobodná volba. To se člověk stává hráčem na šachovnici demokracie a demokracie je zápas. Férový zápas podle dohodnutých pravidel. Ale v každém případě zápas a ten nezná slitování. Má ale zákony a soudce. Bez toho nejen fotbal, ale i volby jsou nesmysl. Nakonec i nájemní smlouva a právo na život.
Však je to jasné. Bez pravidel se nic nedohraje do konce. Svoboda je pod zákonem. Zní to nějak tvrdě, ale narazil jsem na to, když jsem četl cosi o anglickém právu. Pokud by ale neexistovalo bezpráví, tak není potřeba právo formulovat. Možná právě Anglie má největší a nejdelší zkušenost s bezprávím. Tvrdě se dobojovala k tomu, že svoboda je jen tam, kde je právo nezpochybnitelné.
To pak můžeme zvolit i debila, by vtipně komentoval Miloš, a měl by pravdu. Familiérnost vůči Milošovi není v tuto chvíli mimo. Od roku 1975 jsem si s ním tykal už dvakrát. Po emigraci jsem to zapomněl já a po fejetonu Mikuláše bez Miloše mě z toho vyvedl on.
Ale vraťme se do historie. Rok 2002. Já jsem se na Francouzském institutu v Praze neúspěšně pokoušel udělat něco pro svou francouzštinu. Ve Francii byly prezidentské volby. A to je pro Francouze první super extra liga. Volba nejmocnějšího v zemi, ve které dodnes prožívají jak tu lidovou revoluci, tak sebezcísaření Napoleona. Dech i srdce beroucí drama. Francie je nejen velký evropský stát, ale zároveň tvůrce svých dějin.
My Češi své dějiny zatím jen z dálky sledujeme. Ještě jsme nezasáhli. Dokonce jsme se ani ve škole o naší státnosti neučili, že při dobývání Slovenska v roce 1919, aby tedy konečně i fyzicky patřilo k Československu, veleli československým plukům italští a francouzští generálové. Bitva o Zvolen. Šnejdárkova válečná lest Senegal. Historie je pokaždé o vojácích, kteří jsou schopni uskutečnit politická rozhodnutí. Ne vždy jsme na to později hrdí. Z odstupem času to také může připomínat povídky Jaroslava Haška. Asi věděl o čem píše.
Takže tehdy, v roce 2002, byly všechny francouzské učitelky v Praze ve Štěpánské ulici levičačky. Do druhého kola se dostal Chirac a Lepen. Hodně pravicový pravičák a nacista. V kavárničce na dvorku jsem zažil jekot i pláč. Levicové hlasy srdce se rozprskly po úžasných kandidátech a propadly. Jenže druhé kolo je pro pokročilé. Nacista byl horší než "pouhý" politický nepřítel. Pravice i levice je ještě pořád v okrsku demokracie. Tak to nakonec pojmenovala právě Francouzská revoluce. A kde není levice nemůže být ani pravice, pak už je jenom dohoda o tom, že si nebudeme oponovat, že se domluvíme, že volby jsou jen divadlo pro plebejce, kteří zákony neznají, nevytváří a nemají nikoho, kdo by je kontroloval. Může se to jmenovat třeba Opoziční smlouva. Noví patriciové se vybodnou na bezmocné plebejce a domluví se rovnou mezi sebou. Takové příklady se najdou už ve starém Římě.
Volit šly všechny učitelky. Chirac dostal okolo 80% hlasů. Takové vítězství v demokracii není normální. Masivně ho volila i levice. A to jen proto, aby zůstali na půdě demokracie. Za jakousi jemnou hranicí už k ní totiž není návratu a to Francouzi ze své historie vědí.
My si svou historii teprve tvoříme. Dnes v měkkých a bezpečných polštářích unie s našimi evropskými sousedy. Jeden ze dvou kandidátů v sobotu vyhraje. Dech i srdce beroucí drama. Drama země, jejíž význam ve světě je neveliký. Díky Evropě ale je. Je fajn bydlet v dobré čtvrti. Člověk se pak nebojí ani v noci na ulici. Takže konečně volba, která není pro začátečníky.
JAROSLAV HUTKA
to já se (dneska) bojím. A spousta francouzů taky. Mají sice demokracii, ale občas jim v noci shoří auto.
A vo tom to je - frantici udělali chybu, měli si zvolit nácka a byl by (nejen) v ulicích pořádek a řád. Že to funguje, si před nějakym tim desetiletim vyzkoušeli jejich německý sousedi. Jen jim to tam pak nějak nedopadlo, nebo co, a dnes tam maj taky ten demogratyckej bor*el, jako frantici. Ale koho by zajímala nějaká minulost, hleďme do budoucnosti, né, kdo se furt má v tom starym svinstvu matlat? Tlustá čára všecko dycky vyřeší...
krakonoši, máš recht, ono je to ale s lidma vážně těžký. Buďto mají policejní stát a relativně bezpečno na ulicích, nebo nemají, ale toho různí živlové (ať domácí či importovaní) okamžtě zneužijí a je bordel. Tak to prostě je a bude, dokud se lidi nebudou chovat slušně. Slušně, nic víc.
. Možná pro mě není až tolik nečitelný obsah sdělení, jako autor.
Toho vážně nemusím. Ani sledovat...
A dokud nebudou mít za vzory slušné politiky například...
A jakou roli v tom hraje to, že Nohavica je mnohem oblíbenější než Hutka?
Já mám Hutkovy písničky ráda, i když jsou takový cáklý, ale jsou "svoje". Hutka se z režimu nepodělal, emigroval a protloukal se všelijak. Myslím, že takový člověk má právo se naštvat, když zjistí, že jeho kolega zvolil jinou, méně čestnou cestu. Učinit tak takovou písní, jako učinil Hutka, je trapné, až se z toho kroutí palce u nohou, ale fakta i přesto zůstávají fakty - N. spolupracoval, H. ne a dostal za to po tlamě. Je důležité toto, nebo forma, jakou se na to upozorní, případně, jak se často insinuuje, že H. záviděl Nohavicovi popularitu?
Jinými slovy, když někdo zveřejní, že jeho kámoš práskal, můžeme to tvrzení odmávnout tím, že je to nevkusné a že je za tím závist méně úspěšného, a nevidět za tím tu podstatu?
Námětem na kapitolu samu pro sebe by bylo, nakolik koho k tomu práskání/spolupráci zlomili, a nakolik pak skutečně škodil. Věřím, že těch zlomených, které tak či onak donutili ke spoluvině, muselo být dost, možná k nim N. také patřil, nesledovala jsem to až tak podrobně.
Ale proč je ostouzen Hutka, je-li jeho sdělení v podstatě pravdivé? Pro tu formu? Nebo pro to, že si nechceme nechat sáhnout na našeho svým způsobem idola, na člověka, jehož písničky na hranici zakázanosti nás držely v nelehké době a my nechceme slyšet, že bylo třeba všechno jinak?
I ja byl kdysi obvinen z "udavacstvi" a dodnes nad tim vrtim hlavou......
diskuze na toto téma na kudle proběhla zde: http://www.kudlanka.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=5036&Itemid=37&limit=1&limitstart=3
Já osobně jsem jednou byla vyslýchaná STB, v době kdy se dělaly ve výzkumáku věci pro vojsko. A nebylo to nic příjeného a to byl jen výslešeček...a co já vím, jak mě pak vedli v nějakých spisech, a to jsem na nikoho nic nepráskla.
TAkže tak.
Ono to Nohavicovo práskání a donášeni, bylo hlavně na Karla Kryla, se kterým se JN setkával v cizině. Já se dočetla o jednom výletu do Vídně, kde se JN setkal s Krylem.
No a protože nemám ty přesné informace přímo od zdroje, nejlépe přímo záznam z evidence STB, tak si netroufám posoudit míru JN provinění.
Vím taky, že na spoustu lidí tu tzv.spolupráci v podstatě navlékli. Kontaktovali člověka, udělali trošku bububu a nakonec zapsali zápis. Kdyby mého otce oslovili na ulici dva neznámí pánové, taky by rovnou neutekl, ani by je nemajznul po hlavě dlažební kostkou, ale trpělivě by vyslechl co vlastně chtějí. Že ho u toho fotí by si nejspíš ani nevšiml, a ejhle, spolupráce by byla na světě. Lidský faktor je určující a agenti STB museli vykazovat nějakou činnost, dost bdělou, takže nepochybuju o tom, že ty zápisy leckdy budou spíš slohové práce.
Hned mě taky napadá, jak strašně intenzivně a usilovně musel spolupracovat Waldemar Matuška, Marie Rottrová, Pavel Bobek, Žalman, vlastně všichni Minnesengři, Nezmaři, atd.
Jinak by přece nekoncertovali, nevydávali deska.
Ano, to moje sdělení o JN, mám ze soukromého zdroje, nikoliv však STB, jak Tě pošetile napadlo, ale od někoho, kdo se dobře s JN zná, a se mnou taky. Doufám, že po mně nebudeš chtít jméno ?! Já ale nemám tak moc JN za zlé, že ho "zlákali" (zastrašli), ale že jim říkal navíc to, co neměl. Jenže, jakmile si člověk začne pohrávat s ohněm, tak se většinou popálí.
Jinak s tou "spoluprací" to bylo opravdu dost ošemetné, ono těch zpěváků, či zpěvaček bylo víc, kteří byli vedeni na seznamu STB, jako "agenti-spolupracovníci", přestože vlastně ani nespolupracovali. Nevím však, proč uvádíš zrovna Rottrovou, Matušku, Bobka, Žalmana a další, to vydávání desek přece nebylo důkazem spolupráce s STB ?! To by pak, podle Tebe, museli spolupracovat všichni, kterým vyšla nějaká deska. I když "poslušní" být museli všichni. Nebo se mi to snažíš podsunout, jako můj argument ?
No a jestliže tvým zdrojem je "soukromý zdroj, co se s JN zná a s tebou taky, ale není to nikdo od STB, no tak je to zdroj zvaný JPP. Jedna paní, nebo jeden pán, povídal...
Tím se nikoho nezastávám, jen říkám, že my nevíme. A jak se zdá, ani ty nevíš. Jen se domníváš a věříš tomu, co ti sdělil ten, který JN zná.
No já znám dva poměrně dost známé herce, jeden z nich měl za tatínka hereckou hvězdu socialistické televize, ale člověče, rozhodně nemůžu říct, jak to s nima teda bylo, pokud jde o spolupráci s Stb ;-)
Proč uvádím zrovna ty, co uvádím? no právě proto. Jsou moji oblíbení a přitom tolik, tolik hráli, vystupovali, někteří z nich i do ciziny jezdili. Možná mají jen štěstí, že někdo po 22 letech nevytáhnul odkudsi nějaký kus zápisu a neudělal z toho mediální aféru.
]http://kultura.idnes.cz/nohavica-priznal-spolupraci-s-stb-drl-/hudba.aspx?c=A060529_171608_show_aktual_ob
Odborníci, kteří se zabývají rekonstrukcí estébácké sítě na základě jiné dokumentace než samotných svazků, se nedávno podařilo nalézt v archivu někdejší Krajské správy StB v Ostravě sedmistránkový fragment Nohavicova spisu. Písničkář nesl krycí jméno Mirek, v dokumentech je označován jako "pramen".
V záznamu Nohavica vypovídá o své návštěvě ve Vídni v létě roku 1989, o setkání s Karlem Krylem, Pavlem Kohoutem a dalšími osobnostmi českého kulturního exilu. Odborníci se nicméně shodují, že písničkář nepodal StB žádné informace, které by nevěděla, nebo které by kohokoli mohly poškodit.
Zdroj: [url=http://kultura.idnes.cz/nohavica-priznal-spolupraci-s-stb-drl-/hudba.aspx?c=A060529_171608_show_aktual_ob
http://kultura.idnes.cz/nohavica-priznal-spolupraci-s-stb-drl-/hudba.aspx?c=A060529_171608_show_aktual_ob
Taky jsme je kdysi doma měly, ale už shořely.
Já uznávám, že ten, kdo byl takto "uloven" je svým způsobem také obětí, ale hrubě se mi nelíbí tvoje relativizace - když se zapleteš s peklem, ale jenom tak, že práskneš někoho venku, komu to vlastně snad ani nemůže uškodit, tak vlastně o nic nejde.
Specielně od Tebe mě tenhle názor dost nemile překvapil.
Já jsem žádný výslech neabsolvoval, ale mám dobrou představivost, ani bych nechtěl a tak bych netajil nic o čem bych byl přesvědčený, že nikomu nemůže ublížit.
Dirk to zase trochu nepochopil, ale to nic nevadí. Informovaný Sidon asi ještě pleje, i když i ty děti tu už proběhly...no myslím že k danému tématu to asi bude vyčepávající.
Tady je to popsáno docela hezky od samého Nohavici:
http://www.nohavica.cz/cz/jn/clanky/cl_cz_09.htm
Ona i informace, o které byl člověk přesvědčen, že "nemůže nikomu ublížit", jako že dotyčný pije ráno kafe se dvěma cukry a netučným mlíkem, mohla být použita na zlomení toho člověka "vidíte, všechno o vás víme".
Člověka vydíráním donuceného ke spolupráci nelze s čistým svědomím označit za udavače, nicméně to, co činil, prostě košer nebylo. A ano, to, že tak činil s pomyslnou pistolí u spánku, je polehčující okolnost, ale prostě se nedá říct, že to košer bylo.
Spoustu lidí STB jen kontaktovala, tomu většinou nešlo nijak zabránit, ale záznam o tom už je. Vždyť si pro lidi chodili i na pracoviště, když je chtěli zdiskreditovat, ti lidé nic neprovedli, ale - "tehdy za nima přijela STB, někam ho odvezli...".
Nevidím smysl v tom, vláčet někoho blátem 20 let poté. Kdyby aspoň spolu s tím tzv. spolupracovníkem byli na pranýři i ti estébáci, co ho měli v úkolu. Ale kde je jim konec, že..
Zcela jiný je případ Pepy Štreichla i když podepsal jako mladý pod nátlakem a neuvědomoval si zřejmě, co tím způsobí jiným, TADY žijícím lidem, jako byl Nohavica – lidem, na které stb dosáhla. V mých očích je ten rozdíl podstatný, pokud by se nezjistilo, že „donášel“ Nohavica i na lidi žijící v ČSSR, na které stb mohla dosáhnout. Pak by to bylo smutné, ale já sám nedokážu říct, jak bych se zachoval, když bylo jasné, že se ze zadrátované země nedá utéct a ani jsem utéct nechtěl. Já měl v záznamech strejdu žijícího v USA – v srdci imperialismu, který emigroval hned po Vítězném únoru, což se nezapomínalo, takže mě by na Západ nepustili, jako třeba mikina nebo Michala :-).
Pamatuju si dobře, jak někdy v říjnu ´89 přinesla kolegyně do práce „Několik vět“, prakticky se vším jsem souhlasil a každý večer pak poslouchal na Hlasu Ameriky, jak čtou jména lidí, co je podepsali. A představoval jsem si, kdybych i já podepsal a četli mě tam, jak by si jednou večer pro mě přijeli tři páni k nám domů a odvezli mě k výslechu. Máma by koukala, co se děje, protože by nevěděla oč se jedná, mě by vyhodili z práce se záznamem v posudku, se kterým bych už dobrou práci nikde a nikdy nedostal, protože to bylo na věčnost, celé VŠ studie v hajzlu jenom proto, že jsem souhlasil s kusem papíru, kde byla sice napsaná pravda, která ale podkopávala socialistické zřízení, vládu dělnické třídy na věčné časy. A tak jsem to nepodepsal, taky to po mě nikdo nepožadoval. A když začaly demonstrace v Praze, tak někdy 21-22. listopadu ´89 jsem vezl v Sušici stopařku a ptala se mě, jestli s těmi studenty souhlasím a já říkal, že bych jim přál, aby vyhráli, ale že nevím, jestli se jim to povede, spíš asi ne. A zároveň jsem nevěděl, co je ta mladá holka zač, jestli před ní můžu mluvit otevřeně co si myslím a jestli to třeba někde nenahlásí . . .
