a co je to "správný řád společnosti" bude rozhodovat kdo? a jak?

Nějak mi to připomíná jiné, co se taky oháněli "národem", jak ušlechtilé, že - a co z toho povstalo?

Nevím, proč by mi měl být milejší zloděj než slušný člověk jen proto, že ten první je Čech a ten druhý Arab.

Ale to je ten hnusný relativismus, proti kterému je nutné bojovat, že?

Lidi celkem nemají rádi když dostanou heslovité a nesmírně krátké popisy všech těch izmů, protože jsou to závažné náměty které nejde rozškatulkovat do několika rezolutních prohlášení, která se nám hrnou jako lavina hlavou a je jich tolik, že jim to vlastně bere hodnotu.

Tento způsob popisu u lidi prostě tolik nezabírá. Zaprvé je tzv. pseudointelektuální a působí dojmem takové geniality, že to normální smrtelník nemůže pochopit. Při bližším prozkoumání jsou to fráze které rozumné osobě zanechávají pocit údivu a bezbrannosti. Je tam také určitá zloba, jak jsou věci, a jak byly, a kteří lidé jsou 'vhodní' a kteří ne, dokonce i něco o nadřazenosti kultur, ach bože.
A já budu vždy na straně toho 'blbého' čtenáře který, myslím, tohle vše dovede nejen odhadnout, ale i posoudit.

tak tady s Vlastikem bych asi nepokecal...

aby se pristehovalci prizpusobili zemi, kam se pristehovali tak take p. Vlastika cist s klidnym srdcem nemuzu. Diky Hanko za slovo, kterym jsi to vystihla "pseudointelektualizmus" je presne slovo. Shrnout vse spatne teto doby, prospikovat to par polopravdami a skoropravdami a zamichat to do radoby filozoficke podoby. Musim uznat, ze v tomhle je clanecek fakt uspesny.

Muze mi nekdo vysvetlit, co chtel autor rici timhle?
"Studování a ježdění po světě do pětatřiceti let a střídání partnerů společnost ostrakizovala, protože řád společnosti byl zakotven v dějinách, vycházel z minulosti a budoucnost v něm byla zabudovaná. V dějinách zakotvený tradiční řád byl narušen právě individualismem a relativismem, protože lidem nevyhovoval z prospěchových a hédonických důvodů. Není to samozřejmě záležitost jednotlivců, ale řádu. Dnes mnozí jednotlivci by se rádi chovali zodpovědně, ale společnost jim v tom nepomáhá a všechny aspekty paradigmatu je od toho odvádí."

že zná mnoho oporných termitů

krakonoš:

*Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou
chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva
starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů a
demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a
demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože
zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než
dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.*

Sokrates

Na toto téma je obtížné debatovat. Každá doba přináší své "novoty". Názor nás staších, nastupující generace nehodlá poslouchat. Také jsme se ušklíbali.
Ale! Malér je za rohem. Bude hůř. Jsem jen zvědav jak to naše konzumní rozmazlená společnost zvládne.

v anglicky mluvících zemích mají na to jedno rčení - every generation blames the one before.

výhradně myšlenková chudost předkládaného díla
Druhý díl mi přijde obsahově ještě chaotičtější, než první Nepokecali bychom též určitě, ale autor by byl hluboce přesvědčen, že jen z toho důvodu, že mé IQ nedosahuje nebeských výšin jeho IQ

Individualismus není sobectví, ale je to nepochopení potřeb společnosti a její budoucnosti. Když někdo nepochopí, že dlouhé studování a ježdění po světě vede k založení rodiny v pozdním věku, problémy s tím spojené, děti ze zkumavky a další. Když nepochopí, že společnost potřebuje děti zdravé a v dostatečném počtu, potom je opravdu těžké. Nevím o čem potom opravdu diskutovat, když se naprosto jasné a pochopitelné věci nechápou jen pro individualistickou zabedněnost.

určitě individualističtí zabedněnci stoprocentně nejsou!

Spíše mne napadá, zda není náhodou ryzí individualistickou zabedněností přesvědčení, že můj nutně subjektivní pohled na svět je absolutní pravda o tomto světě?????

ale protistrana musí pochopit základní věci, které tvrdím, když chce diskutovat. Já diskutovat chci. Třeba o tom, jestli je takové jednání (tedy snaha o založení rodiny ve čtyřiceti letech) splávné a zda to společnosti slouží nebo ne. Nezapomeňme, že potomstvo je důležité, musí se zachovat evropská kultura, jinak se nezachová ani svoboda. Takže dámy, kterým je jedno, zda vymřeme nebo ne, potom skončí v burce a budou kamenovány za desetinu toho, co tady říkají. Poku se tak nestane, potom jen díky těm, kterým společnsot a její budoucnost na srdci leží.

že určité body článku (věty) je nutné rozvinout.
A pokud možno ještě příkladovat...
Když jsem chodil do školy, také jsem si - pokud jsem to stihl - psal při výkladu poznámky, body, aby se mi později, po přečtení poznámek, vybavil pokud možno celý obsah k dané problematice. Vždyť je to logické.

A ještě bych rád pana autora obeznámil s určitým zdejším škatulkováním nebo lépe řečeno, zařazením diskutéra na úsečku politického spektra. Úplně vlevo se dostanete velmi snadno. Stačí se vyjádřit krajně nepravicově, tj. kritizovat současnou vládu a její kroky. V tu ránu jste úplně vlevo. Ale třeba takový zdejší pan Krakonoš jde ještě dál. Ten v tom má tak jasno, že rozlišuje s kým by šel a s kým by nešel na pivo. Takže pane Podracký, pivo si s Krakonošem asi nevypijete. Jste zařazen.
A mohl bych pokračovat, ale nechce se mi.

Petronilo (pokud tu jsi),
Když byla má Petruška malá, chodíval jsem s ní nakupovat. Nikdy se to neobešlo bez nějakého mlsku. Pointa však spočívá v tom, že Petruška nikdy, podotýkám že nikdy, neodhodila ani malý papírek od bonbonu na zem. Natož papír od nanuku. Vždy ho držela v ručičce až ke koši nebo mi ho dala do kapsy.
Já doufám, že to nemusím rozvádět, že víš, co jsem Ti touto mikrohistorkou chtěl naznačit. A v tom to je...

nechci rypat, protoze se mi libis a souhlasim s tebou temer vzdy. Krome toho ja jsem silne nalevo s obcasnymi pravymi uklony.
Ale neni snad tvoje dcera nekde ve svete a letuskuje si i kdyz uz asi neni osumnactka? Aspon takove neco se mi tu mihlo pri cteni. Tohle do obrazu p. Vlastika nezapada. Mne se to libi a myslim si, ze holka dela dobre. Ale zavani to individualizmem a to se p. Podrackemu nelibi.
Ja si naopak myslim, ze individualizmus je fajn a vubec nemusi znamenta sobectvi. Ja mela toho "neindividualizmu" vic nez dost za casu "budovani socialismu". Dneska si mladi muzou sbirat zkusenosti po celem svete a moc jim to preju. Krome toho "transkontinentalni michani genu" je pro lidstvo taky dobre, nebudeme degenerovat tak rychle jako bez toho. Takze to neni hedonisticke ale striktne pozitivisticke.

ale to mluvíme o diametrálně odlišných věcech.

Ten Tvůj příklad s Petruškou je v podstatě o tom, o čem mluvím i já - že člověk by se měl ke svému okolí chovat slušně a ohleduplně a nemyslet jen na sebe, a to snad jde i bez vypjatého nacionalismu.

To, o čem mluví pan Podracký, je patrně to, že by kromě toho, že se bude chovat slušně, nekrást, pokud možno se nerozvádět, mít v úctě svou rodinu, měl podřídit svůj život jakési iluzorní "záchraně národa", patrně tedy nestudovat, necestovat, založit rodinu v osmnácti a mít nejmíň pět dětí, aby ty pohany hnusný nějak dohnal.

Nevím, jak Ty, ale já raději zůstanu hnusným individualistou, co nelže, nekrade, úplatky nedává ani nebere (ač byl jednou právě za toto na Kudle zpucován), má rodinu a přátele, váží si jich, snaží se vydělat na chléb svůj vezdejší a zároveň vychovávat své děti k úctě k sobě samým i ke svému okolí a neodhazuje papírky na zem, ani když ho nikdo nevidí.

Nevím, kdo by měl právo žádat cokoli nad to.

týkající se nás, čtenářů a zejména čtenářek, nejsou vůbec správná.
Osobně mi nečiní nejmenší problém "pochopit Vaše základní věci", čtení obsáhlých knih mi rovněž nepřijde zatěžko, nicméně Vaše názory jsou od těch mých příliš vzdálené. Nevidím svět tak černobíle, nemyslím si, že je nutno zachovávat jen staré způsoby řešení a vůbec s Vámi nesouhlasím v tom, že současná mladá generace se se svým studiem, cestováním a zakládáním rodiny v pozdějším věku dopouští provinění na společnosti. Věk není pro rodičovství až tak podstatný, důležitá je jen kvalita rodiče. A současní noví rodiče, především otcové, ve věku mých dětí, jsou v průměru mnohem lepšími rodiči, než jsme byli my nebo i předcházející generace. Moc se mi líbí, že převším otcové svou otcovskou roli takto často zrekonstruvali, že nelpí na nějakých tradičních rolích, které se nikterak neosvědčily, protože je to k výraznému prospěchu jejich potomků!
Možná by to chtělo se zamyslet, zda to staré bylo vždy opravdu dobré, protože to, že něco lidé dělají, myslí si, říkají dlouho ještě neznamená, že je to správně a jediné možné řešení. Mnohdy se celé generace reprodukovala pěkná zvěrstva.
Je to i o úhlu pohledu na svět, budu-li chtít, uvidím tam převážně negativa, jak to vidíte Vy. Ale to představuje nebezpečí, že přehlídnu pozitiva ve vývoji, tudíž můj obraz společnosti bude nutně zdeformovaný.
A nesdílím ani Váš strach ze zániku českého národa a Evropy. Nezaniknou, jen se zrekonstuují a to ještě přece vůbec neznamená, že to bude špatně, protože nové a méně konzervativní, ne?
Základním projevem života je pohyb, tudíž vývoj a Vy mi, bohužel, připadáte, že jakýkoliv vývoj považujete primárně za špatný a bijete na poplach pro zachování starého, bez rozlišování kvalit nového i starého.
Zdaleka ne všechno staré a tradiční je dobré a vše nové je špatné.

Myslím si, že moje myšlení není staré, pokud zodpovědnost za společnost a její budoucnost vidíte jako starou myšlenku, potom možná ano. Ale ona to není myšlenka stará, ale věčná. Problém současného života vidím v tom, že nemá pokračování, to neznamená, že mnoho věcí není dobrých a že vše je špatné. Nevadí mi cizinci, ale musí se přizpůsobit. To u muslimů je vyloučeno. Takže vymírající národ, který za dvě generace bude mít jen třetinu stávajícího stavu a to ještě většinu starců, bude mít obrovské problémy se zdravotnictvím a důchody, pokud přijme cizince v tak velkém nnožství, zanikne evropská kultura a ty ženy, které chtěly tak vysokous svobodu, že si ani neuvědomili, že by měly mít také děti v dostatečném počtu, potom připraví těm mladým burku a středověký režim.

moc hezky napsáno, souhlasím.

Pane Podracký - ale co přesně si tedy představujete tou "zodpovědností za společnost" krom toho, že budeme mít hodně dětí?

Kromě toho, když už jsme u té rodiny - Vy se tváříte, jako by o počtu dětí rozhodovala pouze žena (ponechme teď stranou, jestli větší počet dětí je skutečně řešením) - ale ve funkční rodině jsou na rozhodování vždycky dva, takže byste odpovědnost za ty burky měl rozdělit také napůl. Navíc velmi často je v páru tím, kdo chce více dětí, žena, muž již další děti nechce (a má právo nechtít). Co Vy na to?

ale daleko horší je, že na děti nejsou peníze.
U naší kultury neexistuje nařízení mít hodně dětí, kdežto oni mají děti jako zbraň (podmaníme si Evropu dělohami našich žen), nebo jako výdělečný prostředek (naši drazí velice přizpůsobiví "nepřizpůsobiví").

A tak, když je v rodině jedno dítě (už nejsou běžné vícečetné rodiny), tak není divu, že český národ vymírá.
Pokud ho podle vás ale zachrání emigranti...

co je to "na děti nejsou peníze"?

Pořizovací cena je nulová , náklady na údržbu jsou pravda větší, ale tady je na místě se zamyslet, zda opravdu naše děti POTŘEBUJÍ tu spoustu nesmyslů, které do nich obvykle cpeme.

A byla bych velmi opatrná na rozdělování na "my" a "oni". Militantní zastánce jakéhokoli náboženství či ideologie, kteří jsou ochotni jít přes mrtvoly, bych trestala, ale v čem je slušný (tedy nenásilně se projevující a zákony dodržující) hinduista či muslim horší než "můj" člověk, který by mi nejradši nakazoval, jak dlouho mám studovat či cestovat a kolik mám mít dětí?

neřeší konkrétní věci, ty musí vyřešit lidé v demokratickém režimu, když zaujmou "nadčasové myšlení", které dnes nějak omezeně lze pozorovat pouze u ekologů. Pokud si lidé uvědomí podstatu problému, dokáží najít řešení, tedy i to, aby bylo dětí přiměřené množství a rodily se mladým zdravým ženám, protže je to zravé a přirozené. Ohledně zdravé výchovy se také najde cesta. Jak jsem napsal, je to otázka "řádu" společnosti a výchovy v něm. Lidé vychovaní v současném individualistickém řádu považují za "nepatřičné", když se jim připomínají samozřejmé a přirozené povinnosti k národu a lidstvu, tedy mít děti a dobře je vychovávat. Ale v jiném řádu budou třeba považovat za samozřrejmé, že tuto povinnost musí splnit a celá společnost jim v tom bude pomáhat. Individualistické myšlení to nechápe. Pohybuje se jen v současném řádu, neuvažuje, že by mohl být jiný řád, který by zajišťoval svobodu, ale též vyžadoval zodpovědnost.

a jak byste si ten řád zajišťující svobodu a zároveň vyžadující zodpovědnost tedy
představoval?

Svoboda totiž mimo jiné spočívá i v tom být i tím individualistou, nemít žádné děti a cestovat po světě až do smrti.

Pokud byste lidem chtěl takové věci nařizovat, tak už se pohybujeme někde úplně jinde než ve svobodě a demokracii, nemyslíte? Nebo zastáváte spolu s jistým klasikem názor, že "svoboda je poznaná nutnost"?

Ale jestli chcete něco praktického, k semknutí rodin a k co největšímu počtu dětí by mohlo přispět třeba to, že by se zcela zrušily státní důchody a člověk by byl pak na stará odkázán pouze na vlastní potomstvo, jako někde v Africe nebo v těch muslimských státech. Otázkou je, jestli bychom právě toto chtěli.

vyjímám z vašeho textu výše:

To, o čem mluví pan Podracký, je patrně to, že by kromě toho, že se bude chovat slušně, nekrást, pokud možno se nerozvádět, mít v úctě svou rodinu, měl podřídit svůj život jakési iluzorní "záchraně národa", patrně tedy nestudovat, necestovat, založit rodinu v osmnácti a mít nejmíň pět dětí, aby ty pohany hnusný nějak dohnal.

V žádné větě tu p. Podracký nenapsal, že se nemá studovat, cestovat, zakládat rodinu v 18 a mít nejméně pět dětí.

Ale souhlasím s ním, že je bláhovost, aby ženy zakládaly rodinu až po 35 létech (jen tady, na Kudlance, píše plno mladých žen, že by se chtěly honem vdát, mít děti - a je jim už dost přes třicet!
A nikde nepíše, aby se nestudovalo! Ano, studovat, jezdit do zahraničí, samozřejmě, ale nezakládat rodiny kolem čtyřiceti. (mluvím o věku žen!)
Pak není divu, že je tolik klientek asistované reprodukce, že jsou pronajímány dělohy nemajetných žen. Neodsuzuju to, abyste zase neosočovaly mne, ale jsem přesvědčen, že kdyby se nečekalo až téměř do menopauzy, nebyly by problémy.

Nezlobte se, ale je vidět, že vám už docházejí argumenty, když používáte podpásovky.

OK, tak si odpustím ironii, ale pravdou zůstává, že většina lidí za komančů zakládala rodiny brzy a i přesto nemívali více než dvě děti.

To už dnes vidím vícečetné rodiny častěji.

Ale odpustím-li si tu ironii, tak je pro mě neskousnutelných více věcí, o kterých pan Podracký píše.

Především ty rodiny - Vy myslíte, že je špatně, máme-li svobodu volit, kdy uzavřeme rodinu a zplodíme děti? (Ponechme stranou, že na to musí být vždy dva a že tedy na té volbě nesou pánové i dámy zhruba stejný podíl odpovědnosti). Myslíte, že je špatně, pokud si někdo řekne, že více než jedno (dvě, tři) děti by nezvládl zodpovědně vychovat a tudíž si je nepořídí? Bylo by lépe si jich pořídit co nejvíc bez ohledu na to, zda se o ně dokážu postarat?

I další myšlenky pana Podrackého mi připadají přinejmenším zvláštní.

"Majetková rovnost byla odmítnuta, protože neodpovídá individualistickému ideálu." To zní skoro jako komunismus - všichni máme stejné žaludky. Jenže ta majetková nerovnost, nepřekročí-li určitou míru, naopak lidi motivuje - budu-li vědět, že budu jako pilný pracovník mít úplně stejně jako flákač, tak proč bych se měla dřít i za někoho jiného?

"Rovnost muže a ženy (genderový feminismus) nutí se chovat ženu a muže shodně, to znamená, že nejdůležitější je rovnost výkonů v zaměstnání." - takže tedy není správné, aby si muži a ženy byli rovni? A je skutečně nutné se chovat jako někdo jiný, chci-li, abychom si byli rovni? A jak a kdy rovni, před zákonem, v majetku, v práci, v rodině?

Takových věcí je tam mnohem víc, ale teď musím pryč, ještě se k tomu vrátím.

ale začíná to být "na tělo". Paní Petronila dala nějaké otázky. Jsem jim velice rád a vůbec jsem rád celé diskusi.
Ohledně svobody - každý řád omezuje svobodu, i ten stávající. Nemůžeme všechno, musíme se podřídit mnoha věcem, třeba na silnici jezdit podle pravidel. Nejvíce ovšem vždy existuje nějaká "usměrnění". To může mít prospěchový nebo morální rozměr. Příkladem jsou třeba i současné dětské přídavky (odpisy daní), příplatky za ošetřování člena rodiny, aby stát ušetřil na lůžku v nemocnici. Usměrňování bylo vždy. Když museli děti živit své staré rodiče, byli usměrňováni k tomu, aby měli více dětí a tím lepší obživu ve stáří.
Potom je usměrňování morální, to zn., že společnost prostě rodiny uznává, zaměstnavatel dá přednost ženatému muži (ženě) před svobodným, byt dostane jen rodina a pod. To jsou příklady z minulosti, ne všechny jsou dnes akceptovatelné.
Domnívám se, že by zcela stačilo, aby mladá rodina dostala byt s nějakým rozumným nájemným, byla jistota zaměstnání (zajistila by obec), státní důchod by byl jen malý, něco by se dalo našetřit a jinak by z daní dětí se odečítal důchod rodičů. To by mělo za následek jednak zamyšlení, zda nemít dětí více a také je dobře vychovat, poskytnout vzdělání a pod., aby měly vysoké platy. Kdyby někdo chtěl jezdit po světě, mohl by, měl by svobodu, ale zaplatil by si to. Od 26-ti let by platil vyšší daň, té by neutekl, byla to povinnost vlastně zaplatit jiným lidem více dětí, aby prostě ten, kdo děti nemá zaplatil by je jinde. Svoboda tím omezena není. Jen se zvýší zodpovědnost.
To je jen lehký příklad, který mne napadl. Další může být: Rodiče by měli za děti do jejich dospělosti volební právo. Obec by zřídila školky a jesle za nízký peníz.
Doufám, že mi neřeknete, že je to převzato z komunismu. Něco je ze Švédska.
Hlavní je ovšem výchova a přesvědčení, že jsem součástí přírody, nemohu si dělat co chci, mám určité povinnosti. A to nejen k lidské společnosti, ale také k přírodě samotné.
Jinak znovu opakuji: Řád, který akceptuje přirozenost a zodpovědnost za budoucnost svobodu chrání. Jestliže extrémní potrava vede k tloustnutí, extrémní svoboda vede k zanedbávání povinností. Přesto potřebujeme úměrnou výživu, i úměrnou svobodu.

My starší jsme asi fakt zralí na porážku. Aneb fenomén zvaný generační problém?

Přelouskal jsem diskusi a pokusím se být stručný.
Aleno P-H, zmínila jsi se o dceři, že dělá dobře když „letuškuje“ v cizině (hergot, to je asi nové české slovo, že? Ta čeština někdy dostává záhul... :-) a poznává svět. (Moje žena si to však nemyslí :-) ) Položme se však na otázku, co tomu předcházelo, že odešla? To je totiž velmi důležité a souvisí to s naším současným školstvím. S něčím smradlavým v tomto státě. A o školství je zde také řeč. Za mých časů však něco podobného nepamatuji.
Po absolvování UJEP, nastoupila dcera na soukromou základní sportovní školu, kde učila tři roky. Když zjistila, kam se naše školství ubírá, jaké praktiky se zavádějí, opustil ji elán, nadšení a ze školství odešla. Sám pan ředitel ji totiž tlačil (a nejen ji) k neustálým úlevám pro jednoho i pro druhého atd. nevycválaného a nevychovaného hajzlíka ze sedmé třídy, který svým drzým chováním, vědom si skutečnosti, kdo je jeho otcem, rušil třídu. Jeho cíl? Celkem primitivní...„Ty vole, proč se učíš? Já budu hrát hokej a budu v balíku...“
„Paní kolegyně, vy tomu klukovi nemůžete dát čtyřky, natož sníženou známku z chování. Vždyť je to syn našeho největšího sponzora, uvědomte si to prosím... „ Mimochodem - ani s jeho otcem nebyla řeč, neb i on byl sám hulvát a blb nejapný. A tak se má dcera rozhodla, že v takovém školství, kde se z vlezdoprdelkování zvedá žaludek, pracovat prostě nebude. Sebrala se a odjela do zahraničí. Je pravda, že bodem 2 byl i rozchod s jedním klukem, ale to je jaksi vedlejší.
Naše generace něco takového prostě nezná. Pro nás byl učitel vždy autoritou. A také jsme věděli, že se čtyřkami nás nikam na školu nevezmou.

Evo, Některé myšlenky jsou na polemiku jako fík. :-)
Píšeš - Je to i o úhlu pohledu na svět, budu-li chtít, uvidím tam převážně negativa, jak to vidíte Vy. Ale to představuje nebezpečí, že přehlídnu pozitiva ve vývoji, tudíž můj obraz společnosti bude nutně zdeformovaný.
Pokud chci, abych něco zlepšil, aby se zlepšilo, nebudu přece poukazovat na pozitiva, která jsou viditelná, nebudu poukazovat na to, co se mi líbí, co se povedlo, co funguje, ale naopak, musím přímo vyhledávat negativa a tedy chyby, které ten pohled na svět, na stát, na okolí, na rodinu, na věc kazí, ne? Sám jsem byl zaměřením technik a nikdy mne tolik nezajímala funkčnost, protože ta byla jaksi samozřejmá, funkčnost se očekávala, ale zajímala mne naopak nefunkčnost – proč? A tedy spolehlivost či nespolehlivost – negativa. A při pohledu na současnou funkčnost státu, jeho představitelů, se rovněž ptám proč? Za co? A samozřejmě hodnotím spíše ta negativa, protože pozitiva jsou jaksi očekávána od samotného systému. Pozitiva, to by měla být samozřejmost.
Další věc:
„...A nesdílím ani Váš strach ze zániku českého národa a Evropy. Nezaniknou, jen se zrekonstuují a to ještě přece vůbec neznamená, že to bude špatně, protože nové a méně konzervativní, ne?“

To bylo tehdy, po vstupu do EU. Na jedné diskusi jednoho deníku (dnes už tam nechodím, protože je to žumpa) se vyskytovaly názory jedinců, že český jazyk vstupem do EU zanikne, že by se měla místo češtiny učit pouze angličtina a bla,bla,bla, že nějaké české dějiny už nebudou nikoho z EU zajímat. A teď si představ, že takovými názory obdarovaní jedinci s jednou hemisférou, se náhodou dostanou k moci a ona se ta jejich blbá „vize“ za několik let uskuteční. I tohle je jedno velké negativum, tedy skoro nebezpečí.
A pokud se nezvedne porodnost českého národa, nebude regulována imigrace, zvláště ze zemí třetího světa, je tu i další nebezpečí – a opět negativum, že islám, který nijak neskrývá skutečnost, že má hegemonistické ambice, za několik let ovládne třeba parlament a vy budete muset skutečně nosit tu burku. Což bude asi to nejmenší zlo...
Proto je nutné na ta negativa poukazovat už nyní, dokud snad není pozdě. Vyhledávat je, stejně jako u technických oborů, protože z pozitiv a z funkčnosti mít obavu nikdy nemusíme.

Jinak souhlasím, že některé části článku jsou psány zbytečně šroubovaně. I mnohá cizí slova jsou mi cizí a musel jsem si vyhledat jejich překlad. :-) Bylo by však dobře, chápat obavy té starší generace, protože asi instinkt jí říká, že je nutné ohlížet se na zadní kolečka. Nežít bez vize. Nežít stylem ze dne na den nebo stylem „po mne potopa...“
(Uf, nepodařilo se to napsat dvěma větami. :-) )

Můžeme diskutovat, ale budoucnost je již daná. Je to jednoduchá matematika. Muslimské rodiny mají v průměru 8 dětí na rodinu a jejich ženy jsou v domácnosti, starají se o děti. Evropané (bílí) pouze 1,8 Španělé dokonce 1,2 potomků na rodinu. Takže za 50 let Evropě budou vládnout Muslimové.
Nevěřím v jejich mírumilovnost vůdči nemuslimům. A poté, pomáhej nám pán Bůh!

Sledoval jsem interviu s muslimským vůdcem z jakéhosi belgického města.Mimo jiné řekl: V tomto městě je nás 48% aby jste tento poměr udrželi musíte přivést na svět stejný počet potomků jako mi. Ale to se nestane, takže toto město je za 30 let naše. A culil se sebevědomě do kamery.

Jen odbočím a popřeju Daniele vše nejlepší, zdraví, štěstí a dlouhá léta.
Tentokrát bez rýmu, bez rýmy, jen od srdce.
Na zdraví! Glogloglo...

od výroku pana Podrackého o tom jak jsme součástí přírody. To se dost tluče s jeho názory na zvýšení populace naší kultury za účelem přebití kultury jiné. Pokud bychom se opravdu považovali za součást přírody, tak bychom naopak žádnou populační explozi nepodporovali, už teď žijeme na přelidněné planetě která mele z posledního. Naopak, lidem, kteří se rozhodnou děti nemít, bychom měli poděkovat.
Tohle není jen můj osobní názor, zastává ho mnoho ekologických aktivistů, vědců...naše žabomyší války ohledně burek a pseudopovinností k národu a ke kultuře, jsou malicherné. Čekají nás mnohem větší trable. Tyhle debaty mi přijdou jako řešit zarostlý nehet ve chvíli kdy umírám na rakovinu.

A snad i ti ekologičtí aktivisti, kteří tuto teorii hlásají.

také Ti přeji všechno nejlepší k svátku.

jenže to je názor kosmopolitů, kteří prostě nerozeznávají a pro ně je všechno jasné. Snižovat počet obyvatel by měly země, které se nemají jak uživit. Já jsem ovšem nepsal o Africe a Uganda-urundi, ale o Evropě. Nerozlišující ekologie je potom vlastně zhoubnou ideou jako všechy relativismy, prostě vede Evropu do katastrofy a zase je to jen výmluvou podobně jako individualismus, prostě lidem se nechce mít víc dětí, nechtějí být zodpovědní za budoucbnost národa kompletně, tedy nejen ekologicky, ale i antropologicky.

neda mi to nereagovat. Dcera sla proste za lepsim, pro ni . Deticky prominentu byli a budou. Pane Podracky - zeme je prelidnena a na zemi plati prirodni zakony - jeden zakladni - silnejsi preziva - platilo a platit bude ve flore i faune.

deticky byly - lituju

Za lepším, jo? Každý vidí zase jen ty prachy. Tak sleduj, co tomu všechno předcházelo. Málo kdo by to dělal. Začínala tam jako recepční a děvečka pro všechno u BBC. O sobotách a nedělích ještě prodávala v obchodě s racionální výživou. Mezitím pilovala angličtinu a po večerech chodila do školy. Pak jí vyšel konkurz k letecké společnosti BMI, kde létala 3 roky a nyní už 2. rokem létá u BA. Opět po konkurzu. Ve dnech volna vyučuje češtinu studenty a bankéře jako externistka na té jazykové škole, kam sama dříve chodívala. To nemluvím o častých školení a přezkušování v práci, takže je věčným studentem. A 900 hodin ročně je v povětří. No není to havaj...?

se píše dohromady

dcerka je pracovitá a šikovná, všechna čest
Ale za lepším jednoduše šla - to jen mimo tuhle celou debatu, kdy stojím spíše za Tvými názory.

Emancipační revolucí žen, nastaly velké změny ve společnosti. V USA v po 2 světové válce (dík poválečné Evropě) byla až do konce 60 let vysoká životní úroveň. 6 dětí v rodině nebyla žádná vyjímka. Muži lehce uživili rodinu a ženy se věnovali domácnosti. Evropa byla znovu vybodována a obchod slábl. Stím i životní úroveň v USA. Muž již neuživil rodinu sám. Ženy se zapojily do pracovního procesu. Západ i východ toto nadšeně uvítal. Levná pracovní síla!
Počet narozených dětí klesal. Ženy tuto změnu uvítaly. Od nudné "plotny" se konečně dostaly ven. Byl to opojný pocit. Ale výchovu dětí, domácnost a k tomu ještě zaměstnání, nemohly pochopitelně zvládnout. Komunisté naservírovali rychle školky, jesle. Na západě se za "odkládárny" dětí draze platilo a platí. Kanada, 600 dol měsíčně školka.
A honička začla! Vstávat v 5 ráno, vzbudit děti, nakrmit, dovléci je v polospánku do jeslí a hurá do fabriky. Odpoledne opačně. Vyzvednout děti, nakoupit, uvařit, dát je spát a podržet manželovi. Nádherný život, co říkáte. Nebylo to lepší v domácnosti?
Jak toto může skončit? Zanedbaná výchova dětí, rozvody. A v součastnosti v Čechách?
Proč by se mladá žena hrnula do manželství a toužila po početné rodině. Ženy jsou soběstačné, s vlastním přijmem který jim dovoluje užívat si osobní svobody. Mnoho znich úspěšně podniká.
Zkuste tento "rozjetý vlak" zastavit, to nejde. Asi je to přirozený vývoj, nebo se někde stala chyba...nevím.

jistě jste na dceru pyšní a buďte dál, je schopná, pracovitá, chytrá. Dře na sobě. Nikdo snad nečeká, že by to všechno podstupovala proto, aby si pohoršila :-) Každý, úplně každý, se snaží proto, aby si polepšil. Polepšení nemusí být jen finanční, polepšením je přechod z nepříjemné namáhavé otročiny k nudné stereotypní lehké práci, a od nudné stereotypní práce k zajímavé vysněné práci. Polepšením je vyměnit otrávené kolegy, co se jen navzájem pomlouvají, za prima lidi. A polepšením jsou i lepší peníze.

Přece se snažíme proto, abychom si polepšili, ne? :-)

on je háček v tom, že si možná tu situaci v USA příliš idealizuješ (že muž uživil manželku a šest dětí levou zadní) a jako bys svaloval všechnu vinu na ženy - kdyby byly zůstaly v domácnosti, tak by bylo všechno v pořádku, rodilo by se hodně dětí a svět by byl krásnej.

Ale ono je to trochu jinak. Za prvé, převážná většina žen po dětech touží, jen jich nechce mít šest, ale stačí jim jedno, dvě, tři. (Mimochodem, znám ženu, která sama pochází z šesti dětí, a její názor je jasný - dvě tři ano, šest ani náhodou.) Za druhé, ani v těch "krásných zlatých časech" nebylo pravidlem, že by muž uživil rodinu beze zbytku, ženy často musely velmi vydatně vypomáhat, a to nikoli z touhy po kariéře, ale z holé nezbytnosti. Navíc, stalo-li se něco živiteli rodiny, co si počala žena se šesti dětmi, která neuměla nic než vést domácnost? A za další - jsou lidé - muži i ženy - kteří mají na něco výrazný talent, je správné, aby takový muž svůj talent uplatnil ve službě ostatním, ale taková žena ho nedostala ani šanci projevit?

A to vám říkám z pozice ženy, která "příkladně" po narození dětí nenastoupila do zaměstnání právě proto, aby se jim mohla věnovat a neodložila je někomu cizímu. Ovšem kdybych neměla svou profesi, kterou vykonávám na volné noze, tak bychom v období, kdy manžel bez vlastní viny nemohl půl roku pracovat, byli dost nahraní.

Ostatně ve svém traktátu zcela pomíjíte roli otců, když automaticky předpokládáte, že žena bude tím, kdo bude krom své práce dělat vše okolo dětí a nakupovat a vařit. Považujete muže za tak nanichodné otce a trubce, kteří doma za okolností, že mají zaměstnanou ženu (a tudíž na nich samých nespočívá tlak výhradního živitele rodiny) nehnou ani prstem?

ale zajímalo by mne, kolik máte dětí Vy, pane Podracký, a kolik Vy, Pepo.

kolik máte dětí přepočteno na jednu manželku / partnerku

presne jak psaly damy nade mnou - o penezich jsem se nezminila - mimochodem, hodne lidi zase kantorum zavidi prazdniny - kazdy si volime z danych moznosti pro nas nejsuchdnejsi a nejvyhodnejsi cestu, a v tom to je. Silnejsi a schopnejsi jdou, slabsi stagnuji, je to vcelku proste.

i když má spousty hluchých či děravých míst. Je to konstatování stavu a další prognóza, která se zřejmě vyplní ;-(. Nicméně lék na naši „evropskou“ nemoc asi neexistuje a jak už bylo napsáno výše, přežijí vždy jen ti nejsilnější. Evropská kultura, tak jak ji známe, k těm nejsilnějším asi patřit nebude a tudíž i naše pohledy na to, co je a není správné, bude zřejmě výrazně pozměněno.
V dějinách lidstva není asi nic až tak závratného, že různé civilizace přicházejí a odcházejí, i když si samotné myslí, že jsou nesmrtelné. Proč by ta naše euroamerická měla být výjimečná a nenahraditelná. A jak to vypadá, tak k jejímu zániku nebude muset být ani žádný nepřítel zvenčí. Ten vnitřní bývá jennebezpečnější.

Líbí se mi konstatování, že zachování jakéhokoliv živočišného rodu má svá pravidla a jejich nerespektování se nevyplatí. To ale není podle mého mínění důvodem, proč by rodiny měly mít více dětí, než kolik jich jsou schopny „uživit“. Skutečnost, že společnost, potažmo stát to nastavil tak jak to nyní vidíme, má za následek, že ve střední třídě se rodí opravdu málo dětí. Jedním z nezanedbatelných důvodů je to, že samotné dítě se stává luxusním zbožím. Mladí lidé nejenže mají více možností se realizovat a být, jak píše autor individualisté, ale mnozí z nich si tuto cestu volí, protože nejsou schopny samotnou rodinu uživit tak, jak byli oni sami vychováváni, berou to jako své selhání a do těchto podmínek nechtějí další děti přivádět na svět. Rozhodně nedávají přednost kvantitě na úkor kvality. Což mi připadá zodpovědné.

Narozdíl od vrstev těch nejnižších, kteří si počtem dětí zvyšují svou životní úroveň. Na jejich chování nevidím nic nemorálního. Je-li to pro ně ta nejjednodušší cesta, jak si dopomoci k vyššímu životnímu standartu, tak proč by toho neměli využít. Zvláště je-li to tak jednoduché a zábavné.

Co to za pár generací udělá se skladbou obyvatelstva, to je otázka, na kterou mnozí tuší odpověď, ale již ne na její řešení. Takže jsme zase na začátku, že přežijí ti nejsilnější ;-). Zda i my, a zda přežít opravdu chceme, na to ať si odpoví každý sám...