na Senovážném náměstí a nabízela mi úžasnou práce, ve které si člověk může přivydělat pytle peněz. Když jsem se zeptala, oč by konkrétně šlo, mlžila. Protože jsem pospíchala a nejevila patřičné nadšení, dala mi i jakousi pofidérní vizitku, ať se jí ozvu. Zapátrala jsem na internetu a protože šlo o nějakou tu podvodnou nadnárodní společnost typu "letadla" zabývající se prodejem čehosi v různých dealerských řetězcích, vizitku jsem hned vyhodila. Možná to byla stejná paní, její jméno ani název té společnosti si už nepamatuji. Asi jim už došly trouby a trubky, tak dělají nábor na další, kdo se jim chytí na vějičku fantastických výdělků.

že když člověk prohlásí, že o něco takového nemá absolutní zájem, ještě mu dávají najevo, jak je omezený a tupý, že po něčem tak skvělém a výhodném hned neskočí. A melou a melou a přesvědčujou a nehodlají pochopit, že ne znamená opravdu NE. Já jsem od maminky slušně vychovaná, takže vždy se snažím jednat slušně, ale někdy mám fakt chuť poslat tyhle lidi do pr*ele.

naposled, co jsem byla v podobném smyslu oslovena, tak to školení od "nadnárodní společnosti" se konalo v nějakém motorestu u Brna a vstupní poplatek byl dva klacky. Ha-ha-ha.

Ja jsem od maminky asi taky moc slusne vychovana, protoze se podobnym typkum neumim branit....Vzdycky vyslechnu, a pak se snazim co nejsetrneji odmitnout. Nejhorsi je, kdyz se vam tohle stane od nekoho, koho pokladate za vcelku dobreho kamarada. Manzel je muj opak, takze ten to resi jednim slovem : ODPAL! :-)

a říct, že nemám čas. Anebo dělat hluchou a němou. V centru Prahy to jinak nejde, tady člověka zastaví na každém kroku někdo, od výběrčích do pokladniček na různé bohulibé účely přes žebráky a houmlesáky až po provádění různých průzkumů a anket. Nejmíň mi vadí cizinci, kteří se ptají na cestu. Ale jinak by se člověk vůbec nikam nedostal. Tohle není otázka dobrého vychování a slušnosti, ale ochrana vlastního času.

u nás je to naopak než u jajinečky a to mi pak manžel vytýká, že se neumím chovat... Takže dneska už říkám "Odpal" slušně a s úsměvem. Teda když on je u toho...

že tyto tzv "nadnárodní společnosti" ožebračují lidi, kteří většinou nemají peníze a třeba shánějí práci, nebo vůbec jakýkoli příjem. Když jsem sháněla zaměatnání, tak jsem se s podobnými vykuky mnohokrát setkala. Ty to společnosti nic neprodukují, neposkytují žádné služby, nic, je to vlastně jen letadlo. Já se bráním vůči těmto lidem tím, že řeknu, tak fajn, budu pro vás dělat a vstupní poplatek mi strhněte z první vejplaty - no a když řeknou, že vejplata nebude, tak říkám, že abych mohla něco zaplatit, tak ty prachy musím napřed vydělat,a když je nevydělám u nich, tak holt někde jinde, sbohem. Jednou jsem byla o místo též v nějaké takové společnosti, vyplňovali jsme dotazník a oni se tam ptali, proč si myslím, že bych pro ně mohla pracovat, tak jsem tam napsala, že proto že jsem tam z nich absolutně nejchytřejší a nejschopnější - takže si nejsem jista, jestli vůbec s nimi svůj čas ztrácet mám. a Pak tam byla otázka Jakých GÓLů - namouduši - bych u nich chtěla dosáhbnout. , tak jsem napsala , že žádných, neb fotbal nehraju, položila jsem jim dotazník na stůl a odešla.

že se dotyčného zdvořile zeptám: A to mě opravdu máte za naprostého pitomce?

uc se od manzela ,bude Ti to k dobru.

Jasmino,ja bych rada,ale na nej nemam....chudaci Jehovisti, kdyz u nas zvoni...Bydlime ve vezaku, 70 bytu a jednou jeden chudak omylem prisel dvakrat. Manzel po nocni, myslela jsem, ze ho vynese v zubech.

tak už hukám, že se mnou nic nebude, že nemám čas, telefony a zvonky odmítám dost svérázným způsobem, ne že bych byla nevychovaná, ale už jsme na to alergická. Zrovna včera se ke mně hnal takový milý sympatický mladíček, tak jsem začala hukat a mávat rukama, neb jsem zrovna poslední dobou v časové smrti a přitom jsem běžela dál a on mě stále doháněl až mě předběhl a povídá: chtěl jsme Vás požádat o ruku, ale nějak Vás nemůžu dohnat....děsně mě to rozesmálo a říkám mu: prosím Vás kolik Vám je? On no, že jednadvacet, to už jsem se chechtala naplno, dodávajíc jeho vyděšenému výrazu vysvětlení, že bych mohla být jeho maminkou, pak jsme se smáli oba a on nabízel cosi výhodného od O2, no toho by měli platit zlatem jak to se ženskými umí....stejně ze mně nic nekáplo, jen jsme mu poradila, ať si najde mladší a smála jsme se ještě kus cesty.

a v druhé ruce mám tašky - takže vždycky říkám"Toje mi moc líto, ale nemám dost rukou" - vždycky to zabralo, dotyčný zůstane štronzo a jáv klidu odejdu

...ti to mají snad v popisu práce, být "vtipní" a "originální", snad i mají manuál na tyhlety návrhy a překvapivé dotazy... (u nás jeden takový zjišťoval, jestli by si nemohl dobít skútr...)

ty sbírkaře na ulici většinou neodpálkuju, pokud jsou pro mě důvěryhodní (= znám organizaci, kterou zastupujou), ale spíš je chudáky dorazím vyjmenováním, co bohulibýho pro který nevládky jsem spáchala, v případě nutnosti dodám, že tady mám tašku těchhle a kytičku oněchhle a propisku od jinejch, a to je tak to maximum, co se ode mě dá čekat a víc ne... většinou popřejou aspoň pěknej den, no posledně jeden takovej jenom rezignovaně zkonstatoval "vy jste tak strašně hodná", já na to "že jo" a prchala, načež mě o dvacet metrů dál čapla holka ve stejným sbírkovým triku a... no už jsem se jí jen vymluvila na jejího kolegu, na vykecávání zas tolik času není.

ale zpátky k původnímu tématu - no jo, letadla a pyramidy. na to mě kdysi lákala spolužačka ze základky, čerstvě plnoletá, že je v "super firmě" a má od nich dokonce mobil (tehdy to bylo něco), a ať to zkusím taky. ale že mi nemůže říct, co přesně, ale že mám přijít na prezentaci... no jestli chtěli 24 tisíc... i v tomhle věku už jsem přece jenom nebyla úplně pitomá, tak jsem čuchala nepravost, jiná holka z vedlejší třídy prý zastavila zlato (a rodiče ji málem zabili) a spolužačka přemlouvala (inu, od třetí sehnané ovečky by začala dostávat poloviční provizi, "dvanáctky", jak říkala ta odbarvená bloncka na prezentaci), ale nepřemluvila. na té jejich prezentaci, kde rovnou lidem strkali smlouvy, jsem nakonec měla tak blbý otázky, že jsem jim asi odradila dost zájemců o tak úžasnou "práci"... (jestli se mi někde připisujou dobrý skutky, tak tohohle si zvlášť považuju )

jsem se s letadlem setkala taky. Jako ve všech případech, i tady ta slečna pyramidářka notně mlžila. Jak jsme ale došli na místo, bylo mi ihned jasné, která bije. Pamatuju si, že jsem byla tehdy dost naštvaná, protože to letadlo byla neskutečná blbost. Slečna pyramidářka sice nebyla bůhvíjak dobrá kamarádka, ale chodily jsme spolu do jazykovky, seděly v jedné lavici, byly přibližně stejně staré, ona si párkrát přišla ke mně domů zahrát na klavír...). Musím bohužel říct, že tahle skušenost vedla k tomu, že naše vztahy citelně ochladly - zajímalo by mě, o kolik přátel nakonec přišla a jestli jí docvaklo, že to má třeba souvislost s letadlem.

Nejde jen o pyramidy, ale v poslední době se rozmáhá i finanční poradenství, spočívající v tom, že nějaký týpek se vám ozve telefonicky s tím, že na vás dostal kontakt od nějakého vašeho známého (obvykle i řekne, koho) a nabídne vám zpracování finančního plánu, což je v podstatě elegantní název pro soubor několika pojistek (životních, důchodových, apod.) či vysoko úročených termínovaných vkladů. Za tento pojistný plán (dříve, než si ty smlouvy vůbec uzavřete nebo dokonce skutečně vyzkoušíte v praxi), chce kontakt na dalších 10 nešťastníků, kterým máte o něm podat dobré reference . Ten poradce se obvykle tváří, že narozdíl od jiných, kteří pracují komerčně (jakoby on to snad dělal pro vaše krásné modré oči), on myslí na vaše blaho a produkty přizpůsobí tomu, co potřebujete. Po mé zkušenosti bych řekla: Jo, leda kulový. Nechci je všechny házet do jednoho pytle, ale zrovna ten můj byl naprostý blbeček - nejen z hlediska profesního, ale i lidského. Čmáral přede mnou důležitě na papír nějaká hausnumera a grafy, to vše perem PARKER, ale v podstatě mlžil; když jsem si to, co mi řekl a napsal, doma přepočítala za asistence jedné mojí známé, tak jsem došly k závěru, že buď je úplně blbý, nebo se mě snaží ošidit. To vše prokládal naučenými psychologickými poučkami, kterými ze mě dělal totálního blbce. Když jsem projevila například nedůvěru a chtěla si nechat čas na rozmyšlenou, zeptal se velmi útočně: "A vy mi nedůvěřujete?" a přirovnával nás dva velmi originálně k doktorovi a pacientovi (to netušil, že já často nemám důvěru ani k doktorovi ) Jakákoli racionální diskuze byla prostě naprosto zbytečná. Strašně mě dráždila právě ta jeho odporná manipulace, vůbec se mi nelíbilo, že mě tlačí do něčeho, čím si nejsem jistá. Nakonec jsem s ním žádnou úžasně výhodnou smlouvu neuzavřela, ale kontakt na těch deset lidí jsem mu bohužel dala. Byli to sice lidi, kteří mě v životě hodně naštvali a chtěla jsem se jim pomstít , nicméně dnes své škodolibosti lituju. Protože když mi dnes někdo zavolá s tím, že je finanční poradce a dostal na mě číslo od toho a toho, tak vím, že posledně jmenovaná osoba mě buď moc v lásce nemá, anebo je jí minimálně jedno, když se na ni naštvu. Dobře mi tak!

zatím jsem schopná si to sehnat sama. Před dotěry na ulici taky utíkám, mávnu rukou, řeknu NE a pádím dál. Někdy je však dotěra slušně vypadají člověk a tak si říkám - jak musel existenčně asi klesnout, že něco takovému musí dělat, aby se zkrátka uživil.
Jaji - ten můj člověk se taky v podobných situacích stává cholerikem. ALe jednou na chalupě, když byl v dobrém rozmaru a měl čas, kde se vzali tu se vzali nastoupili k nám na zahradu Jehovisti. Tak do nich skoro hodinu hučel, že odcházeli a museli mít hlavy jak pátrací balony. Docela jsem je pak i litovala, protože on jako čověk s právnickým vzděláním dokáže mluvit bez nadechování a hodně dlouho a celkem k věci... Od té doby se u nás neukázali.
Jiná paní mi zase už tři měsíce volá a zve na prohlídku zboží a následné zaevidování do nějaké společnosti - děsně výhodná záležitost. Tu neodbývám, leč testuji - jak asi dlouho vydrží, když pořád nemám čas..?

a já ti to dodatečně schvaluji...takhle se na ně musí.

Já provedla něco podobného v menším. Ale nešlo o podvod, jen o kanadský žertík. Sousedé si koupili nové autíčko - to už je let, tenkrát masová inzerce tak nebyla - v dobrém rozmaru jsem jim dala za stěrače lístek, že ho za směšnou cenu prodávají. Adresu, jméno. Však mi Joska slíbil, že mě jednou stejně zabije...

ma kolegyne v praci maminku. furt ma v zasobe uzasny historky, kteryma nas pravidelne bavi (ta kolegyne).
napriklad: maminka dala tatinkovi do penezenky, tam, co lidi mivaji fotografie deti a mazelu/manzelek a jineho pribuzenstva, vystrizene fotky Lenina a Husaka.

že do do něčeho takovýho jdou? Touha rychle zbohatnout? Podnikat? Nemají práci? Chtějí dělat něco jiného a nemít pracovní dobu?
Občas je mi jich trochu líto, ale jsem docela tvrdá, odrážím je už při jejich první větě, jinak se jich člověk nezbaví. Lezou mi už jen na nervy lidi co Vám volají domu v různé nevhodné doby a chtějí s Vámi pořešovat nejrůznější dotazníky, ale od té doby co jsem zrušila pevnou linku mám svatý klid i když zrovna včera mi volal na mobil pán z T-mobile, že jsem šťastný člověk, že jsem cosi úžasného vyhrála a tak jsem mu se stejným nadšením řekla, že to s láskou postupuju tomu, kdo je za mnou v pořadí a přeju mu, ať si to moc užije. Popřeju hezký den a zavěšuji. Takže to asi bude jen otázka času, kdy nám začnou volat na mobily. Také nám často do kanceláře chodí agenti se vším možným, je to jak invaze z ulice, nabízejí všechno možné, od telefonních oprátorů, přes knihy až ..... nemám to ráda, ale je mi jich líto, že se na něco takového dali, tak s tím odmítáním asi musí počítat.
Jednou to jsem byla po rozvodu nějaká unavená životem a začala mi takhle volat nějaká paní co též prohlásila od nějakého známého a tak mi jí bylo blbý odrazit v prvním úderem, no ale to byla děsná chyba, baba byla neodbytná, volala a volala.... Bylo to o nějakém důchodovém připojištění a tak abych už to měla za sebou jsem na tu schůzku šla, ale dovedete si představit asi s jakým nadšením. Otrávená, donucená, znechucená a předem rozhodnutá, že NE ani omylem. Řekla jsem si, že jí v rámci urychlení nebudu skákat do řeči, přerušovat, klást otázky a jiné pitomosti. A tak jsem mlčela, popíjela kafíčko myslela so něco o pr**li a přemýšlela jak to asi ještě bude dlouhé. Mlela cosi o tom, že to není drahé a že jistě 500 Kč měsíčně navíc mám a v důchodu pak budu mít z toho asi 200 000 Kč. Řekla jsem jí nakonec, že je bohužel mám tak akorát zapotřebí, že jsem sama s 2 dětma a že jí na 200 tisíc v důchodu peču, že když já jsem se před dvaceti lety vdávala, tak mi babička s dědou dali 20 tisíc, já si za ně koupila dřevěnou kuchyň, sporák a dřevěné jídelní sezení a ještě dřevěné skříňky do koupelny a dnes z 20 ti tisíc žijeme 3 téměř dospělí lidé a ani nevyjdeme. Takže mě její nabídka na 200 tis s vyhlídkou za 25 let naprosto nic neříká, že pokud by mluvila o 2 miliónech tak bych se nad tím asi zamyslela, ale tahle je to naprosto nesmyslné. A než se vzpamatovala, tak jsem zmizela a již jsem jí nikdy nepotkala.

Mému klidnému, splachovacímu a rozvážnému tatínkovi volala jedna neodbytná paní z nějaké telefonní společnosti během několika dní třikrát, když volala počtvrté, řekl jí ledovým hlasem, ať si na nějaké pěkně viditelné místo poznamená jeho telefonní číslo a k tomu červeným písmem poznámku Už nikdy nevolat!!!, nebo že za sebe neručí a paní špatně dopadne. Vyděšená paní se urychleně rozloučila a už se nikdy neozvala Jinak mě vždycky dostane, když někdo z mých "skvělých" známých dá moje telefonní číslo takovému prodejci, aby se ho sám zbavil Jo a taky mi vadí telefonické ankety trvající 20 minut, kdy z Vás páčí otázky typu: Jaký máte příjem, jaké je Vaše povolání, jak staré máte auto, máte-li doma pračku, myčku, kameru, apod. To přece nebudu nikomu vyzvánět, bohatá nikterak nejsem, ale kdo mi zaručí, že si nějací zloději nemapují terén. Tady u nás ukradli i stojan na kolo před lékárnou.

Třeba jim došly vitaminy Fe...
No já jednou provedla takovou nepředloženost, někdy jsem impulsivní. Navykládla jsem jisté dotazovací paní, kolik máme aut, věží, myček a všeho, jo a značku pračku nevím, pere služka - až dotazovačka lapala po dechu. ZAtím jsme stála u telefonu v uklízecích teplákách, a v druhé ruce prachovku...

který - mimochodem mám, tím, že jsem na něj začla řvát, že mi takovej vynález ďábla nesmí do domu a že von by měšl dbát spíš o svou duši a spásu, než co by lezl svou činností do chřtánu smotného Satana - toho Satana už asi neslyšel, neb jedním skokem zmizel na jezdících schodech v metru.

teď mě dostihla další věc - v pátek volala nějaká paní, že nám nabízí rámcovou smlouvu ve spolupráci T-mobilem. Ušetřit na hovorném prý můžeme 50-70%. Poslala jsem ji... tam. V pondělí volala další - nabízela totéž. Řekla jsem si: "Hm, tam nezabralo, vyřídím to slušně." tož jsem jí vysvětlila, že máme dotovaný mobily se závazkem. Závazek, že musíme splnit a peněz nad závazek, že moc nevydáme, takže se nám jejich smlouva nevyplatí. Byla jsem u kamarádky, který volali taky a ona je odbyla. A to byste nevěřili, dneska na mě "poslali" chlapa. Jsem na nákupu a zvoní mi mobil. Já duše prostá ho vezmu a chlap a zase mele to samý. Závazek prý nevadí. My můžeme ročně ušetřit desetitisíce a přitvrdil s tím, že úspora je 50-70%. Poprvé jsem ho odbyla a nic, mlel dál, podruhý jsem ho odbyla se stejným výsledkem, argumentovala jsem kamarádkou, který to nabízej taky ač není podnikatelka (oháněl se tím, že to už využívá 2.500 podnikatelů - fakt "závratný číslo"), žádná odezva a pokračoval dál. Na dotaz zda ví, co to znamená, že nemám zájem, jsem sice dostala kladnou odpověď, nicméně ho to nezastavilo. V tu chvíli jsem zjistila, že jsem u mrazících pultů, namrzaj mi nohy a jsem v centru pozornosti. To mě zchladilo a zavěsila jsem. Uvidíme koho na mě pošlou příště. Ovšem nikoho menšího než Lukáše Vaculíka neberu!
A jen na okraj - po návratu domů jsem zavolala svého operátora, který mě ujistil, že momentálně žádnou smlouvu uzavírat nemůžeme, protože máme tu se závazkem a na té se do příštího června nedá změnit naprosto nic. Nejdřív jsem totiž byla na vážkách jestli to není nějaká jejich akce. Leč odtud do strnišť nefouká...
P.S. Jo a prý za mnou přijedou a všechno mi vysvětlí při osobní návštěvě. Tak mě napadlo, kolik podnikatelů, co mají kancl doma si je asi pustí do bytu...

ta první mluvila o úspoře 50%. Dalších dvacet přihodil ten chlápek.

Jak mi sdělila moje finanční ředitelka naší společné domácnosti, která to má ťip ťop seřazené v šanonech, rok co rok se přeplatky vyplácejí s větším spožděním. A v době počítačů!
To by mě fakt zajímalo, kolik to hodí procent za celé město, jsou-li ty miliony v bance třeba o měsíc či víc déle.

Následující poznámka se týká pouze vyššího principu mravního. Je to jen úsměvné zjištění, jak se v dnešní době, říkejme jí třeba stoletím za mamonem, mění matematické zákony.
Obdrželi jsme opět přeplatek za plyn za chajdu. Na doprovodném papíru byly vyčísleny náklady za dodávku plynu částkou 2780,95 haléřů. Ve škole jsme se kdysi učili zaokrouhlovat tak, že od pětky nahoru se okrouhlilo nahoru, pod pětku dolů. Je to logické. Na doprovodné složence však zaokrouhlovali dle EU nebo kýho výra.
Bylo tam napsáno 2780,50 haléřů. Docela jsem rád, že už ty padesátníky přestanou platit, protože v peněžence dělají jen zmatek, ale pak mě ošidí o celých 95 haléřů. No není to k smíchu?

Ale že jsou tam tak zdatní matematici, vydělal jsi dnes 45 až 50 haléřů !!! Ať to tvoje ředdtelka zanese do šanonu.

jsou i tací co mají ročně nedoplatky, jako já. A když přijde vyúčtování, tak to doplatím, ale navíc jim nic zbytečně nedávám. Plať menší nájem a je to.